English version
Solární panely umístěné například nad sady nebo vinicemi chrání plodiny před příliš silným letním sluncem, krupobitím a třeba i před neočekávanými jarními mrazíky, které mohou úrodu ohrozit nebo úplně zničit. Čeští zemědělci si ale v současnosti musejí vybrat, jestli svou půdu využijí pro pěstování plodin, nebo pro výrobu elektřiny. Pokud by si tedy zvolili fotovoltaické panely, přišli by o potenciální výnosy z plodin, které by na zvoleném místě nemohli pěstovat.
Agrovoltaika už několik let dobře funguje a pomáhá zemědělcům převážně ve státech západní Evropy, odkud čerpají zkušenosti i čeští odborníci. Pilotní projekty nejsou pouze ve Francii nebo Itálii, kde plní primárně funkci ochrannou před dlouhým suchým obdobím a pomáhají udržet vlhkost v půdě částečným zastíněním. Mnoho jich najdeme také v Nizozemsku, které z důvodu své velmi omezené plochy klade velký důraz na zvyšování účinnosti využití dostupných ploch.
Některé evropské státy motivují investory ke stavbě agrovoltaiky místo klasické pozemní fotovoltaiky i finančně. V Česku je to ale zatím v nedohlednu. I to bylo podle Jiřího Bíma, doktoranda Fakulty elektrotechnické ČVUT a vedoucího sekce agrovoltaiky v Solární asociaci, největším impulsem pro vytvoření kvalitní legislativy pro agrovoltaiku.
„Podívali jsme se na to úplně obráceně a řekli jsme si, že agrovoltaika je zemědělský nástroj, který zemědělcům pomáhá lépe se adaptovat na pokračující klimatickou změnu, a že musíme vyvinout maximální úsilí pro to, aby si zemědělci v České republice mohli agrovoltaiku postavit tam, kde chtějí a potřebují,“ říká Ing. Jiří Bím.
Vyřeší dva problémy, ale diskriminuje některé zemědělce
Definice agrovoltaiky, tak, jak ji schválila Poslanecká sněmovna, řeší především dva hlavní problémy. Zaprvé nebude třeba u agrovoltaiky vyjímat půdu ze zemědělského půdního fondu a zadruhé bude možné ji povolit jako stavbu pro zemědělství, kterou lze umístit na zemědělské plochy beze změny územního plánu.
„Umístění stavby a nevyjímání půdy pod agrovoltaikou ze zemědělského půdního fondu byly dvě zásadní bariéry, které bránily a znemožňovaly dosud agrovoltaickou výrobnu postavit. Zákon je velmi dobře nastaven, jelikož umožňuje agrovoltaiku realizovat, zatímco kontrola ze strany Státního zemědělského intervenčního fondu bude tak jako doposud probíhat i stejným způsobem a plocha pod agrovoltaikou bude i nadále kontrolována a musí být zapsána ve veřejném registru půdy (LPIS),“ dodává Jiří Bím.
Česká legislativa týkající se agrovoltaiky je přelomová, nicméně ve výběru povolených zemědělských kultur, které definuje prováděcí vyhláška, je velmi opatrná.
„Připravovaná vyhláška má v první fázi povolit agrovoltaiku na vinice, chmelnice, ovocné sady, školky a kontejnerovny. Bohužel mně v ní velmi chybí tzv. vertikální agrovoltaika, kterou lze využít ve spojení s pěstováním konvenčních plodin nebo zvýšení účinnosti při zakládání tzv. povinně zatravněných ploch. Troufám si říct, že tímto omezením vyhláška diskriminuje určitou skupinu zemědělců a zbytečně omezuje velmi efektivní umístění obnovitelného zdroje elektrické energie. Zásadní je zde také odlišný diagram výroby elektrické energie, kdy vertikální panely vyrábějí elektřinu primárně v ranních a odpoledních hodinách, okolo poledne, kdy je dnes cena elektřiny často záporná, je jejich výroba minimální. Vertikální agrovoltaika společně s akumulací tedy pomůže velmi efektivně stabilizovat českou elektroenergetickou soustavu,“ uzavírá Jiří Bím.
Kromě příležitosti pro zemědělce otevírá agrovoltaika i obecně dveře šetrné výstavbě pozemních solárních elektráren. „Chceme-li skutečně dekarbonizovat českou ekonomiku a připravit se na elektrifikaci odvětví, jako jsou mobilita či třeba ocelářství, budeme muset stavět velké solární a větrné parky. Agrovoltaika umožňuje alespoň část těchto výroben stavět na půdě tak, aby pod nebo mezi panely probíhala zemědělská činnost,“ říká ředitel Solární asociace Jan Krčmář. „Abychom v Česku mohli agrovoltaiku využít skutečně efektivně, bude zapotřebí povolit i výstavbu vertikálních panelů, které jsou v zahraničí velice rozšířené, avšak česká legislativa s nimi prozatím bohužel nepočítá,” dodává.
Zákon je v gesci ministerstva životního prostředí, které k němu připravuje vyhlášku ve spolupráci s ministerstvem zemědělství.
