Jádro versus plyn a slunce. Studie zpracovala výhled české energetiky

1. 4. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Mohla by česká energetika fungovat i bez jaderné energie? Ano, mohla, ale jiná řešení vycházejí jako nákladnější a vyvolají vyšší emise skleníkových plynů.

K takovému závěru dospěla studie Očekávaná dlouhodobá rovnováha na trhu s elektřinou a plynem, kterou zpracoval státem vlastněný správce energetického trhu OTE ČR spolu s konzultační firmou EGÚ Brno.

Podobnou zprávu s výhledy do roku 2050 zpracovávají tyto firmy každý rok. Zaměření studií se různí, v minulých letech se zabývaly třeba otázkou decentralizace a nástupu malých energetických zdrojů. Aktuálně nabízejí pohled na to, jak by česká energetika vypadala, pokud by se místo výstavby nových jaderných zdrojů vydala cestou masivního rozvoje obnovitelných zdrojů nebo by místo jádra dala přednost plynovým elektrárnám.

Otázka, z čeho a za kolik budeme vyrábět elektřinu, přitom získává stále větší důležitost. Třeba i v souvislosti s nástupem elektromobility. Podle propočtů OTE a EGÚ Brno by v roce 2050 mohla auta poháněná elektřinou spotřebovat až 12 miliard kilowatthodin. Tedy téměř stejné množství, jaké Česko v posledních letech vyváží do okolních zemí.

Státní energetická koncepce předpokládá výstavbu nejméně tří nových jaderných bloků do roku 2050. Díky nim vzroste podíl jaderné energie na pokrytí spotřeby elektřiny na zhruba 50 procent. O zbytek se mají podělit téměř rovným dílem obnovitelné zdroje a zemní plyn, podíl uhlí má být za tři desetiletí už jen v řádu jednotek procent. V provozu se totiž udrží zřejmě jen nový 660megawattový blok v Ledvicích.

Jádro versus plyn & slunce

Podíl zdrohů na výrobě elektřinyOba alternativní scénáře počítají s odstavením dukovanských bloků po roce 2035 a temelínských o zhruba deset let později. ČEZ sice počítá s provozováním temelínské elektrárny nejméně do roku 2060, ale může nastat vynucené odstavení z politických důvodů. Právě to vzali autoři studie v úvahu. „Temelín bude pravděpodobně odstaven po roce 2050, ale v tom případě bychom nebyli schopni odpovědět na otázku, co bude bez jádra. Proto jsme zvolili účelové odstavení před rokem 2050,“ vysvětluje spoluautor studie Michal Macenauer z firmy EGÚ Brno.

V prvním scénáři by jádro nahradily fotovoltaické a větrné elektrárny o výkonu až 30 gigawattů, doplněné o zálohu v podobě plynových elektráren i rozsáhlých kapacit na ukládání energie - například v bateriích. V druhém by energetiku ovládly plynové zdroje o výkonu přes deset gigawattů (což je asi deset reaktorů temelínského typu), doplněné o pět gigawattů výkonu ve fotovoltaice.

Všechny zvažované scénáře mají jednu věc společnou. Prodraží se. Celkové investiční náklady na stavbu nových elektráren, ukládání energie a rozvoj sítí vycházejí mezi lety 2019 a 2050 v součtu na 1,8 bilionu až 3,1 bilionu korun. Nejlevněji přitom vychází plynový scénář, nejdražší je zelená varianta. Pokud vezmeme v úvahu i výrobní náklady, tak se pořadí prohodí a koncepční scénář je o něco výhodnější než ten plynový.

Hodně peněz, příliš emisí

Výhled tedy není radostný. Vlastně máme na výběr jen ze špatných variant. Když neuděláme nic, budeme v lepším případě závislí na dovozu elektřiny a v horším případě se budeme potácet od jednoho blackoutu k druhému. Koncepční (v podstatě jaderný) i plynový scénář podle propočtu EGÚ Brno povedou k ceně elektřiny přes 100 eur za megawatthodinu, což je dvojnásobek dnešní tržní ceny. V případě zeleného scénáře se jedná dokonce o trojnásobek. Elektřina tedy bude drahá, nebo nedostatková.

Další problém je v tom, že ani jeden ze tří navržených scénářů nevyhovuje požadavku Evropské unie na téměř úplné odbourání emisí skleníkových plynů. Koncepční scénář totiž zajistí pokles emisí oxidu uhličitého o 71 procent, zelený o 68 a plynový pouze o 53 procent. „Obnovitelná případová studie paradoxně dosahuje vyšších emisí než koncepční, což je způsobeno absencí jádra a nutností využít plyn pro dorovnání bilance,“ dodávají k tomu autoři studie.

Česká republika se tak dostává do pasti. Bez jádra zřejmě nebude schopna splnit evropský cíl stát se v roce 2050 zónou s nulovými emisemi skleníkových plynů. S jádrem naopak těžko splní požadovaný podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie. S jistou dávkou ironie lze říct, že možná budeme nakonec rádi, když celou věc rozhodne Evropská komise za nás.

Převzato z týdeníku Euro, Autor: David Tramba

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek