Kolumbie, Ekvádor a Střední Amerika: Cla a překážky obchodu mizejí



Za krásami argentinského tanga, slunečnými plážemi Brazílie či Kuby a podmanivostí mayských pyramid Mexika se skrývají určitá rizika, problémem může být jazyková bariéra či neznámé aspekty místního trhu. V tomto regionu snad není země, která by nebyla pro běžného Evropana tak trochu záhadou.

A co teprve země vzdálenější evropským břehům, jako jsou Kolumbie, Ekvádor nebo státy Střední Ameriky. Ovšem obchodní vztahy EU s těmito zeměmi jsou díky uzavřeným dohodám o volném obchodu ve skutečnosti velmi blízké. Takže jejich trhy mohou být přístupnější, než by mnozí exportéři očekávali. Tyto ekonomiky navíc zažívají dynamický rozvoj, jsou tedy nepochybně zdrojem nových příležitostí.

Od kolumbijské guerilly k míru a modernizaci

Kolumbie je s téměř 50 miliony obyvateli po Brazílii druhou nejlidnatější zemí Jižní Ameriky. Pozici jednoho z regionálních lídrů postupně získává také ekonomicky díky své vnitřní dynamice a reformám. Potvrzují to i dlouhodobá čísla kladného a stabilního ekonomického růstu, který v posledních letech nebyl zasažen ani externími šoky, jako byl pokles cen nerostných surovin na světových trzích.

S HDP ve výši 309 miliard dolarů je Kolumbie třetí největší ekonomikou Jižní Ameriky. V červnu 2018 se stala 37. členskou zemí OECD a kvůli přístupovým jednáním do organizace musela dosáhnout značného pokroku. To ale není jediný úspěch. V roce 2016 administrativa prezidenta Santose uzavřela mírovou dohodu s guerillovým hnutím FARC, a ukončila tak více než padesát let trvající ozbrojený konflikt. Následná rekonstrukce země nyní pro Kolumbii představuje nejen jednu z hlavních socioekonomických výzev, ale také příležitost pro další rozvoj vlastního zahraničněobchodního potenciálu.

Ten v jejím případě rozhodně není zanedbatelný. Země je součástí uskupení Tichomořská aliance, jehož členy lze označit za nejperspektivnější trhy latinskoamerického regionu. Kolumbijská vláda stále více podporuje inovace a také mikro, malé a střední podniky. Především prostřednictvím daňových pobídek, dále politikami, které rozvíjejí investiční prostředí a usnadňují zahraniční obchod, a také obecným zvyšováním produktivity a konkurenceschopnosti. Není tedy divu, že se země v žebříčku Doing Business 2019 Světové banky z hlediska podnikatelského prostředí umístila na 65. místě mezi sto devadesáti pozorovanými zeměmi.

Další usnadňování mezinárodního obchodu

Stejně jako ostatní členové Tichomořské aliance má Kolumbie uzavřenou dohodu o volném obchodu s EU, jde přitom o dohodu tzv. nové generace. Tím je přístup evropského zboží i služeb na tento trh značně usnadněn, více viz box. Dohoda o volném obchodu mezi EU, Kolumbií a Peru je prozatímně prováděna od roku 2013 a do roku 2020 by měla odstranit například cla na osobní automobily. V automobilovém sektoru ale Kolumbie svůj trh otevírá i jinými nástroji. Například v roce 2017 vláda zvýhodnila dovoz elektrických automobilů, přínosem je i postupné odstraňování podmínky šrotovného starých vozů při dovozu nákladních automobilů.

S přihlédnutím k nerostnému bohatství země nelze z hlediska příležitostí opomenout ani projekty ropného a důlního průmyslu. Již zmíněná obnova země a nové vládní reformy navíc vytvářejí další příležitosti v zemědělství, infrastruktuře a v oblasti environmentálních technologií, cirkulární ekonomiky a energetiky. Zájem o CleanTech, tedy čisté technologie, doplňuje rostoucí poptávka po IT službách, také po FinTech čili finančních technologiích a dalších inovativních řešeních.

Brána do Střední Ameriky

Evropská unie obchodní dohodu nové generace uzavřela kromě Kolumbie také se zeměmi Střední Ameriky (více viz box), které disponují ještě jednou výhodou. Spolu s Belize a Dominikánskou republikou vytvářejí regionální integrační celek s názvem Středoamerický integrační systém. Ten tvoří teoretický rámec plánované Středoamerické celní zóny, na jejímž začátku bylo založení celní zóny mezi Guatemalou a Hondurasem v červnu 2017. V srpnu 2018 se k bezcelní zóně připojil Salvador.

Tyto trhy tak pro exportéry mohou představovat vstupní bránu do Střední Ameriky, nebo dokonce do celého latinskoamerického regionu. Středoamerické země, které nevynikají velikostí ani výraznou ekonomickou silou, si jsou totiž už dávno vědomy možnosti využít určité ekonomické propojení s jinými aktéry. Příklad Panamy je přímo ukázkový (více viz box).

Nikoho asi nepřekvapí, že Panama a Kostarika jsou možnými kandidáty pro vstup do Tichomořské aliance. Jejím členům se kromě ekonomické dynamiky přibližují právě zmiňovanou příznivostí podnikatelského prostředí, Kostarika navíc stejně jako již úspěšná Kolumbie zahájila přístupová jednání s OECD. Jedná se tedy o další důkaz, že země Střední Ameriky nejsou jen jednou velkou banánovou plantáží.

Z Evropy až na rovník bez překážek

Dalším horkým kandidátem pro vstup do Tichomořské aliance je Ekvádor. Tato rovníková země prošla v uplynulých letech krátkodobou recesí v reakci na pokles cen ropy a vývoj kurzu amerického dolaru (ekvádorská měna je dolarizována od roku 2000). V roce 2016 zaznamenal růst HDP Ekvádoru zápornou hodnotu a poklesl na nejnižší úroveň za posledních patnáct let, přestože ještě v roce 2011 činil meziroční nárůst téměř osm procent. Již v roce 2017 ale došlo k opětovnému navýšení na téměř tři procenta. Trend by měl podle prognóz MMF pokračovat.

Pozitivní vývoj můžeme očekávat také v oblasti zahraničního obchodu. Ačkoliv ekvádorský export stejně jako v případě Kolumbie z velké části představují primární suroviny, země se postupně snaží obchod i produkci diverzifikovat. A posiluje i své obchodní vztahy.

Ekvádor má uzavřené preferenční dohody s většinou latinskoamerických sousedů včetně všech členů Tichomořské aliance. Mimo region země v roce 2018 uzavřela dohodu o volném obchodu s Evropským sdružením volného obchodu. Ekvádor přistoupil také k již zmiňované mnohostranné obchodní dohodě mezi Kolumbií, Peru a Evropskou unií.

Exportéry potěší výrazná liberalizace

Česká republika protokol o přistoupení Ekvádoru ratifikovala v listopadu 2017, ale dohoda je předběžně prováděna již od ledna téhož roku. Naše exportéry potěší, že dohoda liberalizovala na straně Ekvádoru až šedesát procent tarifních položek, přičemž další cla budou postupně snižována během nadcházejících let podle předem stanovených přechodných období. Výjimku tvoří především zemědělská produkce, kterou si tímto země chrání. Naopak aktuální až 35procentní clo na osobní automobily bude stejně jako v případě Kolumbie sníženo během následujících sedmi let na nulu.

Automobilový průmysl je spolu s výstavbou infrastruktury, důlním průmyslem nebo energetikou jedním z hlavních perspektivních sektorů pro zahraniční subjekty. V případě energetiky je třeba zdůraznit především vysoký hydroenergetický potenciál, kterým Ekvádor disponuje. Obnovitelné zdroje energie a environmentální tematika jsou tím pádem dalšími tématy, která pomyslný kruh zemí od rovníku po Karibik spojují.

Byznys podporují i moderní dohody

Je zřejmé, že Kolumbie, Ekvádor i země Střední Ameriky mají mnoho společného a v mnohém se liší. Kromě řady příležitostí v perspektivních sektorech se vyznačují otevřeností mezinárodnímu obchodu a stabilním ekonomickým růstem.

Za jejich krásami se sice musíte vydat až za daleký oceán, další překážky obchodu se ale postupně vytrácejí. Kolumbie, Ekvádor i země Střední Ameriky totiž mají uzavřené moderní a komplexní dohody s EU o volném obchodu, které usnadňují nejen přístup, ale i samotné působení na těchto kdysi vzdálených trzích. Jejich přínosy jsou zřejmé již nyní, ovšem skutečný potenciál pravděpodobně teprve oceníme.

Převzato z časopisu Export a podnikání, přílohy týdeníku Euro a měsíčníku Profit, vycházející ve spolupráci s agenturou CzechTrade a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Autor článku: Pavla Kvašinská, Oddělení Amerik, Sekce zahraničního obchodu, MPO.
Rubrika časopisu na euro.cz