Koho na práci? Firma Jiřího Antoše našla řešení za mřížemi

26. 8. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

„Věznice dnes nabízejí podnikům méně kvalifikovaných a schopných lidí než dřív,“ říká majitel zábavního parku Mirakulum ve středočeských Milovicích Jiří Antoš.

Firmám zoufale chybějí pracovníci, proto je hledají i za branami českých věznic. Je to dobré řešení? 
Nedostatek pracovníků je problémem téměř pro každého. Vězni nebo bývalí odsouzení jsou pro nás vhodným řešením. V uplynulých letech jsme si ověřili, že to funguje. Naše firma ovšem dávala těmto lidem práci i v době, kdy o ně byl v podnicích minimální zájem. Už v září 2011 sem přišli první odsouzení, kteří nám pomáhali s budováním parku Mirakulum.

V Česku už dnes pracuje asi polovina odsouzených. Vězňů, které zaměstnáváte, tedy přibývá?
To rozhodně neplatí právě proto, že je o ně dnes v českých podnicích eminentní zájem a začíná jich být nedostatek. Naštěstí jsme smlouvu s nedalekou věznicí v Jiřicích uzavírali v době, kdy se nic takového neřešilo. Boom zájmu o odsouzené přináší ještě jedno negativum – mezi pracovníky, přidělovanými věznicemi, ubývá těch kvalitních a kvalifikovaných. V první skupině, která sem přišla, jsme měli tři zedníky, automechanika, byli tam šikovní řemeslníci. Dneska občas vězně překvapí i lopata.

Nepřeháníte?
Možná to lehce přeháním, ale stává se, že vám pošlou člověka, který se nehodí ani na jednoduché pomocné práce a často se mu ani pracovat nechce.

Co pro vás odsouzení nebo ti, kteří byli propuštěni z výkonu trestu, dělají?
Připomínám, že počet odsouzených, které máme ve firmě, se dnes pohybuje od dvanácti do osmnácti. Jaké práce vykonávají, záleží na jejich kvalifikaci, schopnostech a ochotě pracovat. Využíváme je například na odkorňování klád. Moje firma v Turnově vyrábí dětská hřiště a materiál pro výrobu mi tady v Milovicích připravují právě odsouzení. K takové práci není potřeba žádná speciální kvalifikace, je to spíše o šikovnosti a stačí vám krátké zaučení. Vězni nám pomáhají s budováním parku, starají se o zvířata a podobně.

Mluvil jste ale o klesající kvalitě pracovníků-vězňů. Nepřidělávají vám spíše starosti?
S věznicí v nedalekých Jiřicích spolupracujeme dlouhodobě, mám dobré vztahy s lidmi z odboru zaměstnávání vězňů a nadstandardní vztahy s tamním ředitelem. Navíc máme pověst vzorného pracoviště, které odsouzeným dokáže pomoci. Jinak samozřejmě platí, že vám musí pracovníky věznice přidělit, nevybíráte si je jako na inzerát. Pokud potřebujeme někoho, kdo se hodí na konkrétní práci, tak si o něj požádáme, a oni se nám snaží vyjít vstříc. Ale stále tu máme spoustu šikovných lidi. Nedávno mi tu dělal jeden odsouzený truhlář dřevěné plastiky. Za celou dobu existence firmy, kterou už prošly desítky truhlářů, jsem se nesetkal s nikým tak šikovným. Takové zázraky se občas mezi vězni objeví.

Nenabízejí podnikům nápravná zařízení jen lidi, kteří jsou těsně před propuštěním z výkonu trestu?
Zástupci věznice nehledí na délku zbylého trestu. Chtějí, aby byla jistota, že odsouzený nic neprovede, že je minimální riziko útěku nebo další trestné činnosti. Odsouzení, kteří nespáchali jen trestný čin z nedbalosti, to mají komplikovanější. Musejí svým chováním dokázat, že si práci na volném pracovišti zaslouží, jejich vychovatelé to sledují. Někdo k nám může nastoupit už dva měsíce po uvěznění, někomu to umožní až po letech. Odsouzení z věznic s ostrahou samozřejmě za branami vězení pracovat nemohou.

Ti, které zaměstnáte po propuštění, se vracejí za mříže stejně často jako ostatní, nebo je u nich nižší recidiva?
Především chci říct, že vězně vnímáme jako na normální lidi, kteří prostě šlápli vedle. Práce ve vězení – s tím, že některým nabídneme zaměstnání a ubytování i po propuštění, je pro ně největší šancí, jak se po uplynutí trestu zařadit do normální společnosti. Naše zkušenosti opravdu dokazují, že pokud u nás zůstanou, je jejich recidiva menší. Po těch osmi letech mohu říci, že mezi nimi a běžnými pracovníky – pokud jde o pracovní morálku – velké rozdíly nejsou.

Takže žádná negativní zkušenost?
U jednoho z nich jsem nedávno řešil problémy s docházkou. Vymlouval se na rodinné problémy a boj o dceru, takže mu hrozilo propuštění, ale nakonec jsem přimhouřil oko. Já patřím k těm zaměstnavatelům, který lidi pochválí, když něco udělají dobře. Ale pokud zklamou, musíte jim ukázat tvrdou ruku. Dva bývalé vězně jsme propustili, protože se u nich objevily problémy s alkoholem a drogami. Jsou to ale skutečně výjimky. Z těch, co od nás odešli, se jich do potíží dostalo víc. Jeden měl problémy s našim stavbyvedoucím, musel odejít a už zanedlouho se vrátil do vězení. Navíc těm, kteří u nás zůstanou a kteří se dostanou do potíží se zákonem, dokážeme nabídnout například právní pomoc.

Jak se na to dívají soudy? Nemají obecně pracující vězni větší šanci na podmínečné propuštění?
Naše firma si vybudovala dobrou pozici u nymburského okresního soudu. Když se za vězně zaručím, slíbím, že ho ubytuji a zaměstnám, tak mu soudce žádost o podmínečné propuštění většinou schválí. Musíme mít o něj ale skutečný zájem. Myslím, že takový přístup zaměstnavatelů by odsouzeným určitě pomohl, protože soudci samozřejmě zvažují, co s nimi bude, až vyjdou na svobodu. Zajímá je, zda se začlení do normální společnosti, nebo se vrátí do problematického prostředí. Navíc nad nimi visí Damoklův meč v podobě podmínky – udělají malou botu a jsou zpátky za mřížemi. V případě jednoho chlapce, kterého jsem si vytáhl do mé turnovské firmy, aby neskončil na ulici, nenařídil soudce ani dohled mediační a probační služby, protože jsem se za propuštěného zaručil.

Poslední dobou se objevují firmy, které mají provozy přímo v areálu věznice. To není váš případ?
Samozřejmě takové firmy existují. Například v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou si otevřely provoz belgické čokoládovny. Jde o to, že takové podniky mohou využívat i pracovníky z věznic s ostrahou. My si vystačíme s těmi, které věznice uzná jako práceschopné na volných pracovištích a uvolní je pro práci mimo areál nápravného zařízení. Ani do budoucna nic takového neplánujeme.

Podnikatelé připouštějí, že má pro ně zaměstnávání vězňů především ekonomické výhody. Je to levná pracovní síla, odsouzení nemají nárok na dovolenou, o mzdovou agendu se starat nemusejí…
Samozřejmě je to pro firmy ekonomicky výhodné. Odsouzený je tou nejlevnější pracovní silou. Přesto ale musíte sledovat kvalitu těch lidí. Nemůžete vzít do práce každého, i když to podnikatele svádí k tomu, že se jim takoví lidé lidově řečeno za ty peníze vždycky vyplatí. Pracovníkovi skutečně nemusíte vyřizovat mzdovou agendu, starat se mu o zdravotní a sociální pojištění – všechno zařídí věznice. Maximální hodinová mzda pro vězně sice narostla, ale i dnes je nižší než 50 korun. Řídíme se podle smlouvy, u nás mají v základu všichni stejné výdělky. Samozřejmě, že si můžete vybrat, jakou mu dáte odměnu, ale jen v rámci zmíněného limitu. Pozitivněji než finanční odměnu vnímají to, že jim dáme pochvalu a oni třeba na základě toho dostanou volno.

Vězni se tu pohybují volně. Není to riskantní? Jak ostatně funguje kontrola ze strany věznice?
Zástupci věznice je sem chodí kontrolovat. Občas je přijdou spočítat, občas jim dají dýchnout, protože alkohol jim samozřejmě tolerovat nemůžete. Není to ale denně, kontroly jsou jen namátkové.

Jiří Antoš (60)

Vyučený truhlář podniká od 90. let. V Turnově má firmu na výrobu dětských hřišť. Zároveň je majitelem a provozovatelem známého zábavního parku Mirakulum v Milovicích.


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka. Foto: Martin Pinkas.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek