Smělé digitální plány vlády. Česko spustí 785 projektů

4. 3. 2019 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Ambiciózní vládní plány, které se týkají nových technologií, rámují přelom roku. V lednu byla schválena vládní inovační strategie, v listopadu byl prezentován vládní koncept digitalizace a v únoru se konal v Černínském paláci IV. ročník dvoudenní mezinárodní konference Digitální Česko.

Potěšující je první pohled, který říká, že vláda se evidentně probouzí. Premiér Andrej Babiš v úvodním slovu na konferenci neopomenul zmínit, že koncepce Digitální Česko představuje 785 konkrétních projektů, z nichž 200 již běží, Portál občana má 60 funkcionalit, připravuje se portál Moje daně i elektronická dálniční známka. Jenže… o skutečné koncepčnosti dosavadního přístupu nelze než pochybovat.

Portál občana je jednoznačně krok správným směrem, měl by v ucelené podobě nabídnout občanům možnost nahlížet do všemožných registrů, vyřídit potřebná potvrzení, měl by integrovat i služby samosprávy. To samo o sobě je plus, nicméně skutečnou hodnotu bude mít portál až ve chvíli, kdy bude integrován v organismu eGovernmentu. Digitalizace zdravotnictví, vzdělávání, soudnictví, stavebního, správního či daňového řízení tvoří mnohem důležitější část toho celku minimálně pro fyzické osoby.

Právnické osoby navíc čekají na digitalizaci dalších funkcionalit, založení firmy, veřejné zakázky, legislativně kontrolní procesy a další. Podle vyjádření samotného premiéra i ministryně financí však například daňová problematika bude řešena vlastním portálem, nemluvě o tom, že již tu máme Portál veřejné správy, portál Ministerstva spravedlnosti a další… Otázka je, co to komu přináší. A nabízí se jednoznačná odpověď: Mnoho portálů, digitální smrt.

User friendly

Důležitější otázkou je, jak veřejnost Portál občana dnes přijímá. Odpověď zabolí – drtivá část veřejnosti vůbec netuší, že něco takového existuje. Ti, kteří tuší, zase litují, že přístup je možný pouze přes nástroje, které nejsou rutinně používány – datové schránky, e-identita, e-občanka. Bankovní identita přitom snadno a přívětivě funguje již mnoho let a minimálně pět let se seriózně debatuje o jejím využití v elektronické agendě státu. Na debaty však nenavazují činy.

Umělá inteligence překvapí v takových oblastech, jako je zdravotnictví, ekologie, nakládání s odpady, výroba potravin. Ale skutečnou změnou, která přinese novou kvalitu, je práce a obchod s daty.


A i kdyby tyto nedostatky byly odstraněny, má celý portál, respektive celá v dílčích částech digitalizovaná agenda dvě zcela zásadní chyby: jednak jde o jednotlivá solitérní řešení, která netvoří integrální celek a nejsou spolu schopna komunikovat a předávat si data, druhak ve finále stejně všechno končí podepsaným listem papíru. Digitální Česko je pořád ještě sci-fi vize. Ve skutečnosti rutinní žádost jednoho centrálního úřadu o zábor několika metrů čtverečných na několik měsíců z důvodu rekonstrukce nemovitosti se vyřizuje déle než dva měsíce a reprezentuje to řadu e-mailů, telefonátů i osobních návštěv na minimálně dvou úřednických místech dvou různých úřadů. Je zázrak, že dálnice stavíme jen 13 let.

Export GDPR

Jeden z momentů, který digitalizaci v evropském prostoru brzdí, je legislativa, bezpečnost, ochrana dat a soukromí. Na jedné straně je zcela správné chránit jedince před zneužitím jeho soukromí a lze velmi kladně hodnotit evropskou snahu o rozšíření standardů ochrany dat a soukromí i do dalších teritorií. Je velmi důležité shodnout se na etických a legislativních podmínkách a pravidlech autonomních systémů a umělé inteligence.

Na druhé straně se pohled na soukromí mění, nehledě na to, že v zásadě nikdo není nucen své soukromí obětovat. Liberální svět také musí přiznat komerčnímu poskytovateli jakékoliv služby právo nastavit pravidla a podmínky jejího použití či využití.

V tomto smyslu neexistují žádná osobnostní práva. A úplně zcestné je žádat administraci tak svobodného prostoru, jakým je online svět. Poukazy na dezinformace a lži ohrožující právo tu neobstojí. To nejsou jevy, které by online svět stvořil, existují i mimo něj. A obranou proti nim je gramotnost, vzdělání, kritické myšlení. Tady se politické snahy míjejí účinkem.

Jasno nemá ani Evropa

Že digitalizace je přes všechny výhrady jedinou možnou cestou vpřed, je jednoznačné a není to jen záležitost komfortu, zjednodušení a zlevnění správy a samosprávy, je to nutná podmínka ekonomického přežití. Jednotlivé státy Evropy, byť výkonné, nemohou v globálním světě dlouhodobě konkurovat obrovským velmocem. Už proto, že nový rozměr přinášejí globálnímu byznysu datové trhy.

Velmi výstižně to v Černínském paláci definoval profesor Michal Pěchouček: „Umělá inteligence překvapí v takových oblastech, jako je zdravotnictví, ekologie, nakládání s odpady, výroba potravin. Ale tou skutečnou změnou, která přinese a už přináší zcela novou kvalitu, je práce a obchod s daty, datové trhy.“ A v té souvislosti vyzdvihl jednu opomíjenou komparativní výhodu Evropy – totiž možnou bezproblémovou spolupráci s USA.

Evropa i Česko mají bezpochyby potenciál, jedinou cestou je však jeho společné evropské využití. V globálním světě, jak je dnes nastaven, přestává mít smysl uvažovat o digitálním Česku nebo digitálním Německu, smysl má pracovat na digitální Evropě.

Rozdíl mezi slovesy Uvažovat a Pracovat je navíc hranicí mezi budoucími úspěšnými a neúspěšnými. Trochu v tomto smyslu zarážejí slova eurokomisařky Věry Jourové, která prohlásila, že na půdě Evropské komise a europarlamentu se diskutuje o tom, jaké místo mají mít technologie v našich životech – to jsou debaty stejně zbytečné, jako diskuze v lednu o tom, jaké bude léto. Kvalitní a potřebné technologie se totiž prosadí bez ohledu na to, jaké místo jim přisoudíme.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek