Výroba skleněných ozdob klesla. Firmy musejí zeštíhlet a soustředit se na český trh

Letošek byl zase o něco horší. Tenhle povzdech mnoho roků po sobě opakují skláři, jejichž hlavním byznysem jsou vánoční špice, baňky a další motivy a kteří jsou z minulosti zvyklí na velké objemy výroby. Ty časy jsou už dávno pryč. Udržovat velkou výrobnu či rozsáhlé družstvo nejde, trh se skleněnými ozdobami se od 90. let úplně změnil.

Vánoční ozdoby, ilustrační foto | Hynek Glos/Euro

Zásadní proměnu ukazují data Českého statistického úřadu za poslední dekádu. Zatímco ještě v roce 2008 činil objem exportu skleněných ozdob 213 milionů korun, za první tři letošní čtvrtletí udělal pouze 66,5 milionu korun. A rozhodně nejde o překvapivý výkyv. Už loni se vyvezly ozdoby jen za 102 milionů korun.

„Letos jsme vyrobili o něco méně ozdob než v loňském roce,“ sumarizuje Růžena Secká, předsedkyně Družstva umělecké výroby ve Dvoře Králové. Když by měla letošek popsat detailněji, opět prý byl cítit menší zájem z ciziny a naopak lačnost českého trhu po skleněných ozdobách domácí výroby. Situace Družstva umělecké výroby je o to kritičtější, že po roce 1989 postavila svůj byznys na vývozu do ciziny.

Třeba ještě před třemi lety končilo ze čtyř milionů ozdob pouze patnáct procent na českém trhu. Přesto však Secká, která dřív vyráběla ozdoby v Horním Bradle na Vysočině, nechce opustit export. Byla by ráda, pokud by se dvorským koulím, špicím či ptáčkům dařilo hlavně v okolních evropských zemích.

Křehké české řemeslo zdecimoval nástup plastových ozdob z Číny před více než patnácti lety. I když se ještě předloni zdálo, že to nejhorší je pryč a ruční práce fabrik z horských oblastí nápor levných cetek z Asie zlomila, čerstvá data Českého statistického úřadu mluví jinak. Podle jeho údajů dovezli obchodníci do republiky umělohmotné vánoční ozdoby a předměty v celkové hodnotě přesahující 283 milionů korun, což je zdaleka nejvyšší číslo za dlouhé roky.

Poměrně nečekaný je i celkový objem vývoje výroby skleněných ozdob. Loni se zastavila na ukazateli 152,7 milionu korun, což je zdaleka nejslabší výsledek srovnatelný pouze s rokem 2009.

Zarážející je především v souvislosti s tím, že se českým domácnostem v posledních letech daří a nemají problém utrácet. Trh není bezedný a zkrátka nelze sázet na to, že se dětem podaří každé Vánoce rozbít všechny skleněné ozdoby na stromečku.

Funguje to

Minulé roky ukázaly, že jednou z mála cest, jak tradiční a náročné řemeslo zachovat, je úplná změna filozofie. Tuhle očistu už absolvovali třeba v Rautisu v Poniklé či opavské Slezské výrobě. Skleněné ozdoby nejsou a už nikdy nebudou masovým zbožím, a tak i jejich výrobci musejí uvažovat jako malé dílny a sázet na originalitu.

V Poniklé i v Opavě to funguje. Počet objednávek i objem výroby se každoročně mírně zvyšuje. Zatímco Rautis se proměnil v manufakturu, která funguje i jako častý výletní cíl, a přijíždějící turisté jsou součástí jeho byznysu, opavská Slezská tvorba se snaží zachovat postupy z minulé družstevní výroby, avšak v mnohem menším měřítku. Každoročně vymýšlejí zhruba pětistovku nových motivů a dekorací a neodmítnou žádného zákazníka.

A Čína? Té už se v Opavě dávno nebojí, jak dříve týdeníku Euro řekl Jaroslav Veverka, tamější ředitel výroby: „Proti nim nebojujeme. Je to jako porovnávat mercedes s trabantem,“ odmítá srovnávat české skleněné ozdoby s levnými plastovými ozdobami. Očividně to funguje.

Převzato z týdeníku Euro, Autor: Ondřej Stratilík

Pravidelné novinky e-mailem