English version
Všimněme si protentokrát způsobů alternativních, jejichž využití je v Česku ve srovnání s Evropou, zvláště pokud jde o rizikový kapitál, stále na nízké úrovni.
Mezi ty využívanější formy alternativního financování, jak je chápe teorie, lze bezpochyby zařadit leasing, ať již v klasické finanční podobě, nebo v té operativní. Za vzdálenější sourozence leasingu lze považovat faktoring a forfaiting, způsoby financování využívané zejména v období růstu.
Faktoring i forfaiting jsou nástroje využívající pro financování postoupení pohledávek. Faktoring pracuje s těmi krátkodobými, zpravidla v relacích běžných dlouhých splatností faktur, tedy v desítkách dnů, forfaiting umí využít dlouhodobé závazky trvající i několik let. Velmi zjednodušeně řečeno, využití faktoringových či forfaitingových společností vám přinese peníze od klientů ne až se splatností jejich závazků, ale řádově ve dnech.
Faktoring i forfaiting mohou být zajímavým doplňkem provozního financování, nutno ovšem přiznat, že nákladově jsou to způsoby dražší než úvěr či kontokorent. Na druhou stranu oba nástroje mohou snížit náklady na řízení pohledávek a rizik z nich.
Rizikový a rozvojový kapitál
Venture capital nebo private equity? Dva názvy pro rizikový a rozvojový kapitál, který si do českého prostředí začal razit cestu pochopitelně až v posledních třiceti letech. Že má na trhu své místo, o tom svědčí největší světoví giganti, kteří na těchto nástrojích vyrostli – Facebook, Google i Microsoft. Kalifornské Silicon Valley je zkrátka Mekkou alternativních finančních nástrojů.
Rizikový kapitál je obvykle spjat se vstupem investora do podniku a s jeho podílem na výkonu práv, což zpravidla představuje několikaletý vztah. Určen je zpravidla firmám s vysokým růstovým potenciálem, protože ty se obvykle rizikem nevejdou do běžných bankovních kategorií a těžko hledají běžné zdroje.
Z hlediska investičního typu má smysl rozlišovat předstartovní financování, kdy investice nesměřuje do společnosti, ale do produktu. Jde o nejrizikovější investici s dlouhým horizontem, který nezřídka přesahuje deset let a zájem mezi investory není příliš častý. Podobně je tomu v případě financování startovního, kdy sice investice již směřuje do cílového podniku, ale pořád vykazuje vysoké riziko a dlouhý horizont návratnosti.
Mnohem častější a mezi investory oblíbenější typy financování jsou financování rozvoje, refinancování dluhů, záchranné či transakční financování, u nichž je poměr cena/výkon z hlediska investora mnohem přijatelnější a rizika spočitatelnější.
Crowdfunding
Skupinové financování je posledním typem financování, v současné době zvláště oblíbeným a využívaným často pro charitativní projekty a startupy. Jeho výhodou je široká dostupnost, protože žadatelé využívají nejčastěji specializované crowdfundingové servery. Výhodou tohoto typu financování, vhodného spíše pro menší projekty, je skutečnost, že potřebnou částku skládá větší, neomezený počet přispěvatelů a jejich odměnou nemusí být vždy majetkový podíl či výnos, často jde například o dobrý pocit či jinou odměnu spíše s emoční hodnotou.
Tento typ financování je poměrně mladý, v Česku jsou asi nejznámějšími platformami odměnový Hithit či půjčkový Zonky. I zdánlivě bezpečný typ skupinového investování však má svá úskalí, jak ukazuje příklad Fondomatu, který hlasitě začal, ale po čtyřech letech potichu skončil.
Franšíza a ti druzí
Výčet dostupných alternativních forem financování lze uzavřít třemi formami, které jsou známé a využívané, nicméně jsou velmi specifické. Franšíza představuje první typ a uplatňuje se všude tam, kde je možná snadná přenositelnost produktů či služeb nebo alespoň jejich hlavních znaků, které tvoří charakter značky. Vedle kapitálu přináší – výměnou za jistá rozhodovací omezení – především renomé brandu.
Projektové financování je pak velmi specifickým typem, využívaným pro rozsáhlé a investičně náročné celky, často – ne však nutně – s charakterem PPP projektů, v nichž se spojuje veřejný i soukromý kapitál. Posledním a přitom kdysi hojně užívaným zdrojem je tiché společenství, známé i v české legislativě již od devatenáctého století. Vrátilo se především v devadesátých letech nového raného kapitalismu, v posledních letech jeho obliba a využití spíše klesají.
Zdroje alternativního financování jsou i na českém trhu široké, každý z nich má své výhody i nevýhody, každý z nich jinak dopadá na podnikovou bilanci. Přestože zpravidla jde o peníze dražší než bankovní, mají na trhu své místo, protože vedle samotných prostředků přinášejí často další synergie.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Simon
