Vzniknou vodíková města, předpovídá Jan Světlík

Vodík funguje jako výborný akumulátor energie. „Vyvíjíme inteligentní systém, jak tento plyn skladovat, přepravovat, aby byl dostupný všude, kde bude potřeba,“ tvrdí Jan Světlík, předseda dozorčí rady výrobce tlakových lahví Cylinders Holding.

Nedávno jste představil vizi nové čtvrti v Ostravě, kterou by poháněl vodík. Na tento plyn sázíte i ve svém výrobním programu. Co vás na něm tak láká?

S vodíkem pracuji už čtyřicet let. V minulosti byl vodík jen specifický technický plyn. Používal se jako redukční činidlo v různých směsích například v chemickém průmyslu. Situace se změnila před pěti sedmi lety, kdy se začalo uvažovat o vodíkových bateriích, v nichž by vodík vystupoval jako akumulátor energie. To funguje skvěle. Vodík se najednou dostal do úplně nové pozice.

Foto: | Jiří Zerzoň

V čem je jeho největší výhoda?

Politici se nadchli pro elektromobily na baterie. Ale ty nejsou příliš použitelné na trasách třeba nad tisíc kilometrů. Proto se začaly hledat alternativy. Vodík je jednou z nich. Rychle ho do auta naplníte, v tlakové nádobě je bezpečný. Může nahrazovat na delších trasách baterie, a to nejen u osobních aut, ale i u nákladních vozů nebo vlaků.

Jeho hlavní roli vidíte více v dopravě než v energetice?

Ne, obecně v akumulaci energie. Představte si, že máte dům se solárními panely. Přes den nejste doma, tak si nejdřív dobijete domácí baterii a přebytek si uložíte do vodíku. Večer vám menší spotřebu pokryje baterie a při větším odběru se zapne vodíkový palivový článek. Akumulace energie se může týkat i průmyslu. Určitě ale nesouhlasím s tím, že máme používat vodík vždy a všude. Své místo budou mít i jiné zdroje energie.

Je veřejnost připravená na nástup vodíku?

Paradoxně narážíme na poměrně malou vzdělanost veřejnosti. Je to nejmenší molekula. Nabalila se na ni spousta nesmyslů. Třeba, že vodík volně prochází ocelí. Kdyby to byla pravda, tak bychom čtyřicet let nevyráběli ocelové tlakové lahve na tento plyn. Nebo že v zimě bude kvůli autům na vodík, které produkují vodní páru, námraza na silnicích. Proto je třeba lidi s vodíkem a jeho využitím pořádně seznámit.

Dá se už na vodíku vydělávat?

Vodíkové technologie už vyrábíme. V našem případě jde o skladování a přepravu. Vyvinuli jsme chytrý kontejner, který sám hlásí data o kapacitě či o přepravovaném množství. V posledních pěti letech jsme intenzivně pracovali na vývoji tohoto systému. Budeme schopni vytvořit celý model nejen jak vodík používat, ale také jak ho skladovat a přepravovat. Nezajímá nás jen výroba vodíku nebo plnicí stanice.

Jak bude takový model skladování a přepravy vypadat?

Mám teorii, že se budou vytvářet ostrovy, kde se vodík bude vyrábět a kde se bude zároveň i spotřebovávat. Představte si model vodíkového města. Máte v něm solární elektrárny, geotermální zdroje na vytápění. Když budete mít přebytek energie, vyrobíte z ní vodík. Chcete ho prodat? Pak ho budete muset někde uskladnit. Když budete mít menší zásobník, tak se váš vodík odveze do nadřazeného skladu a až ho budete zase potřebovat, tak vám ho přivezou zpátky. Mít přímo na místě velký zásobník by bylo zbytečně drahé. Fungovat to bude díky inteligentnímu řízení.

Nejlepší podmínky pro výrobu zeleného vodíku má sever Evropy s větrnými elektrárnami a jih Evropy se solárními elektrárnami. Budeme ho odtamtud dovážet?

Spousta potenciálního vodíku je schovaná v cirkulární ekonomice. Například v odpadech. Navíc si zelenou energii můžeme dovézt po drátech a vodík si s její pomocí vyrobit.

Jaké vodíkové aplikace ještě potřebujete vyvinout?

Co se týče skladování a přepravy, máme vše hotovo. Teď musíme začít dělat větší instalace. Standardně se v jednom kontejneru vozilo 300 kilogramů vodíku, my už umíme vozit 500 kilo. Teď vyvíjíme řídicí systém celého skladovacího modelu. Víme, jakou moc chytré systémy mají. V posledních třiceti letech bylo právě IT největším konkurentem výrobců tlakových lahví.

Proč?

Protože IT systémy umožnily mnohem větší optimalizaci používání lahví u zákazníků. Takže jich najednou potřebovali méně.

Zasáhla výrobu tlakových lahví koronavirová krize?

Loni v prvním čtvrtletí jsme zaznamenali velký nárůst poptávky po medicinálních lahvích na kyslík pro dýchání. Volali nám tehdy z Itálie, že koupí vše, co jsme měli na skladě. Ale tyto úseky zvýšené poptávky trvaly vždy jen několik týdnů.

A co tlakové lahve na ostatní plyny?

Skoro všichni zákazníci odsunuli své objednávky. Takže jestliže předtím jsme jeli na plnou kapacitu, ve třetím čtvrtletí 2020 jsme byli skoro na nule.

Už se zákazníci s objednávkami vrátili?

Ano, ale jejich posunutí nám loni zkomplikovalo život, protože hromadná výroba musí jet nepřetržitě. V mezidobí jsme dodávali lahve na kyslík na Ukrajinu, do Indie, do spousty zemí v Evropě. Jsem rád, že i Česká republika přišla na to, že může být zajímavé, když místo přikrývek do Indie jako humanitární pomoc dodá kyslíkové lahve.

Jak významný je pro vás vlastní výzkum a vývoj?

Veškeré naše výrobky jsou výsledkem vlastního vývoje. Nezabývám se téměř ničím jiným. Na vývoji dělá v Česku a v Polsku několik desítek lidí. Lahví, které jsme vyvinuli před více než deseti lety, děláme tak maximálně deset procent. Většina jsou nové výrobky.

V čem vývoj spočívá?

Vyvíjíme oceli, z nichž jsou lahve vyrobeny, nářadí i metody zkoušení. Když nějakou činnost díky robotizaci zpřesníme, tak si můžeme dovolit někde ubrat materiál. Pracujeme i na vývoji výrobních technologií, které používáme. Jde o zhruba 60 operací a 40 z nich si musíme vyvinout sami.

Na jakém zajímavém projektu nyní pracujete?

Potřebujeme postavit zkušebnu na tlakové lahve na vodík, protože v Evropě žádná není. Nelze vozit speciální vodíkové nádoby na zkoušky do USA. Takže si musíme postavit tři technologie, na což chceme využít i veřejnou podporu.

Lenka Kovačovská: Přechod na plyn zachrání české teplárenství

Převzato ze speciální přílohy časopisu Svazu průmyslu a dopravy České republiky Spektrum (3Q/2021), Autor: Jan Stuchlík




• Teritorium: Česká republika