Zaveďte euro a dokončete dálnice. Co udělá vláda s výzvou průmyslu?

Pokud se kabinetu nepodaří splnit klíčové požadavky tuzemských podniků, zhorší se konkurenceschopnost místních firem oproti jejich zahraničním konkurentům. To by mohlo zhoršit dopady očekávaného ekonomického ochlazení.   

Nataliya Hora / Shutterstock.com

Česká ekonomika stále nemůže naplno využívat svůj potenciál. Vláda totiž dosud neodstranila některé bariéry, které blokují rozvoj podnikání v Česku. Svaz průmyslu proto na svém posledním sněmu vyzval kabinet, aby splnil patnáct klíčových bodů. Podle zástupců českého průmyslu by je měla vláda splnit ještě během dvou let, které zbývají do konce jejího volebního období.

 Jedním ze zásadních kroků by podle českých podniků mělo být zjednodušení stavebního práva ještě v tomto volebním období. Délka přípravy velkých stavebních projektů je v Česku stále tragická. V žebříčku Doing Business 2019 se Česko umístilo na 156. místě. Investor v průměru musí udělat 21 úkonů, které zaberou 246 dnů. Před deseti lety přitom bylo Česko na 86. místě, kdy investor v průměru potřeboval na 36 úkonů 180 dnů. Investor do infrastrukturních staveb nyní musí většinou získat nejméně čtyři složitá povolení – stanovisko EIA, stavební povolení, povolení pro nakládání s vodami a další závazná stanoviska dotčených úřadů. U některých projektů se ale počet povolení může vyšplhat na osm.

„Tato situace je neúnosná. Proto vláda musí ještě v tomto volebním období dokončit rekodifikaci stavebního práva, tak aby infrastrukturní projekt potřeboval ideálně jediné povolení. Věcný záměr stavebního zákona, který připravilo ministerstvo pro místní rozvoj, představil řadu ambiciózních řešení, která mají za cíl urychlení výstavby. Mezi nejvýznamnější patří čtyři změny: vznik nezávislé soustavy stavebních úřadů, maximální integrace jednotlivých povolení a řízení na stavebním úřadě, takzvaná fikce souhlasu a změny ve vypořádávání námitek a odvoláních,“ říká Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Nový zákon se chystá

Ministerstvo pro místní (MMR) rozvoj slibuje, že tento požadavek firem splní. „Ano, děláme pro to všechny kroky. Na paragrafovém znění nového stavebního zákona, jehož cílem je jeden úřad, jedno razítko, jedno povolení, začalo pracovat ministerstvo neprodleně po schválení jeho věcného záměru v červnu 2019 a v současné době už je návrh nového stavebního zákona předložen k připomínkování. Držíme tedy harmonogram, aby nový stavební zákon, který v mnohém usnadní život jak malým, tak velkým stavebníkům, nabyl účinnosti postupně v průběhu roku 2021,“ říká David Hořínek z odboru komunikace Ministerstva pro místní rozvoj ČR.

Pro urychlení získání povolení stavby dělá podle něj resort i dílčí kroky, které by měly přinést změnu již v roce 2020. „Jedná se o fikci závazného stanoviska dotčených orgánů, která je navrhována do stávajícího znění stavebního zákona. Tato úprava byla schválena Vládou ČR a nyní bude projednávána v Parlamentu ČR,“ dodává David Hořínek.

Proti návrhu nového stavebního zákona se ale postavilo nejen mnoho odborných organizací, ale před časem dokonce i úředníci samotného MMR.  Podobná „vzpoura úředníků“ by mohla být pro schválení zákona komplikací. „Ministerstvo toto rozhodně nepovažuje za vzpouru. Ministryně Klára Dostálová již návrh paragrafového znění podepsala v pondělí 25. listopadu, a nyní se návrh nachází v meziresortním připomínkovém řízení,“ doplnil David Hořínek.

Klíčové dálnice v nedohlednu

Dalším klíčovým požadavkem průmyslu je, aby vláda zajistila dlouhodobý dostatek peněz na dopravní infrastrukturu. Česko potřebuje podle podniků 920 kilometrů nových dálnic. Loni se otevřely jen 4 kilometry, pro srovnání v Polsku je letos v plánu otevřít až 57 kilometrů nových dálnic. Podle podniků přitom hrozí, že v příštích letech nebude na výstavbu dálnic a další dopravní infrastruktury dost peněz.

„V letech 2021 a 2022 podle našich analýz bude chybět na výstavbu dopravní infrastruktury dohromady 15 miliard korun. Vláda ale musí zajistit její dlouhodobě stabilní financování. V úvahu například připadá posílení příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury, a to navýšením podílu vyčleněného z vybrané spotřební daně z minerálních olejů. Velký vnitřní dluh také mají silnice nižších tříd. Proto je třeba systémově vyřešit, aby kraje měly každý rok zaručeno dost peněz na jejich opravy,“ uvádí Jaroslav Hanák.

Ministerstvo dopravy se podle svých slov snaží problém řešit. „Děláme vše proto, aby se podařilo prostředky získat. Již pro příští rok hledáme další zdroje financování a věříme, že se podaří nastartovat financování prostřednictvím PPP projektů a z nové finanční perspektivy EU od roku 2021. Sestavování konkrétního rozpočtu pro každý rok je navíc vždy spojeno s vyjednáváním s ministerstvem financí,“ říká mluvčí ministerstva dopravy Klára Rezková.

Pro dopravu v Česku jsou přitom klíčové dokončení především tří dálnic: pražského okruhu D0, dálnice D35 mezi Hradcem Králové a Mohelnicí a dálnice D52 na hranice s Rakouskem. Ani u těchto prioritních staveb však není „zúřadováno“ vše, co chybí k zahájení výstavby – nejsou vykoupené pozemky a nebyla vydána stavební povolení. „Pozemky kompletně vykoupené nejsou, neboť na některých stavbách nejsou dosud vydána územní rozhodnutí, například D0, a pokud jsou, jako u D52 a D35, tak se výkupy rozbíhají,“ popisuje Klára Rezková.

Autoland přepřahá na elektřinu

Podnikatelé rovněž požadují co nejrychlejší zavedení podpory nízkoemisní mobility v Česku.  Automobilový průmysl v současnosti prochází evolucí, která bude mít významné dopady na strukturu ekonomiky, státní rozpočet, energetiku, budování sítí a v neposlední řadě i na domácnosti. Evropská regulace emisí CO2 vytváří na automobilky velký finanční tlak. Průmysl se na novou éru elektromobility odpovědně připravuje a investuje do řešení chytré mobility.

„V tomto úsilí je zcela zásadní podpora vlády ČR a státní správy. K udržení konkurenceschopnosti českého automobilového průmyslu musí vláda přijmout co nejrychleji opatření vedoucí k podpoře nízkoemisní mobility. Jde o efektivní nástroje pro naplňování klimatických cílů a Pařížské dohody. Jsou to často komplikovaná opatření, ale ani my se nevyhneme jejich přijetí v krátkodobém horizontu. Proto je potřeba více podporovat e-mobilitu a alternativní pohony z evropských a národních zdrojů,“ zdůrazňuje Jaroslav Hanák. V Česku, které je životně závislé na hladkém přechodu místního automobilového průmyslu na elektromobilitu, je podpora tohoto procesu důležitější než v jiných zemích. 

Podporovat tuto oblast se zatím snaží především ministerstvo průmyslu a obchodu, které 2. prosince 2019 vyhlásilo V. Výzvu programu Nízkouhlíkové technologie – aktivita a) Elektromobilita OP PIK 2014 až 2020. Cílem tohoto je podpora konkurenceschopnosti podniků a udržitelnosti české ekonomiky prostřednictvím zaváděním inovativních technologií v oblasti elektromobility. Zvýšení využití efektivnějších a spolehlivějších nízkouhlíkových technologií, které se zatím v ČR běžně neuplatňují. Výstupem projektů bude rozšiřování nabíjecí infrastruktury a počet pořízených elektromobilů, čímž se zvyšuje vedle konkurenceschopnosti také celkový inovační potenciál ČR.

Dlouhodobě nezaměstnaných ubývá

Podniky rovněž chtějí po vládě, aby dostala na trh práce všechny nezaměstnané, kteří mohou pracovat. Firmám totiž stále chybějí lidé. Například v srpnu bylo na úřadech práce registrováno 204,8 tisíce uchazečů o práci, ale firmy potřebovaly zaplnit 350,6 tisíce volných pracovních míst. Převis volných míst nad počtem nezaměstnaných trvá už od dubna 2018.

„Potřebujeme dostat na trh práce více lidí. Je nutné, aby úřady práce zmobilizovaly i zbývající zdroje nezaměstnaných tím, že zefektivní své činnosti. Musí se usnadnit registrace uchazečů, třeba tím, že se budou moci registrovat na kterékoli pobočce Úřadu práce v ČR, nebo že se budou moci registrovat elektronicky. Úřad práce také musí cíleně pracovat s uchazeči. Pokud uchazeči o práci nespolupracují s úřady práce a nepracují na svém začlenění do trhu práce, měl by jim Úřad práce odejmout některé sociální dávky,“ požaduje Jaroslav Hanák.

Podle Úřadu práce je ale trend v této oblasti pozitivní. Například ke konci října 2019 evidoval Úřad práce ČR celkem 44 897 lidí, kteří byli bez práce déle než 12 měsíců. Na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání se podíleli 22,8 procenty. Loni jich bylo 63 766 a tvořili 29,6 procent z celkového počtu evidovaných. K 31. 10. 2017 bylo v evidenci ÚP ČR 100 832 dlouhodobě nezaměstnaných, 37,2 procent z tehdejšího celkového počtu uchazečů o zaměstnání. „Uvedená čísla tak potvrzují, že se Úřadu práce ČR daří umisťovat na trh práce i ty klienty, kteří kvůli různým bariérám dosud velmi obtížně hledali práci,“ zmínila mluvčí Úřadu práce Kateřina Beránková.

Čekání na euro

Velkou bolestí tuzemské ekonomiky jsou pohyby kurzu koruny vůči euru, které postihují především malé a střední firmy. Svaz průmyslu proto žádá vládu, aby do konce volebního období stanovila pevný termín přijetí eura. Česká ekonomika je podle firem životně spjata se zeměmi eurozóny. Směřuje do nich 65 procent českého exportu. Dovoz z eurozóny se na celkovém importu podílí ze 49 procent. České firmy už euro používají také ve vnitrostátních platbách. Dodavatelům platí 19 procent firem tuzemské platby v eurech. Soukromý sektor se takto už přirozeně připojuje k eurozóně.

Velkou bolestí tuzemské ekonomiky jsou pohyby kurzu koruny vůči euru, které postihují především malé a střední firmy. Svaz průmyslu proto žádá vládu, aby do konce volebního období stanovila pevný termín přijetí eura. Česká ekonomika je podle firem životně spjata se zeměmi eurozóny. Směřuje do nich 65 procent českého exportu. Dovoz z eurozóny se na celkovém importu podílí ze 49 procent. České firmy už euro používají také ve vnitrostátních platbách. Dodavatelům platí 19 procent firem tuzemské platby v eurech. Soukromý sektor se takto už přirozeně připojuje k eurozóně.

„Chceme oddémonizovat debatu o přijetí eura, jeho výhody převažují. Vláda proto nesmí rezignovat na závazek přijmout společnou evropskou měnu. Požadujeme, aby byl do konce volebního období této vlády stanoven pevný termín přijetí eura. Naléhavost tohoto kroku se v příštích letech ještě zvýrazní kvůli odchodu Velké Británie z Evropské unie,“ konstatuje Jaroslav Hanák.

Dlouhodobé přání českého průmyslu však zatím zůstává nevyslyšeno. „Česká republika se v roce 2003 spolu s podpisem přístupové smlouvy k Evropské unii zavázala přijmout společnou měnu euro. Tento závazek však nestanovuje konkrétní datum. Přijetí eura je záležitost politického rozhodnutí vlády, nicméně by mělo být provázeno i ekonomickými argumenty. Ministerstvo financí spolu s Českou národní bankou právě na základě posouzení věcných ekonomických hledisek doporučilo vládě České republiky prozatím nestanovit cílové datum přijetí eura v České republice,“ konstatuje Anna Fuksová z odboru vnějších vztahů a komunikace ministerstva financí.

Přitom Česko plní v podstatě všechna takzvaná Maastrichtská kritéria pro vstup do eurozóny. Česká republika nyní plní:

  • kritérium cenové stability měřené harmonizovaným indexem spotřebitelských cen,
  • kritérium stavu veřejných financí, kde deficit hospodaření sektoru vládních institucí je limitován 3 % a dluh tohoto sektoru 60 % hrubého domácího produktu,
  • i kritérium konvergence úrokových sazeb na bázi výnosů 10-ti letých vládních dluhopisů.

Kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů není formálně plněno, protože se Česká republika uvedeného mechanismu neúčastní, a nelze jej tedy vyhodnocovat.

Rozdílné mzdy

„Plnění kritérií konvergence je podstatné především proto, aby byla společná měnová politika Evropské centrální banky, především nastavení primárních úrokových sazeb, vhodná pro všechny státy eurozóny, tedy potenciálně i pro naší ekonomiku. V současné době jsou však politiky Evropské centrální banky a České národní banky nastaveny odlišně. Kupříkladu primární úroková sazba České národní banky je nastavena na 2 procenta, v eurozóně je 0 procent,“ porovnává Anna Fuksová.

I přes plnění maastrichtských kritérií vidí ministerstvo překážku pro přijetí eura v oblasti cen a mezd. „Ekonomická úroveň České republiky dosahuje 83 procent průměru eurozóny, průměrná cenová úroveň však jen 66 procent eurozóny a mzdová pouze 40 procent. K tomu přetrvávají i významné diference ve struktuře hospodářství, které spolu s nesladěnými finančními cykly rovněž nepovažujeme za optimální pro jednotnou měnovou politiku. Vzhledem ke stárnutí populace pak není dořešen problém dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, který by omezoval kapacitu fiskální politiky při asymetrických šocích,“ uzavírá Anna Fuksová.  

Dalibor Dostál

Pravidelné novinky e-mailem