Ve Svobodné škole děti neznámkují, ale povzbuzují



„Rozhodně to neděláme kvůli penězům. Pokud přijde nějaký rodič a ptá se, co s penězi děláme, tady na tabuli jim do koruny popíšu, co všechno musíme zaplatit. A že toho není málo: prostory, energie, platy učitelů, neustále je potřeba něco pořizovat. Pokud náhodou někdy něco zbyde, vždy se najde místo, do kterého je třeba akutně peníze reinvestovat. Sám z toho mám pouze běžný plat, který je podobný tomu, jaký bych dostával v korporátní sféře. A to vůbec nepočítám vstupní investice, ty jsme si museli kompletně zaplatit sami z našich dřívějších a vedlejších příjmů,“ říká Petr Novotný.

Čtyřiatřicetiletý předseda spolku Svobodná základní škola a lesní mateřská škola Doma v lese již ve 23 letech dokončil dvě vysoké školy. Studoval politologii v Olomouci a ve studiích pokračoval v Americe a ve Finsku. Je ženatý a má dvě děti ve věku šest a sedm let.

Dnes spolu se svojí manželkou Adélou Kučerovou stojí v čele neziskové organizace Doma v lese a pomáhá podle svých slov dětem prožít klidné a šťastné dětství, snaží se z nich vychovat „kompetentní, spokojené a sebevědomé jedince.“

Nejprve vyhnali myši

Petr Novotný a Adéla Kučerová se vydali na trnitou cestu. Ze zchátralého objektu v Libniči, který se nachází sedm kilometrů od Českých Budějovic, nejprve vyhnali myši a následně se pustili do kompletní rekonstrukce, včetně rozvodů vodu, elektřiny a nových podlah.

Bez rákosky. Frontální výuku, kdy učitel stojí před třídou a děti sedí v lavicích a bez hnutí poslouchají, v Libniči nepraktikují. Petr Novotný říká, že škola nicméně není v opozici ke klasickému vzdělávání.

Na rekonstrukci měli pouhé čtyři měsíce. Svobodnou základní školu v Libniči se podařilo zapsat do rejstříku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) od první a deváté třídy v únoru letošního roku.

Nevyrostla ale úplně „na zelené louce”. Její historie v podstatě začala už v roce 2012, když se zrodily lesní mateřské školky. Na ně navázala. „Hlavním impulzem pro otevření školy byly právě odrůstající děti z lesní mateřské školky. Jejich rodičům přišlo nemyslitelné, aby následně usedly do běžných školních lavic a byly ,zpracoványʻ konvenčním systémem,“ říká Novotný.

Sázka na kreativitu

Škola je v současnosti koncipována pro 30 dětí. Školné činí měsíčně 4500 korun plus 500 korun za družinu; ta je dobrovolná, otevírá v sedm ráno. Výuka začíná v devět a končí v jednu hodinu odpoledne. Děti si rodiče můžou vyzvednout až do půl páté. Zatím byla otevřena pouze jedna třída, v níž jsou společně žáci prvního až třetího ročníku.

Na otázku, jaké předměty škola dětem nabízí, Petr Novotný odpovídá: „Vůbec žádné. Děti se učí z padesáti procent projektovou výukou. Samy by si měly vybírat, co se chtějí naučit. Samozřejmě, klíčové kompetence se musejí naučit tak jako tak. Vzhledem k tomu, že spadáme pod MŠMT, platí pro nás stejný školní vzdělávací program jako pro jiné školy. Pokud se jím ale člověk začne plně zabývat, zjistí, že na prvním stupni je poměrně volně postavený. Poskytuje učitelům mnoho prostoru, jak si nastavit svoje vlastní osnovy. Nechci se nikoho dotknout, ale osnovy si utváří každý konkrétní učitel zvlášť, takže je nesmysl se na ně vymlouvat.“

Škola života

Ve škole „klasické“ je výuka členěna povětšinou podle měsíců, v libničské škole postupují jinak, v horizontu celého roku. Zde je malý příklad jednoho projektu.

Na začátku roku děti našly „v lese“ zamčený kufr. Jejich úkolem bylo nejprve rozhodnout, zda ho otevřou, či nikoli. Děti se shodly s učitelem, že nejprve vyhledají příslušný zákon, co mají dělat. Pak kufr odevzdaly na obecním úřadu (v obci policie není) a hovořily s úředníkem, který následně „hledal“ majitele. Nakonec kufr připadl dětem. Zjistily, že uvnitř byla výbava badatele.

„Na tomto můžete pozorovat, že si děti ve škole nejen hrají, ale hlavně se učí. Učí se, jak komunikovat, dospět ke shodě, řešit problémy, které je potkají, a mimo jiné se také učí číst a psát,“ říká Novotný a dodává, že na základě jeho zkušeností v devadesáti procentech děti spolupracují automaticky na základě své vlastní motivace. A nejvíce se naučí ve chvíli, kdy je učení spojené s emocemi, reálným prožitkem.

Jedním z cílů libničské školy je proto vytvořit prostředí, kde se děti budou cítit svobodně a ve své podstatě se budou vzdělávat samy, učit se i jeden od druhého.

„Je neuvěřitelné, kolik dospělých dnes neumí řešit nezvyklé situace. Běžné školy se totiž zaměřují hlavně na výuku takzvaných hard skills, prostých faktů, a soft skills jsou upozaďovány. Možná proto je dnes vidět tolik koučů, kurzů a knih o získávání nejrůznějších kompetencí. Tohle školy neučily. Přitom schopnost umět si poradit je dnes jedna z nejvíce ceněných vedle znalosti cizího jazyka, především angličtiny. Proto je u nás i jedním ze čtyř učitelů, které máme, rodilý mluvčí,“ objasňuje Novotný.

Peníze na prvním místě

A jak to škole vychází finančně? Předseda spolku odpovídá otevřeně: „Peníze řešíme pořád.“ Škola je neziskovou organizací, nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o soukromou, je financována nižším normativem než státní.

„Hodně mě například mrzelo, když jsem se setkal s názorem, že bychom měli výuku poskytovat dětem zdarma, aby nebyly znevýhodněné děti, jejichž rodiče nemají na školné. Pak by ale naše škola neměla z čeho fungovat,“ vysvětluje Novotný.

A dodává: „Do naší školy většinou vodí své děti rodiče, kteří se aktivně o způsob vzdělání zajímají. Z velké části jsou to vysokoškoláci vedoucí úspěšný profesní život. A navíc jsme se školné pokusili nastavit tak, aby naše výuka byla dostupná téměř pro každého.“

Na otázku, co bude za pár let, reaguje stejně přímočaře: „Tak to nikdo neví. Pro začátek máme v plánu dovést děti až do deváté třídy. Až pak budeme moci dělat závěry. Jedno je ale jisté. Naším cílem není vychovat vystresované jedince zaměřené na výkon, ale spíše pohodáře, kteří si budou umět se vším poradit. Budou myslet kriticky a dokážou si život nastavit tak, aby ho prožili šťastně.“

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Markéta Mazancová. Foto: archiv.