English version
Léčiva do životního prostředí pronikají různými způsoby. Do odpadních vod se mohou dostat jejich vyloučené nespotřebované zbytky použité pro léčbu lidí i zvířat, ale i v podobě celých nepoužitých léků, které nebyly správně odevzdány zpět do lékáren. Dalším způsobem může být například oplach z kůže v případě léčiv podávaných ve formě mastí.
Léčiva patří mezi mikropolutanty. To jsou látky, které se ve vodě vyskytují v malých množstvích, jsou špatně odstranitelné, a proto často putují přes čistírnu odpadních vod (ČOV) dále do vodního prostředí.
„V analyzovaných odpadních vodách nacházíme ve vyšších koncentracích antibiotika (Clarithromycin nebo N-acetylsulfamethoxazol), léky na tlak (Hydrochlorothiazide), na bolest (Tramadol) nebo antidepresiva (Venlafaxin),“ uvádí doktorka Sylvie Kříženecká z Fakulty životního prostředí UJEP, která se analýzou léčiv zabývá ve výzkumném centru CADORAN.
„Jejich vliv na živé organismy je pak velmi problematický. Může docházet k jejich hromadění v prostředí, antidepresiva ovlivňují chování živočichů, hormony mohou zase ovlivnit jejich pohlaví a rozmnožování. Přítomnost těchto léčiv pak může mít značný synergický efekt na působení v životním prostředí,“ dodává Kříženecká.
Vývoj inovativních technologií, které by účinnost odstranění léčiv na ČOV zvýšily, je tedy velmi potřebný a aktuální. „Používají se různé postupy. Můžeme
využít biodegradační schopnosti některých mikroorganismů, účinku světla při takzvané fotodegradaci nebo nasadit sorbenty, na které se léčiva navážou,“ vysvětluje doktorka Kříženecká.
Cestou sorpce se vydali i ve společnosti AIVOTEC, s. r. o. Ve spolupráci s ústeckou fakultou životního prostředí připravili a otestovali sorbent vyráběný z aktivovaného uhlíku získaného pyrolýzou (tepelný rozklad bez přístupu vzduchu) biomasy, tzv. biouhel.
„Na rozdíl od aktivního uhlí vytváří s polutanty pevné chemické vazby. Kromě farmak ho lze využít pro odstranění širokého spektra znečišťujících látek, jako jsou ropné uhlovodíky, fenoly nebo nebezpečné látky z různých chemických provozů,“ představuje technologii CarbonCLEAN Jan Káňa ze společnosti AIVOTEC, s. r. o. „Náklady na výrobu uhlíkového sorbentu jsou nízké, což značně zvyšuje potenciál jeho průmyslového nasazení,“ dodává Káňa.
A právě na ověření funkčnosti technologie v reálných podmínkách se oba partneři zaměřili v posledních letech. Textilní filtry se sorbentem CarbonCLEAN, vyráběné ve spolupráci s firmou RETEX, byly testovány ve dvou různých provozech, a to na Ústřední čistírně odpadních vod (ÚČOV) v Ostravě a v Krajské nemocnici Tomáše Bati (KNTB) ve Zlíně.
Redakčně upravená tisková zpráva Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
