Úspěšná hygienistka: Firmu by neměly vést dvě ženy

Jednapadesátiletá Monika Nosková stihla za pět let nasbírat mnoho zkušeností, rozloučit se se společnicí a postavit se definitivně na vlastní nohy. 

První rázné rozhodnutí

Bylo jí dvaačtyřicet let, když se opět vrátila do školní lavice. To už měla na kontě dvě školy a titul Dis.  První školu představovala Střední průmyslová škola chemická v Sezimově Ústí a druhou Vyšší odborná zdravotnická škola Bílá vločka v Českých Budějovicích. Když se rozhodla pro další studium, pracovala zrovna u zubního lékaře Zdeňka Tesaře. 

„Dodnes jsem panu doktoru Tesařovi velkým dlužníkem. Zaučil mě v oboru, a když viděl, že mě zuby baví a o svoji práci se skutečně zajímám, řekl mi, ať nezůstávám stát a jdu ještě studovat. I když už jsem nebyla mladá holka, rozhodla jsem se podat přihlášku,“ říká Monika Nosková. 

Neměla jinou možnost než dojíždět na Prešovskou univerzitu, kde ji přijali na obor dentální hygiena. „Stálo mě to hodně času a energie. Ale nic blíž s dálkovým studiem nebylo. Myslím si ale, že je jedno, jestli člověk studuje dálkově, nebo prezenčně. Jde o přístup. Základ pro mě přestavovala paradentologie. Pořád jsem si něco četla. Navíc na škole učila skvělá docentka. Ta nám tehdy řekla, že školou neprojdeme, dokud nebudeme vědět víc než doktoři,“ vzpomíná. 

U doktora Tesaře nalezla maximální podporu. „Dodnes jsem jeho velká dlužnice, jsme spolu stále v kontaktu a navštěvujeme se,“ říká Nosková. Stejně silnou podporu našla i u svého muže a dospívajících dcer.

Druhé rázné rozhodnutí

Že si založí vlastní zubní ordinaci, vyplynulo ze setkání s kamarádkou. Obě obor bavil, rozuměly si, byly šikovné. A tak si pronajaly ordinaci v Českých Budějovicích na Poliklinice Jih a vyběhaly všechna povolení. A že jich bylo! Zubní křeslo sdílely. Spolupráce však skončila poměrně záhy. Přibližně po čtyřech letech mladší kolegyně Moniku požádala, aby si firmu rozdělily. 

„Napadlo mě pak, jestli neměla v plánu, abych jí jen pomohla založit firmu s tím, že se se mnou později rozloučí. Věřím ale na karmu a nejsem mstivý člověk. I manžel mi řekl, že jí vlastně nakonec mohu poděkovat, protože jsem se konečně ‚osvobodila‘ a udělala se pro sebe,“ shrnuje krátce minulost. 

Monika dnes soudí, že firmu by neměly nikdy vést dvě ženy. Jiné je to podle ní mezi muži. Ti se dohodnout dokážou. A kde vězel hlavní problém? „I když jsme si na začátku řekly, jak to bude, nefungovalo to. Každá jsme měla jinou vizi. Také asi sehrálo roli to, že jsem byla díky manželovi lépe zabezpečená. Mohla jsem dávat jiné ceny.“

Zhruba půl hodiny. „Délka ošetření je velice individuální. Záleží na klientovi. U toho, kdo dentální hygienu podstupuje pravidelně a svědomitě pečuje o dásně a zuby, trvá vše zhruba třicet minut,“ říká Monika Nosková.  

Třetí rázné rozhodnutí

Po rozchodu se Monika ocitla na křižovatce. Když se jí naskytla příležitost koupě vlastní ordinace v nově postaveném Lékařském domě Géčko v Českých Budějovicích, nezaváhala. S manželem Zdeňkem se rozhodli do toho jít. 

„Bereme to i jako investici. Máme dvě dospělé dcery a vnuka. Počítáme s tím, že to jednou zdědí. Navíc nájmy vycházejí tak draho, že bych se nedoplatila,“ říká. Spolu s novými prostory založila v roce 2018 i vlastní firmu Dental Prevent.

Obecně mezi zubními hygienistkami podle ní velká konkurence není. V současnosti pracuje každý den a objednací lhůtu má tak měsíc a půl. Dva dny v týdnu pracuje do večerních hodin, aby vyšla vstříc pacientům, kteří mají delší pracovní dobu. Většinou její pracovní týden trvá okolo 40 hodin. 

„Nejsem úplně typ, který by se vyžíval v počtech. Dokonce ani nemám spočítáno, na kolik vyjde hodina provozu ordinace. V Praze si některé ordinace berou za jedno ošetření třeba i okolo tří tisíc korun. To mně přijde moc,“ přiznává. U ní vyjde hodina na přibližně osm set korun. 

„Doktoři mi posílají svoje pacienty a já si s nimi nejprve povídám o způsobu ošetření. Pak se rozhodneme, co dál. Rozhodně si nechci hrát na zubaře, suplovat jejich profesi. Komunikuji také při tom s ortodontisty, implantology či paradontisty.“ 

Překvapivý epilog

Za pět let prošla školou života. Naučila se i některým pacientům prezentovat věci hodně zjednodušeným způsobem. „Občas musím ukazovat dospělým lidem na obrázku, jak vypadá taková bakterie,“ dodává s úsměvem.

„Každý den přicházejí jiní lidé a přesvědčit je, že by měli dělat to či ono, není vždy jednoduché. Často si připadám jako psycholožka,“ odkrývá tajemství svého úspěchu a důvod, proč ji dnes navštěvuje tolik lidí. 

„Věřím, že když člověk chce, dokáže všechno. Hlavně si musí stanovit cíl a za ním tvrdě jít. A pak už stačí jen kapka toho štěstí a v neposlední řadě dostatek financí a máte vyhráno,“ tak zní recept na úspěch v podnikání podle Moniky.

„Kdybych se ale měla znovu rozhodovat, jestli studovat dentální hygienu, tak bych do toho zřejmě nešla,“ přiznává otevřeně. „Za tu dobu, než jsem se dostala tam, kde jsem teď, bych dávno vystudovala medicínu. Udělala bych si třeba nultý ročník medicíny a zkusila přijímačky. Věřím, že když si člověk něco umane, tak to dokáže.“ 

Nicméně svých rázných rozhodnutí nelituje. Polepšila si nejen finančně, ale i z pohledu získané svobody. A jak dodává, za svoji firmu by dýchala. 

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Markéta Mazancová.