Na počátku jindřichohradecké soukromé zoo byly žáby, dnes má 80 druhů zvířat

23. 7. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Nedaleko Jindřichova Hradce u obce Horní Pěna si otevřeli vlastní zoologickou zahradu manželé Albrechtovi. Spojili tak svůj koníček, lásku ke zvířatům a podnikání

Všechno začalo přes žáby. Kdyby Tomáš Albrecht před jedenácti lety nezareagoval na inzerát Romany Liškové, v němž nabízela několik žab k prodeji, pravděpodobně by dnes bylo Jindřichohradecko stále bez zoologické zahrady.

Dnes jsou manželé a mají spolu dvě dcery předškolního věku. Romana se naplno věnuje zoo a Tomáš stále vykonává svou lékařskou praxi jako chirurg.

Tady vládnou zvířata

Před 35 lety koupil Tomáš polorozbořený dům u Horní Pěny. Postupně jej rekonstruoval, aby se v něm dalo bydlet. Sotva se Romana nastěhovala, začala zaplňovat obývací pokoj v přízemí terarijními zvířaty. Tehdy ještě dokončovala v Praze vysokou školu, kde studovala obor chovatel cizokrajných zvířat. Nakonec to dopadlo tak, že živočichové „vypudili“ lidi do podkroví.

Postupně manželé Albrechtovi začali přikupovat další – velbloudy, drápkaté opice a jiné. A brzy jim začalo být těsno. Jednali rychle. Okolní pozemky, které navzájem nesousedily či navazovaly špatným způsobem, se jim podařilo vyměnit, další pozemky dokoupili.

80 druhů zvířat. V zoo Na Hrádečku jsou k vidění drápkaté opice, lvi, hyeny, lemuři,
pumy, velbloudi, lamy, klokani, pštrosi, nosálové, mývalové, varani, krokodýli a další.

Zatím ale bylo vše, co podnikali kolem zvířat, „neoficiální“. Hlavním impulzem k vybudování opravdové zoologické zahrady byl zájem veřejnosti. Lidé se stále častěji ptali, zda by si mohli zvířata prohlédnout. Na Jindřichohradecku žádná zoo nebyla.

Albrechtovi měli dlouhodobě hobby webové stránky a facebookový profil, kde získali velké množství sledujících. Jednou Romanu napadlo, že jen na Facebooku jen tak „z legrace” vypíše termín komentované prohlídky. Sama byla zvědavá, zda vůbec někdo přijde. V den, kdy se měla akce konat, stálo před branou 50 zájemců.

Papírování a byrokracie

Na bázi komentovaných prohlídek funguje zoo do dnešní doby. Konají se dvakrát denně a není třeba si rezervovat místo. Návštěvníci jsou nadšení, líbí se jim, že se jim někdo osobně věnuje. A postupem času mohli návštěvníci začít do areálu chodit i mimo vyhrazené časy.

To se však nelíbilo úřadům a po Albrechtových požadovali, aby si na provozování zoo zajistili licenci. Zákon o zoologických zahradách jasně říká, že pokud chováte více než dvacet druhů volně žijících zvířat a vystavujete je za úplatu, musíte si zažádat o licence.

„Přijelo asi dvacet úředníků, kteří se hrabali v našich papírech. Po stránce papírování bylo všechno složité a nepříjemné. Ale nakonec se ukázalo, že jsme měli všechno v pořádku a licenci jsme dostali,” vzpomíná Romana s úlevou, že to již mají za sebou. Licenci od ministerstva životního prostředí zoo dostala v říjnu 2016.

„Člověk si řekne, že je výhoda mít licenci, ale ve výsledku nám to vlastně vůbec v ničem nepomáhá. Odnikud žádná podpora, spíš jen spousta papírování, užitek prakticky žádný,” říká s povzdechem majitelka.

35 tisíc návštěvníků ročně

„Co se týče dotací, je to také špatné. Ministerstvo dává jen příspěvek na krmení, pokud budu hovořit v číslech, vloni jsme dostali 150 tisíc korun. Uvědomujeme si sice, že peníze na ulici nenajdeme, ale v porovnání s celým rokem nám to pokryje tak maximálně měsíc,” popisuje Albrechtová.

S financováním provozu pomáhá z velké části Tomáš Albrecht. Na samotné vybudování areálu padly celoživotní úspory. Všechno si manželé museli zaplatit sami a dodnes se na tom nic nezměnilo.

Chirurg a chovatelka.
Romana Albrecht Lišková (30) a Tomáš Albrecht (60) provozují
rodinnou zoologickou zahradu na ploše deset hektarů.

„V loňském roce jsme měli 36 tisíc návštěvníků. To se může zdát jako velké číslo, ale když si to člověk spočítá, tak to sotva pokrývá náklady. O zisku ani nemluvě. Prostě to pořád dotujeme,“ přiznává Romana.

„Kromě zisku ze vstupu tu jsou ještě zisky z prodeje mláďat. Všechna mláďata si samozřejmě nemůžeme nechávat. Pak nám pomáhají také adoptivní rodiče. Nově jsem začala dávat k výběhům cedulku – Jsem volný. Adoptovat zvířátko u nás vyjde od osmi set do pěti tisíc korun,“ říká majitelka.

Neškemrají, jednají

„Naším cílem je především vzdělávat veřejnost a chránit ohrožené druhy. Jinak víceméně chceme pokračovat v tom, co děláme. Skvělé jsou komentované prohlídky. Pak jsme začali pořádat jednodenní akce pro děti s názvem Mladý biolog, což sklidilo obrovský úspěch. Letos se začaly příměstské letní tábory. Všechny termíny se naplnily během 14 dnů,“ těší se Romana z pokroku.

Zajišťují i odborný výcvik studentů a spolupracují s vysokými školami na realizaci diplomových prací studentů, týkajících se etologie, fyziologie a systematiky.

Ačkoliv v současnosti provoz z části ještě „dotuje“ Albrecht ze své lékařské praxe, oba manželé věří, že do budoucna bude zoopark ekonomicky soběstačný.

„Vidíme vzrůstající návštěvnost a máme ohromnou výhodu, že na Jindřichohradecku jinak žádná zoo není. Nepodporuje nás ani město, ani nikdo jiný. Jediné, co pro nás město dělá je, že nám pomáhá s propagací. Upřímně, nejsem člověk, který by dokázal někam jít a škemrat o peníze,“ dodává majitelka, „všechno, co děláme, nás těší a vidíme v tom smysl. I když je pravdou, že s manželem na sebe nemáme skoro žádný čas.“

Vítaná pomoc

„Dnes se hodně mluví o týrání zvířat, ale opomíjí se téma chovu exotických zvířat. Nyní může mít doma například lva nebo hyenu téměř každý. I taková zvířata se nám podařilo zachránit. Například tu máme hyeny, které žily v hrozných podmínkách, klece dva metry na dva metry, plné výkalů, protože majitel nemohl klec přepažit, aby je vyčistil. Tak jim tam jen házel krmení,“ říká Romana, která se snaží na problematiku chovu exotických u nás upozorňovat, kde se dá.


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Markéta Mazancová.
 

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek