Cílem projektu Vizionáři je oceňovat přední české firmy, podnikatele, organizace a konkrétní autory inovativních produktů, výrobků, postupů či služeb.
Jakub Drahonský: S jakým projektem jste do soutěže šli?
Kateryna Popová: Posledních téměř pět let pracujeme na projektu CorrSen, což je systém pro korozní monitoring v atmosféře. Systém sestává ze senzorů, loggerů a systému pro odesílání a zpracování dat. Jde o spolupráci Technoparku Kralupy, VŠCHT Praha v Dejvicích a firmy Gema.
Elektronikou a systémem odesílání dat se zabývá Gema. U nás v Kralupech probíhají zejména laboratorní zkoušky, vývoj a komunikace se zákazníky. Samotné senzory se vyrábí na VŠCHT.
JD: Co je cílem vašeho projektu?
KP: Projekt se zaměřuje na vývoj zařízení pro monitoring koroze v atmosféře a jeho komercializaci.
JD: Pokud bude projekt úspěšný, co světu přinese?
KP: Dokážeme měřit v atmosféře a v reálném čase. Měříme přímo korozní rychlost. Zařízení, které toto dokáže, dovolí včas zasáhnout.
JD: Na jakém principu bude takové zařízení fungovat?
KP: Metoda je založena na měření elektrického odporu. Výhodou je, že metoda je velmi jednoduchá. Senzorem je tenká kovová stopa, přes kterou pouštíme slabý elektrický proud a měříme elektrický odpor. Elektrický odpor závisí na tloušťce vodiče. Když vodič začíná korodovat, jeho tloušťka se zmenšuje. Měřením elektrického odporu dokážeme vypočítat, kolik materiálu zkorodovalo.
JD: Kde se dá takový senzor využívat?
KP: Například v průmyslovém provozu, muzeu nebo třeba laboratoři. Tím, že jsou výsledky měřeny v reálním čase, dokážeme časově přisuzovat změny v rychlosti koroze k relativní vlhkosti vzduchu nebo teplotě, a proto senzor umí dobře fungovat jako prevence. Na první pohled může jít o triviální informace, ale v praxi jsou velmi důležité (např. nějaké zboží bylo uloženo na místě, kde byla vyšší vlhkost kvůli otevřeným dveřím za deště, a to kvůli proudění vlhkého vzduchu urychlilo korozi).
JD: A tento senzor už je vyvinutý?
KP: V podstatě ano. Nyní už začínáme řešit komercializaci a prodej.
JD: Jak v tom pohledu pomůže projekt Vizionáři?
KP: Vítězství Vizionářů 2024 nám pomůže se zviditelněním z marketingového hlediska.
JD: Senzory tedy pomohou šetřit životní prostředí a peníze v průmyslu?
KP: Určitě, ale kromě toho například také pomůžou chránit památky v muzeích, které jsou nenahraditelné. Ale samozřejmě, jde i o šetření finančních prostředků.
JD: Čím si myslíte, že jste porotu zaujali?
KP: Jde o velmi inovativní systém a na světě nic na takové úrovni není. Některé přístroje existují, ale technologicky jsou už staré a nemají například bezdrátové odesílání dat a jejich automatické zpracování. V našem případě jde o komplexní systém.
JD: Na kolik takové zařízení přijde?
KP: Cena bude samozřejmě záležet na typu senzoru a loggeru a způsobu odesílání dat, ale cena základní varianty 1 logger a 1 senzor bude začínat od 795 EUR.
JD: Na čem pracuje vaše skupina a na čem ostatní, kteří s vámi spolupracují?
KP: U nás v Kralupech v Technoparku se zabýváme korozním monitoringem, testováním zařízení a algoritmem zpracování dat. V této skupině jsou to docent Tomáš Prošek, který je také mým vedoucím, dále doktor Václav Šefl. Na Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství VŠCHT je to docent Milan Kouřil. Za firmu Gema je to ředitel Miloslav Šedivý a jeho tým.
JD: Čím se ještě zabýváte?
KP: Převážně doktorátem, který je zaměřeny na vědecké použití našeho zařízení pro studium koroze.
JD: Jaké máte plány do budoucna?
KP: Dodělat doktorát. Chtěla bych pak pokračovat dál v korozi. Baví mě to téma a neustále zjišťuji, kolik toho ještě nevím.
JD: Narazila jste na nějaké překážky?
KP: Tím, že vyvíjíme prakticky zaměřené a komerční zařízení, jde o velice komplexní řešení. Musíte například i komunikovat se zákazníky a dívat se na hotový produkt nejen z vědeckého, ale i z nevědeckého pohledu. Je potřeba se vžít do různých rolí. Finální produkt musí například i vypadat hezky, musí se s ním jednoduše a příjemně pracovat. Zatím jsem ale popravdě na žádné velké limity nenarazila a snažím se využít celý potenciál vyvíjené technologie. Neustále třeba přemýšlím, zda se nedá technologie nějak upravit a najít tak další možné využití.