Zpráva o českých krajích 2020. Rozdíly mezi regiony přetrvávají

Cílem kohezní politiky je stírání rozdílů. V evropském měřítku jde primárně o rozdíly mezi jednotlivými státy a euroregiony, nicméně efekt měl být směřován i dovnitř jednotlivých států. Česká republika je členem Evropské unie od roku 2004. Jak se oněch patnáct let podpory slabým projevilo v českých regionech?

Podívejme se na úvod do Závěrečné zprávy z druhé etapy projektu Plnění cílů strategie regionálního rozvoje ČR a vyhodnocení dopadů kohezní politiky na regionální rozvoj, která konstatuje stav z roku 2009.

Metropolitní dominance

Hlavním tahounem růstu Česka byla až dosud Praha, která je však velmi specifickým regionem nejenom v českém, ale i v evropském kontextu. I mezi regiony EU je jen málo těch, které by zahrnovaly čistě metropolitní oblasti, jako je právě Praha, která je funkčně součástí Středočeského kraje, jehož vývoj je tak velmi silně determinován jejím postavením. Oba regiony ve skutečnosti tvoří jeden přirozený, metropolitní region. Jeho výrazný odstup od ostatních krajů Česka je patrný.

Mezi ostatními dvanácti kraji již nejsou rozdíly tak významné, i přesto lze mezi nimi identifikovat několik skupin s odlišným vývojem. Na jedné straně to jsou další relativně úspěšné regiony s dobrým ekonomickým růstem a také dobrou výslednou ekonomickou úrovní, ke kterým lze zařadit Vysočinu jako kraj s nejvyšším dosaženým zlepšením svého postavení a kraje Plzeňský a Jihomoravský, které si díky dobrému ekonomickému růstu drží i své dobré postavení z počátku devadesátých let.

Na druhé straně jsou kraje, jejichž postavení se ani v době silného ekonomického růstu vůči průměru EU nezlepšilo, ale naopak i nadále propadlo. Těmito regiony jsou Karlovarský a Olomoucký kraj, které po mírném růstu po roce 2001 zaznamenaly za poslední dva roky další propad vzhledem k průměru EU. K těmto krajům lze ještě zařadit kraj Ústecký, který sice po celé období po roce 2001 mírně zlepšoval své postavení, ve srovnání s ostatními kraji však nejpomaleji.

Podobně se vyvíjel až do roku 2003 také Moravskoslezský kraj, mezi lety 2003–2006 však patřil mezi nejrychleji rostoucí kraje Česka. Tento růst má patrně konjukturální charakter a podle současných informací lze s jistotou tvrdit, že kraj se opět propadá. Mezi spíše neúspěšné kraje se v posledních dvou letech zařadil také Královéhradecký kraj, kde se jeho předchozí příznivý vývoj obrátil dokonce v mírný propad oproti průměru EU.

Česko jako celek se sice od roku 2001 přibližuje průměrné ekonomické úrovni evropských států, nicméně k tomuto sbližování dochází zejména díky výjimečnému postavení středočeského metropolitního prostoru a růstu několika dalších regionů, zatímco postavení některých jiných regionů se i během období silného ekonomického růstu vůči průměru EU zhoršilo. Ukazuje se tak, že kromě vlastní dynamiky z hlediska sbližování českých regionů s průměrem EU27 je třeba sledovat vnitřní změny v postavení mezi jednotlivými regiony a dopad na regionální rozdíly.

Marné čekání na změnu

Píše se rok 2020, od zmíněné zprávy uplynulo deset let, během nichž se Česku ekonomicky daří. Vlády oněch deseti let v nejrůznějších materiálech vykazují soustředěnou podporu regionálnímu rozvoji. A Ministerstvo pro místní rozvoj existuje od roku 1996.

Odpovídá realita současnosti analýze a problémům, které pojmenovala? Podařilo se pomoci problémovým regionům? Pozitivní je, že výkonnost všech krajů roste. Nejdynamičtější růst byl takřka ve všech krajích v letech 2015–2017, v posledních letech viditelně zpomaluje. Problematický je fakt, že rozdíly se nezmenšují, spíše naopak.

V tom zásadním tedy pohled na současnost českých krajů mnoho optimismu nepřináší, snad s výjimkou kraje Olomouckého. Což odhaluje graf, z něhož je zřejmé, že silní zůstali silnými, průměrní průměrnými a slabí slabými. Především pro ty třetí je to trpká zpráva.

Kraje ČR optikou roku 2009

Motory ekonomického růstu Česka – střední Čechy – Praha a Středočeský kraj

Tato oblast zcela dominuje jak ekonomickou úrovní, tak i její dynamikou. Rozdíl oproti ostatním regionům je jednoznačně nejvýznamnější. Celá oblast je tažena Prahou. Přesto silně narůstá intenzita propojení hlavního ekonomického centra ČR na jeho nejbližší zázemí.

Úspěšné regiony – Plzeňský a Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina

Tato skupina zahrnuje na jedné straně dynamické regionální metropole, které dosahují dobré ekonomické úrovně a zároveň relativně vysoké a stabilní ekonomické výkonnosti. Na druhé straně je k této skupině možné přiřadit kraj Vysočina, který dosáhl nejlepšího zlepšení ve svém postavení podle ekonomické výkonnosti.

Průměrné, stabilní regiony – kraje Královéhradecký, Liberecký, Zlínský, Pardubický a Jihočeský

Tato skupina se celkově řadí k průměru Česka, nicméně vnitřně je poměrně heterogenní. Obsahuje jak relativně úspěšné regionální metropole, tak regiony, jejichž území zahrnuje i oblasti srovnatelné s dalšími dvěma skupinami regionů, především z hlediska situace na trhu práce. Ekonomická výkonnost těchto regionů osciluje lehce kolem průměru Česka, období nižšího či vyššího růstu se však pro jednotlivé regiony liší.

Problémové regiony – kraje Karlovarský, Ústecký a Olomoucký

Regiony této skupiny zaznamenávají v podstatě trvalé zaostávání za průměrným ekonomickým výkonem Česka. Nedostatečný ekonomický růst, zejména v jejich dílčích částech, se negativně odráží také v oblasti zaměstnanosti. Jejich míra nezaměstnanosti vysoce překračuje celorepublikový průměr. Na tyto regiony připadá soustředěná pomoc v rámci regionální politiky ČR.

Silně specializovaný region – Moravskoslezský kraj

Tento kraj je možné označit také jako problémový, nicméně od předchozí skupiny se liší tím, že v posledních několika letech dokázal své předchozí zaostávání do určité míry zvrátit. Nepříznivým znakem tohoto růstu je však skutečnost, že se jedná v podstatě pouze o dočasný, konjunkturální růst podmíněný velmi specifickým vývojem v globálním měřítku týkajícím se úzce vymezeného, přesto pro kraj (stále) nosného odvětví. V současnosti bude pak tento růst s největší pravděpodobností vystřídán ekonomickým sestupem, který by při nezměněných podmínkách vedl k dalšímu propadu kraje.

Článek vyšel v časopise Komora. Autor: Petr Karban




• Témata: Analýzy a statistiky
• Teritorium: Česká republika