Vybavení argentinské, uruguayské a paraguayské armády



Argentina

Argentina je největší ze zkoumaných zemí, rozlohou jde o osmou největší zemi na světě. V minulém století si prošla několika vojenskými převraty a diktaturami. Ta poslední, z let 1976–1983, je dodnes ve společnosti bolestně přítomná, především díky viditelnosti organizace Matky z Plaza de Mayo, které každé čtvrteční odpoledne v centru Buenos Aires připomínají zločiny proti lidskosti z tehdejší doby a žádají potrestání viníků.

Na konci svého vládnutí (1982) vojenská junta vyvolala vojenský konflikt s Velkou Británií o Falklandské (Malvínské) ostrovy. I když konflikt nedopadl pro Argentinu dobře, nasazení a utrpení argentinských vojáků je dodnes oslavováno jako hrdinský boj a vzpomínce na 649 padlých vojáků je věnován i jeden státní svátek, který se slaví 2. dubna (Den veteránů a padlých ve válce o Malvíny). Proto má dnes armáda v Argentině o něco lepší reputaci než v jiných zemích Jižní Ameriky.

V pozemních vojskách, námořnictvu a leteckých silách slouží  celkem přes 83 000 profesionálů. Nejvíce v pozemních silách (51. 300), méně v námořnictvu (18 400) a nejméně ve vzdušných silách (13 800). Ministerstvo obrany, Generální štáb, námořnictvo, letecké síly a pozemní vojska hospodaří s rozpočtem cca 2,6 mld. dolarů. Peníze na obranu jsou vždy jedny z prvních, které se škrtají, když přijdou rozpočtové problémy, což se naposledy stalo v loňském roce. Několik téměř dojednaných a podle informací také již několik uzavřených obchodů spadlo pod stůl, protože Argentina musí kvůli dohodě s Mezinárodním měnovým fondem hospodařit s vyrovnaným rozpočtem a peníze na vojenské výdaje musely být výrazně zkráceny.

Podle neoficiálních informací jde 85–90 % rozpočtu armády na platy, na investice tak moc peněz nezbývá. Podle ministra obrany Aguada ale Argentina nutně musí zlepšit své letecké a námořní kapacity a nějaké peníze na nákupy se tedy najít budou muset. Realizovalo se jen několik urgentních nákupů jako třeba bezpečnostní software z Izraele, který byl nutný pro zajištění summitu skupiny G-20, které Argentina v loňském roce předsedala.

Ještě před začátkem krize v roce 2018 stihla argentinská vláda koupit čtyři hlídkové lodě L’Adroit a OPV-78 (od francouzské Naval Group), které obdrží v letech 2021–22. Na jaře 2019 také Francie začala dodávat pět použitých stíhacích bombardérů Super Étendard, ke kterým si Argentina objednala i náhradní díly a před opětovným puštěním do provozu je opraví v leteckých opravnách námořnictva na základně Comandante Espora.

Během 20. století se argentinské vlády opakovaně snažily zavádět různé programy substituce dovozů a podporovaly vznik domácích výrobců, kteří by nahradili zahraniční konkurenty. Příliš úspěchů tyto aktivity sice nepřinesly, ale i díky nim v Argentině vzniklo několik výrobců zbraní, které jsou dodnes přítomné v armádní výzbroji. Jednou z nich byl výrobce tanků TAMSE, který je vyráběl v Boulogne na okraji Buenos Aires. Když se v 70. letech Argentina zajímala o nové tanky, vyšlo jí, že nejlépe udělá, když si tank pro svoje potřeby nechá u někoho vyvinout. Toho se ujala německá firma Thyssen a od roku 1979 se rozjela výroba tanků TAM, Tanque Mediano Argentino, v Argentině. V následujících cca dvaceti letech se jich vyrobilo přes 280.

Naprostá většina operuje v argentinské armádě (přes 230), i když část strojů šla i na export. TAM se dočkal více než deseti variant, podle svého určení (VCA, VCLC, AMUN, VCPM, VCTP,…). Fabrika v Boulogne přestala vyrábět v roce 1994 a dlouho dobu se zdálo, že se již nevzkřísí. Na začátku této dekády ale tehdejší velení armády přišlo s projektem modernizace 74 tanků, především v oblasti zaměřování, elektroniky a zesílení vnější ochrany. Za partnera si Argentina zvolila izraelskou firmu Elbit, která do Argentiny vyslala větší skupinu inženýrů a techniků. Projekt ale potom nabral značné zpoždění a málem se nezačal vůbec realizovat. Podle posledních zpráv se modernizace přeci jen rozběhla, i když zatím jde jen o jednotky kusů.

Fadea je výrobce letounů v Córdobě, založený v roce 1927. V současnosti je nejznámější výrobou cvičných letounů IA-63 Pampa, kterých od roku 1988 firma vyrobila dvacet tři. Fadea je od roku 2009 státní firmou, když ji po privatizaci do rukou Lockhead Martin vláda převzala zpět. Fadea je výkladní skříní vlády a dostává se jí všemožné podpory, když ještě před pár lety byla její budoucnost nejistá. Na druhou stranu se jí začíná dařit, loni předala tři Pampy argentinskému letectvu, začala komerčně opravovat Airbusy 320 aerolinek Latam a letadla nízkonákladových Norwegian.

Velkým tématem je nyní nabídka letounů sousedním a dalším jihoamerickým zemím. Nejvíce se v této souvislosti mluví o Bolívii, která Argentina nabízí jeden letoun výměnou za zvýšené dodávky zemního plynu v zimním období, které je pro Argentinu složité pokrýt z vlastních zdrojů.

FM neboli Fabricaciones Militares hraje důležitou roli nejen ve zbrojním průmyslu Argentiny, ale kvůli zásahům politiků do jejího fungování se firma nevyhnula ani několika skandálům. Založená v roce 1941 pro potřeby dodávek argentinské armádě, zažila svá nejlepší léta v době před třiceti lety, kdy měla díky státní podpoře privilegované postavení. Od té doby je v poklesu, ať už kvůli nižším nákupům ze strany armády nebo špatného vedení, dosazovaného dřívějšími ministry obrany. Kromě zbraní a munice, mj. v licenci vyráběných belgických FAL ráže 7,62 mm, vyrábí také neprůstřelné vesty a v pobočce ve Villa María střelný prach a exploziva. Zaměstnává přes 1.000 lidí a na začátku roku 2019 ji vláda přeměnila na státní podnik, v gesci Ministerstva obrany.

Loděnice Tandanor jsou největší opravnou námořních lodí v Latinské Americe. V roce 1990 byly za vlády prezidenta Menema privatizovány, ale špatným řízením se dostaly do úpadku a bankrotu. V roce 2010 je stát znovu převzal (90 % akcií drží Ministerstvo obrany, 10 % zaměstnanci). Poskytují většinu opravárenského servisu argentinskému námořnictvu. Výrobce 9 mm pistolí BERSA založili italští emigranti v roce 1958 a od té doby působí v obci Ramos Mejia v provincii Buenos Aires.

V současné době jde o jednu z mála argentinských firem, která dokáže investovat do rozšíření a modernizace výroby a zvyšovat tržby. Vloni vyrobila 90.000 pistolí, z nichž 70 % šlo na export, včetně náročného trhu ve Spojených státech. Mezi argentinskými policisty má výsadní postavení (např. 80 ze 120 tisíc policejních pistolí v provincii Buenos Aires je Bersa), často i díky „nakloněné rovině“ ve státních a provinčních tendrech.

INVAP je asi nejúspěšnější technologická firma v Argentině vůbec. Sídlí v Bariloche a s více než 1.000 vědců a techniků se věnuje výzkumu jádra a stavbě malých reaktorů a také vývoji a stavbě vlastních radarů. V roce 2015 předala argentinskému letectvu první vlastní 3D radar, RPA, Radar Primario Argentino. Radar funguje na vojenské letecké základně v Merlo, Buenos Aires. Vláda bere INVAP jako hlavního partnera pro řízení letového provozu v Argentině, na podzim loňského roku s ním podepsala dohodu o údržbě 22 radarů, v posledních letech od INVAP koupila tři primární a sekundární radary.

Vzhledem k politické důležitosti firmy a rostoucím investicím do letecké infrastruktury (v současnosti spíše civilní než vojenské) musí každá zahraniční firma s INVAP počítat a rozhodnout se, jestli k němu bude přistupovat jako k domácímu konkurentovi nebo se pokusí s ním uzavřít nějakou formu spolupráce. Tím druhým způsobem se vydala turecká Turkish Aerospace Industries, která se letos s INVAP dohodla na založení firmy GSATCOM Space Technologies a společném vývoji malých geostacionárních satelitů.

S ohledem na dřívější domácí výrobní základnu jsou Argentinci vybaveni především tanky TAM, v různých modelech. Dominantní je tank VC TAM, těch mají přes dvě stě. Rakouských lehkých tanků SK150 má vojsko přes 110. Na základě SK 105 chtěla Argentina, v továrně v Comodoro Rivadavia, vyrábět vlastními silami vyvinuté tanky Patagón. Měla jich po roce 2005 pro vlastní potřebu vyrobit čtyřicet, ale v roce 2008, po převzetí pouhých pěti kusů, byl projekt z ekonomických důvodů zastaven. Obrněných transportérů se značkou TAM je přes sto. Úplně nejvíce je ale Fordem vyráběných M 113, kterých si argentinská armáda pořídila více než 400.

V letošním roce se generální štáb rozhodl šestnáct kusů M 113 modernizovat. Mezi průzkumnými vozidly lze najít AML Panhard (47), Mowagy (36) a Hummery (76). Patří sem i brazilsko-argentinský společný produkt Gaucho, kterých má být v provozu 28. K projektu zahájenému v roce 2004 zpočátku přistupovali obezřetně spíše Brazilci, aby z něj nakonec Argentina definitivně vystoupila v roce 2016, protože jí už dvoutunový vůz nevyhovoval. Projekt, který politicky zaštítili tehdejší lídři obou zemí Lula Da Silva a Néstor Kirchner a který měl vést k „jihoamerickému Hummeru“, se tak definitivně zastavil.

Dělostřelectvo disponuje více než 100 děly o ráži 105 a 155 mm. Jsou domácí výroby, vyráběla je firma Fabricaciones Militares. Italských houfnic OTO Melara má Argentina kolem šedesáti a doma vyráběných Palmarií (opět TAMSE) je necelých dvacet kusů. Izraelských moždířů M 120 je přes tři sta. Protiletecká obrana stojí na výrobcích dnes již pod těmito značkami nepůsobících evropských firem Oerlikon Contraves a Hispano Suiza. Helikoptér je nejvíce značky Bell (29 UH-1 a 15 Huey II). Dvě ruské Mi17 koupila Argentina v roce 2011 a používá je mj. pro zajištění logistických potřeb vědeckých základen (více než padesát), které v Antarktidě provozují mnohé země světa, včetně České republiky. Ruské stroje již potřebují velkou opravu.

V roce 1987 začala Argentina přebírat první brazilská letadla Embraer 312, kterých koupila celkem třicet. Po letech služby jako tréninkové letouny se postupně přesunují na sever a SV země, kde plní pozorovací roli. Embraery postupně nahrazují US letouny Beechcraft TC6 Texan II, kterých současná argentinská vláda koupila dvanáct za 160 milionů dolarů. Další velký nákup Macriho týmu spočívá v pořízení francouzských Super Étendard. Za 12 milionů dolarů si od Francie pořídila pět stíhaček, které francouzské letectvo vyřadilo v roce 2016 a nahrazuje novými stroji.

Uruguay

Ze všech tří zemí je vztah obyvatel a vlády ke svojí armádě nejsložitější asi právě v Uruguayi. Po dvanácti letech vojenské diktatury (1973–1985) nastoupila více než třicetiletá politická nadvláda levice, která trvá dosud. Mnozí dnešní političtí vůdci zažili během tohoto období nějaké osobní příkoří, včetně dlouholetého vězení a mučení. Armádu zase jen postupně a pomalu opouštějí pachatelé tehdejší zvůle a proto je vztah vlády a vojáků po celou dobu velice napjatý. Vláda do armády stále dává málo peněz, výdaje jen málokdy za poslední desetiletí překročily úroveň 0,4 až 0,6 % HDP. Z ročních rozpočtů na úrovni 600-700 mil. dolarů jde na investice navíc jen malá část, kolem tří procent.

Vedení armády našlo částečné řešení v účasti v dobře placených mírových OSN, ze kterých se dají získat nějaké mimorozpočtové prostředky na nákup nové výbavy. Již dvacet let jsou tak uruguayští vojáci v Demokratické republice Kongo, dvanáct let pomáhali na Haiti (1994–2006), mezi pozorovateli na Sinaji jsou od roku 1982 a v misi UNMOGIP v Indii a Pákistánu, která je druhou nejstarší pozorovací misí OSN, jsou téměř 70 let, od roku 1952.

V současnosti připravuje vyslání 150 vojáků do další mírové mise, na Golanské výšiny. Vláda k misi dala souhlas v dubnu 2019 a v současnosti probíhají přípravy včetně nákupů nového zboží, které po vyslaných vojácích požaduje OSN. Charakter úkolů, kterými se má uruguayská armáda na Golanech zabývat, spočívá v logistické podpoře a odminovávání. Tomu odpovídají i položky, kterými se výsadek před výjezdem musí vybavit.

Na zemi mají Uruguayci 79 tanků, přes 400 obrněnců (Ti-67, M 41, M 24, BMP-1, GAZ, Gvozdika, EE-9 Cascavel) a kolem stovky děl. Čtyři československé raketomety RM-70 jsou součástí uruguayské armády. Doprava vojáků se řeší československými OT-64 SKOT (v 90. letech si jich pořídili více než sto), AVGP a německými Cóndory.

Mořskou flotilu tvoří 23 lodí, kromě portugalských, německých, španělských a amerických se u několika dá hovořit o domácí výrobě. Námořnictvo totiž již přes sto let disponuje vlastní Stavební, opravárenskou a vyzbrojovací službou, SCRA, která funguje už více než sto let. Z finančních důvodů se odložilo pořízení tří lodí třídy OPV (používá je např. Chile), nabízené ruské nebo izraelské náhrady zatím také nevypadají, že by svojí cenou uspokojily uruguayská očekávání.

Z Německa si Armada loni za 600 tisíc EUR pořídila dva použité záchranné čluny SAR, např. i na jejich pořízení šly peníze, které Uruguay obdržela za účast v mírových OSN. Flotila také disponuje jednou helikoptérou Ecureuil AS 355 (v Brazílii montované francouzské stroje se prodávají jako Helibras), dvěma letouny Beechcraft Super King a od stejného výrobce je také šest kusů T-34 Turbomentor.

I když letectvo provozuje letouny z různých zemí a různých značek, nejvíce jich je amerických. Hlavní útočnou silou jsou americké Cessna A-34 Dragonfly, kterých si za časů diktatury letci pořídili dvanáct. Slouží již přes 40 let, a protože se už dlouho nevyrábí, nedají se k nim získat ani náhradní díly. Novější jsou dva dopravní C 130 Herculesy od Lockheedu, které se koupily v roce 1992. V roce 2016 se na jejich modernizaci najala chilská firma Enaer, údržbu smluvně provádí brazilská firma Digex. Z dvanácti v roce 1998 pořízených Cessna 206 Stationair jich dosud létá šest, ke dvěma z nich si Uruguay před třemi roky koupila nový motor. Čtyři

Beechcraft Baron využívá letecká škola pro výcvik pilotů, ke stejnému účelu slouží italské Aermacchi SF 260 (dnes Leonardo SF 260). Jeden T-6 Texan si letectvo pořídilo v roce 2013. V leteckých silách fungují i švýcarské Pilatus PC-7 Turbo Trainer, jejichž výrobci letos letectvo přidělilo, bez výběrového řízení, zakázku na nákup dílů a opravu některých částí. Zajímavostí je, že v roce 2015 si Uruguay pořídila repasovaný kluzák Let L-13 Blaník české výroby, který koupila v Argentině. Blaník slouží jako tréninkový letoun pro vojenskou leteckou školu.

Paraguay

Paraguay si prošla historicky velice složitým obdobím a zažila nejdelší vojenskou diktaturu v Latinské Americe, Alfredo Stroessner zemi pevně vládl v letech 1954–1989, tedy celých 35 let. Do 80. let minulého století bývalo zvykem, že Paraguay na obranu vydávala 2,5–3 % svého ročního HDP. Po nástupu demokracie se od začátku 90. let toto procento snížilo, po většinu posledních let se pohybuje kolem 1,8 %. Podle dostupných informací se rozpočet Ministerstva obrany v tomto roce pohybuje kolem 270 mil. dolarů. V armádě slouží 13.500 profesionálů, z nichž nejvíce, přes 10.000, patří k pozemním vojskům.

Pozemní síly disponují zhruba šedesáti tanky. Kromě starých Shermanů a Stuartů (reaktivované tanky z 2. světové války) jsou to hlavně brazilské EE-09 Cascavel, kterých je kolem 25 a jsou hlavním transportním vozidlem (6×6), kromě asi dvaceti M9. Bazuky jsou staré americké FSR M20 a M18, bezzákluzová děla jsou typu CSR M40A1 a protitankové raketomety jsou M-72 LAW. Všechno jsou velice staré zbraně nebo dopravní prostředky.

Bojová letadla jsou Embraer 312 Tucano z Brazílie, kterých si Paraguay v roce 1987 pořídila šest. V tomto tisíciletí se do provozu zařadilo několik dopravních letounů Cessna (Caravan 206, 208, 210 a 212). V minulém desetiletí se do letecké flotily přidalo devět helikoptér Bell UH-1, od roku 1987 slouží tři brazilské helikoptéry Helibras HB 350. Devět chilských Pillanů Enaer T-35 funguje jako letouny pro výcvik pilotů. Ty se pořídily na začátku 90. let a jsou tedy již více než čtvrt století staré.

Paraguay má ze sledovaných zemí nejnižší ekonomickou výkonnost, s ohledem na nevelké investice v posledních desetiletích tedy není divu, že je většina výzbroje již morálně i technicky zastaralá. V letošním rozpočtu se jako jediná složka, která má rozpočtované nějaké peníze na investice, objevuje letectvo. Paraguay je také mezi zeměmi, kterým Argentina nabízí letadla Pampa IA-63, ministr obrany se ale vyjádřil, že přednost by měl mít nákup helikoptér. Letectvo by také rádo zmodernizovalo svoji leteckou školu. 

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Buenos Aires (Argentina). Autor: Tomáš Hart, obchodní rada.