Už 30 let staví Koma Modular školy, nemocnice či letiště bez cihel a betonu. Hlavně ve světě (video)

Jedna z nejúspěšnějších polistopadových firem v ČR, kterou lze bez váhání označit za inovativní. Vizovická společnost Koma Modular byla v tuzemsku průkopníkem tzv. modulární výstavby.

Přes 80 procent své produkce vyváží, postavila mimo jiné český pavilon na EXPO 2015 v Miláně, v Senegalu pak vůbec první modulární letiště na světě, také třeba první modulární nemocnici, která stojí v Karviné. Jak v rozhovoru pro BusinessInfo.cz vysvětlil Stanislav Martinec, zakladatel, majitel a ředitel společnosti Koma Modular, modulární výstavba vychází z principů cirkulární ekonomiky, nejsou při ní potřeba cihly ani beton a především v zahraničí se dnes intenzivně rozvíjí. 

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

Zpět na začátek

To nejdůležitejší, co v rozhovoru zaznělo

„Je to nový způsob výstavby, kdy 90 procent celého projektu vznikne na lince, kde se vyrobí moduly, a jenom 10 procent, tedy samotná montáž, pak probíhá na místě. Což je oproti klasické výstavbě naprostý opak,” říká Stanislav Martinec. 

A doplňuje, že modularita je vhodná pro řešení jak trvalých, tak dočasných staveb, které jsou jednoduše přemístitelné, takže mohou být snadno opakovaně použitelné pro jiný účel. Výstavba je také oproti klasické výstavbě extrémně rychlá a vychází z principů cirkulární ekonomiky, lokálnosti a udržitelnosti. 

Koma Modular letos slaví třicet let úspěšné existence. Přitom zpočátku se modulární výstavbě nevěnovala. „Nejdřív jsem to ani dělat nechtěl, nebavilo mě zabývat se nějakými buňkami, nezdálo se mi to v pořádku ani odborně. Ale když jsem potom viděl první realizace v zahraničí a měl jsem možnost podívat se, co všechno z toho lze udělat, obrovsky mě to chytlo,” vzpomíná ředitel firmy. 

Vizovická společnost Koma Modular byla v tuzemsku průkopníkem tzv. modulární výstavby.

Časem začal v modulární výstavbě viděl i něco víc, a sice možnost pomáhat lidem a obohatit svět. Právě to Koma Modular považuje za své poslání, které už řadu let podle Martince bohatě naplňuje. Vzniklo to v roce 1995, když Rusko přepadlo Čečensko, kde ředitel Koma Modular na vlastní oči viděl útrapy lidí. Tam si uvědomil, jak rychle dokáží moduly vyřešit situaci s bydlením a sociálním zázemím, zajistit školy a zdravotní zařízení. Svými produkty Koma Modular pomáhá i v rámci současné uprchlické vlny, kterou způsobila ruská agrese na Ukrajině. 

Firma se může pochlubit celou řadou úspěšných a unikátních projektů. Postavila mimo jiné český pavilon na EXPO 2015 v Miláně nebo v Senegalu vůbec první modulární letiště na světě, kterých bylo mělo vzniknout celkem pět. V Česku pak třeba první modulární nemocnici, která stojí v Karviné, plánuje také celé modulární město. 

Stanislav Martinec k tomu nicméně dodává, že je především hrdý na členy svého týmu. „Ne na stavby, protože ty, jak kdysi řekl Baťa, jsou jenom hromady cihel. Základ jsou lidi a jejich růst. Takže já jsem nesmírně hrdý zejména na naše konstruktéry, kteří to vymýšlí,“ říká vizovický vizionář. 

Modulární výstavba

A také zdůrazňuje, že si jeho firma mimořádně zakládá na už zmíněných principech cirkulární ekonomiky. Pracuje mj. na cirkulární strategii pro modulární výstavbu, také plánuje testovat všechny výrobní fáze na množství emisí CO2 a zpracování odpadu. 

„Udržitelnost je pro nás hodně důležitá, do budoucna bychom například rádi dělali sofistikovanější a kvalitnější budovy, které vydrží déle a nebudou se muset tak brzo opravovat. Pojem cirkulární ekonomika se ovšem spojuje prakticky jenom s použitím odpadu a jeho druhotným zpracováním. Ale to zdaleka není všechno, především je potřeba přenastavit způsob uvažování na cirkulární ekonomiku,” vysvětluje. 

Co to podle něj znamená? „Servisy by měly vypadat jinak, taktéž materiály a financování by mělo být dlouholeté. Protože když si něco kupuji, tak to nechci měnit za rok nebo za dva, jak je dnes obvyklé, ale třeba až za deset let. To mimo jiné znamená přemýšlet tak, že nemusím mít každý rok to nejnovější a nejmodernější,” je přesvědčen Stanislav Martinec.

Připravujeme pro vás pokračování rozhovoru. Z něj se mimo jiné dozvíte, díky čemu se firmě daří vyvážet do vyspělých západních zemí. Také uslyšíte podrobnější informace o její výstavbě pěti letišť v Senegalu a to, že v Africe obecně vidí představitelé firmy velký potenciál. Šéf Koma Modular Stanislav Martinec rovněž vysvětlí, proč vítá fakt, že globalizace v té podobě, jak jsme ji znali v posledních desetiletích, možná končí. Nebo proč bychom podle něj měli zastavit růst a zaměřit se spíše na rozvoj.

Martin Zika

Zpět na začátek

Poslechněte si rozhovor v podcastové verzi

Zpět na začátek

Přepis rozhovoru Martina Ziky se Stanislavem Martincem, majitelem Komy Modular

Hostem ve studiu Exportního zrcadla portálu BusinessInfo je Stanislav Martinec, zakladatel, majitel a ředitel společnosti Koma Modular, jedné z nejúspěšnějších polistopadových firem. Koma Modular se zaměřuje na tzv. modulární stavby, přičemž zhruba 80–90 % své produkce dnes vyváží. Vítám Vás u nás, dobrý den.

Dobrý den.

Opravte mě, pokud se mýlím, ale jestli jsem se dobře díval, letos budete slavit 30 let existence. Je to tak?

Je to přesně 30 let od založení firmy.

Jakých bylo těch 30 let?

No, hodně turbulentních, ale já si myslím, že to stojí za to. A stálo to za to. Jsem rád, že to absolvujeme dál a že stále fungujeme.

K těm důležitým milníkům vývoje firmy se dostaneme. Pojďme si na úvod vysvětlit, co to vlastně je modulární výstavba? Pokud by někdo nevěděl…

Modulární výstavba je výstavba domu z modulů, které se vyrábí na lince. Používáme k výrobě hodně znalostí z automotive. Je to nový způsob výstavby, kdy se 90 % dělá na lince a jenom 10 %, tj. montáž, se potom dělá na místě stavby, což je úplně naopak oproti klasické výstavbě. Tento systém se stále vyvíjí. Začalo to buňkami pro stavební dělníky, potom kontejnery a v současnosti jsou to moduly, které jsou daleko větší a jsou sofistikovanější.

Já jsem někde v médiích zahlédl formulace, že to je něco jako stavba z kostek. Když to zjednodušeně popíšu, je to tak, že přivezete moduly, na místě je sestavíte a tím je ta stavba hotova.

Přesně tak. My tomu říkáme Lego pro dospělé, takže si celý život hrajeme. Vlastně těch 30 let. Byli bychom rádi, aby se stavělo trošku naopak. To znamená, aby první byly udělány veškeré zemní práce, komunikace a my tam jenom přijedeme s těmi auty, s tou velkou stavebnictví a poskládáme to na místě.

Modulární výstavba má spoustu výhod oproti klasické výstavbě. Včetně třeba toho, že vy můžete tu hotovou stavbu v podstatě jednoduše rozebrat a vytvořit něco jiného. Je to tak?

To je právě ta fantastická věc, která se doceňuje víc a víc právě v dnešní době, kdy už hodně firem dává přednost třeba home officu, nebo kvůli válečné situaci. To, co se dá stěhovat, firmě ušetří finanční zdroje. Hlavně jsou to i takzvaně použité principy v praxi cirkulární ekonomiky, lokálnosti, udržitelnosti. To znamená, že ta budova se dá použít k různým účelům vícekrát.

Na vašem webu vysvětlujete, co to vlastně modularita je a jaké má výhody. Píšete tam, že je vhodná pro řešení jak trvalých, tak dočasných staveb. Je jednoduše přemístitelná a stavby splňují parametry, které ukládá norma. Výstavba je extrémně rychlá oproti klasické výstavbě. Když toto čtu, tak si říkám, proč se vlastně dneska všechno nestaví modulárně?

Staví se víc a víc. Musím říct, že za těch 30 let se to opravdu posunulo dopředu. Kdysi jsme ve stavebnictví byli jazzmani, ale teď si myslím, že sem tam je už z toho nějaká ta populární hudba. Takže staví se víc a víc a musím říct, že samozřejmě tzv. trvalé stavby. Tam se vývoj posunul daleko více v posledních letech. Dříve to byly ty tzv. dočasné stavby. Ono se tomu říká anglicky relocable, a to ve světě svítilo daleko víc, ale teď v současnosti už musím říct, že v zahraničí, a postupně i u nás, trvalé stavby rovná se hotely, bytové domy nebo domy seniorů. My jsme přešli přes školy a školky, v České republice jich máme nyní už přes 30, a v současnosti to postupuje dál právě do těchto sofistikovanějších staveb, takže on je to určitý vývoj.

Dokázal byste třeba odhadnout, jak velké procento staveb se dneska staví modulárně? Vím, že jste o sobě někde říkali, že v roce 1992, kdy jste zakládali firmu, tak jste byli průkopníky modulární výstavby v České republice. Jak to dneska vypadá?

Sice bylo v té době více firem, ale dělali jsme všichni tzv. ty kontejnery, jak my říkáme. Ale spíš jsme se stali takovými průkopníky právě v modularitě a zvýšení její úrovně. Musím říct, že možná střední Evropa trošku zaspává a myslím si, že v Evropě jako takové už se modulárně staví. Hlavně v Německu se v současnosti hodně staví modulárně byty pro mladé rodiny. Hodně daleko je i Anglie.

Co se týká čísel, tak existují už průzkumy, které ukazují, že modularita se daleko více dostává již do plánu státní výstavby. Měl jsem možnost se účastnit před covidem konference v Americe. Amerika hodně dělá modulárně a existuje tam tzv. Modular Building Institute. Tam jsem se dozvěděl, že stát už plánuje nějakých 5–10 % stavět modulárně. To jsou obrovské miliardy. To znamená stěhovat ty budovy a nevytvářet další brownfieldy.

A jenom pro představu, jak vypadá v České republice trh s modulárními stavbami? Kolik je tady takových firem, jako jste vy?

Je tady asi tak 5-6 firem, které dokáží dělat opravdu modulární stavby. Co se týká toho objemu, tak ono se to těžko vyjadřuje. My se vyjadřujeme v modulech, takže třeba vyrobíme asi kolem 3000 modulů a můžu říct, že ročně se vyrobí kolem 15 000 modulů. Ten jeden větší devítimetrový modul si představte kolem necelých 30 m². Když toto pronásobíme, tak nám z toho vyjde, kolik těch metrů čtverečních se tady postaví. Ale všichni to nenechávají v České republice, jak jsme si na úvod řekli, my jsme vývozci. Tady je to trošku konzervativní. Musím říct, že, to povědomí je takové, že cihla je cihla, beton je beton, ale v cizině už toto není to základní, být na jednom místě.

Vraťme se teď na začátek vašeho podnikání. Jak jste se vlastně k té modulární výstavbě dostali? Protože pokud jsem našel nebo mám správné informace, tak na začátku jste to nedělali hned.

Nedělali jsme to hned a já osobně jsem to ani nechtěl dělat. Řeknu to natvrdo, prostě mě nebavilo dělat nějaké buňky. Nebylo to v pořádku odborně. Ale když jsem viděl potom první realizace v zahraničí, a když jsem měl možnost se podívat, co z toho lze udělat, tak mě to obrovsky chytilo. Od toho roku 1992 asi po dvou letech jsme to opravdu rozvinuli a dostali se ke kontraktům, které byly velmi zajímavé. Musím říct, že jsem v tom viděl i něco víc.

Co to je?

To je pomáhat lidem a obohatit svět. To je naše takové poslání, které se vytvořilo a které si myslím, že bohatě naplňujeme těch 30 let. Bohužel to bylo ve válce v roce 1995, kde jsem měl možnost být. Bylo to v Rusku, v Čečně, a tam jsem viděl ty útrapy. Když jsem viděl, jak moduly dokáží rychle vyřešit situaci s bydlením a sociálním zázemím, školy a zdravotní zařízení, tak najednou jsem si uvědomil, že je to vlastně fantastický produkt.

Jestli jsem dobře viděl, tak vy se angažujete i v tuhle chvíli. Pokud jde o válečný konflikt na Ukrajině, viděl jsem, že jste stavěli nějaké budovy pro uprchlíky atd.

Děláme to už historicky. Je to asi už čtvrtá uprchlická vlna. Hodně jsme dělali do Německa a řešili jsme už balkánskou krizi, válku v Jugoslávii, potom Afriku, potom byla krize na Balkáně v roce 1995 a my jsme vždycky dodávali uprchlíkům. Jsou to více ty kontejnery, ale to základní, ta myšlenka je o tom, že postavíte dům, který je sofistikovaný. Nemusí to být opravdu jenom kontejner, protože kontejner, do toho by se asi každému nechtělo jít bydlet.

Když řeknete slovo kontejner, tak to ve vás nevyvolává úplně dobrý dojem. Ale když je to dobrá stavba, která vyhovuje všem těm předpisům a potom se dá přestěhovat na jiné místo nebo dokonce použít na něco jiného, tak pak to má smysl. V současnosti, už jsem to někde uváděl, že například pro uprchlíky z Ukrajiny lze postavit domy u nás a potom ty domy přestěhovat na Ukrajinu.

To je hodně zajímavé. Já bych se přece jenom ještě rád zastavil na tom začátku, protože vy jste tam měl nějaké nejdřív ne úplně úspěšné projekty. Je to tak?

Ano, díky za to.

Na to se chci právě zeptat.

Já jsem za to hrozně rád, protože opravdu jsme se dvakrát ocitli ve velmi špatné situaci jako firma. Právě v tom roce 1996, když jsme neměli nic zavedeno a kdy nás ta zakázka do Ruska tak trošku vytáhla, protože jsme opravdu byli ve ztrátě. Pak v roce 2003, já to řeknu otevřeně, jsme byli před bankrotem a dělali jsme pro McDonald’s restaurace, ale bohužel nám to úplně nevyšlo a pak to bylo zrušeno celé, protože přišla nemoc šílených krav. McDonald’s zrušil strategii výstavy modulárních McDonaldů, takže jsme se dostali do velkých problémů. Ale od té doby jsme si uvědomili, že to je potřeba dělat trošku jinak. Takže tam vznikaly strategie, vize, jasné plány, systémy a procesy. Od roku 2003 je firma trvale v zisku a ten rozvoj je celkem zajímavý.

Čili byste asi podepsal to, co se říká, že ten, kdo neprojde nějakým neúspěchem, tak nemůže být pořádně úspěšný?

Je to tak a já si myslím, že dvakrát až třikrát, a pak to funguje.

Kdybyste měl říct, jaké byly dva až tři nejdůležitější milníky ve vývoji firmy, kde se vám dařilo dostat na tu úspěšnou trajektorii, co by to bylo?

Už jsem tak trošku vzpomenul. Úplně tou nejzákladnější byla stálá touha něco dělat jinak, stmelovat lidi pro něco, co má větší význam. To je ten základ, ta myšlenka. Ta druhá byla ta Čečna, když jsem si uvědomil ubohou situaci těch lidí, kteří jsou tam někde v rozbombardovaném městě a najednou si říkám, že my máme produkt, který může pomáhat.

A pak právě kolem toho roku 2000 to byly modulární stavby. Mě odjakživa bavil design a architektura a najednou jsme zjistili, že to můžeme naplňovat. No, a ten zlomový bod byl i pavilon Expo. V roce 2015 jsme postavili pro Českou republiku pavilon Expo, který jsme potom odstěhovali z Milána a tam zjistili, že ty budovy jdou stěhovat a v praxi jsme to uskutečnili. Takže to byly asi ty milníky.

Tím se dostáváme k těm zajímavým projektům, kterých máte na kontě celou řadu. Zmiňoval jste český pavilon pro Expo 2015. Co můžeme jmenovat dál? Zaujala mě modulární nemocnice v Karviné a létající kanceláře letiště v Senegalu. Čeho vy si nejvíc vážíte? Co vám opravdu hodně povedlo?

Je to vždycky těžké. Já říkám, že jsme takoví ti pionýři, kteří postavili první modulární nemocnici v České republice a jednáme o dalších. To jsem hrozně rád. Takže tady je to naplňování i toho poslání. Ale jsem především hrdý na lidi. Ne na stavby, protože stavby jsou opravdu jenom, kdysi to řekl Baťa, že jsou to jenom hromady cihel a základ jsou lidi a jejich růst. Takže já jsem opravdu hrdý na konstruktéry, na ty kluky, kteří to vymýšlí. A když přicházíme se šílenostmi ze světa, tak oni prostě do toho jdou.

Teď budeme začínat na podzim druhé letiště v Senegalu, a to musím říct, že ta hrdost tady je, protože postavit mezinárodní letiště v Saint Louis v Africe v dnešní době, skoro v době covidu, tak to celkem je nadlidský výkon. Je to úplně první modulární letiště na světě, takže na to jsme hrdí.

Četl jsem taky, že máte v plánu postavit celé modulární město. Jak toto vypadá?

Tak to je plán, který je v hlavě, ale už se na něm začíná pracovat. My tomu říkáme Koma Valley. Máme takové údolí ve Vizovicích, kde si myslíme, že by to mohlo vypadat trošku jinak než klasické město. Takové flexibilní, kde ty moduly se dají stěhovat. Uvidíme, do jaké míry. Kde by měla být školka, bytový dům, kde by měla být farma, kde by měly být galerie v přírodě. Víceméně je to celé hodně o šetrnosti k přírodě.

To znamená, že my bychom nechtěli rozbít to údolí, ale první bychom chtěli zkulturnit přírodu a pomocí takových zavrtaných šroubů místo základů postavit ty moduly jeřábem, aniž bychom museli vjíždět do toho území. A já tomu věřím a jsem v tomhle takový trošku snílek, že to bude už brzy, že prostě ty moduly se budou skládat z obrovských dronů do toho území.

Čili teď pracujete na vývoji tady toho, aby to bylo funkční?

Děláme na těchto modulech a v současnosti je už zpracována architektonická studie. Jsem hrozně rád, že i město nám jde vstříc, protože je to určitý nový způsob jako pojetí budoucích zástaveb a měst.

Váš environmentální důraz je poměrně silný. Je pro vás důležitý ten koncept cirkulární ekonomiky, jak jsem vypozoroval. Četl jsem, že pracujete na cirkulární strategii pro modulární výstavbu. Kromě jiného, že plánujete testovat všechny výrobní fáze na množství emisí CO2 a zpracování odpadu. Můžete toto vysvětlit blíže?

My jsme k tomu hrozně blízko. U nás, když přijdete, tak najdete opravdu velmi sofistikovaně tříděný odpad. Oproti těm stavbám, kde je jeden kontejner, do kterého se hází vše. Samozřejmě nejsou všichni stejní, ale většina těch staveb bohužel tak je. Kolem staveb se udělal vždycky velký plot, aby nikdo neviděl dovnitř, co se tam vlastně děje. Kdežto my máme otevřenou fabriku, kde se třídí odpad, ale to je to životní prostředí, to je jenom jeden pohled.

Udržitelnost jednoznačně je hodně důležitá, protože do budoucna bychom rádi dělali sofistikovanější budovy, kvalitnější budovy, aby vydržely déle, aby se nemusely opravovat tak brzy, ale ten pojem cirkulární ekonomika se hodně spojuje jenom s použitím odpadu z druhotného zpracování odpadu. Ale my v podstatě ty budovy používáme ještě jednou a já si myslím, že dnešní doba tomu krásně nahrává.

Po covidu hodně firem začalo dělat méně a, já doufám, kvalitněji. Už jsem dokonce viděl, že automobilky dělají o 20 % méně, což moje srdíčko poskočilo, protože si myslím, že by to tak mělo být, že by to mělo být kvalitnější a déle to vydržet. Je potřeba se nastavit na cirkulární ekonomiku. To znamená, že servisy by měly vypadat jinak. Materiály by měly vypadat jinak. Financování by mělo být dlouholeté, protože když si kupuji něco, tak to nebudu vyměňovat oproti lineární ekonomice za rok nebo za dva, ale budu to měnit třeba za deset let. Samozřejmě nastavení, ten mindset je důležitý. To znamená v mozku se nastavit, že nemusím každý rok mít to nejlepší, to nejmodernější. Je to náročnější.

A jak se z vašeho pohledu tato věc v České republice nebo možná v Evropě, a i celosvětově vyvíjí? Protože člověk by řekl na základě dojmů toho, co vidí v médiích, je toho poměrně hodně. Jestli skutečně i v tom reálném životě ty věci se hýbají směrem k vyššímu využívání těch principů cirkulární ekonomiky. Jaký z toho máte dojem?

Pomalu. Hrozně pomalu. Já si myslím, že ty země, které jsou více zaměřené na šetrnost k přírodě a které žijí víc přírodou, třeba Nový Zéland, Austrálie, anebo země skandinávské, tak osobně si myslím, že mají k tomu blíž a že to tam postupuje daleko rychlejším tempem. Je to v genech. Je to už od té mateřské školy, kdy rodiče učí děti, že když odhodí papírek, tak dítě upozorní, že se to nedělá. U nás si myslím, že to bude trvat ještě dlouho. Pořád si myslím, že je u nás tak 80–90 % lidí, kteří žijí konzumně a hodně podporují spíš lineární ekonomiku.

Připravujeme pro vás pokračování rozhovoru. Z něj se mimo jiné dozvíte, díky čemu se firmě daří vyvážet do vyspělých západních zemí. Také, že staví v Senegalu pět letišť a v Africe obecně vidí velký potenciál. Šéf Koma Modular Stanislav Martinec rovněž vysvětlí, proč vítá fakt, že globalizace v té podobě, jak jsme ji znali v posledních desetiletích, možná končí. Nebo proč bychom podle něj měli zastavit růst a zaměřit se spíše na rozvoj.

Zpět na začátek

• Oblasti podnikání: Stavebnictví a stavební materiály
• Teritorium: Česká republika | Zlínský kraj