English version
Práce na směny je v mnoha firmách nutností. Při současném nedostatku zaměstnanců na trhu práce se přitom lidé snaží stále více směnnému provozu vyhýbat. Jejich obsazování je tak pro personalisty stále obtížnější.
Odpor vůči práci na směny přitom často pramení z jejich špatného nastavení v podnicích. Plánování směnného provozu by totiž podle odborníků mělo být uvážené, protože lidský organismus funguje v určitých časových cyklech – biorytmech. Pokud tělu nevyhovíme a naše vnitřní hodiny neustále narušujeme, může se to časem negativně podepsat na našem zdraví. Právě rozhozené biologické hodiny jsou často důsledkem práce v noci, ale i nevhodně nastavených směn.
Narušený biorytmus je často příčinou problémů se spánkem nebo jeho kvalitou, ale ohrozit může také jiné sféry lidského zdraví. Navíc hrozí i narušení soukromého a společenského života, když kvůli nepromyšlenému střídání směn zaměstnanci ztrácí kontakt s přáteli a tráví málo času s rodinou.
Organismus zatěžují noční směny
Největší zátěží jsou proto pro lidský organismus noční směny. Práce v noci představuje pro člověka nesoulad s jeho přirozeným biorytmem, tedy časem vyhrazeným pro spánek, stravování a sociální aktivity. Práce na směny, a mnohdy i chaotické střídání směn, tento přirozený biorytmus narušují a lidské tělo pak prochází podobným procesem jako při pásmové nemoci, takzvaném jet lagu, způsobené dlouhými lety.
Protože noční směny nelze v mnoha firmách zrušit, měly by se snažit je zaměstnancům maximálně zpříjemnit. Významnou roli hrají přestávky a množství odpočinku pro regeneraci. Výzkumy například prokázaly, že bdění po dobu 17 po sobě jdoucích hodin odpovídá fyzickému a psychickému stavu po požití 2 piv, tedy přibližně 0,5 promile alkoholu v krvi.
Ze studií dále vyplývá, že špatně nastavené směny mohou způsobit zdravotní potíže spojené s nevolností, nechutenstvím nebo bolením hlavy. Lidé s narušeným biorytmem také častěji trpí úzkostmi a depresemi. Z dlouhodobého hlediska pak mohou být nesprávně naplánované směny důvodem poruch trávení, obezity, cukrovky typu 2, vysokého krevního tlaku i cholesterolu.
U všech zmíněných zdravotních potíží samozřejmě hraje významnou roli také životní styl. Problémům se vystavují hlavně lidé, kteří holdují nezdravému stravování, alkoholu, cigaretám a vyhýbají se sportu. Dostupné studie poukazují i na stoupající riziko onemocnění střev a žaludečních vředů, což opět souvisí se způsoby stravování a kvalitou spánku. Naznačují také, že dlouhodobý, a navíc špatně nastavený, směnný režim práce by mohl být jedním z mnoha faktorů přispívajících i ke vzniku rakoviny.
Když směny, tak tři
Podle odborníků je nejpřirozenější pro lidské tělo střídání tří směn: ranní – odpolední – noční. Tělo se rychleji a lépe vypořádává s takzvanou rychlou rotací, kdy se počet směn v řadě za sebou pohybuje podle namáhavosti práce v rozsahu 2 až 4 směny. Takové střídání pomáhá předcházet hromadění nedostatku spánku během nočních a ranních směn. Naopak pět nebo více stejných směn v řadě vede k vysokému pracovnímu vytížení, únavě a zvyšuje riziko zdravotních potíží.
Riziko poranění je v průměru o 6 procent vyšší při druhé noční směně, o 17 procent při třetí noční směně a při čtvrté je to už o 36 procent. U tří po sobě jdoucích denních směn se riziko úrazu sice také zvyšuje, ale podstatně méně. Délka směn by podle odborníků navíc neměla překročit 9 hodin.
Zaměstnanci chtějí změnu
Firmám může pomoci zvládnout směnný provoz i takzvané samoplánování. „V jeho rámci umožňuje zaměstnavatel svým zaměstnancům plánovat si směny, ale i případné přesčasové hodiny, podle jejich preferencí a skloubit tak soukromý život s tím pracovním,“ vysvětluje Nunzio Totaro, ředitel českého zastoupení poradenské společnosti Déhora.
Ta nyní zkouší směny uzpůsobené potřebám zaměstnancům prosadit i na českém trhu. Podle průzkumu, který v tuzemských firmách provedla, by vstřícnější systém změn zaměstnanci přivítali.
„Většina zaměstnanců, kteří se průzkumu účastnili, jsou změnám a inovacím v rámci plánování směn otevřeni. Přiznávají, že rozšířená nabídka směnových modelů a větší flexibilita by mohla jejich firmě pomoci přilákat nové zájemce o práci i zvýšit spokojenost těch stávajících. Koncept takzvaného samoplánování by rádo vyzkoušelo až 40 procent dotazovaných,“ dodává Roman Urban, konzultant v české pobočce Déhory.
Prosadit změnu však podle něj nebude jednoduché. „V České republice jsou lidé z hlediska kulturního a historického vývoje zvyklí jen na osmihodinovou nebo dvanáctihodinovou pracovní dobu a na to, že svůj soukromý život musí přizpůsobit striktně a plošně stanoveným podmínkám zaměstnavatele. Svou roli často hraje i neochota něco zaběhnutého měnit, případně kvůli dojíždění vidí zaměstnanci výhodu v menším počtu směn,“ vysvětluje Roman Urban
Směnný provoz navíc není podle odborníků pro každého. Zvládají ho lépe mladší lidé a ti, kteří jsou více nezávislí a nemají rodinu. Biorytmus každého člověka je nastavený jinak a někteří lidé mohou mít dispozice k tomu, aby časté, a hlavně dlouhodobé střídání směn snášeli lépe než jiní. Schopnost zvládat práci na směny se mění i s přibývajícím věkem. Čím je člověk starší, tím potřebuje více času na to, aby se z náročných směn zotavil. Ale jsou lidé, kteří bez významných zdravotních problémů pracují ve směnném režimu až do důchodového věku, zatímco u jiných se postupně rozvíjejí zdravotní potíže již od věku kolem 45 let.
Kvůli směnám firmy zvyšují platy
Právě kvůli podmínkám zaměstnanců a směnnému provozu kritizují české firmy nadnárodní společnosti působící na tuzemském trhu. „Metody nadnárodních řetězců směrem k zaměstnancům se dají dlouhodobě označit za téměř nelidské. Pracovníci bývají nuceni do povinných přesčasů, musejí absolvovat víkendové směny nebo po nocích skládat zboží do regálů,“ říká Roman Mazák, předseda Družstva CBA CZ.
Zahraniční firmy se proto nyní snaží zatraktivnit směny vyššími příplatky. „Naším cílem je být atraktivním zaměstnavatelem, proto nabízíme našim zaměstnancům nejen zajímavé finanční ohodnocení, ale i řadu zaměstnaneckých benefitů. Mezi ně patří například nadstandardní příplatky za noční směny,“ vysvětluje tisková mluvčí společnosti Kaufland Renata Maierl.
Právě neochoty lidí pracovat v noci využívají i takzvané predátorské praktiky oslovování nových zaměstnanců přímo před konkurenčními továrnami. „Někteří zaměstnanci na to slyší, a aniž by informovali svého současného zaměstnavatele a podali výpověď či respektovali výpovědní dobu, nastoupí u jiného zaměstnavatele. Řada zaměstnanců slyší na to, že nemusí pracovat na směny nebo do práce dojíždět,“ potvrzuje mluvčí Hospodářské komory Miroslav Diro.
Podniky přitom shánějí špatně na noční směny nejenom stálé zaměstnance, ale i brigádníky. „Preferují pozice bez směn, a to i přesto, že například za noční či víkendové směny mohou získat výrazné příplatky,“ říká Jitka Součková, marketingová manažerka personální agentury Grafton Recruitment.
Dalibor Dostál
