Viceprezident HK ČR: Přišli jsme o rok, ale chceme žít dál

S viceprezidentem Hospodářské komory Radkem Jakubským o tom, jak se český průmysl a export potýká s dobou covidovou. O tom, co naše firmy ničí, co by jim naopak mohlo pomoci a kde by měl stát vyslyšet zástupce z praxe.

Radek Jakubský
Radek Jakubský | Archiv Proma Reha

Jak ze svého pohledu vidíte průmysl po roce pandemie? Z makroekonomických čísel se zdá, že ten rok přežil český průmysl takřka bez ztráty kytičky…

Neřekl bych, že bez ztráty kytičky. Jsou obory, které jsou velmi poznamenané. Bylo hodně důležité, že průmysl zůstal v chodu. Zavřít a otevřít některé služby není tak složité, byť chápeme dopady, jaké to na jejich poskytovatele mělo, a třeba u zboží, které stárne, to například v obchodech jistě znamená nemalé ztráty. Zavřít a otevřít průmyslový podnik je však určitě složitější. Pokud by se plán na úplné uzavření průmyslu naplnil, bylo by to asi to nejhorší, co by nás mohlo potkat.

Mezioborová skupina pro epidemické situace Meses to myslí určitě dobře ze zdravotního hlediska, ale bohužel se zdá, že někteří odborníci jsou odtržení od reality. Jeden z jejich návrhů, o který jsme se na pracovní skupině u ministra Havlíčka silně pohádali, bylo testování všech zaměstnanců PCR testy denně. Není problém postavit před firmou vytápěný stan, protože testy potřebují určité provozní podmínky. Někdo to ale musí zaplatit. A bez ohledu na peníze, průmyslový provoz je v první řadě linka. A linka jede ve chvíli, kdy dorazí poslední zaměstnanec. Pokud by měli být zaměstnanci testováni denně v režimu, aby se před testem nikde nepotkali, nikdy by se linka nerozběhla.

To byly těžké boje, a byť to není příliš v kurzu, je na místě v tomto případě ministra Havlíčka pochválit. Ne vždy sice dodržel, na čem jsme se dohodli, ale pokud jde o uzavření průmyslu, podržel nás a vždycky hledal cestu alespoň nějakého fungování průmyslu. Do jisté míry chápu, že politika je umění možného. Průmysl tedy funguje, ale je poznamenaný. Jednou z příčin jsou výpadky, další pak nemocenské a karantény.

V jakém smyslu?

Když vám vyjde antigenní test pozitivní, musíte na PCR test. Na ten čekáte třeba i pět dní. Těch pět dní platíme jako majitelé firem a na to žádné kompenzace nejsou.

Neměly by být?

Měly, ministr Havlíček by to i podpořil, ale ministryně Schillerová je striktně proti a přes to nejede vlak. Všechna režimová opatření v průmyslu stojí firmy značné peníze. Za testy platí stát částku, která nepokryje ani cenu testu. A to nejsou jediné náklady. Chtěli jsme, aby stát platil alespoň polovinu toho, co hradí testovacím centrům, tam je to tři sta padesát jedna koruna. Říkali jsme, že sto sedmdesát, sto osmdesát korun by bylo adekvátních. Náklady to nepokryje ani tak, ale stát by měl firmy více na své straně. Ani to nemělo šanci na úspěch. Co se týče malých firem, i pro ně to představuje náklady v řádech statisíců.

Radek Jakubský

Jednatel rodinné firmy Proma Reha, předseda Krajské hospodářské komory Královéhradeckého kraje, člen představenstva a od června 2020 také viceprezident Hospodářské komory ČR. Ve své gesci má zahraniční aktivity a podporu exportu, průmysl a interní komorové záležitosti.

Přitom mě napadá otázka, jestli povinné testování nezačalo tak trochu s křížkem po funuse. U nás ve firmě pracuje sto osmdesát lidí, testujeme asi osmdesát, protože řada lidí je na home office a řada už nemocí prošla. Začali jsme testovat ještě dřív, protože máme dobrou nemocnici v Náchodě a nabídli nám projekt pilotního testování. Při prvním testování jsme zachytili jednoho pozitivního, od té doby nic.

Není na vině i nízká spolehlivost antigenních testů?

Může být, ale jsou to testy schválené Ministerstvem zdravotnictví. Je s podivem, že po týdnech, možná už i měsících používání se teprve objevují testy jejich spolehlivosti. Čekal bych, že když je schvalovali, nějakým zkouškám už je podrobili. Jinak než schválenými testy to dělat nelze. Nejdříve všechny chtěli posílat do nemocnic, pak zjistili, že kapacita v nemocnicích na testování lidí z firem není, a tuhle možnost máme pod sankcí pět set tisíc zakázanou. Objevují se názory, že firmy záměrně zkreslují výsledky testů, ale to je nesmysl. Každý podnikatel potřebuje zdravé lidi.

Ostatně, řada firem si nakoupila testy ve velkém. Pak byly zmatky, zda si je firmy budou moci vyúčtovat. Původní výjimka na použití testů formou samotestování totiž platila měsíc. Řada firem jich má ještě desetitisíce na skladech. To vše jsou mimochodem příklady toho, jak je ze strany státu občas k řešení přistupováno bez dlouhodobější koncepce, bez akceptování toho, jaká je praxe.

Vy jste ve firmách připraveni testovat i při těch organizačních nárocích a nákladech trvale? Nebo jak dlouho?

Ministr Havlíček zatím chce ponechat testování do konce května. Očekávám, že se to protáhne někdy do prázdnin. Nicméně jsem přesvědčen, že efektivita testování nedává smysl, a kdyby firmy neměly ty ohromné zásoby testů, už by od něj vláda upustila. Ono se to nezdá, ale náklady na opatření, včetně testování, mají dopad na celkové výrobní náklady a dominovým efektem ovlivňují konkurenceschopnost české ekonomiky.

Bavil jsem se o tom s asociací firem automobilového průmyslu a je možná jediný mechanismus, jak tomu dnes pomoci. Exportérům by mohlo pomoci oslabení kurzu koruny, aby obstáli. Export sám o sobě totiž není záchranou, všechny trhy byly zasaženy, všichni se snaží řešit domácí problémy exportem. Jestli si někdo myslí, že postiženi jsme jen my, žije na jiné planetě. Export může pomoci zachraňovat situaci pouze za předpokladu, že navrátí a přinese konkurenční výhody. A jediným nástrojem v tuto chvíli je kurz.

Vedou se v tomto smyslu nějaká jednání?

S touto vizí bych chtěl ve velmi krátké době iniciovat jednání. Česká národní banka je samozřejmě nezávislá instituce a rozhodne sama, ale považuji za nutné tu myšlenku alespoň nechat vzklíčit. Myslím, že opravdu je ten správný čas zamyslet se nad tím, jak ekonomice výrazněji pomoci.

V souvislosti s pandemií bývá zmiňován jeden jev, zkracování globálních řetězců, které se ukázaly jako poměrně málo odolné. Řada podniků i celých segmentů, typicky automobilový průmysl, byly postiženy tím, že jim chyběly některé komponenty. Můžete potvrdit orientaci na bližší dodavatele?

Spíš než zkracování řetězců vnímám problém diverzifikace dodavatelů, rozložení rizik. To vidím i v naší firmě. Blízkost není jediný parametr. Máme dodavatele v Itálii a ti nám v loňském roce dva měsíce nemohli dodat nic. Rozložení dodávek mezi více subjektů, to je určitě viditelný trend. Má to i negativní souvislosti, je to náročnější na logistiku, dražší vzhledem k nižším objemům a s vyššími nároky na servis. Ne všechny věci jsou spotřební povahy, máme řadu věcí dlouhodobého charakteru a pak musíme vést přesnější evidenci, například u jakých výrobků používáme konkrétní druhy motorů a podobně. Samozřejmě také můžeme sledovat změny obchodních modelů a produktového portfolia, kdy se osekává výroba malých objemů s nízkými maržemi.

Je to příležitost pro české firmy?

Máme obrovskou výhodu v tom, že jsme ohromně flexibilní. Takových národů není mnoho. Dokážeme přes noc vymyslet věci jinak, totálně překopat výrobu a ráno ji zase rozjet. Bohužel v současném stavu legislativy je stále horší cokoliv měnit rychle. Pokud však dokážeme opustit tradiční myšlení a nebudeme se držet zajetých kolejí, pokud uplatníme flexibilitu, můžeme ze současné situace vytěžit nové příležitosti.

Na začátku jste zmínil, že průmysl je v některých segmentech zasažen. Ve kterých vidíte tu situaci jako nejhorší? Bývá zmiňován automotive, ale na druhé straně jiné statistiky říkají, že auta se prodávají vedle nemovitostí snad nejlépe…

Automobilový průmysl je až nesmyslně sešněrován Green Dealem. Sázka na elektromobilitu a hybridy mi dává smysl ve městech, jinde moc ne. Auta jsou drahá, výroba složitá, baterie mají krátký životní cyklus a moc to nedává smysl, nejsou atraktivní pro zákazníky. Dobře se prodávají low end modely, ty mají vyprodáno, také se dobře prodávají luxusní modely a vyprodané jsou nákladní vozy. Střední třída osobních vozů trpí. Škodovka nevyrobila stovky, dnes už možná tisíce aut, a to jsou obratově stovky milionů. V zisku desítky milionů.

Totálně zdevastovaný je textilní průmysl, především tedy oděvní, průmysl hraček čelí také značným problémům. Nejde jen o segmentový pohled, větší problémy řeší každý druhý malý výrobce. Obchod se zastavil, ne všichni mohou řešit zavřené prodejny e-shopem, ne všechno se přes e-shop dobře nakupuje. Malí lokální výrobci, kteří dodávali do jednotek až desítek menších specializovaných obchodů, utrpěli značné ztráty. Do velkých řetězců, které byly ještě nějaký čas v loňském roce otevřené, totiž dodávali většinou ti velcí.

Nataliya Hora / Shutterstock.com

Čekáte boom se zklidněním situace, s očkováním, s léky? Cena mnoha komodit jde nahoru, mnozí očekávají obrovský rozmach výroby. Je šance třeba i v totální změně výroby?

Šance tu je. Všichni se těšíme, až se otevřou obchody a půjdeme si něco koupit. Odložená poptávka výrobu zvedne. Ale je to skoková změna, nevíme, kdy se obchody zase zavřou, hrozí krátkodobé výpadky dodávek. Problémem je inflace. Všechny náklady, říkejme pandemické, o kterých jsme se bavili, musejí firmy promítnout do cen. Zásoby, vyráběné s někdejšími náklady, už došly. Byť mohou náklady růst v makropohledu obecně a v souhrnu patrně v procentech, v některých oborech, například s vysokým podílem lidské práce, se mohou vyšplhat až na desítky procent. Což je likvidační.

Máme strojírenskou výrobu a mohu potvrdit, že ceny materiálů se zvyšují o desítky procent. Výroba se určitě rozjede, finanční objemy výroby budou možná i vyšší než před pandemií, ale je otázka, zda budou vyšší objemy výroby jako takové. To si nejsem jistý. Za stejné peníze si asi v důsledku koupíme méně.

Jakou roli v tom všem českém ekonomickém snažení hraje export?

Samozřejmě stále velkou, ale jak už jsem říkal, bude potřebovat podpořit.

Jednou z nejúčinnějších forem podpory je ekonomická diplomacie, a i ta na pandemii doplácí. Hospodářská komora běžně za rok koná celou řadu misí, kolik jich bylo od loňského března? Jedna, dvě?

Jedna. Bohužel. Ale s touto situací se momentálně potýkají všichni a snažíme se ji řešit jinými možnými způsoby. Pořádáme online konzultace, webináře, řešíme další aktivity. Například i ve spolupráci s jinými institucemi, třeba s ekonomickou diplomacií Ministerstva zahraničních věcí.

Je to citelný propad? Stávající trhy asi tolik netrpí, ale co nové trhy a nové příležitosti? Rok stojí?

Neřekl bych, že stojí, ale trpí. Online jednání není rozhodně plnohodnotné. Ve dvou se online můžeme ještě bavit poměrně normálně, v pěti už je to horší, a když nás bude dvacet, je to o ničem. Tváří v tvář se takové jednání vede lépe. Správně jste to pojmenoval, trhy, kde jsme stabilní, si se současnou situací vcelku poradí, hledání nových trhů je však omezené, tam je dopad citelný. Když už se s partnerem znáte, videocall funguje. Ale zkuste nového partnera přesvědčit na dálku, že jste ten pravý, ten nejlepší. Jediné štěstí v neštěstí je, že jsme na tom všichni stejně, že postižen není jen český export, ale globální přeshraniční obchod. Bojujeme všichni.

Jediná cesta je očkování. Potřebujeme, aby se byznys mohl nechat očkovat třeba i za komerčních podmínek, ale aby díky tomu fungoval. Všichni chápeme, že jsou prioritní rizikové skupiny. Nepochopím však, když vyrábíme zdravotnická zařízení a máme servisní tým, který jezdí do nemocnic a do domovů pro seniory servisovat ta zařízení, že tito naši servisáci nemohli být zatím očkováni.

Ale ať nemluvíme jen o našem příkladu, je tu třeba softwarová firma, která pracuje na státní zakázce jiné země, bez očkování je tam nechtěli pustit, projekt měl být dokončen a předán, ale nešlo to, narůstalo penále, hrozilo odstoupení od smlouvy. Jednalo se o pouhých asi osm lidí. Jejich problém jsme řešili jako Komora. Nebyla síla prosadit očkování oficiální cestou. To jsou naprosto nesmyslné překážky byznysu.

Není to celé důsledkem toho, že vláda stále dohání minulost? Programy a opatření se vyhlásí, hned se zase mění…

Je. Jednáme ad hoc a většinou pozdě. Je to dáno i náladou. Trvá to dlouho, psychicky už řada lidí omezení těžko zvládá a raději chce riskovat nákazu než snášet omezení. Důvěra v opatření zmizela někdy před tři čtvrtě rokem.

Vidíte zlepšení v posledních dnech? Máme čtvrtého ministra zdravotnictví, i na půdě Hospodářské komory se stále silněji akcentuje život s covidem, vzniká řada aktivit v tomto smyslu…

Názory, že nemoci zmizí, už tu byly mockrát, a žijeme s nimi dones. Bohužel je pravda, že na covid umírá spousta lidí. Populací už ale prochází. Byla publikována statistika, že covid zkracuje život v průměru o rok. My jsme už o rok přišli. Všichni. Chceme nežít dál, nebo chceme žít, byť s nějakým přiměřeným rizikem a s nějakými omezeními? Potřebujeme však smysluplná opatření. Nikdo nechce nakazit své blízké, nikdo z podnikatelů nechce, aby se nakazili lidi ve firmě.

My Češi máme takovou vlastnost, že když z dvaceti opatření bude pět nesmyslných, tak nebudeme dodržovat nic. Málokdo rozumí některým opatřením. Jako kdyby po deváté večer virus číhal na sloupech veřejného osvětlení na chodce ve větších tlupách. Je škoda, že právě takovými nesmysly si to kazíme. Je škoda, že když už je podle stávajících pravidel vidět nějaká pozitivní změna, změní se buď tato pravidla, nebo rovnou celá metodika. Tím se zahodí, co se pár týdnů předtím velebilo a o čem se tvrdilo, jak je to skvělé a kolik času nad tím odpovědná ministerstva strávila. Tento přístup je neúnosný.

Budete u vlády mantinely života s covidem prosazovat nějak intenzivněji?

Děláme to celou dobu. Problém není v tom, že by nás nikdo neposlouchal. Oni si vše vyslechnou, ale moc na ty připomínky neberou ohled, přestože jsou relevantní a říkáme jim je jako zástupci podnikatelů z praxe. Potřebovali bychom, aby vláda jako celek s námi věci nejen projednala, ale brala je v potaz. Rezort zdravotnictví i Meses, to jsou opravdu někdy lidé odtržení od reality.

Řeknu to ještě jinak, jejich opatření jsou šitá na míru možná tak ještě Praze, Brnu, velkým městům. Nedivím se. Ti, co je tvoří, se pohybují ve velkých městech. Já jsem tři dny v týdnu v Praze také, můžu srovnávat. Vidím, že u nás v Náchodě je to jiné. Když v Praze potřebujete takřka cokoliv, kurýr vám to za půl hodiny nebo hodinu doveze. Když si objednáte něco u nás, přijde vám to za tři dny. Budeme jako Komora nadále prosazovat všechna smysluplná a funkční opatření, která pomohou k tomu, abychom s covidem mohli žít a podnikat.

Co považujete, s tím vším, co tu bylo řečeno, za své největší úkoly do budoucnosti?

Začnu exportem, protože ten potřebuje opravdu silnou podporu. Máme komorovou síť krajských exportních specialistů, kterou založil už můj předchůdce. Rozšířili jsme ji a snažíme se proškolit všechny na kvalitativně vyšší úroveň, aby byli vývozcům skutečně pomocnou rukou. Snažím se obnovit či nově navázat vztahy s takovými institucemi, jako je EGAP, CzechTrade, CzechInvest, Ministerstvo zahraničních věcí a další. Někde byly naše vztahy lepší, někde horší, ale byl bych velmi rád, aby byly pokud možno co nejlepší, aby naši exportní poradci, když firmy budou mít problém, měli reálné partnery a dokázali firmám pomáhat.

Cílem nás všech má být především pomoc firmám a podnikatelům a společně toho dosáhneme lépe. Snažíme se chybějící mise nahradit formou byznysových fór a online je to lepší než žádnou formou. Snažíme se pomáhat i individuálně. Hodnotím kladně, že státní aparát je v tomto nápomocen. Naštěstí průmysl docela běží a nepotřebuje tak velkou pomoc. Když pominu poradenství ohledně kompenzačních programů a protipandemických opatření, pak potřebuje především jasné legislativní a daňové prostředí, fungující trh práce.

To všechno jsou oblasti, kde máme sice menší možnosti, ale snažíme se je maximálně využít. Příkladem je právní elektronický servis pro podnikatele, pomoc při získávání zahraničních pracovníků, legislativní poradenství nebo činnost našich regionálních kanceláří.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban




• Teritorium: Česká republika