Viceprezident HK ČR Zajíček: Česko připravuje revoluční digitální služby

Mohlo by se zdát, že vláda, parlament i státní úředníci o mnoha projektech sní a mluví, ale víc se toho příliš neděje. Typickým příkladem je elektronizace státní správy. Dnes jsme o krok dál, už mluvíme o digitalizaci. A dokonce to i z konkrétních kroků státního aparátu a zákonodárců vypadá, že se po letech slov dočkáváme i činů. Zapojil se totiž privátní sektor. O digitální budoucnosti Česka so přečtěte v rozhovoru s viceprezidentem Hospodářské komory ČR Zdeňkem Zajíčkem. Jeho podpis pod mnoha aktivitami z oblasti digitalizace je totiž velmi výrazný.

Viceprezident HK ČR Zdeněk Zajíček
Archiv HK ČR

Vaším dlouhodobým tématem jsou informační a komunikační technologie, a především digitalizace veřejné správy. Co vše se na tomto poli děje?

V loňském a tomto roce jsem se vedle Právního elektronického systému podílel na třech projektech, které spatřily světlo světa. Prvním je zákon o bankovní identitě, který bude umožňovat lidem, aby se svými přihlašovacími údaji do elektronického bankovnictví přihlašovali i k digitálním službám státu, do portálu občana, do datových schránek, aniž by museli mít elektronickou občanku či jiný přihlašovací nástroj.

Bude mít význam i pro podnikatele?

Pro každého, kdo má účet v bance, a takových lidí je asi pět a půl milionu. A to znamená masivní nárůst počtu těch, kteří mohou bez problémů vyna dálku ověření své identity nebo digitální služby státu.

Konečně se to tedy povedlo. Proč to nešlo dřív? V bankovních kruzích se o této možnosti mluvilo určitě déle než pět let…

Chyběla odvaha říct, že je to dobré, uchopit ten nástroj, napsat příslušnou legislativu a prosadit jej ve sněmovně. A to se nám spolu se skupinou poslanců, která chtěla podpořit tento jednoduchý přístup, nakonec podařilo. Mě osobně těší, že zákon prošel neuvěřitelným počtem hlasů, hlasovalo pro něj 175 ze 187 přítomných poslanců.

Dobrá, přístup tedy máme komfortní, bezpečný, jednoduchý a vyzkoušený. Otázka nemůže znít jinak: máme jej vůbec kde použít?

S tím souvisí druhý projekt nebo zákon, za kterým od začátku stojím, totiž zákon o právu na digitální službu.

Přiznávám se, jsem spíše skeptik, právo je hezká věc, ale samo o sobě ještě mnoho neznamená…

Tento zákon ale zcela mění paradigma. Doposud zákony sice ukládaly státu a úřadům, že mají poskytovat digitální službu a komunikovat s občanem digitálně, pokud on to chce, ale ta povinnost se neplnila nebo se plnila napůl nebo jen někdy a nebyly nastaveny žádné sankce. Nyní je ta situace jiná, vše je zcela přesně definováno, je nastaveno pětileté přechodné období. Od 1. února letošního roku musejí být do pěti let všechny služby, které lze poskytovat digitálně, takto skutečně poskytovány. Abychom měli přehled, že se na tomto poli skutečně koná, do 1. února příštího roku má vzniknout katalog služeb, v němž mají být popsány všechny služby státní a veřejné správy ve všech agendách. Na základě tohoto katalogu se pak budou všechny tyto služby digitalizovat a vláda na to má čtyři roky.

Bude nějaký rozdíl mezi občanem a podnikatelem?

Některé úkony dělají obě skupiny, některé dělá jen občan, některé jen podnikatel. Ve zmíněném katalogu budou všechny transakce, bez ohledu na roli, kterou zastáváte.

Dočkáme se tedy toho, že nebudeme stosedmnáctkrát vyplňovat tytéž údaje? Že bude existovat něco jako profil občana či podnikatele?

Ano, zákon definuje právo občana nebýt obtěžován v případě, že stát již určitou informaci někde má. A dokonce nesmíte být obtěžován ani tím, abyste již evidované údaje opakovaně dokládal jakýmkoliv průkazem, osvědčením a podobně. Což v praxi znamená, že by vám v budoucnu měl stačit pouze průkaz totožnosti a stát a jeho organizační složky už mají povinnost si všechna vaše další osvědčení a oprávnění zkontrolovat sami v registrech. Pokud je jim tato kontrola jiným zákonem zakázána, vy máte právo mu ji povolit. Vy si rozhodujete o údajích, které o vás vede stát. Tedy v praxi byste nemusel u sebe nosit ani průkaz pojištěnce, ani řidičák či zbrojní pas.

To zní jako rajská hudba…

Je to opravdu revoluční počin, takto koncipovaný zákon nemají ani nejvyspělejší okolní země a jsme v tomto smyslu do jisté míry průkopníky. A zase mě těší, že pro něj hlasovalo 163 ze 168 poslanců. Opět napříč politickým spektrem.

Zmínil jste v úvodu tři projekty…

Třetím je zákon o digitalizaci stavebního řízení. Což v součtu představuje několik modulů, kompletně a plnohodnotně by měla být spuštěna 1. července 2023. Klíčových komponent je několik. V prvé řadě je to digitální technická mapa, na kterou jsme čekali skoro dvacet let. Velmi významným prvkem je portál stavebníka, kam bude moci přistupovat stavebník, architekt i projektant, kteří tak budou moci nejen získávat informace o projektu, ale i činit podání. Nezbytnou součástí, aby to celé fungovalo, je datové úložiště projektových dokumentací. Většina se jich dnes již tak jako tak pořizuje digitálně, my nabízíme jednotné úložiště, kam budou moci přistupovat všechny oprávněné osoby. Celé to doplňují ještě veřejně přístupný národní geoportál územního plánování a digitální knihovna všech spisů stavebního řízení.

Znovu se vkrádá otázka – nešlo to všechno dříve? A neměl by se o to starat především sám stát? Prosazujete je z pozice prezidenta ICT Unie, s několika poslanci…

Dnes i z pozice viceprezidenta Hospodářské komory. Pravda je, že jsem byl sám dost rozmrzelý, že stát je v tomto smyslu poměrně pasivní. Tím víc, že sám jsem pro stát dost dlouhou dobu pracoval a na některých projektech jsem se podílel zevnitř. Věděl jsem proto, že i zevnitř to lze. Ale asi musíme přijmout, že pasivita státu v tomto smyslu je vlastně zákonitá, úřady mohou vykonávat jen to, co mají uloženo zákonem, a mají zapovězeno vykonávat cokoliv mimo zákonný rámec. Což je kontrolní mechanismus, aby stát svou moc nezneužíval.

Zatímco privátní sektor to má naopak, je vystaven obrovskému konkurenčnímu tlaku a musí dělat vše, co mu zákonem není zakázáno. Proto inovační tlaky musejí přicházet i ke státu ze soukromého sektoru, ten musí vytvářet novou DNA, kde privátní a státní sektor mohou spolupracovat. DNA v tomto případě znamená Digitální Národní Alianci, místo, kde se budou se zástupci státu setkávat hráči z bankovního sektoru, z e-commerce a další a budou přicházet s projekty, které stát bude podporovat nebo přebírat. Krásným příkladem je právě bankovní identita.

Banky mají svůj prostředek, který dále vyvíjejí a zlepšují, a stát jej zdarma dostane k dispozici. Pro komerční využití už bude, naprosto férově, využitelný za úplaužívat tu. Výhodou pro stát je kvalitní nástroj a úspora peněz, protože banka si nikdy nedovolí, aby ten nástroj byl uživatelsky nepříjemný či nebezpečný. Digitální nástroje je potřeba nestále inovovat, jak technologicky, tak bezpečnostně, či z hlediska uživatelského komfortu. A to stát na rozdíl od komerčního sektoru příliš neumí, nestihnou se vypsat výběrová řízení, není dobře provedena analýza… Komerční sektor je z principu rychlejší a pružnější.

Vidíte ze své pozice větší snahu státu podporovat moderní technologie v průmyslu? Mluví se často o kreativním průmyslu, máme řadu koncepcí podpory digitalizace, ale jako by to u nich končilo…

Pan Dzurilla jako vládní zmocněnec pro informační technologie a digitalizaci je přínosem, přišel z privátního sektoru. Ale i on se pohybuje na půdě zákonných limitů. Má dobrou vůli a komunikuje, realizace je ale vždy komplikovaná a myslím, že i on by to rád viděl jinak. Je pravda, že digitalizace a digitální transformace budou probíhat ve všech oblastech, dotknou se každého sektoru. Pokud jde o e-government, jsme v Evropě až ve třetí desítce zemí, pokud jde o e-commerce, jsme v první pětce. Občan ani firmy tu s digitálními technologiemi problém nemají. Podpora státu není příliš přívětivá a nesměřuje úplně k tomu, aby to bylo ještě lepší a ještě rychlejší.

Zdeněk Zajíček

Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Původní profesí advokát působil v letech 1996-1998 jako poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2006-2013 pak postupně jako náměstek ministra vnitra ČR, ministra spravedlnosti ČR a ministra financí ČR. Zaměřuje se na veřejnou správu, informatiku, legislativu a archivnictví.

Jeho tématem je elektronizace veřejné správy, prosazoval projekty Czech POINT a datových schránek, je spoluzakladatelem sdružení eStát a prezidentem ICT Unie.

V rámci svého působení v HK ČR se významně podepsal pod projekt Právní elektronický systém pro podnikatele. Od července 2020 je viceprezidentem Hospodářské komory ČR, gestorem pro oblasti ICT, telekomunikací, digitální agendy, legislativy, kulturního a kreativního průmyslu a vzdělávání. Je ženatý, má tři děti.

A mohli bychom být možná i tím digitálním tygrem. Je tu řada velmi chytrých lidí, kteří uspěli v oblastech, jako je herní průmysl či kybernetická bezpečnost. Ale je skutečně potřeba nastavit pravidla tak, aby podpora celé digitální ekonomiky byla smysluplná a dobře zacílená. Máme příležitosti i schopnosti, jen je umět využít. Potřebujeme změnu myšlení i chování. Pandemie nám ukázala na příkladu hybridního a distančního vzdělávání, že to lze.

Zrovna na oblast vzdělávání ale pandemie dopadá negativně, byť si to možná neuvědomujeme. Vnímáte nějaké hrozby?

V tuto chvíli spíše identifikujeme problém. Ale souhlasím s tím, že je to oblast, na kterou se musíme zaměřit a brát ji vážně. Může to mít důsledky i na pracovní trh, protože období studia a vzdělávání má značný význam i na tvorbu správných návyků. Zvlášť silně to pak jako Hospodářská komora vnímáme v oblasti řemesel a praktických dovedností. I tady má Digitální Národní Aliance svůj prostor, protože je tu téma celoživotního vzdělávání, většina z nás musí ve svých profesích reagovat na dynamické změny, leckdo se musí i rekvalifi-kovat a přejít na jinou profesi, protože původní profese zanikají. Potřebujeme bližší spolupráci škol a praxe, abychom dokázali reagovat na všechny změny. A to je oblast, kterou v Hospodářské komoře vidíme jako prioritní, aby vzdělávací systém byl schopen daleko rychleji reagovat na potřeby trhu práce. Tak jako se mluví o agilním řízení v informatice, úplně stejně bychom měli připustit to, že ten parník školství bude menší, ale schopen rychleji reagovat na podmínky. Dnes je tak velký, že reagovat není schopen.

Hlavně se zdá, že kapitán ztratil dalekohled a nemá funkční vysílačku. V některých regionech se jako unikát prezentuje to, že tamní úřady ve spolupráci s firmami definují potřebnost určitých oborů pro regionální ekonomiku a přizpůsobují si školy tak, aby produkovaly potřebné. Nemělo by to být zcela zásadní pravidlo?

Mělo. Větší flexibilita škol posiluje schopnost přizpůsobit se potřebám regionu. Podívejme se na regiony postižené těžbou uhlí, které procházejí obrovskou změnou. Profesní skladba v nich bude zcela jistě jiná než v posledních padesáti letech. Systém rámcových vzdělávacích plánů tomu jde naproti, ale měla by se zvýšit flexibilita škol a jejich sepětí s firmami by mělo být v rámci regionů asi těsnější a stát by tomu neměl bránit, protože z centrální úrovně to není schopen zabezpečit.

Máte před sebou nejméně tři roky, i když již necelé, v pozici viceprezidenta Hospodářské komory. Co vidíte jako svůj největší úkol?

Tři roky jsou hrozně krátká doba, to uteče, aniž se stačíte nadechnout. Zvláště když máte ambici, kterou mám, tedy dělat systémové kroky a zakládat a realizovat dlouhodobé projekty a spolupráci především v oblasti digitální transformace, legislativy a vzdělávání. Rád bych skutečně dal dohromady tu zmíněnou Digitální Národní Alianci, která by v úzké spolupráci soukromého a veřejného sektoru byla schopna vytvářet strategické vize, ukazovat směr a dávat k dispozici nápady, kudy a jak by stát měl jít, abychom zůstali konkurenceschopní. Konkurenceschopnost je totiž nutnou podmínkou toho, aby se lidé měli dobře, abychom nebyli jen montovnou, ale abychom mohli dělat zajímavé projekty s vysokou přidanou hodnotou.

Digitální transformace je nástroj k té cestě. Velmi bych také chtěl, aby Hospodářská komora s dalšími partnery byla partnerem státu v projektu, kterému říkáme Portál podnikatele. Což by měla být brána, která by podnikatelům otevírala cestu ke všem informacím, transakcím a službám, které stát nabízí a podnikatel potřebuje jak směrem ke státu, tak směrem k ostatním podnikatelským subjektům. A konečně jsem přesvědčen, že Hospodářská komora musí mít možnost ovlivňovat školský systém, promlouvat do toho, jak se bude vyvíjet, a budu usilovat o to, abychom dokázali nabídnout konkrétní kroky k zapojení soukromého sektoru a firem v jednotlivých regionech.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban




• Oblasti podnikání: Software a ICT služby
• Teritorium: Česká republika