Turbulentní válečná a poválečná léta si vyžádala změnu jména podniku. Po komunistickém převratu dokonce i výrobní zaměření, ale dnes je v čele firmy Kv.Řezáč opět člen slavného podnikatelského rodu – pravnučka zakladatele, Martina Kyselková.

Nyní se firma specializuje na výrobu a prodej sportovních, ochranných, dekoračních i technických uzlových sítí.  Kv.Řezáč je i v náročné konkurenci úspěšným exportérem a třetinu své produkce vyváží do dalších zemí Evropy.

Příznačný příběh prosperujících předválečných podniků

Zakladatel firmy Alois Řezáč byl talentovaným podnikatelem v mnoha odvětvích. Podnikal v textilní výrobě, v pivovarnictví, ve výrobě papíru a lepenky. Své provozovny měl rozmístěny nejen v Tišnově, ale též v dalších městech v okolí. Nečekanou hospodářskou krizi ve třicátých letech však přestály pouze dva podniky: malá továrna v Borači a tišnovská tkalcovna vlněných látek, která se specializovala na šátky, šály a šatovky.

Jelikož v těchto náročných letech byl Alois Řezáč zároveň dlouholetým starostou Tišnova a musel se věnovat spíše správě města, rozhodl se svěřit podnik do rukou synovi Jiřímu. Ten firmu úspěšně převzal a zároveň přejmenoval na Kv.Řezáč. Jméno od té doby neslo po jeho manželce Květě, a to proto, aby společnost nepadla do nesprávných rukou.

Po komunistickém převratu v roce 1948 potkal firmu typický osud všech do té doby úspěšných podniků. Továrna byla znárodněna a spolu s dalšími tišnovskými textilními výrobnami začleněna pod státní podnik Závody S. K. Neumanna. Od původního výrobního programu zaměřeného na lehké vlněné látky se upustilo a fabrika od 60. let minulého století vyráběla sítě, zejména pak maskovací pro Československou armádu a sítě určené pro rybolov.

Restituce jako úhelný kámen

V roce 1991 požádaly dcery Jiřího Řezáče o navrácení firmy v restituci. To se však povedlo jen částečně. „Byly vráceny pouze budovy a pozemek, všechny stroje a dostavby bylo nutné odkoupit, což nebylo možné financovat jinak než úvěrem. Tím se společnost dostala do velkých finančních potíží, protože se musel nejdříve splatit úvěr bance. Po splacení úvěru nastal rozkol v rodině. Kvůli neshodám o dalším chodu podnikání byly postupně vyplaceny dvě majitelky, firma zůstala pouze v majetku nejstarší dcery – mé maminky,“ popisuje pravnučka zakladatele.

I z krize lze čerpat sílu

Po odkupu strojů se firma vrátila k plnému provozu, avšak bylo jasné, že k původnímu zaměření na šály, šátky a šatovky se již nevrátí a zůstane u specializace na uzlové sítě. „V roce 2003 se nám podařilo koupit nový síťovací stroj z Japonska a staré stroje odstavit a zlikvidovat. Další úvěr na stroj byl splacen do konce roku 2008 a zároveň jsme opravili kancelářskou budovu,“ dodává Martina Kyselková.

Sama nastoupila do řídící funkce v roce 2009, kdy v ředitelském křesle vystřídala svého otce. V roce, kdy se celá světová ekonomika již několik let zmítala v krizi. Čekal ji náročný proces přebírání a zvládnutí chodu firmy a poté modernizace řídících procesů. Vše Martina Kyselková úspěšně dostala pod kontrolu a firma se tak mohla pustit do nové etapy: začít s prodejem přes vlastní e-shop v Česku, a poté i na Slovensku.

Velkým problémům firma čelila také kvůli geopolitickému vývoji v roce 2022, kdy české divizi ruské banky Sberbank byla odebrána bankovní licence. Účty byly zmraženy, naspořené rezervy ztraceny.

Restart čokoládového podnikání rozjela Lada Bartošová na kolečkových bruslích

V současné době firma zaměstnává 35 lidí a funguje v původních prostorách, které prošly rozsáhlou rekonstrukcí. Pro dlouhodobou udržitelnost firmy je ovšem největším problémem nedostatek kvalifikovaných pracovníků, zejména pak mladších lidí. Bohužel byla zrušena řada škol, které vychovávaly tkadleny, šičky, přadleny a další profese nezbytné pro textilní průmysl.

Konkurence je veliká, ale ne nepřemožitelná

Krizové momenty ani nouze v oblasti kvalifikované pracovní síly však firmu nepoložily. Udržela si stávající zákazníky a cestu si k ní nacházejí stále noví odběratelé. I přesto, že konkurence z Asie je silná a konkuruje hlavně cenou.

„Jejich pracovní doba je delší, mzdy jsou nižší. Nemusí dodržovat předpisy Evropské unie, které se týkají péče o zaměstnance. Na veletrzích jsou vystavovatelé z Asie dotováni státem, jejich náklady na marketing se vůbec nedají srovnat s našimi,“ vysvětluje Martina Kyselková.

Jejich zákazníci tak nejsou z řad velkoobchodů. Ti potřebují rychloobrátkové a cenově výhodné zboží a firma Kv.Řezáč nemůže plnit náročné podmínky těchto odběratelů, které mimo jiné často zahrnují i značné logistické zázemí a velkou kapacitu skladu.

„Naší silnou stránkou je ale kvalita, odebíráme jen od certifikovaných dodavatelů, dbáme na pečlivou kontrolu jakosti našich výrobků a splňujeme řadu technických a bezpečnostních norem. Ona síť pro profesionální sport nebo síť pro dětské hřiště není ledasjaký výrobek. Držíme si také flexibilitu dodávek, umíme vyrábět i v malém,“ vysvětluje ředitelka firmy Kv.Řezáč.

Dodávají sítě na oplocení, pro balkony, k ochraně památek nebo například pro voliéry do ZOO. Populární jsou také sítě na ochranu dětských pískovišť nebo bazénů, ochranu dětských postýlek a sítě na zábradlí. Velkou část pak tvoří sítě na sport a na oplocení hřišť.

Mimo těchto normálních objednávek přijdou občas zakázky nevšední. „Zajímavý se mi zdál projekt od ekologického oddělení německé univerzity pro lesnictví – sítě na odchyt divoké zvěře pro účely jejího značkování. A také barevné sítě do hlubokého bazénu, které měly za účel ukázat cestu potápěčům,“ přibližuje Martina Kyselková šíři využití uzlových sítí.

Kvality si váží i v zahraničí

Hned jak získali firmu v roce 1992 zpět v restituci, vydali se do Německa na sportovní veletrh. Tam chtěli načerpat inspiraci a prozkoumat nové trendy a potřeby ve sportovních sítích. Povedlo se jim však také navázat nové obchodní vztahy, hlavně právě v Německu. Postupem času se síť zahraničních zákazníků začala rozrůstat.

V současné době dodávají především do evropských zemí, kromě jižní Evropy, kde je velká tradice síťařské výroby. „Nejraději dodávám do Švýcarska, Norska a Švédska, kde si cení kvality a dobrých obchodních vztahů,“ vypočítává Martina Kyselková oblíbené zahraniční trhy.

S exportem se však pojí i řada problémů. Pro Kv.Řezáč jsou to problémy zejména s logistikou. „Mění se podmínky dodání zásilek, postupně jsem vyzkoušela všechny dostupné balíkové služby – vždy se vyskytly problémy a zástupce, který to má s námi řešit už je dávno v jiné firmě. Kvůli nabídce levnější ceny kvalita dopravy klesá. Vše se automatizuje a zjednodušuje, ale o to těžší je najít ztracený balík!“

Být vidět je důležité

Povědomí o svých kvalitních výrobcích rozšiřují cílenou inzercí, prodejem přes e-shop, podporou sportovních událostí a účastí na specializovaných akcích. K prezentaci firmy na zahraničních veletrzích využili mimo jiné i služeb a podpory kanceláře CzechTrade a dvakrát také vystavovali ve společné expozici.

„Dlouhodobé obchodní vztahy jsem navázala na sportovních veletrzích. Nyní se je stále snažím udržovat, ale starší generace v byznysu už končí a mladší generace chce jednoduše získat zboží bez dlouhého vyjednávání. Trvá to delší dobu, než si uvědomí, že naše kvalita je ve srovnání s konkurencí na vyšší úrovni,“ popisuje Martina Kyselková jeden z nešvarů mezigenerační výměny ve vedení podniků. Ten však neminul ani její firmu.

Předání podniku další generaci je velká výzva

Sama současná ředitelka přiznává, že když přebírala v roce 2009 firmu po svém otci, cítila tíhu toho, že se předpokládalo, že bude myslet úplně stejně jako on. „Největší motivací postavit se do čela firmy pro mě byla možnost navázat na odkaz mého pradědečka a dědečka,“ vysvětluje Martina Kyselková to, jak se těšila, že může pokračovat v rodinné tradici a zároveň modernizovat procesy a technologie tak, aby firma udržela krok s dobou.

Rodinné firmy v Česku podceňují zapojování nástupců do klíčových rozhodnutí

„Ale moji nástupci už tuto motivaci nemají. Nejstarší syn nastoupil do firmy až po smrti svého dědečka. Zatím je pořád nováčkem a necítí tolik onu rodinnou provázanost. Pro něj je to víc o výzvách samostatného podnikání,“ vystihuje Martina Kyselková problémy nástupnictví.

Martina Kyselková začala předání firmy nové generaci aktivně řešit již před několika lety. Zjistila totiž, že je to běh na dlouhou trať a většina podnikatelů a rodinných firem není na tuto změnu připravena. „Je to dlouhodobý proces. Je potřeba psychická připravenost, otevřená komunikace a odvaha pustit kormidlo. Nejde jen o ekonomiku, jde o vztahy, o důvěru. Součástí vize by měl být i budoucí nástupce.“

Anna Kratochvílová