Povinnosti podnikatelů při nakládání s odpady

7. 9. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Článek pojednává o povinnostech podnikatelů, které vznikají podnikajícím právnickým osobám a fyzických osobám při nakládání s odpady. A to počínaje předcházením vzniku odpadů, přes jejich shromažďování, až po jejich odstranění.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. 1. 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.Podrobný obsah

Podrobný obsah

  • Kdo je podnikatel
  • Co je to odpad
  • Obecné povinnosti při nakládání s odpady
  • Zvláštní povinnosti podnikatelů při nakládání s odpady
    • Přednostní využití odpadů
    • Správné zařazení odpadů
    • Shromažďování odpadů a jejich zabezpečení
    • Převedení odpadů
    • Evidence odpadů
    • Odpadový hospodář
    • Povinnosti výrobců a osob uvádějících výrobky na trh
    • Povinnost zpětného odběru
  • Kontroly a sankce
    • Kontrola dodržování povinností podnikatelů
    • Sankce
    • Řízení o uložení pokuty

Související právní průvodci


Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Kdo je podnikatel

Článek se zabývá povinnostmi, které vznikají podnikatelům při nakládání s odpady, a proto považujeme za vhodné nejdříve objasnit, kdo je podnikatelem. Definici můžeme nalézt např. v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se za podnikatele považuje ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku a dále osoba, která je zapsaná v obchodním rejstříku. Má se za to, že podnikatelem je také ten, kdo má k podnikání živnostenské či jiné oprávnění.

Co je to odpad

Dále je třeba upřesnit, co přesně pod pojem odpad, jenž je pro tento článek klíčový, spadá. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) definuje odpad jako každou movitou věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.

Podle zákona o odpadech dochází ke zbavování se odpadu:

  • předáním movité věci k využití nebo odstranění ve smyslu zákona o odpadech,
  • předáním jí osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle zákona o odpadech, či
  • odstraněním movité věci osobou samotnou.

Zákon o odpadech zakotvuje také domněnku úmyslu zbavení se movité věci, a to v případě, že zaniklo její původní účelové určení. Jsou-li pochybnosti o tom, zda se movitá věc považuje za odpad či nikoli, rozhoduje na žádost vlastníka movité věci nebo z moci úřední krajský úřad.

Osoba má povinnost zbavit se movité věci, nepoužívá-li ji k původnímu účelu a ohrožuje-li tato věc životní prostředí či byla-li věc vyřazena na základě zvláštního právního předpisu, kterým je např. zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů nebo zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

Movitá věc, jež vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, není za splnění dalších podmínek, které musí být splněny kumulativně, odpadem, nýbrž vedlejším produktem. Těmito podmínkami jsou:

  • vznik této věci jako nedílné součásti výroby,
  • zajištění jejího dalšího využití, které je možné bez dalšího zpracování jiným způsobem, než je běžná výrobní praxe a
  • je-li toto využití zákonné a nepovede-li k nepříznivým účinkům na životní prostředí či lidské zdraví.

Příklad
Vedlejším produktem mohou být např. piliny, které vznikají při výrobě dřevěného nábytku, jelikož lze tyto piliny bez dalšího zpracování opětovně použít k výrobě dřevěných briket či OSB desek.

Zákon o odpadech dále upravuje situace, za nichž movitá věc, která je odpadem, tímto být přestává. Jedná se o situace, kdy:

  • věc se běžně využívá pro daný účel,
  • existuje pro ni trh nebo poptávka,
  • splňuje technické požadavky pro konkrétní účel,
  • její využití je v souladu s právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí a lidské zdraví a
  • splňuje kritéria, která jsou pro daný typ odpadu stanovena evropskými předpisy.

Příklad
Pokud je staré auto, jež je odpadem, zbaveno nekovových částí, jsou z něj odstraněny tekutiny a nebezpečné látky a jeho kovovou kostru lze upravit tak, aby vznikl čistý kovový šrot splňující kritéria umožňující stanovit, že se o odpad nejedná, odpadem být přestává. Takový šrot lze poté použít v ocelárnách, hliníkárnách či slévárnách.

Obecné povinnosti při nakládání s odpady

Nakládání s odpady upravuje obecně, ať už se jedná o podnikatele či nikoliv, zákon o odpadech. Tento zákon ukládá každému, tedy i podnikatelům, obecnou povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti. Pokud však vzniku odpadů nelze zabránit, musí být využity nebo odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí a který je v souladu s právními předpisy.

Zákon o odpadech stanoví, že nakládat s odpady a zbavovat se jich je možné pouze způsobem stanoveným zákonem o odpadech a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí.

Co se týká nebezpečných odpadů, jejich nakládání se řídí zvláštními právními předpisy platnými pro výrobky, látky a přípravky se stejnými nebezpečnými vlastnostmi. Mezi tyto předpisy patří např. zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů nebo zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonu, ve znění pozdějších předpisů.

Není-li v zákoně o odpadech stanoveno jinak, je možné s odpady nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady určena. Při takovém nakládání nesmí být ohroženo lidské zdraví ani nesmí být ohrožováno či poškozováno životní prostředí.

Dále nesmí být překročeny limity znečišťování stanovené zvláštními právními předpisy, kterým je např. zákon č.309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů nebo zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Každý, tedy i podnikatel, má povinnost si ověřit, zda osoba, které odpad předává, je k tomuto převzetí oprávněna. Pokud se tato osoba neprokáže oprávněním k převzetí odpadu, v žádném případě jí odpad nesmí být předán.

Zákon o odpadech zakazuje ředit či mísit odpady za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku. Stejně tak je zakázáno míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, látkami či materiály.

Pouze ve výjimečných případech, a to se souhlasem příslušného krajského úřadu, je míšení nebezpečných odpadů přípustné, pokud jím nedojde k ohrožení zdraví lidí nebo životního prostředí, je v souladu s nejlepšími dostupnými technikami a je prováděno osobami, které jsou k tomu podle zákona o odpadech oprávněny.

Došlo-li ke smíšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, látkami nebo materiály, aniž byl vydán souhlas krajského úřadu, musí být provedeno jejich roztřídění, je-li to technicky a ekonomicky proveditelné a je-li to nezbytné pro zajištění ochrany životního prostředí a zdraví lidu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Zvláštní povinnosti podnikatelů při nakládání s odpady


Zákon o odpadech obsahuje kromě obecných povinností také několik povinností, které dopadají pouze na podnikatele, tedy na právnické osoby a na fyzické osoby, jež podnikají.

Je vhodné podotknout, že při nakládání s odpady může podnikatel vystupovat ve dvou pozicích. Zaprvé může být podnikatel v postavení původce odpadu a za druhé v postavení oprávněné osoby, která podniká v oblasti odpadového hospodářství. Tento článek se bude zabývat pozicí první, tedy problematikou nakládání s odpady z pohledu podnikatelů jako původců odpadů.

Zákon o odpadech zařazuje mezi původce odpadů mj. právnickou osobu či fyzickou osobu oprávněnou k podnikání, při jejíž činnosti vznikají odpady a také právnickou osobu nebo fyzickou osobu oprávněnou k podnikání, jež provádí úpravu odpadů či jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů.

Přednostní využití odpadů

Jednu ze základních povinností původců odpadů představuje zajištění přednostního využití odpadu v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady. Hierarchie nakládání s odpady vypadá následovně:

  • předcházení vzniku odpadů,
  • příprava k opětovnému použití,
  • recyklace odpadů,
  • jiné využití odpadů, např. energetické využití, a
  • odstranění odpadů.

Jak vyplývá z výše uvedeného, podnikatel je vždy povinen vzniku odpadů předcházet. Nelze-li však vzniku odpadů zabránit, je podnikatel povinen připravit tyto odpady k jejich opětovnému použití, čímž se myslí způsob využití odpadů zahrnující čištění či opravu použitých výrobků nebo jejich částí, aby mohly být znovu použity ke stejnému účelu, ke kterému byly určeny původně.

Pokud odpady vznikly a nelze je připravit k opětovnému použití, musí právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání zajistit recyklaci těchto odpadů. Na předposledním místě v hierarchii způsobů nakládání s odpady je zařazeno jejich energetické, popř. jiné využití. Až tehdy, pokud není možná žádná z předcházejících variant, by měl podnikatel přistoupit k odstranění vzniklých odpadů.

Došlo-li tedy při činnosti podnikatele ke vzniku odpadů, má takový podnikatel povinnost zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním. I v rámci využívání odpadů existuje jistá posloupnost, kdy přednost má materiálové využití odpadů před využitím jiným, např. energetickým.

Tato hierarchie však nemusí být respektována vždy, původce odpadu je oprávněn se od ní odchýlit, jestliže se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné.

Příklad
Některé výzkumy ukazují, že v určitých situacích je pouhé prodloužení životnosti výrobku, tedy jeho opětovné použití, méně efektivní než zvýšení účinnosti recyklace. Jako příklad lze uvést pračky, kdy při jejich opětovném použití má na úsporu přírodních zdrojů stejný vliv 34 % prodloužení průměrné životnosti jako 5 % zvýšení efektivity recyklace.

zpět na začátek

Správné zařazení odpadů

Původce odpadu je pro účely nakládání s odpady vždy povinen správně zařadit vyprodukované odpady pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů, jež jsou uvedená v Katalogu odpadů. Pokud by nebylo možné jednoznačně odpad zařadit, zařadí jej Ministerstvo životního prostředí na návrh příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

Obecně je odpad rozdělován do dvou základních kategorií, na odpad nebezpečný a odpad ostatní.

Do kategorie nebezpečný odpad, je jej původce povinen zařadit tehdy, pokud odpad:

  • vykazuje alespoň jednu z nebezpečných vlastností (výbušnost, oxidační schopnost, vysoká hořlavost, hořlavost, dráždivost, škodlivost zdraví, toxicita, karcinogenita, žíravost, infekčnost, teratogenita, mutagenita, schopnost uvolňovat vysoce toxické nebo toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami, senzibilita, ekotoxicita, schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nebo po odstraňování),
  • je uveden v Katalogu odpadů jako nebezpečný odpad (např. opady z fyzikálního a chemického zpracování nerudných nerostů, vrtné kaly a jiné vrtné odpady, odpady z impregnace dřeva, odpady ze zpracování ropy, odpady z pyrolytického zpracování uhlí, odpady z výroby, zpracování, distribuce, používání a odstraňování barev a laků, odpady z fotografického průmyslu atd.), nebo
  • je smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Katalogu odpadů jako nebezpečný.

Původce odpadu je povinen zajistit, aby nebezpečné odpady byly zabaleny v souladu se zvláštními právními předpisy a označeny způsobem stanoveným zákonem o odpadech. Dále je původce odpadu povinen zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit.

zpět na začátek

Shromažďování odpadů a jejich zabezpečení

Zákon o odpadech ukládá původcům odpadů povinnost shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií. Primárně se má na mysli oddělené shromažďování nebezpečného odpadu od odpadů ostatních. Z ostatních odpadů lze poté vytřídit papír, sklo nebo plast. Od třídění nebo odděleného shromažďování může původce odpadů upustit, pokud to vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů není nutné a pokud s tím vyslovil souhlas místně příslušný orgán státní správy.

Původce odpadu je také povinen zabezpečit jím vyprodukovaný odpad před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem.

Příklad
Původce odpadu by měl odpad umístit do zastřešeného objektu, který lze uzamknout.

zpět na začátek

Převedení odpadů

Zákon o odpadech rozlišuje odpad, jehož původci jsou nepodnikající fyzické osoby, tedy odpad komunální, a ten, který produkují právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání. Veškerý odpad, který vzniká na území obce při nevýrobní činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání a který je uveden v Katalogu odpadů jako komunální odpad, je odpadem podobným komunálnímu odpadu.

Podle Katalogu odpadů je komunálním odpadem odpad z domácnosti a podobné živnostenské, průmyslové odpady, ale také odpady z úřadů. Z toho důvodu, že odpad pocházející z činnosti podnikatelů je odpadem podobným komunálnímu, nelze tento opad bez dalšího odkládat do popelnic, popř. na další místa, která jsou určena obcí pro odkládání odpadu komunálního, tedy veškerého odpadu vznikajícího na území obce při činnostech fyzických osob, je-li uveden v Katalogu odpadů jako komunální odpad.

Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání mají v zásadě dvě možnosti, jak s odpadem podobným komunálnímu, který nemohou samy využít či odstranit v souladu s právními předpisy, naložit.

Zaprvé může podnikatel takový odpad převést do vlastnictví osoby, jež je oprávněná k jejich převzetí, tedy provozovateli zařízení k využití nebo odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu konkrétního druhu odpadu.

Převedení odpadu do vlastnictví této osoby lze provést buď přímo, nebo prostřednictvím k tomu zřízené právnické osoby. Splňují-li odpady požadavky stanovené pro vstupní suroviny a nejsou-li při nakládání s těmito odpady porušeny zvláštní právní předpisy, mohou být podnikatelem převedeny i osobě, která je provozovatelem zařízení, jež podle zákona o odpadech není určeno k nakládání s odpady.

Příklad
Původce odpadu uzavře se společností zajišťující odvoz a likvidaci odpadu smlouvu o odběru odpadů vznikajících při podnikatelské činnosti původce, jejímž předmětem bude odběr odpadu produkovaného původcem odpadu, jeho převedení do vlastnictví společnosti a zajištění jeho dalšího využití, příp. odstranění ze strany společnosti.

Ve smlouvě je třeba upřesnit místo, na kterém bude společnost od původce odpadu odpad přebírat, přičemž je možné stanovit, že jednotlivé odběry odpadů s upřesněním jeho množství budou na základě této smlouvy realizovány samostatnými telefonickými, emailovými či faxovými objednávkami.

Lze jen doporučit, aby ve smlouvě bylo sjednáno, že součástí ceny za odběr jednotlivých druhů odpadů, které budou zneškodňovány skládkováním, jsou i příslušné poplatky za ukládání na skládky. Úhradu sjednané ceny za odběr odpadů, dopravu, případně další služby, lze realizovat na základě faktury.


Pokud převádí původce odpadu odpad osobě oprávněné k provozování příslušného zařízení k nakládání s odpady, musí při první z řady dodávek i v případě jednorázového dodání odpadu poskytnout této oprávněné osobě několik informací v písemné podobě.

Mezi tyto informace patří název, adresa sídla a IČO (pokud bylo přiděleno) dodavatele odpadu, kód odpadu, kategorie a při dodávkách nebezpečného odpadu také údaje o jeho nebezpečných vlastnostech, a další údaje o vlastnostech odpadu, jež jsou nezbytné pro zjištění, zda je možné v příslušném zařízení s daným odpadem nakládat, včetně protokolů o zkouškách a k nim příslušné protokoly o odběru vzorků, jestliže to vyplývá ze souhlasu k provozování zařízení nebo z jeho provozního řádu.

V praxi se může stát, že osoba provozuje svou podnikatelskou činnost v budově, jejíž vlastník, který je rovněž podnikatelem, má již uzavřenousmlouvu s určitou osobou oprávněnou k převzetí odpadu, a které tedy odpad vyprodukovaný při své podnikatelské činnosti převádí do vlastnictví.

V takovém případě je pro právnickou osobu či fyzickou osobu oprávněnou k podnikání výhodné uzavřít smlouvu se samotným vlastníkem budovy, na základě které bude moci osoba, která v této budově podniká, odkládat odpad do sběrných nádob, jež patří vlastníkovi domu. Toto oprávnění může být zakotveno rovněž již v samotné nájemní smlouvě mezi podnikatelem nájemcem a podnikatelem pronajímatelem.

Uzavření smlouvy mezi nájemcem a pronajímatelem ovšem nepřipadá v úvahu, pokud by pronajímatelem byla nepodnikající fyzická osoba, jež je povinně zapojena do systému pro nakládání s odpadem zavedeného obcí.

Zákon o odpadech však dává podnikatelům ještě druhou variantu, jak s odpadem podobným komunálnímu naložit. Původce odpadu může uzavřít smlouvu s obcí, na základě které bude využívat systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zavedeného obcí.

Zákon pro tuto smlouvu vyžaduje, aby byla uzavřena v písemné formě a její povinnou náležitostí je výše sjednané ceny, kterou je osoba právnická či fyzická osoba oprávněná k podnikání povinna obci za tuto službu platit.

Podnikatel, jenž uzavřel s obcí takovou smlouvu, je povinen, pokud s odpadem nenaložil nebo se jej nezbavil jiným způsobem, který je v souladu se zákonem o odpadech, odpad podobný komunálnímu třídit a odkládat odděleně na místa, která k tomu obec určila, a to v souladu s obecně závaznou vyhláškou obce.

Problém může nastat tehdy, pokud podnikající fyzická osoba v jedné budově bydlí a zároveň zde i podniká. V takovém případě je tato osoba povinna rozlišovat, který odpad jí vzniká jako obyčejné fyzické osobě, tedy který odpad je odpadem komunálním, jenž může odkládat na místa k tomu určená, a který odpad jí vzniká jako podnikateli.

Pokud by však taková osoba měla uzavřenou smlouvu s obcí o využívání systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, mohla by komunální odpad i odpad podobný komunálnímu odkládat na místa určená obcí.

Při činnosti právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání může dojít ke vzniku i jiného odpadu než podobného komunálnímu. I přesto, že by měla tato osoba uzavřenou smlouvu s obcí, nemohla by takový odpad odkládat na určená místa, jelikož tam lze odkládat jen ten odpad, který je v Katalogu odpadů zařazen pod komunální odpad.

Z toho důvodu lze odpad, který není podobný komunálnímu a který podnikatel nemůže využít či odstranit v souladu s právními předpisy, převést pouze do vlastnictví osoby, která je dle zákona o odpadech oprávněná k jeho převzetí.

zpět na začátek

Evidence a ohlašování odpadů

Mezi povinnosti, které zákon o odpadech původcům odpadů ukládá, patří také vedení průběžné evidence o odpadech a způsobech nakládání s nimi. Původce odpadů je povinen vést evidenci za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu samostatně. Průběžná evidence musí obsahovat datum a číslo zápisu evidence a jméno a příjmení osoby, jež je za vedení evidence odpovědná.

Příklad
Pro vedení průběžné evidence není předepsána jednotná forma, a proto ji lze vést např. zápisy do sešitu, tabulkou v počítači či jiným vhodným způsobem. Jelikož je ale průběžná evidence podkladem pro sestavení ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady, je vhodné pro její vedení použít formulář uvedený v příloze č. 20 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Další povinností původců odpadů je zaslání hlášení o roční produkci a nakládání s odpady za uplynulý kalendářní rok obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle přílohy č. 20 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Pokud podnikatel produkuje nebo nakládá s více než 100 kg nebezpečných odpadů nebo s více než 100 tunami ostatních odpadů za kalendářní rok, nebo v daném kalendářním roce produkuje nebo nakládá s odpady stanovenými prováděcím právním předpisem k zákonu o odpadech bez ohledu na množství těchto odpadů, je povinen zasílat pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi.

Toto hlášení je podnikatel povinen zasílat každoročně vždy do 15. února následujícího roku obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny.

zpět na začátek

Odpadový hospodář

Zákon o odpadech stanoví pro původce odpadu, který v posledních dvou letech nakládal s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 tun nebezpečného odpadu za rok, povinnost zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby, tedy odpadového hospodáře. Povinnost určit odpadového hospodáře má původce odpadu i tehdy, pokud výše uvedené podmínky splňuje i jednotlivá samostatná provozovna.

Funkci odpadového hospodáře nemůže vykonávat kdokoli, může jím být pouze fyzická osoba s dokončeným vysokoškolským vzděláním, která má v posledních 10 letech minimálně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství. Má-li fyzická osoba jen střední vzdělání ukončené maturitou, může se stát odpadovým hospodářem, pouze pokud v posledních 10 letech získala minimálně 5 let praxe v oboru odpadového hospodářství.

Odpadový hospodář odpovídá původci odpadu, který jej určil svým odpadovým hospodářem, za zajištění odborného nakládání s odpady a zastupuje ho při jednání s orgány veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství, především při výkonu jejich kontrolní činnosti.

Dojde-li k ukončení činnosti odpadového hospodáře u původce odpadu i přesto, že podmínky stanovené pro povinnost jeho ustanovení nadále trvají, je původce odpadu, tedy podnikatel, povinen nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení činnosti předchozího odpadového hospodáře, ustanovit nového.

zpět na začátek

Povinnosti výrobců a osob uvádějících výrobky na trh

Některé povinnosti uložené zákonem o odpadech se nevztahují na veškeré podnikatele, ale pouze na některé z nich.

Každá právnická osoba a fyzická osobě oprávněná k podnikání, jež vyrábí výrobky, má povinnost tyto výrobky vyrábět takovým způsobem, aby omezila vzniku nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, a to především odpadů nebezpečných.

Zvláštní povinnost je stanovena i pro právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které výrobky uvádí na trh. Tyto osoby jsou povinny uvádět informace o způsobu využití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobků v průvodní dokumentaci výrobku, v návodu na použití, na obalu či jiným vhodným způsobem.

zpět na začátek

Povinnost zpětného odběru

Určití podnikatelé mají dle zákona o odpadech povinnost zajistit zpětný odběr, kterým se rozumí odebrání použitých výrobků od konečných uživatelů za účelem jejich dalšího využití či odstranění.

Tato povinnost se týká právnických osob a fyzických osob oprávněných podnikání, jež uvádí na trh v České republice výrobky uvedené v zákoně o odpadech. Taková osoba musí prostřednictvím právnické osoby či fyzické osoby oprávněné k podnikání, jež prodává výše uvedené výrobky konečnému uživateli (dále jen „poslední prodejce“) zajistit, aby byl konečný uživatel o způsobu provedení zpětného odběru těchto použitých výrobků informován.

Při prodeji výrobků, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru, je jejich poslední prodejce povinen písemně informovat konečného uživatele prostřednictvím komunikace na dálku o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. V opačném případě by musel tyto použité výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od konečného uživatele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží.

Osoba uvádějící na trh výrobky, na něž se povinnost zpětného odběru vztahuje, je povinna zajistit, aby byl zpětný odběr prováděn způsobem odpovídajícím obvyklým možnostem konečného uživatele bez jeho nadměrného zatížení.

Na požádání je provozovatel místa zpětného odběru povinen vystavit potvrzení o zpětném odběru výrobku, přičemž místa zpětného odběru musí být pro konečné uživatele stejně dostupná jako místa prodeje výrobků, na něž se povinnost zpětného odběru vztahuje. Pokud použitý výrobek z důvodu kontaminace ohrožuje zdraví osob, které zpětný odběr provádějí, zákon o odpadech umožňuje těmto osobám zpětný odběr použitého výrobku odmítnout.

Osoba uvádějící na trh tyto výrobky je dále povinna zajistit využití či odstranění zpětně odebraných použitých výrobků v souladu se zákonem o odpadech a prováděcími předpisy do konce kalendářního roku následujícím po roce, v němž byly odebrány. O plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok tato osoba zpracuje zprávu, jež do 31. března následujícího roku zašle Ministerstvu životního prostředí.

Zákon o odpadech umožňuje osobě, jež na trh uvádí dané výrobky, uzavřít písemnou dohodu s obcí, na základě které bude využívat ke splnění své povinnosti systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený obcí.

Zpětný odběr musí být vždy proveden bez nároku na úplatu za tento odběr od konečného uživatele, a pokud byla uzavřena dohoda s obcí, i od obce.

Odpadem se výrobek, na něhož se vztahuje povinnost zpětného odběru, stává ve chvíli jeho předání osobě, která je oprávněná k jeho využití či odstranění.

Zákon o odpadech dále obsahuje zvláštní úpravu pro zpětný odběr baterií a akumulátorů a zpětný odběr elektrozařízení a elektroodpadu.

zpět na začátek

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Kontroly a sankce

Kontrola dodržování povinností podnikatelů

Aby nedocházelo k nadměrnému porušování povinností stanovených právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání při nakládání s odpady, obsahuje zákon o odpadech také ustanovení věnující se kontrole dodržování těchto povinností.

Mezi subjekty oprávněné ke kontrole dodržování povinností na úseku nakládání s odpady ze strany podnikatelů patří Česká inspekce životního prostředí, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, obecní úřad a újezdní úřad.

Česká inspekce životního prostředí, krajský úřad i obecní úřad obce s rozšířenou působností kromě jiného kontrolují, jak jsou právnickými osobami a fyzickými osobami oprávněnými k podnikání dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí Ministerstva životního prostředí a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství.

Podle zákona o odpadech mají obecní a újezdní úřady za úkol kontrolovat, zda právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání využívají systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem pouze na základě písemné smlouvy uzavřené s obcía zda mají tyto osoby, tedy podnikatelé, zajištěno využití nebo odstranění odpadu v souladu se zákonem o odpadech.

Sankce

Pokud subjekt oprávněný ke kontrole dodržování povinností na úseku nakládání s odpady ze strany podnikatele dospěje k závěru, že právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání svou povinnost porušila, přistoupí k uložení sankce.

Pokuty, které umožňuje zákon o odpadech uložit, nejsou v žádném případě pouze symbolické, jelikož v určitých případech mohou dosahovat až 50.000.000,- Kč. Z tohoto důvodu lze podnikatelům jen doporučit, aby se vyvarovali porušování povinností, které se na ně při nakládání s odpady vztahují.

Kromě uložení pokuty umožňuje zákon o odpadech stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy, zrušit či změnit rozhodnutí o udělení souhlasu, nebo zakázat činnost způsobující vznik odpadů.

Česká inspekce životního prostředí a obecní úřad obce s rozšířenou působností uloží právnickým osobám a fyzickým osobám, jež jsou oprávněny k podnikání, pokutu do výše 1.000.000,- Kč např. tehdy, pokud:

  • nevedou v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem o odpadech evidenci odpadů a zařízení nebo neplní ve stanoveném rozsahu ohlašovací povinnost nebo nezašlou ve stanovené lhůtě nebo ve stanoveném rozsahu příslušnému správnímu úřadu údaj týkající se zařízení k nakládání s odpady, nebo evidenci po stanovenou dobu nearchivují,
  • nezabezpečí odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením či únikem,
  • nezpracují identifikační list nebezpečného odpadu nebo místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem nevybaví,
  • poruší jinou povinnost stanovenou zákonem o odpadech nebo uloženou rozhodnutím na základě zákona o odpadech.

Česká inspekce životního prostředí uloží podnikateli pokutu do výše 10.000.000,-, pokud např.:

  • nezařadí opad podle Katalogu odpadů,
  • předá odpad osobě, která k převzetí předávaného odpadu není podle zákona odpadech oprávněna,
  • převezme odpad, přestože k jeho převzetí není podle zákona o odpadech oprávněna,
  • nezajistí zpětný odběr použitých výrobků určených ke zpětnému odběru nebo nesplní jinou povinnost související se zpětným odběrem,
  • neustanoví za podmínek stanovených zákonem o odpadech odpadového hospodáře.

Česká inspekce životního prostředí uloží podnikateli pokutu do výše 50.000.000,- Kč, pokud mj.:

  • ředí nebo mísí odpady za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku nebo mísí nebezpečné odpady navzájem nebo s ostatními odpady bez souhlasu příslušného správního úřadu,
  • nakládá s nebezpečnými odpady bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu či v rozporu s ním.

Obecní úřad a újezdní úřad uloží pokutu do výše 300.000,- Kč podnikateli, který využívá systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem, aniž by s touto obcí uzavřel písemnou smlouvu. Stejnou pokutu uloží obecní úřad a újezdní úřad tomu podnikateli, který nemá zajištěno využití nebo odstraňování odpadů v souladu se zákonem o odpadech.

Česká inspekce životního prostředí, obecní úřad obce s rozšířenou působností, obecní úřad i újezdní úřad mohou současně stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností je dále oprávněn zakázat původci odpadů činnost, jež způsobuje vznik odpadů, a to tehdy, pokud tento původce nemá zajištěno využití či odstranění odpadů a pokud by odpady vzniklé v důsledku pokračování této činnosti mohly způsobit škodu na životním prostředí.

V případě, že právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání opakovaně porušuje povinnosti stanovené zákonem o odpadech nebo opakovaně neplní podmínky, na které je souhlas vázán, krajský úřad zruší nebo změní rozhodnutí o udělení souhlasu, který spadá do jeho kompetence.

Rozhodnutí o udělení souhlasu, který spadá do jeho kompetence, může krajský úřad zrušit i tehdy, nebude-li nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení činnosti odpadového hospodáře ustanoven nový odpadový hospodář nebo pokud nebude ustanovený hospodář splňovat podmínky odborné způsobilosti.

Podle zákona o odpadech do kompetence krajského úřadu spadá udělení souhlasu např. k míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, k nakládání s nebezpečným odpadem v množství větším než sto tun nebezpečného odpadu za rok nebo k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů.

Řízení o uložení pokuty

Řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy se příslušný správní úřad dozvěděl o porušení povinnosti. Pokutu však lze uložit nejdéle do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

Příklad
Pokud tedy příslušný správní úřad zahájí řízení o uložení pokuty včas, tedy dříve než uplyne rok ode dne, kdy se o porušení povinnosti dozvěděl, ale řízení se bude protahovat a nedojde k uložení pokuty do 3 let od porušení povinnosti, pachatel již za toto porušení nemůže být potrestán.

Při stanovení konkrétní výše pokuty má příslušný správní úřad přihlížet především k závažnosti ohrožení životního prostředí, případně k míře jeho poškození. Výčet hledisek, jež je uveden v zákoně o odpadech, je demonstrativní, nikoliv taxativní, a proto by se měl správní úřad při stanovení výše pokuty zabývat i dalšími hledisky, která jsou pro daný případ významná.

Ve smyslu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, č.j. 7 A 77/99 – 41 je správní úřad vždy v odůvodnění svého rozhodnutí povinen vyjádřit se k otázce výši uložené pokuty. V opačném případě by se jednalo ze strany správního úřadu o pochybení, jež by v případě napadení tohoto rozhodnutí mělo za následek jeho zrušení.

Zákon o odpadech obsahuje ustanovení, které lze považovat za úpravu recidivy. V případě, že dojde k porušení povinnosti ze strany právnické osoby či fyzické osoby oprávněné k podnikání do 1 roku ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta za porušení stejné povinnosti, uloží správní úřad další pokutu, a to až do výše dvojnásobku horní hranice sazby. V některých případech by se tedy mohlo jednat o pokutu dosahující až 100.000.000,- Kč.

Příklad
Podnikatel předal dne 7. 4. 2014 odpad osobě, která není oprávněna s ním nakládat, aniž by si ověřil, zda je k tomu oprávněna nebo i přesto, že si je vědom toho, že daná osoba toto oprávnění nemá. Česká inspekce životního prostředí za to podnikateli uložila rozhodnutím, jež nabylo právní moci dne 15. 10. 2014, pokutu ve výši 5.000.000,- Kč.

Dne 2. 7. 2015 se tentýž podnikatel dopustil stejného správního deliktu, tedy opět předal odpad osobě, jež k nakládání s odpadem není oprávněná. V tomto případě může Česká inspekce životního prostředí uložit podnikateli pokutu až do výše 20.000.000,- Kč, jelikož zákon za tento správní delikt umožňuje uložení pokuty do 10.000.000,- Kč.


Zákon o odpadech upravuje správní delikty právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání. Je však třeba upozornit, že podnikatel se při porušení povinností při nakládání s odpady, může kromě správněprávní odpovědnosti setkat také s občanskoprávní odpovědností či odpovědnostní trestněprávní.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek