Mikrofirmy jako koření ekonomiky? Spíš základní esence

21. 12. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

„Na živnostenský list aktivně podniká desetina Čechů, což je nejvyšší číslo v Evropě,“ říká předseda AMSP ČR Karel Havlíček

Pro českou ekonomiku je naprosto klíčové, jaká je kondice malých podniků. Kolik Čechů se živí podnikáním?
Skutečně jsme výrazně podnikatelsky orientovanou ekonomikou. Nejmenší podnikatelé mají významný vliv na chod celého hospodářství. Dnes je v Česku přibližně 1,5 milionu aktivních podnikatelských subjektů, z toho milion osob samostatně výdělečně činných a zhruba 450 tisíc společností s ručením omezeným. Asi 95 procent firem jsou mikropodniky do devíti zaměstnanců. Ty přitom zaměstnávají víc než třetinu lidí a připadá na ně zhruba polovina všech investic. Převažují mezi nimi firmy s jedním maximálně dvěma zaměstnanci.

Chápu to správně, že je Česko v tomto směru výjimečné?
V přepočtu na počet obyvatel máme skutečně nejvyšší počet freelancerů či živnostníků v Evropě a já si troufám tvrdit, že i jeden z nejvyšších na světě. Pokud vezmeme v potaz všechny podnikatelské subjekty, také freelancer je vlastně firmou, byť tím rozumíme živnostenský režim. V pozici OSVČ si u nás vydělává na chleba deset procent obyvatel.

Mají ještě někde v Evropě drobní podnikatelé takový vliv na vývoj ekonomiky?
Tak výrazný určitě ne. Poměrně silný je v Německu, důležitou pozici mají majitelé živnostenského listu například v Itálii, Španělsku či Portugalsku. Polsko patří v tomto ohledu ke špičce ve střední Evropě, ale Česko je opravdu výjimečné. Malé podniky generují 40 procent HDP, což je velmi solidní číslo. Navíc je třeba říct, že neplní jen funkci ekonomickou, ale mají nesmírně důležitou sociální roli, protože jsou základem obslužnosti regionů. Kdybychom je v městečkách a vesnicích neměli, nebude tam podnikání vůbec fungovat, venkov nebude žít a bude se vylidňovat.

Je pro podnikatele, který chce rozjet svůj byznys sám, výhodnější založit si společnost s ručením omezeným nebo podnikat jako OSVČ?
Založit si společnost s ručením omezeným není problém, jde to poměrně rychle a bezbolestně. Jestli je to možné o den rychleji nebo pomaleji, však nehraje roli. Podstatná je jiná věc – a to otázka rizik spojených s podnikáním a záruk. Pokud podnikáte jako OSVČ, ručíte celým svým majetkem, tedy doslova střechou nad hlavou. Proto je bezpečnější založit si eseróčko. Dneska se zakládají poměrně hojně a není to jen tím, že nejnižší základní kapitál představuje symbolickou jednu korunu.

Nelze s nataženou rukou říkat: Státe a banko dej mi peníze a já začnu.
Byznys je od toho, že jdu do nějakého rizika.

Pokud jde o administrativu, nemají jednodušší život osoby samostatně výdělečně činné?
Administrativně to o něco jednodušší je. Jako OSVČ navíc můžete při placení daní využívat výdajové paušály, což je poměrně významný benefit, ať už v tom smyslu, že odlehčí administrativu, nebo v tom, že si z daňového základu odečtete 30 až 80 procent a ušetříte i na daních z příjmů. To si samozřejmě právnická osoba dovolit nemůže, nicméně se to vyplatí jen živnostníkům, kteří mají roční příjmy do jednoho milionu.

Počet živnostníků donedávna klesal či stagnoval, firem přibývalo pomalu. Blýská se na lepší časy?
Ročně přibývá zhruba dvacet pět až třicet tisíc společností s ručením omezeným. Je to o něco víc než před několika lety. Poslední dva roky navíc opět roste i počet živnostníků. Loni jsme se opět dostali nad psychologickou hranici jednoho milionu, což je v podstatě nejlepší číslo za deset let. Důležité je říct, že nejde o všechny podnikatele v Česku, ale o aktivní OSVČ, kteří platí sociální pojištění a ve svých statistikách je zmiňuje Česká správa sociálního zabezpečení.

Drobní živnostníci zmiňují, že je straší rostoucí byrokracie, problémy s financováním svého byznysu. Nejistotu jim přinášejí permanentní změny v zákonech…
Neřekl bych, že ten nedávný pokles nastal přímo kvůli tomu, co zmiňujete. Administrativa samozřejmě podnikatele velmi tíží, jsme skutečně mistři komplikovaných řešení či zákonů. Možná jsou naštvaní, ale určitě ne natolik, aby s podnikáním skončili. To, že klesal počet OSVČ, bylo dáno primárně poměry na trhu – tím, jaká byla ekonomická situace v době po globální krizi.

A ty problémy s financováním? Banky začínajícím podnikům úvěr nedají a alternativních způsoby Češi moc nevyužívají.
Začínajícím firmám nedávají peníze banky nikde na světě, protože jsou pro ně velkou neznámou. Úplně bych nesouhlasil, že je to o problémech s financováním. Když začínáte, měl byste mít nejen dobře promyšlený plán, ale aspoň minimální kapitál, abyste se nedostal do problémů hned na startu. Klient musí bance ukázat návratný byznys projekt a obvykle se musí něčím zaručit – to je princip všude na světě. Začínajícím podnikatelům bych doporučoval Českomoravskou záruční a rozvojovou banku. To je přesně ta instituce, která může pomoci malým firmám při rozjezdu jejich byznysu.

Pustit se do podnikání bez dostatečného vstupního kapitálu považujete za holý nesmysl?
Nemůžu připustit, že někdo začne podnikat bez koruny, to prostě není možné. Stejně tak nemůžu jezdit autem, když nemám na benzin. Nelze s nataženou rukou říkat: státe a banko dej mi peníze a já začnu. Byznys je od toho, že jdu do nějakého rizika. Kdyby to bylo tak jednoduché, podniká tady deset milionů lidí. Podnikatelem může být jen ten, kdo má ten promyšlený záměr, je ochoten investovat čas i peníze a kdo je připraven denně bojovat o střechu nad hlavou.

Podmínky pro podnikání v Česku se podle vás zlepšují?
Neustále je potřeba něco měnit a vylepšovat, nicméně říkám, že není důvod k pesimismu. Podnikatelské prostředí u nás není přes řadu překážek v úplně špatném stavu. Mohu to posoudit i při znalosti situace v jiných zemích. Máme tady stabilní podnikatelský i spotřebitelský segment, fungující trh a dobré průmyslové zázemí, což je samozřejmě klíčem pro to, aby tu firmy mohly dobře fungovat. A dopustím se odvážného názoru: je tady přes řadu výhrad slušně fungující státní správa.

Říkáte fungující státní správa. To ale od podnikatelů moc často neslyšíme…
Ideální to samozřejmě není. Podnikatele logicky zajímá vztah se státem, já kolem sebe ale jen neustále slyším, že je tady přílišná administrativa, což je pouhé klišé. To co by dneska nejen malým podnikatelům nesmírně pomohlo, je především sdílení informací. Když dávám státním úřadům nějaké údaje o svém podnikání, o své firmě, ať jim to proboha nedávám desetkrát. Takže by měly státní instituce sdílet všechny údaje, co jim podnikatelé posílají.

Co od nich ale může podnikatel očekávat?
To je druhá přímo související věc, kterou jsem chtěl zmínit, totiž koncentrace dat a informací a služeb pro podnikatele na jednom místě. Pokud jako podnikatel od státu něco potřebuju, měl bych to najít na jednom místě, ne na desítkách úřadů, institucí či jejich webů.

Zástupci firem leckdy nemají ponětí, na koho se mají obrátit…
Stát sice nabízí živnostníkům a podnikatelům řadu benefitů, ale běžný smrtelník, který je ve firmě sám nebo má jen pár zaměstnanců, skutečně není schopen to všechno obsáhnout. To ale není o negramotnosti živnostníků, jen o tom, co je jedinec schopen objemově i odborně zvládnout. Velké podniky si na to mohou najmout lidi. Ty malé se ale samy musejí od rána do večera primárně věnovat tomu, co je živí. Proto by jim zmíněné zjednodušení komunikace se státem extrémně pomohlo. A také digitalizace, která je dnes klíčem ke snížení byrokracie. Bez ní to opravdu nepůjde.

Karel Havlíček (49)

Vystudoval stavební fakultu ČVUT. Je generálním ředitelem společnosti Sindat a děkanem Fakulty ekonomických studií VŠ finanční a správní. V roce 2001 založil Asociaci malých a středních podniků a živnostníků, které předsedá.


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka. Foto: Hynek Glos.
 

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek