Čištěním komínů si miliony nevyděláte

23. 10. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

„Představa, že kominíci bohatnou díky požárnímu zákonu a vyhlášce o povinné kontrole komínů, je falešná,“ říká prezident Společenstva kominíků ČR Jaroslav Schön.

Proč se stát kominíkem? Láká mladé lidi možnost slušného výdělku?
Nedávno jsem na Radiožurnálu zaznamenal zprávu, že čeští vysokoškoláci požadují jako nástupní plat třicet tisíc měsíčně. Na to samozřejmě čerstvě vyučení řemeslníci v našem ani v jiných oborech nedosáhnou, nicméně zkušení a zruční kominíci s praxí si slušné peníze vydělat mohou.

Přes třicet tisíc měsíčně si tedy zkušený kominík běžně vydělá… 
Určitě to není řemeslo, které by produkovalo milionáře. Zkusme počítat. Za čištění a kontrolu, která i s dopravou trvá zhruba hodinu, si od vás vezmu 500 korun. Víc jak pět šest domů za den objet nestihnu, navíc je to fyzicky náročná práce.

Z výdělku musím odvést daň, platím si nájem kanceláře, případně další náklady například na provoz auta, vzdělávání, školení bezpečnosti práce atd. Můj průměrný čistý výdělek se bude pohybovat mezi dvaceti a třiceti tisíci. Určitě jsou kluci, kteří si vydělají i víc, ale musejí se hodně snažit. Navíc jde o sezonní záležitost. Dobré měsíce jsou září, říjen, listopad a prosinec, zbytek roku je slabší.

Jak si ostatně stojíte ve srovnání se zástupci jiných profesí? Platí i dnes klišé, že mají řemesla zlaté dno? 
V Česku nejsou řemeslníci, kteří mohou snadno zbohatnout tak, že byste pracoval pět let a měl vyděláno na zbytek života. Žádný žebříček, který by vám sdělil, které řemeslo je výnosnější, také neexistuje. I když například v Německu jsme se v 90. letech potkávali s kominíky, kteří měli v přepočtu na koruny i milion ročně. V Německu a Rakousku má ale každý kominík určený svůj vlastní obvod, za který je zodpovědný.

Doporučil byste vyučeným zástupcům vašeho řemesla postavit se hned po studiu na vlastní nohy?
Zařídit si hned po škole bez dostatečných praktických zkušeností živnostenský list je obrovským rizikem. Podnikat bez odborného zázemí například rodinné firmy je hodně složité a těch, co to zvládnou je minimum.  V jiných státech EU bez prokázané praxe a znalostí na živnostenský list proto nedosáhnete. Velký smysl má duální vzdělávání – to znamená, že učeň už při vstupu na studia ví, pro jakou firmu bude po vyučení pracovat. 

Ten boom zájmu o váš obor se ale nedá přehlédnout. Před deseti lety ho nabízela jediná škola v republice a žáků bylo minimum, dnes je situace úplně jiná. Co se změnilo?
Máte pravdu. Škola na pražském Jarově byla jediná v republice, kde se kominíci učili. V ročníku jsme měli dva tři učně a každý rok jsme psali na ministerstvo, ať nám obor zachovají a pořádali rekvalifikační kurzy. Oni zase vyhrožovali, že ho zruší. Naštěstí se nám to podařilo ustát.

Změna nastala po roce 2011, kdy vyšlo nařízení vlády o povinné kontrole komínů a spalinových cest, která se má provádět minimálně jednou ročně. Především to ale souvisí s tím, že se o problému začalo mluvit a psát v médiích. Obecně se více píše také o prospěšnosti řemesel a určité jistotě, již mladým lidem nabízejí. Pomohly i projekty jako Rok řemesel pod záštitou Asociace malých a středních podniků a živnostníků, kterých se rádi zúčastňujeme.

Samo nařízení o povinné kontrole komínů tedy nebylo hlavním impulzem?  
Víte, co je paradoxní a o čem se většinou neví nebo nepíše? Že tu byla povinná kontrola komínů už předtím. Byla dána vyhláškou 111 z roku 1985 a stále platila. Vlastně to v českých zemích funguje už od Marie Terezie. A paradoxně bylo v původní vyhlášce více kontrol než dnes – konkrétně šest za rok a předtím dokonce dvanáct. Jenže se na to jaksi zapomnělo, vytratilo se to z povědomí lidí a chyběla kontrola. Až v momentě, kdy se z vyhlášky stalo nařízení vlády a média to zveřejnila, došlo k obratu.

Teď už je veřejnost informovanější?
Ještě bych zmínil jeden aspekt: do problematiky začali mluvit i ti, kteří nám nepřáli. V parlamentu se dokonce mluvilo o tom, že by se měly povinné kontroly úplně zrušit. My jsme se logicky bránili a přesvědčovali, že je to prospěšná a důležitá činnost. Hasiči stáli při nás, protože viděli značný nárůst požárů i otrav spalinami. A to přispělo k větší medializaci. A mladí lidé i jejich rodiče začali mít pocit, že ten obor má budoucnost.

Žádný žebříček, který by vám sdělil, že si zástupce jednoho řemesla vydělá víc než ostatní, neexistuje.

Stále se ale mluví o nedostatcích učňovského školství. V čem vidíte problém vy? Není málo kvalitních učitelů?
Nedostatky vidím hlavně v tom, že ne všechny školy přistupují k výuce stejně jako SOŠ Jarov a nespolupracují s profesními spolky, které disponují odbornými kapacitami v daném oboru. V době rychle se měnících právních předpisů a technických norem je to zásadní. Některým školám jde spíš o kvantitu než o kvalitu. Ale to je dáno systémem jejich financování.

Vývoj technologií jde ale rychle kupředu i ve vaší branži. 
Proto jsou technické normy ze zákona obecně nezávazné. Pokud prokážu bezpečnost, můžu jít jinou cestou. Existují však části norem, na které se odvolávají právní předpisy, a jež jsou závazné pro všechny bez výjimek.

Dalším problémem, který s vyhláškou souvisí, byli falešní kominíci, kteří nabízeli lidem své služby. Jaká je situace dnes?
On je to de facto problém neustále, a to od toho roku 2011, kdy vznikl mylný dojem, že kominík rovná se budoucí milionář. To přilákalo různé podnikavce, kteří dokážou využívat mezer v zákonech.

Je to tedy legální?
To označení falešní kominíci se vžilo proto, že o tom oboru nic nevědí a nejsou vyučení, ale z pohledu živnostenského zákona podnikají legálně, a to na takzvanou odpovědnou osobu. Jenže tou odpovědnou osobou může být i bezdomovec s bydlištěm na obecním úřadě, který se před čtyřiceti lety vyučil kominíkem. Chlapík bez výučního listu dělá praxi, jednou za měsíc pošle bezdomovci pět stovek a je to. Máme případy, kdy odpovědná osoba žije 350 kilometrů od místa podnikání svého svěřence. A takové svěřence má čtyři.

Jak mají lidé na první dobrou falešného kominíka poznat?
Jednoduše tak, že se nabízí jako podomní prodejce – to znamená bez vaší objednávky a předchozí dohody o ceně, rozsahu práce apod. Zásadním kritériem je, že by měl mít místo podnikání někde poblíž.

Jak je to vlastně se sankcemi za nedodržení příslušného zákona a vyhlášky? 
Smyslem je dát občanovi návod, jak se chovat, ale nikdo vám jen tak nepřijde zabouchat na dveře a nepotrestá vás, že jste nesplnil povinnost.

A nebylo by pro vás jako pro kominíky vhodné, kdyby tam účinná sankce byla?
Ona tam je, ale jen v případě, že vaší vinou dojde ke škodám na majetku či ohrožení zdraví lidí.

Nedovedu představit, že by po domech pravidelně chodil nějaký kontrolor a obtěžoval lidi. 
Já taky ne. Už takhle se setkáváme s názorem, že každý rok se kontrola dělat nemusí, a lidé to považují za další buzeraci. Nakonec vám řeknou, že je to vlastně daň z komína. Prostě se jim nechce dávat pět stovek za garanci bezpečnosti. Snad se nám časem podaří přesvědčit všechny, kterých se to týká, že pozvat si jednou do roka domů kominíka jim opravdu přinese to pověstné štěstí.

Jaroslav Schön (56)

Vyučil se kominíkem na SPŠ v Lipníku nad Bečvou. V roce 2005 úspěšně ukončil studium na VŠB – Technické univerzitě Ostrava. Od roku 1999 byl členem Technické normalizační komise. Je dlouholetým členem Sdružení kominíků ČR a od roku 2015 jeho prezidentem.


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka. Foto: Martin Pinkas.
 

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek