Umělá inteligence: V Česku vznikají úspěšné globální projekty

Umělá inteligence (AI) bude patřit ke klíčovým oborům budoucnosti. S jejím nasazováním v praxi se začíná již nyní. Jak je na tom Česká republika v mezinárodní konkurenci a neohrozí tento nový globální trend tuzemské malé a střední firmy? Na tyto otázky odpovídají Michael Rada, zakladatel a leader INDUSTRY 5.0 a Industrial Upcycling, a Jan Špunda, vedoucí oddělení podpory internacionalizace inovativních malých a středních podniků v agentuře CzechTrade.

ČR se zatím nedaří implementovat prvky umělé inteligence do výroby. Proč je právě to pro vás důležité?

Jan Špunda: Schopnost implementace prvků AI do výroby je důležité pro celé naše hospodářství. Naše ekonomika je tradičně založená na průmyslové výrobě. Toto nelze v krátké době změnit a tudíž ani přehlížet. Je pro nás zásadní držet krok se světovou špičkou. Nezávislé inovační indikátory jako jsou například European Innovation Scoreboard či Global Competitiveness Index 4.0 bohužel v posledních letech hovoří o mírném propadu konkurenceschopnosti ČR. Ke zvrácení tohoto negativního trendu by měl výrazně přispět stát. Inciativy související s Inovační strategií České republiky 2019 – 2030 jsou z tohoto pohledu vítány. Pro agenturu CzechTrade, jakožto experta na export, je konkurenceschopnost českých výrobků a služeb klíčová.

Michael Rada: Z mého pohledu může právě ve výrobě, tedy sekvenci opakujících se činností s velkými dávkami, AI velmi dobře pomoci nejen při samotné výrobě (tak je to spíše robotizace), ale například v nastavení systémů, či kontrole procesů, či předcházení poruch a s nimi plýtvání. Důvodem toho, že se nedaří, je dle mého názoru nejen nepochopení samotné AI a jejích možností, ale i skutečnost, že mnoho z výše uvedeného je skryto pod rouškou tzv. profesní slepoty a firmy ji tedy nevnímají jako problém, ale ani jako potenciál.

Mají vůbec firmy z ČR potenciál se v takto komplikovaném úkolu prosadit? Podle některých odborníků na AI a Průmysl 4.0 to zvládne jen několik málo specializovaných globálních firem, které pak budou svá řešení poskytovat všem ostatním? Jak by podobný vývoj ohrozil české podniky?

Michael Rada: S těmito názory odborníků na AI nemohu souhlasit. V tuzemsku totiž vznikají a jsou úspěšně šířeny globálně projekty, které AI využívají a to, že „nejsou vidět“ tak jako zahraniční konkurenti souvisí jen s menší schopností tuzemských firem být vidět. Proti Google stojí Seznam, který jako jediný na světě považuje Google za silnějšího konkurenta na místním trhu. Technologie předcházení poruch na strojích za pomoci analýzy audio záznamu za pomoci AI byla v tuzemsku vyvinuta jako startup a stala se během krátké doby jednou z nejoceňovanějších společností v oboru. Zároveň je však třeba nezapomínat, že tuzemsko bylo vždy i zemí zlatých českých rukou, a to je pravděpodobně i důvod toho, proč ze všech světových destinací byly právě zde představeny jako první na světě principy INDUSTRY 5.0 a proč právě zde vznikla metodologie systémového předcházení vzniku odpadu a plýtvání nazvaná Industrial  Upcykling.

Jan Špunda: Problém podle mého názoru nespočívá v absenci znalostí či nedostatku odborníků. Náš vzdělávací systém a podpůrné aktivity jsou dobrým předpokladem pro rozvoj umělé inteligence. V tomto smyslu je Česká republika ve světové špičce. Nejspíš zaostáváme v systémové implementaci AI ve výrobní sféře. Měl jsem možnost zběžně se seznámit s některými studiemi ze zahraničí. Ty se opírají o příklady dobré praxe a definují postupy pro implementaci prvků AI. V podstatě se jedná o zjednodušené návody, jejichž platnost je poměrně obecná. Společným jmenovatelem je poznatek, že implementace umělé inteligence není „privilegiem“ jen vyvolených odborně zdatných jedinců. Úspěšná implementace je možná pouze při zapojení všech dotčených útvarů podnikové struktury.

Sdílíte v této souvislosti obavu, že vysoce technologické postupy Průmyslu 4.0 a AI oslabí pozice malých a středních firem, protože budou muset tato řešení aplikovat spolu s globálními dodavateli a dostanou se do závislosti na nich?

Michael Rada: Tuto obavu nesdílím, a to hlavně z toho důvodu, že výše zmíněné odvětví INDUSTRY 5.0, v roce 2020 expanduje globálně, se odklání od masové výroby tak, jak byla doposud prezentována, a začíná větší objem customizace, tedy šití na míru, a to jak řešení, tak produktů. Tam bude AI a robotizace pomáhat, ale klíčovým parametrem úspěchu bude kreativita a schopnost lidí přinášet často nestandardní řešení i bez nutnosti kapitálových investic.

Jan Špunda: Obávám se, že v globalizovaném světě to bez jisté míry závislosti již nejde. Na druhou stranu vidím příležitosti pro malé a střední firmy. Ty se svým způsobem mohou stát motorem implementace nových technologií. Hodně je to o nadšení, flexibilitě a řiditelnosti implementačních snah.

Sám, pane Rado, stavíte proti Industry 4.0 založené na strojích a algoritmech, INDUSTRY 5.0 založené na renesanci lidského faktoru. V čem je podle vás nepostradatelný?

Michael Rada: INDUSTRY 5.0 není postavena proti Industry 4.0, koriguje jen systémovou chybu, kterou tvůrci Industry 4.0 pravděpodobně nevědomky integrovali a touto chybou je právě absence lidského potenciálu. Člověk je nejen konzument, jak se snaží naznačit Industry 4.0, ale je i tvůrce, a právě na to se zapomnělo. Carl Gustav Jung v jednom ze svých rozhovorů zachycených na kameru po druhé světové válce řekl: „The man can not stand meaningless life“ („Člověk nemůže vést život beze smyslu“ – pozn. redakce). A právě to by se stalo, kdyby byl uvržen či usazen jen do podoby konzumenta, bez přidané hodnoty. Člověk, respektive jeho kreativita je nepostradatelná z důvodu vývoje, a i proto není INDUSTRY 5.0 pátou průmyslovou revolucí, jak se někteří odborníci bez praxe domnívají, ale první průmyslovou evolucí řízenou člověkem.

Může bezhlavá implementace AI podle vás podnikům, a nejen v Česku, uškodit? Pokud ano, jak?

Jan Špunda: Jednoznačně ano. Ostatně jako ve všech sférách lidského konání může nesystémový přístup přinést mnohé problémy. Neefektivním vynakládáním finančních prostředků počínaje a vytvořením negativního postoje zaměstnanců konče. Ani dostatečné finanční zajištění a angažování nejlepších odborníků na AI negarantuje úspěšné propsání příležitostí AI do firemních procesů. Investování do AI by mělo být chápáno jako investice do lidí, nejen do technologií. Měli bychom si pokládat základní otázky typu „Jak je Vaše organizace připravena na AI?“ Nebudou naši lídři hovořit pouze o přípravě dat či o angažování datových specialistů?

Zahraniční prameny na příkladech dobré praxe jasně definují zaměstnanecké skupiny, které se musí na implementaci AI přímo podílet. Jsou to produktoví manažeři, terénní pracovníci, například z oblastí jako zákaznická podpora, servisní technici a podobně, vývojáři produktů a služeb, prodejci, manažeři, datoví specialisté, techničtí inženýři a v neposlední řadě koncoví uživatelé. Tito partneři musí spolupracovat a společně naplňovat cíl. Je třeba autorit schopných identifikovat funkční modely implementace AI a šířit povědomí o nich v ČR. 

Michael Rada: Také musím odpovědět pozitivně. Ano bezhlavá implementace nejen AI, ale i například Industry 4.0 může podnikům škodit, a to hned na několika úrovních.

Tou první je ekonomická, protože obě jsou podmíněny často kapitálovými investicemi, které vedou k dalšímu zadlužování společností a firem. Druhou je nárůst objemů plýtvání zdroji (bez rozdílu) v případě chybovosti velkých sérií, kterými se právě Industry 4.0 prezentuje a chlubí. Dobrým aktuálním příkladem je společnost Boeing a její uzemněná letadla, u nichž velká část problému nastala po široké implementaci robotů do výroby. Nyní jsou opět zaměňováni lidmi. Mercedes-Benz tento krok začal na svých výrobních linkách realizovat již v roce 2016.

Třetím je pak sociální riziko vyplývající z „uvolněných pracovních sil“, které mohou hledat smysl života a bohužel jej často nejdříve naleznou v poškozování cizích zájmů. Čtvrtým rizikem je pak plná závislost člověka na technologiích, které ve své komplexnosti jsou velmi křehké a posledním pátým je osamostatnění AI v okamžiku, kdy „pochopí“, že lidský jazyk ke komunikaci nepotřebuje.

Dalibor Dostál

Co je to INDUSTRY 5.0

INDUSTRY 5.0 je první průmyslovou evolucí řízenou člověkem. Její principy byly definovány 1. 12. 2015 v článku INDUSTRY 5.0 from virtual to physical (INDUSTRY 5.0 od virtuálního k fyzickému). Základem INDUSTRY 5.0 je systémová prevence vzniku odpadu a plýtvání, a to ve čtyřech kategoriích – Fyzický odpad, Sociální odpad, Urbanistický odpad a Procesní odpad. Definice INDUSTRY 5.0 byla zveřejněna 3.2.2017. Za první dva měsíce roku 2020 proběhlo ve světě již 27 konferencí s tématem INDUSTRY 5.0 a komise EVROPSKÉ UNIE tento pojem zahrnula do své činnosti v roce 2018. Zakladatelem a autorem INDUSTRY 5.0 je Michael Rada.

Industry 4.0 je zjednodušeně řečeno digitalizací práce a vzniklo jako nástroj podpory ekonomického vývoje společnosti.

INDUSTRY 5.0 je systémovým využíváním existujících zdrojů, včetně lidských a vzniklo na základě dlouholeté reálné průmyslové praxe autora.