Razantní změny po květnových volbách přinesly pozitivní změny. Ovšem proces uklidnění a plného přizpůsobení ekonomiky není po předchozím dvouletém politicko-ekonomickém experimentu jednoduchý a protáhne se nejspíše až do střednědobého horizontu.
Obsah
Politická situace
Prezident Erdogan v květnu 2023 vyhrál prezidentské (52,2 % hlasů) i parlamentní volby (strana AKP 35,6 % hlasů), i když méně výrazně než v roce 2018. Jeho AKP nadále vede vládnoucí koalici, která získala nadpoloviční většinu v parlamentu. Volby byly formálně svobodné, ale prezident má oproti opozici řadu výhod od vlivu na soudy, armádu, média, úřednický aparát až po potlačování svobody slova. Erdogan nadále rozhoduje o všem důležitém, což znamená pokračování v obtížně předvídatelné zahraniční i hospodářské politice.
ExportMag.cz: Omán a jeho ekonomika možná ještě všechny překvapí
V regionálních volbách v březnu 2024 utrpěl Erdogan další ztráty. Nejenže opět nevyhrál v Istanbulu ani Ankaře (obě města ovládala AKP v období 2004–2019; znovuzískání Istanbulu bylo dokonce volební prioritou AKP, protože už v 2019 šlo o symbolickou porážku Erdogana, jehož politická kariéra začala v roce 1994 zvolením za starostu Istanbulu), ale ztratil i další provincie oproti výsledkům voleb v roce 2019 (především provincie na západě země), a to ve prospěch hlavní opoziční strany CHP. Klíčové byly pro jeho voliče ekonomické otázky a stále vysoká inflace. Konkrétně se ekonomické problémy projevily slabší účastí důchodců a protestní volbou krajní pravice. Ačkoliv jde o úspěch opozice, centrální politika zůstává nadále pevně v rukou prezidenta, víceméně bez efektivní kontroly jeho rozhodování.
Zahraniční vztahy
Z hlediska mezinárodních vztahů se bude Erdogan snažit o normalizaci vztahů v regionu z důvodu závislosti tuzemské ekonomiky na externích zdrojích a obchodu. Preferuje spolu práci s regionálními partnery, včetně méně tradičních partnerů jako Spojené arabské emiráty či Saúdská Arábie (před konfliktem v Gaze např. i Izrael, ale v květnu 2024 Turecko přerušilo veškeré obchodní styky s Izraelem do doby, než umožní průběžnou a adekvátní humanitární pomoc v Gaze).
Bude pokračovat balancování mezi USA, EU, spojenci v NATO a Ruskem (včetně postoje ke konfliktu na Ukrajině), od kterého koupilo v roce 2019 systém protivzdušné obrany S-400 (USA uvalily na Turecko v roce 2021 za tento nákup sankce). Turecko bude pokračovat v politice tlaku na Rusko skrze NATO, vyjednávání o konfliktu na Ukrajině a další partnerství. A nadále s Ruskem spolupracovat jak diplomaticky, tak ekonomicky, což zahrnuje dovoz zemního plynu, turismus či obcházení západních sankcí.
Přístupové rozhovory o členství Turecka v EU jsou pozastavené – od Erdogana se neočekávají změny v oblasti vlády práva a problematické zůstávají otázky lidských práv, Kypru a teritoriálních práv ve východním Středomoří. Kolaps vztahů s USA a EU je však přes řadu sporů nepravděpodobný. Turecko potřebuje spojenectví s USA v různých regionálních konfliktech, ve kterých stojí proti Rusku, včetně Sýrie a Libye. Na druhé straně USA potřebují spolupracovat s Tureckem, jedná se o významného bezpečnostního partnera v regionu. Pro EU je Turecko důležité v oblasti migrační politiky. Řada zemí má v Turecku také komerční zájmy, jedná se o ve kou a geograficky strategicky položenou ekonomiku, se značným potenciálem rozvoje.
Energetická závislost
Pro pochopení řady ekonomických a zahraničně-politických souvislostí je třeba si uvědomit, že Turecko dováží tři čtvrtiny svých energetických potřeb. Podíl fosilních paliv v energetickém mixu přesahuje 80 %. Nejvýznamnější roli hrají stále uhlí a plyn, jejichž zásobami Turecko téměř nedisponuje (resp. jsou značně špatné kvality). Přitom závislost na dovozu plynu se Turecko snaží dlouhodobě omezovat. Přes veškeré snahy vlády podíl plynu stále tvoří cca 30 % energetického mixu a přes 90 % se ho dováží (pozitivní zprávou je nedávné zprovoznění plynového pole Sakarya, jehož produkce slibovala ke konci roku 2023 pokrýt cca 7 % domácí spotřeby plynu).
V poslední dekádě se snížila závislost na dovozu plynu z Ruska (z 65 % na 40 % v roce 2022). Přesto je Turecko od zahájení konfliktu na Ukrajině druhým největším dovozcem ruského uhlí (po Číně; příčinou je velmi nízká kvalita místního hnědého uhlí), druhým největším dovozcem ruského plynu a čtvrtým největším dovozcem ruské ropy. Vycházet dobře s Ruskem je tak pro Erdogana téměř povinnost. Po zahájení konfliktu na Ukrajině bylo v Turecku založeno tisíce firem s ruskou účastí a ruský kapitál pomáhá se stabilizací toků v platební bilanci. Rusku patří také první atomová elektrárna Akkuyu v Turecku, jejíž první blok bude uveden do provozu již v příštím roce.
Z hlediska plynu je Turecko mezi deseti největšími dovozci globálně. Diverzifikace směrem od ruského plynu není bez obtíží, např. Írán jakožto druhý nejvýznamnější zdroj tureckého plynu má nemalé problémy se stabilitou svých plynovodů. Cca třetinu plynu spotřebovávají v Turecku domácnosti na topení a závislost na této surovině je značná a politicky citlivá.
Je paradoxní, že Turecko jakožto čistý importér plynu proklamuje společně s Putinem myšlenku udělat z Turecka obrovské středisko zemního plynu (jiná střediska jako např. USA, Norsko či Ázerbájdžán jsou čistí exportéři plynu). Tato myšlenka však kromě minimální vlastní turecké produkce plynu naráží na mnohé bariéry: nedostatečná kapacita plynovodů i zásobníků, vysoká závislost na ruském plynu, rozdílné názory na cenotvorbu (Rusové by si přáli mít cenotvorbu ve svých rukou, kdežto Ankara preferuje vlastní burzu); sankce západních zemí na ruská paliva; stabilita a předvídatelnost turecké politiky, náchylnost k zemětřesením apod.
Struktura a růst ekonomiky
Turecká ekonomika je poměrně velká, dynamická, diverzifikovaná (v roce 2022 činil průmysl 30 %, maloobchod, doprava a turismus 30 %, veř. administrativa 12 %, finance a nemovitosti 8 %, zemědělství 7 % hrubé přidané hodnoty) a relativně vyspělá (zvláště ve srovnání se stejně rizikový mi zeměmi). S HDP na hlavu ve výši cca 41 500 USD (dle parity kupní síly v roce 2023) se jedná o jednu z nejvyspělejších rozvíjejících se zemí globálně.
Přesto v předchozích letech rychlost jejího hospodářského růstu omezovaly různé externí šoky (neúspěšný pokus o puč v roce 2016, uvalení amerických sankcí v roce 2018, dlouhodobě špatná bezpečnostní situace v regionu, pandemie covidu) a dlouhodobé strukturální problémy (energetická nesoběstačnost a závislost na dovozu energetických zdrojů, dlouhodobý deficit běžného účtu platební bilance financovaná zejména krátkodobými investicemi od zahraničních investorů, nízké úspory, dlouhodobě nedostatečná tvorba nových pracovních míst).
Negativní faktor představuje nepředvídatelnost vládní politiky, která v předchozích letech výrazně otřásla místním finančním trhem i důvěrou investorů v turecké hospodářství, zvýšila zranitelnost turecké ekonomiky a ohrozila budoucí výhled na ekonomický růst. Vláda až do voleb v květnu 2023 silně upřednostňovala hospodářský růst před makroekonomickou a finanční stabilitou.
Po velmi slabém ekonomickém růstu v roce 2019 i 2020 zaznamenalo turecké hospodářství v roce 2021 expanzi o více než 11 % HDP. Primární mi tahouny byly zejména silná domácí poptávka a postupné oživení turistického sektoru. Vše za mohutné podpory extrémně expanzivní měnové politiky – nízkých úrokových sazeb a neudržitelné úvěrové expanze. V roce 2022 se velmi oživil turismus a ekonomika vzrostla o 5,5 %. V letech 2023 ekonomika rostla o stále slušných 4,5 %, čemuž prospělo předvolební utrácení prezidenta, růst minimální mzdy, penzí i platů státních úředníků; soukromá spotřeba zůstala vysoká. V letech 2024–2025 lze očekávat pokles růstu na 2,5–3 % s ohledem na probíhající přitvrzení měnové politiky a návazné ochlazení ekonomiky.
Návrat ke standardní hospodářské politice
Neortodoxní měnová politika prezidenta Erdogana donutila centrální banku od září 2021 až do voleb v květnu 2023 snižovat klíčovou úrokovou sazbu v ekonomice, tj. v době, kdy ostatní centrální banky v rozvinutých i rozvíjejících se ekonomikách sazby rychle zvyšovaly. Tato silně expanzivní měnová politika (dle ekonomické teorie zcela nevhodná v období vysoké inflace) vyvolala značné prodeje místní měny turecké liry a tureckých dluhových instrumentů, zvýšila inflaci a ohrozila makroekonomickou a finanční stabilitu Turecka. Navzdory nevysokému zadlužení státu byla dokonce ohrožena i platební schopnost země – agentura Moody’s zhoršila rating Turecka v srpnu 2022 na B3, což je pouhý jeden stupeň od ratingů indikujících vysokou pravděpodobnost ztráty soukromých investorů při investování do státních cenných papírů Turecka.
Po volbách v květnu 2023 došlo k zásadnímu obratu a prezident dal zelenou ministru financí i centrální bance k postupnému návratu ke standardním hospodářským politikám ve snaze zmírnit vysokou inflaci, podpořit křehkou tureckou liru a celkovou makroekonomickou a finanční stabilitu v zemi. V krátkém období mezi červnem 2023 a březnem 2024 zvýšila centrální banka úrokové sazby z 8,5 % na vysokých 50 %.
Poslední zvýšení (politicky značně citlivé) proběhlo dokonce těsně před místními volbami, což potvrdilo aktuálně silný mandát centrální banky v procesu dezinflace a znamenalo klíčový pozitivní faktor při obnovování důvěry investorů v turecké instituce. Zvýšil se příliv zahraničního kapitálu (mezi červencem 2023 a červencem 2024 o cca 12,5 mld. USD) a místní obyvatelé zpomalili nákup dováženého zlata v obraně před vysokou inflací (za prvních pět měsíců 2024 o více než 50 % oproti stejnému období minulého roku). Ratingové agentury začaly Turecku zlepšovat rating.
Návrat ke standardní hospodářské politice je klíčovou pozitivní zprávou minulého roku, ovšem mezi roční inflace zůstává stále vysoká a její pokles bude trvat několik let (např. agentury S&P Global či EIU nepředpokládají návrat k jednociferné inflaci před rokem 2028). Průměrná roční inflace byla v letech 2022 a 2023 podle statistik centrální banky Turecka (TCMB) vysokých 65 %. Nezávislé agentury předpovídají průměrný růst spotřebitelských cen za rok 2024 o 59 % Moody’s, 55 % S&P Global, resp. 58 % EIU, což jsou stále hodně vysoké hodnoty.
Reálný kurz turecké liry k americkému dolaru mírně zhodnocuje, což pomáhá v boji s inflací, ale znevýhodňuje exportéry. Obecně se při monetární restrikci očekává snížení hospodářského růstu a stále existuje nemalé riziko opětovného zvratu hospodářské politiky, jako tomu bylo v historii Turecka mnohokrát (naposledy v roce 2021, kdy byl pozitivní obrat pouze krátkodobý), a to zvláště v případě ekonomicky a sociálně citlivých faktorů v podobě např. rostoucí nezaměstnanosti (aktuálně pod 9 %) apod., které by prezident vyhodnotil jako politicky neakceptovatelné.
Externí pozice a zranitelná měna
Mezi hlavní problémy turecké finanční situace nepatří výše vládního nebo externího zadlužení ani alarmující rychlost zadlužování, ale především zranitelnost domácí měny a související vysoká inflace. Turecká lira patří mezi nejzranitelnější měny na světě. Od roku 2010 turecká lira nominálně neustále oslabuje. Ještě na konci roku 2010 bylo možné směnit 1 americký dolar za cca 1,5 turecké liry. V lednu 2022 se směnný kurz pohyboval na úrovni kolem 13,4 tureckých lir za 1 americký dolar, v dubnu 2023 už přesahoval kurz TRY/USD hodnotu 19.
Extrémně uvolněná měnová politika vedla k postupnému silnému znehodnocení nominálního kurzu turecké liry k USD, ale tempo znehodnocení bylo omezováno za pomoci pestré palety regulatorních a fiskálních opatření. S jejich postupným odstraňováním se po obratu směru hospodářské politiky v polovině roku 2023 projevily dopady naplno a měnový kurz se dnes pohybuje okolo 34 TRY/USD.
Prezident Erdogan předpokládal, že nízké úrokové sazby povzbudí investice a znehodnocení liry zvýší konkurenceschopnost Turecka jako lokality pro podnikání a pro služby (zejména turismu) a rovněž atraktivitu Turecka jakožto investiční destinace. Vysoká volatilita liry a vysoká inflace ale reálně příliv zahraničního kapitálu spíše odrazují. Kolaps turecké liry zapříčiňovalo mimo nevhodné měnové politiky několik dalších faktorů.
Mezi nejdůležitější patří strukturální deficit běžného účtu platební bilance (BUPB), který se v průměru posledních let pohyboval cca na úrovni 3–4 % HDP. Turecko dováží energetické suroviny a v posledních dvou letech i zlato (naopak pozitivně přispívají příjmy z turismu). Aktuálně relativně snížená cena dovážených energií a nižší dovoz zlata po obratu v hospodářské politice od června 2023 přispívají ke stabilizaci deficitu BUPB. S financováním deficitu pomáhá mimo jiné kapitál ze zemí Blízkého východu a z Ruska, vysoké výnosy z turismu a tzv. chyby a opomenutí (např. nepřiznání exportních výnosů, aby se firmy vyhnuly nucené směně části exportních výnosů do domácí měny). Slabá externí pozice Turecka je jedním z klíčových negativ turecké ekonomiky. Přicházející zahraniční kapitál je z podstatné části krátkodobý a v případě krize může jeho odliv rychle destabilizovat ekonomiku.
Fiskální politika a veřejné zadlužení
Vláda v posledních letech používala fiskální politiku (předtím dlouhodobě obezřetnou) k mírnění dopadů extrémně expanzivní monetární politiky. Zavedla řadu opatření zvyšujících deficit státního rozpočtu, např.: snížení DPH na základní produkty spotřeby, eliminace přímých daní pro nízkopříjmové pracovníky, vyšší penzijní příspěvky, zvýšení mezd ve veřejném sektoru, snížení daně ze zisku exportních firem či energetické dotace (cena energií pro domácnosti pod tržní cenou).
V rámci povolebních (volby v květnu 2023) stabilizačních opatření došlo ke zvýšení daní – sazba daně ze zisku korporací vzrostla o 5 % na 25 % a DPH o 2 % na 20 % (snížená sazba na 10 %) a další daňové změny postupně probíhají. Vyšší daně pomohou bojovat s dopady předvolebního vládního utrácení a zvýšených výdajů v souvislosti se zemětřesením v únoru 2023.
Výše vládního zadlužení Turecka se díky rychlému hospodářskému růstu dlouhodobě pohybovala poměrně nízko (od roku 2014 do roku 2018 kolem 28 % HDP). V roce 2020 došlo ke skokovému navýšení vládního zadlužení na 39 % HDP a v roce 2021 kulminovalo na 40 %. Skokové navýšení bylo dáno zejména kontinuálním poklesem nominální výše HDP vyjádřené v USD kvůli pokračujícímu znehodnocení liry (z HDP ve výši 939 mld. USD v roce 2014 pokleslo na 720 mld. USD v roce 2020), v roce 2020 navíc v kombinaci s negativními dopady pandemie covidu-19.
V roce 2022 podíl státního dluhu na HDP klesl na 31 % a v letech 2023–2025 by se měl pohybovat kolem 30 %. Důvodem poklesu relativního zadlužení vlády byla vysoká inflace, na které státní rozpočet vydělává – daňové příjmy zpravidla rostou při vyšší inflaci rychleji než rozpočtové výdaje. Vyšší inflace z hlediska rozpočtu kompenzuje vyšší deficity a znehodnocení turecké liry. Vláda má díky nízkému zadlužení dostatek kapacit pro tlumení externích šoků.
Turecko patří mezi tradiční partnery českých vývozců. V posledním roce je příjemné sledovat, jak se po předchozích dvou letech rostoucí finanční a ekonomické nestability pozvolna vrací do normálu. I když třeba inflace může být ještě několik let dvojciferná a ekonomický růst dočasně zpomalený. Ekonomický potenciál této, už dnes relativně velmi vyspělé rozvíjející se ekonomiky, je značný. A pokud nedojde k opětovnému nečekanému zvratu v turecké hospodářské politice, je EGAP plně připraven využít stávajících volných limitů a vývoz do Turecka významně podpořit.
SWOT analýza | |
Silné stránky | Příležitosti |
výhodná geografická poloha | investice do infrastrukturních projektů |
velikost, dynamika a diverzifikace ekonomiky | rostoucí sektor služeb |
příznivá demografická struktura populace | snaha o diverzifikace výroby energie |
nevysoké zadlužení centrální vlády | snaha o průmyslovou produkci s vyšší přidanou hodnotou |
Slabé stránky | Hrozby |
represivní autoritářské rysy politiky | nekonzistentní vládní politika a zásahy do ekonomiky |
náchylnost ekonomiky ke krizím | riziko náhlého odlivu zahraničního kapitálu |
vysoké deficity PB financovány kr. zahr. kap. | makroekonomická a finanční nestabilita |
vysoká inflace a fluktuace kurzu turecké liry | geopolitická rizika |
silná závislost na dovozu energetických zdrojů | riziko opětovné změny hospodářské politiky |
Autor: Jiří Nakládal, specialista teritoriálních analýz EGAP
Vstup na turecký trh: stručný průvodce pro české exportéry
Obchodování s Tureckem nabízí zajímavé příležitosti, vyžaduje však pochopení tamního trhu a kulturních specifik. Turecko je dynamická ekonomika s rozmanitým průmyslem, od textilu přes velmi silně zastoupený automobilový průmysl až po špičkové produkty sektoru obranného průmyslu. Je důležité si uvědomit, že obchodní vztahy jsou často založeny na osobních vazbách a důvěře, proto je klíčové navázat osobní kontakt.
Česká produkce má v Turecku historicky velmi dobré jméno. Místní obchodní partneři zejména oceňují vysokou kvalitu za konkurenceschopnou cenu, zejména při srovnání s tou západní. Zmínit lze kladný ohlas na strojírenskou produkci a sektor energetiky. Je třeba ale upozornit, že tlak na cenu je zde enormní, místní obchodníci jsou velmi dobře obeznámeni s konkurenčními nabídkami a cenu je třeba umět obhájit. Je tak nezbytné být na tyto diskuze dobře připraven, a to jak argumentačně, tak i propagačními materiály. Jejich kvalita musí být na vysoké úrovni.
Turecko kombinuje evropské a asijské obchodní praktiky. Hierarchie ve společnostech, zejména těch rodinných, tak i respekt k autoritám hrají stále poměrně velkou roli. Jistý důraz je také kladen na formálnost v komunikaci. Při obchodních jednáních se očekává trpělivost, jelikož finální rozhodování může být delší proces.
Turecko jako nečlenská země EU může někdy české exportéry zaskočit jistými odlišnostmi v právní a daňové úpravě, často také rozličnými požadavky při celním odbavení dováženého zboží. Tyto možné odlišnosti je pak nutné velmi důkladně diskutovat s dovozcem. Na druhou strany je Turecko členem celní unie s EU, což obchod s evropskými zeměmi usnadňuje.
Při obchodních jednáních se doporučuje včasnost, jistá formálnost a profesionální prezentace jak sebe sama, tak nabízené produkce. Menší dárky mohou být vhodné a měly by být spíš skromné. Obchodní jednání často začínají neformální konverzací, kde je kladen důraz na osobní vztahy. Je důležité projevovat respekt k turecké kultuře a tradicím, vyhnout se politickým a náboženským tématům. Jako vhodné téma se jeví rodina a sport, Turci mají ve velké oblibě fotbal a basketbal.
Úspěch na tureckém trhu vyžaduje nejen kvalitní produkt či službu za konkurenceschopnou cenu, ale i pochopení tamní obchodní kultury. Pravidelná komunikace, osobní setkání a trpělivost jsou základem dlouhodobého úspěchu. Doporučuje se také spolupráce s místními partnery. Zejména při místních tendrech je bez jejich zapojení šance na úspěch takřka nulová. S vyhledáním místních obchodních partnerů a kontaktováním osob s rozhodovací pravomocí je zahraniční kancelář CzechTrade Turecko připravena být účelně nápomocna.