Maroko: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

1. 6. 2016

© Zastupitelský úřad ČR v Rabatu (Maroko)

Rozloha:

  • 446 550 km2 bez území Západní Sahary
  • 710 850 km2 oficiálně udávaná rozloha s územím Západní Sahary 

Administrativně správní členění země, hlavní město a další velká města:

Maroko je v důsledku reformy místních samospráv z roku 2015 nyní členěno na 12 regionů (snížení z původních 16) s omezenou mírou samostatné působnosti.  Z hlediska výkonu státní správy jsou tyto územní jednotky označovány jako wilaya, v jejichž čele stojí králem jmenovaný vysoký úředník, tzv. wali - zástupce státní moci (formálně ministerstva vnitra). Regiony/wilaya se dělí na jednotky nižšího řádu tzv. prefektur (městského charakteru) či provincií (venkovského charakteru). V jejich čele stojí králem jmenovaný guvernér. Nejnižší územní jednotkou pak jsou obce (1 503 jednotek).

12 marockých regionů

      • Tanger-Tetouan-Al Hoceima
      • Oriental
      • Fes-Meknes
      • Rabat-Salé-Kénitra
      • Béni Mellal-Khénifra
      • Casablanca-Settat
      • Marrakech-Safi 
      • Draa-Tafilalet
      • Souss-Massa

Západní Sahara (de facto administrováno marockou správou):

      • Guelmim-Oued Noun
      • Laayoune-Sakia El Hamra
      • Dakhla-Oued Ed-Dahab

Hlavní město (květen 2016):

  • souměstí Rabat - Salé 1,879 mil  obyvatel

Další významná města a jejich počet obyvatel (2015):

  • Casablanca - 3,352 mil.      
  • Fes -1,079 mil.      
  • Marrakéš - 956 tis.
  • Tanger - 771 tis. 
  • Kénitra - 419 tis.
Státní svátky, obvyklá pracovní a prodejní doba

2016*

2017*

Název svátku

1. ledna

1. ledna

Nový rok

11. ledna

11. ledna

Státní svátek (vydání Manifestu nezávislosti roku 1944)

již 23. prosince  2015

1. prosince

Aid  Al Mouloud (narození Proroka Mohammeda)

1. května

1. května

Svátek práce

6. června

27. května

začátek postního měsíce ramadánu

7. července

26. června

Aid Al Fitr (konec postního měsíce ramadánu)

30. července

30. července

Svátek trůnu (nástup krále Mohammeda VI. na trůn v r. 1999)

14. srpna

14. srpna

Oued Eddahab (Svátek provincie Sahara)

20. srpna

20. srpna

Svátek revoluce, krále a lidu

21. srpna

21. srpna

Svátek mládeže

13. září

2. září

Aid Al Adha (Svátek přinášení obětí)

3. října

22. září

1. Muharram (islámský Nový rok)

6. listopadu

6. listopadu

Svátek Zeleného pochodu

18. listopadu

18. listopadu

Svátek nezávislosti

* kurzívou vyznačeny pohyblivé svátky, které se řídí podle islámského kalendáře

Pracovní a prodejní doba

Pracovní týden začíná v pondělí a končí v pátek, sobota a neděle jsou dny volna. Většina obchodů je však v sobotu otevřena. V pátek, který je dnem velké modlitby (kolem 13:00 hodin), mohou být některé obchody i instituce odpoledne uzavřeny. Obvyklá pracovní doba je od 9:00 do 12:30 hod. a od 14:30 do 18:30 hod. Státní správa má souvislou pracovní dobu od 8:30 hod. do 15:30 hod. Práce bývá upravována v měsíci ramadánu, kdy je krácena na dobu od 9:30 do 14:00 hodin. Rovněž banky mají v době ramadánu pracovní dobu o 1 až 2 hodiny kratší.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

  • Marocké království
  • Al-Mamlaka al-Maghribíja
  • Royaume du Maroc

Státní zřízení

Marocké království je dle ústavy z roku 2011 "konstituční, demokratickou, parlamentní a sociální monarchií" se silnými pravomocemi panovníka.

Král

Král Mohamed VI. (*1963) náleží k dynastii Alavitů. Na trůn nastoupil 30. 7. 1999, krátce po smrti svého otce, krále Hasana II. Král je největší světskou i náboženskou autoritou v zemi, je současně i knížetem věřících (Amír al-Muminín) se statutem nedotknutelnosti - kritika alavitského trůnu a panovníkovy rodiny je nepřípustná. I přes ústavní reformu, přijatou v referendu v červenci 2011, si král ponechal klíčovou roli v rámci politického systému.

Král má rozsáhlé pravomoci: jmenuje premiéra a vládu (nově je povinen respektovat výsledky voleb – musí jmenovat premiéra, který je členem vítězné strany), může rozpustit parlament a iniciovat změny ústavy, je šéfem armády a vojenského štábu (Maroko nemá ministerstvo obrany – pouze úřad, který armádu administrativně řídí pod vedením tzv. ministra pověřeného správou národní obrany).

Parlament

Parlament má od roku 1997 dvě komory. Dolní komora se nazývá Sněmovna reprezentantů (Chambre des Représentants) a má 325 křesel. Poslanci jsou voleni všelidovými volbami na 5 let.  

Severoafrické královstí čekají dne 7. října 2016 parlamentní volby (v dubnu 2016 marocké Ministerstvo vnitra předložilo parlamentu návrh úpravy volebního zákona týakjícího se snížení volebního prahu pro vstup politických stran do parlamentu ze současných 6% na 3%). Poslední, řádné parlamentní volby, se uskutečnily v listopadu 2011. Zvítězila v nich strana PJD (fr. Parti de la justice et du développement, tzv. umírnění islamisté, zisk 107 křesel), následována konzervativní stranou Istiqlal (česky Nezávislost, 60 křesel), liberálními RNI (fr. Rassemblement national des indépendants, 52 křesel) a PAM (fr. Parti authenticité et modernité, 47 křesel), socialistickou UFSP (fr. Union socialiste des forces populaires, 39 křesel), středopravicovou a proberberskou MP (fr. Mouvement populaire, 32 křesel) a levicovou PPS (fr. Parti du progrès et du socialisme, 18). Do parlamentu byli zvoleni zástupci celkem za 18 stran a hnutí. Marocká politická scéna obecně čítá řadu menších politických stran. Všechny strany respektují parlamentní systém a uznávají krále jako hlavu státu a současně náboženského vůdce Marockého království. V Maroku rovněž působí zakázané, leč tolerované islamistické hnutí Al Adl Wal Ihsane, které králi upírá jeho náboženskou autoritu. 

Horní komora se nazývá Sněmovna poradců (Chambre des Conseillers) – v důsledku reformované ústavy království z roku 2011 má nyní 120 členů (snížení z původních 270) volených na pět let, přičemž každé 3 roky by mělo být obměněno 90 míst. Celkem 60% členů horní komory je voleno představiteli samospráv a 40% je voleno sborem složeným ze zástupců zaměstnavatelských organizací, odborových a profesních svazů. Novinkou je zastoupení marockého podnikatelského svazu CGEM, které od roku 2015 disponuje kvótou 8 senátorských míst ve Sněmovně poradců.

Vláda

Předsedu vlády jmenuje a odvolává král, jenž zároveň předsedá zásadním zasedáním vlády. Členy vlády jmenuje král na návrh předsedy vlády. Vláda jako výkonný orgán, zajišťující provádění zákonů, je ze své činnosti odpovědna králi a parlamentu, jenž schvaluje její programové prohlášení, a tím ji i vyslovuje důvěru. Po posledních volbách 2011 panovník jmenoval předsedou vlády generálního tajemníka PJD Abdelillah/a Benkirane/ho, jenž začátkem ledna 2012 sestavil koaliční vládu ze zástupců PJD (fr. Parti de la justice et du développement), konzervativní strany Istiqlal (česky Nezávislost), liberální MP (fr. Mouvement populaire) a levicové PPS (fr. Parti du progrès et du socialisme). V červenci 2013 se vyhrotily spory mezi největšími koaličními partnery – tj. PJD (fr. Parti de la justice et du développement) a Istiqlal (česky Nezávislost), jejichž výsledkem bylo podání demise 5 ministrů nominovaných za stranu Istiqlal a odchod strany Istiqlal do opozice. V říjnu 2013 jmenoval král novou, tzv. druhou vládu předsedy Benkiraneho – ve vládě kromě PJD (fr. Parti de la justice et du développement) pokračují i PPS (fr. Parti du progrès et du socialisme) a MP (fr. Mouvement populaire), nově její řady doplnili zástupci liberálně zaměřené strany RNI (fr. Rassemblement national des indépendants). K poslední, částečné obměně vlády, došlo dne 20. května 2015, kdy král jmenoval tři nové ministry (mládeže a sportu, urbanismu a městského plánování, pro vztahy s parlamentem a občanskou společností) a dva nové delegované ministry (při resortu ministra pro vzdělávání a odbornou přípravu pro budoucí povolání a při resortu ministra vysokého školství a vědeckého výzkumu).

Složení vlády

Níže je uveden seznam členů tzv. druhé Benkiraneho vlády, jež byla jmenována dne 10. října 2013 včetně drobných personálních změn během následujících tří let (aktuální složení vládního kabinetu k 23. květnu 2016).

  • Předseda vlády: Abdelillah Benkirane (PJD, fr. Parti de la justice et du développement)
  • Ministr vnitra: Mohamed Hassad (bez politické příslušnosti)
  • Ministr zahraničních věcí a spolupráce: Salaheddine Mezouar (RNI, fr. Rassemblement national des indépendants)
  • Ministr spravedlnosti a svobod: Mustapha Ramid (PJD, fr. Parti de la justice et du développement)
  • Ministr islámských záležitostí: Ahmed Toufiq  (bez politické příslušnosti)
  • Generální sekretář vlády: Driss Dahak (bez politické příslušnosti)
  • Ministr hospodářství a financí: Mohamed Boussaid (RNI, fr. Rassemblement national des indépendants)
  • Ministr urbanismu a místního rozvoje: Driss Merroun (MP, fr. Mouvement populaire)
  • Ministr bydlení a rozvoje měst: Nabil Benabdellah (PPS, fr. Parti du progrès et du socialisme)
  • Ministr zemědělství a mořského rybolovu: Aziz Akhannouch (bez pol. příslušnosti)
  • Ministr vzdělávání a odborného školství: Rachid Belmokhtar Benabdallah (bez politické příslušnosti)
  • Ministr vysokého školství, vědeckého výzkumu a vzdělávání kvalifikovaných pracovníků: Lahcen Daoudi (PJD, fr. Parti de la justice et du développement)
  • Ministr vybavení, dopravy a logistiky: Aziz Rabbah (PJD, fr. Parti de la justice et du développement)
  • Ministr průmyslu, obchodu, investic a nových technologií: Moulay Hafid El Alamy (bez pol. příslušnosti)
  • Ministr mládeže a sportu: Lahcen Sakkouri (MP, fr. Mouvement populaire)
  • Ministr zdravotnictví: El Hossein El Ouardi (PPS, fr. Parti du progrès et du socialisme)
  • Ministr komunikace, mluvčí vlády: Mustapha El Khalfi (PJD, fr. Parti de la justice et du développement)
  • Ministr energetiky, dolů, vod a životního prostředí: Abdelkader Aâmara (PJD, fr. Parti de la justice et du développement)
  • Ministr cestovního ruchu: Lahcen Haddad (MP, fr. Mouvement populaire)
  • Ministryně solidarity, ženských a rodinných záležitostí a sociálního rozvoje: Bassima Hakkoui (PJD, fr. Parti de la justice et du développement)
  • Ministr kultury: Mohamed Amine Sbihi (PPS, fr. Parti du progrès et du socialisme)
  • Ministr pověřený krajanskou agendou a otázkami migrace: Anis Birou (RNI, fr. Rassemblement national des indépendants)
  • Ministr zodpovědný za vztahy s parlamentem a občanskou společností: Abdelaziz El Omari (PJD, fr. Parti de la justice et du développement)
  • Ministryně řemeslné výroby a solidárního hospodářství: Fatema Marouane (RNI, fr. Rassemblement national des indépendants)
  • Ministr práce a sociálních věcí: Abdesslam Seddiki (PPS, fr. Parti du progrès et du socialisme)

Při úřadu předsedy vlády působí:

  • Ministr pověřený správou národní obrany: Abdellatif Loudiyi (bez pol. příslušnosti)
  • Ministr pověřený všeobecnými záležitostmi a vládnutím: Mohamed El Ouafa (bez pol. příslušnosti)
  • Ministr pověřený státní správou a modernizací veřejného sektoru: Mohamed Moubdii (RNI, fr. Rassemblement national des indépendants) 

V rámci jednotlivých resortů působí:

  • Ministr delegovaný při ministrovi vnitra: Charki Draiss (bez pol. příslušnosti)
  • Ministryně delegovaná při ministru zahraničních věcí a spolupráce: Mbarka Bouaida (RNI, fr. Rassemblement national des indépendants)
  • Ministr delegovaný při ministru zahraničních věcí a spolupráce: Nasser Bourita (bez politické příslušnosti, profesí kariérní diplomat)
  • Ministr delegovaný při ministru obchodu, pověřený zahraničním obchodem: Mohamed Abbou (RNI, fr. Rassemblement national des indépendants)
  • Ministr delegovaný při ministru obchodu, pověřený malými podniky a začleňováním neformálního sektoru: Mamoun Bouhdoud (RNI, fr. Rassemblement national des indépendants)
  • Ministr delegovaný při ministru vzdělávání a odborného školství: Khalid Barjaoui (MP, fr. Mouvement populaire)
  • Ministryně delegovaná při ministru vysokého školství, vědeckého výzkumu a vzdělávání pracovníků: Jamila El Moussalli (PJD, fr. Parti de la justice et du développement)
  • Ministr delegovaný při ministru vybavení, dopravy a logistiky, pověřený dopravou: Mohamed Najib Boulif (PJD, fr. Parti de la justice et du développement)
  • Ministr delegovaný při ministru hospodářství a financí, pověřený státním rozpočtem: Idriss Azami Al Idrissi (PJD, fr. Parti de la justice et du développement)
  • Ministryně delegovaná při ministru energetiky, dolů, vod a životního prostředí, pověřená životním prostředím: Hakima El Haite (MP, fr. Mouvement populaire)
  • Ministryně delegovaná při ministru energetiky, dolů, vod a životního prostředí, pověřená problematikou vody: Charafat Afilal (PPS, fr. Parti du progrès et du socialisme)

zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

  • Počet obyvatel (k 11. dubnu 2016): 34,4 mil. (z toho 59,7% představuje městská populace)
  • Hustota zalidnění: 73 obyvatel/km2 (bez oblasti Západní Sahary), 46 obyvatel/km2 (včetně oblasti Západní Sahary)
  • Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (2016): 34,817%
  • Míra nezaměstnanosti (2016): 10 %
  • Míra negramotnosti (2016): 27,67 %
  • Průměrný roční přírůstek (2016): 1,37 % 

Demografické složení obyvatelstva (2016) – populace ve věku:    

  • 0-14 = 26,41 %
  • 15-24 = 17,42 %   
  • 25-54 = 42,13%
  • 55-64 = 7,6%                    
  • 65+ = 6,43 % 

Národnostní složení:

  • Maročané (99,5 %)
  • Mauritánci
  • Senegalci
  • Evropané 

Náboženské složení:

  • Islám je státním náboženstvím (cca 99 % obyvatel)
  • Otatní minoritní náboženství: křesťanství, judaismus (většina z dříve početné židovské komunity - v pol. 40. let 20. stol. čítající až 300 000 osob - odešla ze země po II. světové válce a zejména v 60. l. 20. st.; nynější odhad počtu příslušníků židovské komunity v Maroku je kolem 5 000 osob). 

Úřední jazyk a ostatní nejčastěji používané jazyky:

  •  Úředním jazykem je arabština a od června 2011 i berberština.
  • V úředním a obchodním styku je běžně používaná francouzština.

zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

Peněžní jednotka a její členění, používání jiných měn

  • 1 dirham (MAD) = 100 centimů – MAD není volně směnitelnou měnou
  • Orientační kurz 2016:   1 EUR = 10,911 MAD
  • 1 USD = 9,729 MAD

V Maroku jsou dobře směnitelné USD i EUR. V řadě lepších ubytovacích zařízeních je možné platit přímo v EUR či USD.  

Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Marocká ekonomika rostla v letech 2000 – 2009 v průměru o 4,6 %, čímž se řadila na první místo v regionálním srovnání v rámci severní Afriky. V porovnání s okolními státy regionu Maroko velmi dobře ustálo nejen socio-politicky, ale i ekonomicky tzv. arabské jaro - v roce 2011 došlo k růstu HDP ve výši 4,8 %.

Vývoj ekonomiky v roce 2012 byl výrazně horší než v roce 2011, mimo jiné kvůli nižší výkonnosti zemědělství z důvodu nepříznivých srážkových podmínek. Rovněž došlo k poklesu zahraniční poptávky a příjmů z cestovního ruchu. Zásadní role domácí poptávky byla zachována – její růst tak měl dopad na záporné hodnoty zahraniční výměny (odhady hovoří až o 16 % HDP). V roce 2012 růst HDP dosahoval jen necelých 3 %. Pozitivní dynamiku v roce 2012 mělo zejména stavebnictví, těžba a zpracování nerostných surovin či telekomunikace, naopak menší růst než v roce 2011 zaznamenala doprava a cestovní ruch.

Rok 2013 přinesl  růst HDP kolem 4,5 % díky obnovení výkonnosti zemědělského sektoru. Naproti tomu se snížilo tempo růstu průmyslu (zejména stavebnictví, těžby a průmyslu zpracování fosfátů) i služeb (zejména veřejné administrativy). I v tomto roce zůstala zachována zásadní role domácí poptávky, zejména spotřeby domácností. Na druhou stranu byla ekonomika postižena prohlubujícími se deficity rozpočtu (subvencování cen) i běžného platebního účtu (růstem dovozu zboží), nízkými daňovými příjmy a pomalým vytvářením pracovních míst. Financování marockého hospodářského systému tak zůstává jednou z klíčových výzev.

Rok 2014 přinesl nižší tempo růstu HDP (kolem 3,5 %) s inflací okolo 1,7 %. Došlo ke zpomalení růstu zemědělského sektoru (nedostatek srážek na konci roku 2013) a naopak mírnému zlepšení výkonnosti sekundárního (zejména těžby a fosfátového průmyslu) i terciárního sektoru (především telekomunikací, dopravy i cestovního ruchu).

V roce 2015 došlo k navýšení růstu HDP na 4,7%, přičemž inflace dosáhla výše 1,6%. Celková nezaměstnanost činila 9,7% obyvatel. Nepřízeň počasí v podobě extrémního sucha srovnatelného s roky 1995 a 2007 postihla zejména sektor marockého zemědělství.

Marocký ekonomický model je založen na otevřenosti ekonomiky, liberalizaci, rozsáhlých investicích a strukturálních reformách. Růst je tažen především domácí poptávkou a státními investicemi. Inflace se dlouhodobě pohybuje na relativně nízkých hodnotách (kolem 2 %), zejména díky vládním subvencím cen ropy a základních potravin.

Počet ekonomicky aktivních obyvatel Maroka se pohybuje mezi 11 a 12 miliony, přičemž míru nezaměstnanosti se dle oficiálních zdrojů daří udržet pod desetiprocentní hranicí (9,8% v roce 2014; mírný pokles na 9,7% v roce 2015, následně nárůst na 10% v květnu 2016). Alarmující je však stále vysoký podíl nezaměstnaných mladých Maročanů (včetně kvalifikovaných): pro skupinu ve věku 15 – 24 let dosahuje míra nezaměstnanosti v celostátním průměru kolem 19 % a dokonce přes 35 % v populaci žijící ve městech. Tato skupina je tak vysoce emigračně i sociálně riziková.

V marocké společnosti je obecně velmi zakořeněna tradice pracovní emigrace především do evropských států. Odhaduje se, že v EU žije kolem 3 mil. marockých imigrantů – zejména ve Francii (cca1 mil.), Španělsku (500 tis.), Itálii (350 tis.), Belgii (350 tis.) či Nizozemsku (325 tis.). Peníze, kteří tito migranti posílají svým rodinám do Maroka (kolem 5 mld. EUR, cca 7 % HDP), představují pro stát důležitý zdroj zahraničních deviz a pro jejich rodiny významné vylepšení rodinných rozpočtů.

Z hlediska zaměstnanosti je nejdůležitějším sektorem marocké ekonomiky zemědělství (včetně rybolovu), které zaměstnává přes 40 % pracovní síly (na venkově až 80 % pracujících), jeho výkonnost je však dlouhodobě nízká - na tvorbě HDP se podílí mezi 12 a 20 %. Přestože se marocká ekonomika pozitivně rozvíjí a rovněž dochází i k sociálním reformám, je nutné upozornit i na fakt, že negramotnost (téměř 30 % dospělé populace), stejně jako chudoba a vysoké sociální rozdíly jsou stále rozšířeným jevem.

Základní makroekonomické ukazatele (2012-2016)

 

2012

2013

2014

2015

2016 (odhad)

Růst HDP (%)

3,0

4,7

2,4

4,5

2,2

nominální HDP (v mil. USD)

98,561

107,558

  110,357

100,967 

105,157

nominální HDP (v mil. MAD)

847,9

901,4

924,8 

  982,9

1027,6

HDP per capita (tis. USD)

 7 081

7 423

7 615 

7 931 

8 150

Nezaměstnanost

9,0

9,2

9,7 

9,7 

9,9

Inflace (%)

1,3

1,9

0,4

1,6

1,9

Saldo obchodní bilance (mil. USD)

-21,885

-21,592

-20,524

-15,582

-16,296

Veřejný dluh (procentuální poměr k HDP)

69,5

70,2

72,6

72,5

72,9 

 

zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet - příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

Vývoj marockých veřejných financí je i přes rostoucí příjmy dlouhodobě deficitní z důvodu vysokých výdajů na dotace cen (např. nafty, propan butanu, mouky, cukru - od ledna 2014 postupně rušeno) v rámci tzv. kompenzační kasy (její výdaje činily cca 8 % HDP, postupně se snižují), nákladů na sociální dialog (např. platy státních zaměstnanců) a opatření proti nepříznivým klimatickým podmínkám. Jedním z cílů politiky je podpora domácí poptávky. Systém cenových kompenzací je dlouhodobě shledáván Achillovou patou marockých rozpočtů, avšak jeho komplexní reforma se, i přes četné deklarace vlád, neustále odkládá. V září 2013 vláda jako první krok k širší reformě zavedla indexaci cen benzinu a mazutu dle pohybu ceny ropy na světových trzích, následně od ledna 2014 přistoupila ke zrušení cenové podpory těchto produktů a progresivnímu snižování dotací cen nafty.

Veřejné finance 2011-2016

 

2011

2012

2013

2014

2015

2016 (odhad)

Příjmy do státního rozpočtu (bil. USD)

25,4

26,0

26,1

26,0

24,4

24,4

Výdaje státního rozpočtu (bil. USD)

32,4

33,4

31,1

30,9

28,7

28,4

Saldo státního rozpočtu (bil. USD)

-7,0

-7,4

-5,1

-4,9

-4,3

-4,1

Veřejný dluh (v % HDP)

63,5

69,5

70,2

72,6

72,5

72,9

Směnný kurz MAD - USD

8,07

8,60

8,38

8,38

9,74

9,77

Směnný kurz MAD - EUR

11,22

11,06

11,13

11,14

10,80

10,70

 

zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

 

Platební bilance Maroka 2011-2016 (mil. USD)
 

2011

2012

2013

2014

2015

2016 (odhad)

Celková bilance

-21,387

-21,885

-21,592

-20,524

-15,582

-16,296

Zboží - export (fob)

15,946

16,992

18,262

19,950

19,352

19,603

Zboží - import (fob)

-37,333

-38,877

-39,854

-40,474

-35,204

-35,899

Služby - bilance

7,325

7,210

6,781

7,339

7,143

7,101

Primární příjmy - bilance

-2,052

-2,283

-1,771

-1,804

-1,821

-1,995

Sekundární příjmy - bilance

7,778

7,115

7,889

8,489

8,790

8,760

Bilance běžného účtu

-8,337

-9,843

-8,692

-6,499

-1,740

-2,430

Dluh

29,903

33,815

39,243

42,772

42,119

42,937

Dluhová služba - výdaje

3,232

3,597

5,066

4,800

4,738

5,060

Hlavními věřiteli jsou mezinárodní organizace (50 % dluhu), 16 % dluhu drží MMF a komerční banky a z bilaterálních věřitelů (34 %) pak dominují země EU (24 % dluhu – zejména Francie a Španělsko).

 

Devizové rezervy Maroka 2011-2016 (mil. USD)

2011 

2012

2013

2014

2015 

2016

20,449

17,390

19,049

20,523

23,008

24,179

zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Marocký bankovní systém byl až do 90. let zcela v rukou státu. Teprve po provedení hospodářských reforem došlo ke změnám. V roce 1993 byl schválen zákon o bankách, roku 1995 následně došlo k zahájení privatizačního procesu v oblasti bankovnictví.

Marocký bankovní systém se v průběhu posledního desetiletí značně změnil. Vláda nahradila kvantitativní kontrolu bankovního sektoru nepřímým dohledem, především skrze regulaci rezerv. V mnoha ohledech se jej podařilo stabilizovat, učinit více flexibilním a transparentním. Kapitál marockých bank ze 37 % drží veřejný sektor, 36 % připadá marockému soukromému sektoru a 27 % spadá pod zahraniční akcionáře (dominantně se jedná o Francouze). Ostatně i celý bankovní systém je modelován podle francouzského vzoru. Standard & Poor´s řadil v roce 2013 marocký bankovní systém do skupiny 7 (na škále 1-10, kde 10 symbolizuje vysoce rizikový bankovní systém).

Nejvyšším orgánem bankovního systému je centrální banka Bank Al-Maghrib založená v roce 1959. Vykonává funkci centrální emisní banky a je pověřena správou státních účtů. Dále v rámci marockého bankovního systému existují komerční a specializované banky - některé jsou filiálkami evropských bank (např. vlastníkem BMCI je BNP Paribas, Crédit du Maroc vlastní francouzská Crédit Agricole, svou dceřinou společnost v Maroku má i francouzská Société Générale), jiné pak přímo marocké (např. největší bankou je Attijariwafa Bank, následována bankou BMCE; rozsáhlou regionální síť má Groupe Banque Populaire). Již několik let některé marocké banky expandují i do jiných států, zejména afrických - Attijariwafa je kupříkladu třetí největší africkou bankou, pobočky v afrických státech má i BMCE.

Marocký bankovní systém dobře zvládl finanční krizi i díky relativně malému navázání na globální finanční trhy.

Hlavní banky

Bank Al-Maghrib (Centrální emisní banka)
277, Av. Mohammed V, B.P. 445 - Rabat
Tel.: 00212/537818181
web: http://www.bkam.ma/ 

Attijariwafa bank
2, bld. Moulay Youssef – Casablanca
Tel: 00212/522 29 88 88
web: http://www.attijariwafabank.com  

Banque Marocaine  du Commerce Extérieur (BMCE)
140, Av. Hassan II - Casablanca
Tel.: 00212/522 200 325
web: http://www.bmcebank.ma/ 

Banque populaire du Maroc
101, bld. Zertouni, Casablanca
Tel: 00212/522 202 533
web: http://www.gbp.ma  

Société Générale Maroc
55, bd Abdelmoumen – Casablanca
Tel.: 00212/522 222 034
web: http://www.sgmaroc.com 

Banque Marocaine pour le Commerce et l´Industrie (BMCI)
 26, Place des Nations Unies - Casablanca
Tel.: 00212/522 953 800
web: http://www.bmci.ma 

Crédit du Maroc
48-58, bd Mohammed V – Casablanca
Tel.: 00212/522 477 000
web: http://www.cdm.co.ma/          

Citibank Maghreb
Zénith Millenium, Lotissement Attaoufik, Immeuble 1, Sidi Maarouf - Casablanca
Tel.: 00212/522 489 600 

Crédit Agricole
28, rue Abou Faris Al Marini – Rabat
Tel: 00212/537 208 219
web: http://www.creditagricole.ma 

CFG Group
5-7, rue Ibnou Toufail – Casablanca
Tel: 00212/522 250 101
web: http://www.cfgmorocco.com 

Hlavní pojišťovny

Wafa Assurance
1, bd. Abdelmoumen – Casablanca  
Tel: 00212/522 545 555
web: http://www.wafaassurance.ma 

RMA Watanya
83, av de l' Armée Royale - Casablanca
web: http://www.rmawatanya.com/  

Axa assurance Maroc
120-122, Avenue Hassan II –Casablanca
Tel: 00212/522 889 292
web: http://www.axa-assurance.co.ma 

ISAAF Assistance
Lotiss. dela CIVIM, n° 131, route de l'aéroport - Sidi Maârouf – CASABLANCA
Tel: 00212/522 959 300
web: http://www.isaaf.ma  

zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Daňový systém

Marocký daňový systém prodělal za posledních několik let řadu modernizačních změn, mj. díky spolupráci s Evropskou komisí. Systém se opírá především o tři kategorie daní: daň z přidané hodnoty (taxe sur la Valeur Ajoutée - TVA), podniková daň (impôt sur les sociétés - IS) a daň z příjmu (impôt sur le Revenu - IR).

TVA se vztahuje na aktivity průmyslové, řemeslné, obchodní, stavební, na svobodné profese stejně jako na dovoz či obchod s nemovitostmi. Základní sazba je 20 %. V lednu 2014 byly zrušeny snížené sazby 14 % a 7 % a byla zavedena jednotná snížená sazba ve výši 10 % (např. na materiál pro zemědělství, sardinky v konzervě, potravu pro chovná zvířata aj.). Podniková daň (IS) se vztahuje na příjmy obchodních společností, veřejných institucí a jiných právnických osob. Je standardně vyměřena na 30 %. Některé finanční instituce (např. pojišťovny) pak jsou daněny 37 %. Existuje však celá řada výjimek (např. jen 8% daň na aktivity zahraničních stavebních firem či celkové osvobození u zemědělských podniků aj.).

Daň z příjmu (IR) je hlavní daní pro příjem fyzických osob. Zdanění má progresivní charakter a je definováno 6 základních typů daně – 0 % pro roční příjem pod 30 000 MAD; 10 %; 20 %; 30 %; 34 % až po 38 % pro příjem nad 180 000 MAD. Daňové zvýhodnění se vztahují např. na podniky ve speciálních ekonomických zónách či na hotelová zařízení.

V platnosti nadále zůstává i tzv. solidární daň, jež je určena na podporu fondu sociální koheze. Týká se podniků, jejichž roční zisk přesahuje15 mil. MAD – daň je vyměřena na 0,5 % - 2 % zisku v závislosti na velikosti zisku. Obdobně je daň vyměřena i fyzickým osobám, jejichž roční plat přesahuje 360 000 MAD - daň se pohybuje mezi 2 % - 6 % v závislosti na platu.

Bližší informace k marockému daňovému systému lze nalézt na webových stránkách Marocké agentury pro rozvoj investic (www.invest.gov.ma – Climat des affaires – Fiscalité či Nos services – Publications – Guide d'Investisseur).

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: