Technologie, udržitelnost a vzdělávání – tři ústřední témata třetího ročníku konference Zlin.tech, která proběhla 21. listopadu 2024 na Fakulta humanitních studií Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.
Celý program začal Snídaní pro nedočkavé a přednáškou designéra Jana Veselského, který představil koncept upcyklace jako klíčové strategie, které pomáhají snižovat odpad a šetřit přírodní zdroje. V rámci své přednášky sdílel jednoduchý a konkrétní návod na udržitelnost: „Nenakupujme zbytečnosti a inspirujme upcyklingem své okolí.“
Že to pro něho nejsou jen prázdná slova potvrdil i sérií praktických workshopů, které po celý den vedl. Na nich si účastníci konference mohli vlastnoručně vyrobit psaníčko, peněženku a další předměty ze starých bannerů. Tím to ale neskončilo, desítka šťastlivců si pak v závěru konference jako dárek odnesla i další upcyklované předměty od lokálních tvůrců.
Vidět do budoucnosti a umět reagovat
Hlavní program konference zahájila Adriana Knápková, prorektorka pro rozvoj na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, která představila nové propagační video univerzity a sdílela i konkrétní kroky, které univerzita v oblasti udržitelného rozvoje dělá. S tématem, jak Zlín využívá technologie a AI ke zlepšení života občanů, navázal primátor Statutárního města Zlína Jiří Korec. Podle něho jsou právě technologie a inovace naprosto klíčovou součástí budoucího směřování regionu.
A právě o budoucnosti – jak ji umět předvídat i jak se připravit – byla celá konference. „Když se díváme na trendy, tak jeden ze způsobů, jak poznat trend je to, že zní jako oxymoron – že jsou dvě věci, které se vylučují. Například když v posledních letech roste zájem o AI, tak stejně tak roste zájem o staré tlačítkové telefony,“ řekla v rámci své úvodní přednášky Pavlína Louženská, trend forecasterka a spoluzakladatelka vzdělávacích platforem #HolkyzMarketingu a #HolkyzByznysu. „Jedinou jistotou je změna a nutnost celoživotního vzdělávání.“
S návodem na udržitelnou budoucnost navázal Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a obchodu. „Diskuze o udržitelnosti v Česku je velmi plochá a často se smrkne pouze na Green Deal, rovná se zákaz prodej vozů se spalovacím motorem do roku 2035. Tečka. Ale tak to není, téma je mnohem širší, komplexnější a tak bychom tomu měli přistupovat.“ Podle něho ale návody na udržitelnou budoucnost máme, víme, co dělat, ale pokulhává realizace.
Úvodní část konference Zlín.tech měla i své překvapení. Byl jím teprve osmiletý Davídek, nejmladší účastník akceleračního programu Můj první milion, který má jasnou představu o své budoucnosti – „Chci být podnikatel. Nechci to dělat sám a chci, aby to bylo dobré pro děti.“ Konferenci navštívil spolu se svou třídou ze ZŠ Malenovice, což byl ten nejlepší možný úvod následujících diskuzí o budoucnosti v kontextu udržitelnosti, technologií a vzdělávání, protože právě jich se tato témata budou nejvíce týkat.
Udržitelný rozvoj nebo udržitelný ústup?
„V debatě o udržitelnosti se často zaměřuje pozornost na ekonomiku nebo životní prostředí, ale vytrácí se sociální aspekt. Ale za mě tou největší výzvou, kterou bychom měli zahrnout do diskuzí je rostoucí pocit osamělosti mezi lidmi,“ řekl v úvodu první panelové debaty Jan Školník, zakladatel Agentury pro rozvoj Broumovska.
Že vztahy a lokální komunity jsou naprosto klíčové potvrdila i Rut Bízková, zakladatelka a předsedkyně správní rady Institut pro společnost 4.0. Ta také v otázkách udržitelnosti prosazuje holistický přístup a takzvaná města krátkých vzdáleností – oblasti, kde máte v blízkosti všechny služby potřebné pro život.
A sdílela i konkrétní příklady, jak k větší udržitelnosti motivovat: „Například v některých firmách mají to nejzdravější jídlo dotované, tedy nejlevnější – peníze při rozhodování hrají velkou roli.“ Konkrétní příklad doplnil i Vojtěch Benedikt, spoluzakladatel Studia Bistro, které se zaměřuje na urbanismus, veřejný prostor a správu měst. „Některé firmy například odměňují zaměstnance, kteří přijedou jinak než autem, protože pro ně nemusí řešit parkování, což je pro ně drahé.“
Panelisté se zároveň shodli, že udržitelnost jako taková nemusí být vůbec nákladná. „Ve zlevňování udržitelných variant zásadně pomáhá výzkum a vývoj – to je jediná cesta kupředu,“ řekl Radek Špicar.
Řešila se i otázka obtížné komunikace udržitelných témat – často dochází k nejrůznějším nepochopením. „Některé firmy udržitelnost zneužili a snaží se nám namluvit, že pokud chcete být udržitelní, musíte si koupit náš produkt. Z toho mám pocit, že jsou především mladí unavení,“ dodal Vojtěch Benedikt.
Data a technologie nebo emoce a hodnoty?
Ačkoliv i v názvu druhé panelové diskuze bylo „nebo“, panelisté se shodli, že mnohem správnější je „a“ . Při rozhodování je totiž potřeba kromě dat zohledňovat i emoce a lidskost. „Do debat o zavádění nových technologií bychom vždy měli zahrnout i uživatele, protože oni je používají a ne vždy chtějí jen to nejefektivnější nebo nejrychlejší řešení, které doporučí algoritmus,“ řekla Pavlína Louženská.
Podle Jana Pivovarníka, který vede poradenskou praxi v oblasti umělé inteligence a dat v EY ČR, jsme v otázkách umělé inteligence stále na začátku: „Chat GPT je k dispozici široké veřejnosti dva roky. To je jako druhý rok internetu.“
Jan Kabát, Head of Sales ve společnosti BigHub, pak na praktických příkladech doplnil, že ne každé zapojení AI má smysl a je potřeba se vždy ptát, jaké benefity to přinese. „Zavádění nových technologií je také potřeba dobře vykomunikovat, jinak je mohou zaměstnanci bojkotovat – například se bojí, že je AI připraví o práci, proto je potřeba vysvětlit, že AI bude pomocník, který jim práci usnadní.“
„Ale zkoušejte! Co dnes AI neumí, zítra už může umět,“ apeloval Pavel Konečný, zakladatel společnosti Neuron Soundware, který lidstvo a umělou inteligenci přirovnal k holubovi a letadlu. „Letadlo nám umožní mnohem rychlejší dopravu, naším hlavním cílem je správně nasednout a nedostat se do motoru.“
Do debaty se z Bruselu připojila Věra Jourová, končící místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost, která za hlavní výzvy budoucnosti v kontextu nových technologií vidí bezpečnost internetu pro děti, ochranu osobních dat a kybernetickou bezpečnost především s ohledem na konflikty ve světě. „Na prvním místě musí být vždy člověk, nesmíme se například vzdát svobody slova nebo copyrightu.“
Pavlína Louženská pak v závěru doporučila číst více beletrie: „Právě čtení nonfiction, scifi nebo románů nám rozvíjí empatii vůči lidem, dává nám schopnost vnímat, jak se lidé v určitých situacích cítí, jaké to může mít konsekvence. A tyto skills jsou ve světě, který se neustále mění, nesmírně důležité.“
Znalosti a memorování nebo dovednosti a kreativita?
„Být loser je vlastně dobrý start,“ shodli se účastníci třetí panelové diskuze zaměřené na vzdělávání. Katarína Kalivodová ze Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání zdůraznila, že je potřeba naučit se pracovat s chybou. „Při vzdělávání potřebujeme tvořit bezpečné a stimulující prostředí, nebát se udělat chybu.“
Viktor Mechl, který má na starosti rozvoj a vzdělávání v Continental Barum, doplnit, že pro vzdělávání budoucnosti je potřeba neptat se na fakta, ale hledat řešení. Také zdůraznil potřebu celoživotního vzdělávání. „U nás ve firmě to máme možná jednodušší, protože to je na nás. Každý náš zaměstnanec má individuální plán a v průběhu roku absolvuje různá školení, aby si udržel kompetenci pro svoji práci, a to nejen v těch odborných, ale i manažerských a dalších soft skills dovednostech.“
Kateřina Švidrnochová, konzultantka, lektorka a pedagožka v oblasti vzdělávání zaměřeného na digitální dovednosti a nové technologie, vyzdvihla potřebu umět se dobře ptát. „V běžném životě, ale třeba i v kontextu umělé inteligence. Právě ta nám přináší obrovské možnosti pro personalizaci učícího procesu – z textu si můžeme jednoduše udělat podcast, video nebo obrázky a tím tak lépe naplnit preferovaný styl učení pro každého jednotlivce.“
Vysokoškolský pedagog a publicista Bob Kartous zdůraznil potřebu naděje: „Technologicky to máme šanci zvládnout, ale musíme zapojit myšlení, věřit si, že to jde. Funguje sebenaplňující se proroctví, když si budeme myslet, že budoucnost bude dobrá, tak bude dobrá. Školský systém ale má trochu problém tyto technologické změny uchopit a transformovat se pro skutečné vzdělávání pro budoucnost.“
Dalším z probíraných témat bylo, jak motivovat lidi, aby se vraceli do Zlína: „Jsou potřeba pracovní příležitosti, ale i mít vliv a podmínky k seberealizaci. Velkou roli hraje i pocit, že jsou chtění a přijímaní,“ shodli se účastníci, čímž i oni zdůraznili téma komunit a mezilidských vztahů.
Právě propojování, vzdělávání a podpora inovátorů a podnikavců je i hlavním cílem Technologického inovačního centra (TIC) Zlín, které celou konferenci organizovalo, a to v rámci projektu Smart Akcelerátor Zlínského kraje III.