Aby rodinná firma zůstala v dobrých rukou

4. 1. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Vzdát se byznysu, který mnohdy postavili doslova z ničeho a obětovali mu významnou část života, je pro ně nesmírně obtížné. Přesto musí lidé, kteří po roce 1989 obnovovali podnikatelskou tradici země, nesnadný proces zvládnout tak, aby společnosti prosperovaly i bez nich.

Předávání rodinných firem další generaci je v České republice po několik posledních let velmi aktuální téma. A je o to zajímavější, a zároveň komplikovanější, že se firemních otěží vzdávají původní majitelé, tzv. otcové zakladatelé, a přesouvají je na první nástupnickou generaci. Jde o nelehký proces, který má řadu specifik. Připomeňme si několik nejdůležitějších.

„Především je potřeba celou věc začít promýšlet a řešit včas,“ zdůrazňuje Jan Jakoubek, advokát White & Case. „Původní zakladatel by měl mít jasno v tom, jak chce s firmou naložit a kam by měla dál směřovat – jestli ji chce předat dědicům, nebo použít jiné řešení,“ vy - světluje.

Další generace nemusí mít zájem provozovat rodinnou firmu, protože se chce věnovat něčemu jinému. Stává se také, že mezi členy rodiny nejsou dobré vztahy, nejsou naladění na stejnou vlnu anebo zakladatel nemá ve své potomky důvěru. „V takovém případě se nabízí několik dalších možností. Například firmu prodat nebo určitou část přenechat manažerům,“ vysvětluje Jan Jakoubek.

Podle něj se rovněž stává, že si původní vlastník ponechá menšinový podíl. Zvlášť otcům zakladatelům v České republice se totiž často do předání byznysu, který si vypiplali a obětovali mu spoustu času a energie, dvakrát nechce. A toto je způsob, jak nad dalším vývojem zcela neztratit kontrolu.

Více podílníků, více nástupců

Pokud firma na rodinné příslušníky opravdu přechází, je samozřejmě rozdíl, jestli se tak stane za života původního vlastníka, anebo až po jeho smrti. Pro první případ poslouží například smlouva o převodu podílu, což je klasický převodní instrument. Jak ovšem upozorňuje Jan Jakoubek, je třeba počítat s možným omezením v situaci, kdy je ve firmě více společníků. Mezi společníky totiž bývají často uzavřené různé dohody, například předkupní práva, akcionářské dohody atd.

Jestliže se proces změny majitele rozběhne z různých důvodů až smrtí původního vlastníka, podíl automaticky přechází na dědice. Slouží k tomu závěť či dědická smlouva, které mohou vlastnictví společnosti přisoudit i třetí osobě. „Oproti předchozí úpravě dnes tyto instrumenty poskytují větší flexibilitu než dříve,“ říká Jan Jakoubek. „Je možné jejich prostřednictvím například stanovit, jakým způsobem musí dědic firmu vést – že ji třeba nesmí prodat a podobně,“ dodává.

Již jsme zmínili situaci, kdy ve vedení firmy není pouze jedna rodina. Pak se může klidně stát, že jeden ze společníků, zakladatel firmy, nedokáže přesvědčit svého obchodního partnera, že jeho syn bude schopen firmu řídit. Přesněji že to bude dělat dobře.

Taková situace by podle Jana Paříka, daňového specialisty White & Case, mohla či spíše měla být vyřešena předem, a to dohodou mezi společníky. Tak lze předejít tomu, aby si nikdo nemusel zoufat, že možná už před deseti lety, nebo dokonce při zakládání firmy měl myslet na to, že by jednou rád svého syna viděl ve vedení podniku.

„Opakuji, že tyto věci je třeba řešit s dostatečným předstihem,“ zdůrazňuje Jan Pařík. „Předpokládané ‚včas‘ totiž nemusí být dostatečně včas. Je velký rozdíl, když má firma obrat deset milionů a když je to miliarda. S tím, jak společnost roste, stoupají i nároky na schopnost se dohodnout a na vzájemné vztahy společníků,“ upozorňuje.

Jan Jakoubek doplňuje, že je třeba myslet i na ošetření vztahů s novými partnery, které synové či dcery majitele firmy do rodiny přivedou. A připomíná existenci institutu společného jmění manželů, jehož součástí se může podíl ve společnosti v některých případech stát. „Pokud by ale společnost či podíl v ní jeho součástí být neměl, je třeba to smluvně upravit. Právní řád dnes umožňuje společné jmění manželů například zúžit atd.,“ vysvětluje Jakoubek.

Velká daňová výjimka

Pokud jde o daňové aspekty převodu vlastnických práv firmy v rámci rodiny, tak převod v případě darování nebo dědictví (a také v případě odkazu) není zdaněn. „Stará dědická i darovací daň byly zrušeny a tento způsob převodu majetku byl přesunut do oblasti zákona o daních z příjmů,“ podotýká Jan Pařík. Dědictví a odkaz tedy nejsou daněny vůbec, a to ani v rukou právnických osob, ani mimo rámec rodiny. Jde o významnou daňovou výjimku, o princip, který předtím neexistoval.

Též případný prodej firmy dětem bude v případě splnění časového testu osvobozen od daně. Nově však platí, že osvobozené příjmy nad 5 milionů Kč se musejí notifikovat, tedy oznámit finančnímu úřadu.

Legislativu upravující tuto problematiku ovlivnila v posledních letech rekodifikace civilního práva v podobě nového občanského zákoníku (NOZ), který vstoupil v platnost 1. ledna 2014. Mimo jiné zavedl spoustu nových institutů, jejichž uplatnění v praxi a případné nedostatky ukáže teprve čas.

Právnickým osobám byla též nově stanovena povinnost zapsat do zvláštního rejstříku koncové majitele, a to do konce 2018. Jak podotýká Jan Pařík, někdy může být dostupnost informace o koncovém majiteli firmy nežádoucí. „Je pravda, že když někdo nechce, aby se vědělo, jaký vlastní majetek, vypadá to podezřele. Jenže zároveň platí, že existuje pouze omezená skupina lidí, kteří mají oprávněný zájem skutečný rozsah majetku znát. Na to také rejstřík pamatuje, takže údaje nebudou veřejně dostupné. Jde o jedno z opatření boje proti praní špinavých peněz,“ vysvětluje Jan Pařík.

Převzato z časopisu Export Journal

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek