Zvláštní povinnosti podnikatelů při nakládání s odpady

Zákon o odpadech obsahuje kromě obecných povinností také několik povinností, které dopadají pouze na podnikatele, tedy na právnické osoby a na fyzické osoby, jež podnikají.

Je vhodné podotknout, že při nakládání s odpady může podnikatel vystupovat ve dvou pozicích. Zaprvé může být podnikatel v postavení původce odpadu a za druhé v postavení oprávněné osoby, která podniká v oblasti odpadového hospodářství. Tento článek se bude zabývat pozicí první, tedy problematikou nakládání s odpady z pohledu podnikatelů jako původců odpadů.

Zákon o odpadech zařazuje mezi původce odpadů každého, při jehož činnosti vzniká odpad, tedy jak osoby právnické, tak osoby fyzické i osoby fyzické podnikající. Dále právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, které provádí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadu a rovněž obce v případě, že plní povinnost přebírat odpad od nepodnikajících fyzických osob a při plnění dalších povinností, které jí vznikají dle zákona o odpadech.

Odpadové hospodářství a jeho hierarchie

Povinností každého, tedy nejen podnikajících osob, je při své činnosti předcházet vzniku odpadu, omezovat jeho množství a omezovat nebezpečné vlastnosti odpadu. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby mají vedle této obecné povinnosti rovněž povinnost zajistit, aby byl při výrobě a vývoji jejich výrobků omezen vznik odpadů, zejména pak těch nebezpečných. Pokud vzniku odpadu při výrobě a vývoji předejít nelze, jsou podnikající subjekty povinny zabezpečit co nejvyšší míru využití odpadů, a to právě v souladu s odpadovou hierarchií.

Odpadovým hospodářstvím se rozumí právě činnost osob zaměřená na předcházení vzniku odpadu, nakládání s odpadem, péči o místa, kde je odpad trvale uložen, zprostředkování nakládání s odpady a kontrola takových činností. Odpadové hospodářství je založeno, na již zmíněné, hierarchii odpadového hospodářství, která vypadá následovně:

• předcházení vzniku odpadů > příprava k opětovnému použití > recyklace > jiné využití odpadů, např. energetické využití > odstranění odpadů.

Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné správy a veřejností zpracovává návrh plánu odpadového hospodářství České republiky, jehož součástí jsou mimo jiné cíle pro předcházení vzniku odpadů, tyto stanoví zejména opatření pro předcházení vzniku odpadů, udržitelný rozvoj společnosti, přechod k cirkulární ekonomice a další. Plán odpadového hospodářství České republiky schvaluje vláda.

Pokud odpady vznikly a nelze je připravit k opětovnému použití, musí právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání zajistit recyklaci těchto odpadů. Na předposledním místě v hierarchii způsobů nakládání s odpady je zařazeno jejich energetické, popř. jiné využití. Teprve tehdy, pokud není možná žádná z předcházejících variant, by měl podnikatel přistoupit k odstranění vzniklých odpadů.

I v rámci využívání odpadů existuje jistá posloupnost, kdy přednost má materiálové využití odpadů před využitím jiným, např. energetickým.

Tato hierarchie však nemusí být respektována vždy, původce odpadu je oprávněn se od ní odchýlit, jestliže se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné s ohledem na nejlepší celkový výsledek z hlediska ochrany životního prostředí a lidské zdraví.

Příklad
Některé výzkumy ukazují, že v určitých situacích je pouhé prodloužení životnosti výrobku, tedy jeho opětovné použití, méně efektivní než zvýšení účinnosti recyklace. Jako příklad lze uvést pračky, kdy při jejich opětovném použití má na úsporu přírodních zdrojů stejný vliv 34% prodloužení průměrné životnosti jako 5% zvýšení efektivity recyklace.

Správné zařazení odpadů

Původce odpadu je pro účely nakládání s odpady vždy povinen správně zařadit vyprodukované odpady pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů, jež jsou uvedená v Katalogu odpadů.

Obecně je odpad rozdělován do dvou základních kategorií, na odpad nebezpečný a odpad ostatní.

Původce odpadu je povinen zařadit do kategorie nebezpečného odpadu odpad, který:

• vykazuje alespoň jednu z nebezpečných vlastností (výbušnost, oxidační schopnost, hořlavost, dráždivost, toxicita, apod.)
• je uveden v Katalogu odpadů jako nebezpečný odpad (např. vrtné kaly a odpady obsahující ropné látky, dehty, nebo
• je smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Katalogu odpadů jako nebezpečný.

Původce odpadu je povinen zajistit, aby nebezpečné odpady byly zabaleny v souladu s platnými předpisy EU a mezinárodními úmluvami a dále aby byly označeny písemně způsobem a v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a výstražným symbolem nebezpečnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie. Dále je původce odpadu povinen zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit, obsah identifikačního listu je stanoven vyhláškou Ministerstva životního prostředí.

Pokud se původce domnívá, že se nejedná o nebezpečný odpad, může podat žádost o vydání osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu. Hodnocení nebezpečných vlastností odpadu zadává vlastník odpadu prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Nebezpečné vlastnosti odpadu hodnotí jedna nebo více pověřených osob na základě zadání vlastníka odpadu. Vyloučí-li pověřená osoba nebo osoby všechny nebezpečné vlastnosti odpadu, vydá o tom žadateli osvědčení.

Soustřeďování odpadů a jejich zabezpečení

Zákon o odpadech ukládá původcům odpadů povinnost soustřeďovat odpady. Primárně zákon upravuje oddělené soustřeďování nebezpečného odpadu od odpadů ostatních. Od odděleného soustřeďování ostatních odpadů lze upustit na základě povolení místně příslušného správního orgánu k upuštění od odděleného soustřeďování odpadů nebo na základě povolení provozu zařízení. Daný příslušný správní orgán může soustřeďování odpadu bez oddělení povolit, pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů není třídění nebo oddělené soustřeďování nutné a současně nedojde k ohrožení povinnosti nakládat s odpadem v souladu s hierarchií odpadového hospodářství.

Původce odpadu je také povinen zabezpečit jím vyprodukovaný odpad před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem.

Příklad
Původce odpadu by měl odpad umístit do zastřešeného objektu, který lze uzamknout.

Předávání a přebírání odpadů

Podle Katalogu odpadů je komunálním odpadem odpad z domácnosti a podobné živnostenské, průmyslové odpady, ale také odpady z úřadů. Povinnost obce přebírat komunální odpad přitom platí pouze pro odpad vyprodukovaný fyzickými osobami, nikoli na komunální odpad vyprodukovaný právnickými osobami, či fyzickými osobami podnikajícími. Z toho důvodu  nemohou tyto subjekty komunální odpad bez dalšího odkládat do popelnic, popř. na další místa, která jsou určena obcí pro odkládání komunálního odpadu.

Právnické osoby a podnikající osoby fyzické mohou s odpady, které nejsou schopni sami zpracovat, naložit třemi způsoby. Vyprodukované odpady mohou předat do zařízení určeného k nakládání s odpady nebo obchodníkovi s odpady. Případně mohou odpady předat do obecního systému za předpokladu, že o tom s obcí před tím uzavřou písemnou smlouvu.

Příklad
Původce odpadu uzavře se společností zajišťující odvoz a likvidaci odpadu smlouvu o odběru odpadů vznikajících při podnikatelské činnosti původce, jejímž předmětem bude odběr odpadu produkovaného původcem odpadu, jeho převedení do vlastnictví společnosti a zajištění jeho dalšího využití, příp. odstranění ze strany společnosti.

Ve smlouvě je třeba upřesnit místo, na kterém bude společnost od původce odpadu odpad přebírat, přičemž je možné stanovit, že jednotlivé odběry odpadů s upřesněním jeho množství budou na základě této smlouvy realizovány samostatnými telefonickými, emailovými či faxovými objednávkami.

Lze jen doporučit, aby ve smlouvě bylo sjednáno, že součástí ceny za odběr jednotlivých druhů odpadů, které budou zneškodňovány skládkováním, jsou i příslušné poplatky za ukládání na skládky. Úhradu sjednané ceny za odběr odpadů, dopravu, případně další služby, lze realizovat na základě faktury.

Pokud předává původce odpadu odpad do zařízení určeného pro nakládání s odpady nebo obchodníkovi s odpady, musí při první z řady dodávek i v případě jednorázového dodání odpadu poskytnout této oprávněné osobě několik informací.

Mezi tyto informace patří údaje o osobě jako je – název, adresa sídla a IČO (pokud bylo přiděleno) dodavatele odpadu. Dále musí poskytnout údaje o odpadu, a to v rozsahu nezbytném pro určení, zda smí být v daném zařízení s takovým odpadem nakládáno či zda smí daný obchodník s odpadem takový odpad vůbec převzít.

V praxi se může stát, že osoba provozuje svou podnikatelskou činnost v budově, jejíž vlastník, který je rovněž podnikatelem, má již uzavřenou smlouvu s určitou osobou oprávněnou k převzetí odpadu, a které tedy odpad vyprodukovaný při své podnikatelské činnosti převádí do vlastnictví.

V takovém případě je pro právnickou osobu či fyzickou osobu oprávněnou k podnikání výhodné uzavřít smlouvu se samotným vlastníkem budovy, na základě které bude moci osoba, která v této budově podniká, odkládat odpad do sběrných nádob, jež patří vlastníkovi domu. Toto oprávnění může být zakotveno rovněž již v samotné nájemní smlouvě mezi podnikatelem nájemcem a podnikatelem pronajímatelem.

Uzavření smlouvy mezi nájemcem a pronajímatelem ovšem nepřipadá v úvahu, pokud by pronajímatelem byla nepodnikající fyzická osoba, jež je povinně zapojena do systému pro nakládání s odpadem zavedeného obcí.

Zákon o odpadech však dává podnikatelům ještě druhou variantu, jak s komunálním odpadem naložit. Původce odpadu může uzavřít smlouvu s obcí, na základě které může předávat jím vyprodukovaný odpad do obecního systému. Zákon pro tuto smlouvu vyžaduje, aby byla uzavřena v písemné formě.

Problém může nastat tehdy, pokud podnikající fyzická osoba v jedné budově bydlí a zároveň zde i podniká. V takovém případě je tato osoba povinna rozlišovat, který odpad jí vzniká jako obyčejné fyzické osobě, tedy který odpad je odpadem komunálním, jenž může odkládat na místa k tomu obcí určená, a který odpad jí vzniká jako podnikateli.

Pokud by však taková osoba měla uzavřenou smlouvu s obcí o předávání vyprodukovaného odpadu do obecního systému, mohla by veškerý komunální odpad odkládat na místa určená obcí.

Při činnosti právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání může dojít ke vzniku i jiného odpadu než odpadu komunálního. I přesto, že by měla tato osoba uzavřenou smlouvu s obcí, nemohla by takový odpad odkládat na určená místa, jelikož tam lze odkládat jen ten odpad, který je v Katalogu odpadů zařazen pod komunální odpad a odpad z papírů, plastů, skla a kovu.

Z toho důvodu lze odpad, který není komunální nebo není z papírů, plastů, skla a kovu a který podnikatel nemůže využít či odstranit v souladu s právními předpisy, předat pouze do do zařízení určeného pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu nebo obchodníkovi s odpady s povolením pro daný druh a kategorii odpadu.

Evidence a ohlašování odpadů

Mezi povinnosti, které zákon o odpadech původcům odpadů ukládá, patří také vedení průběžné evidence o odpadech a způsobech nakládání s nimi. Původce odpadů je povinen vést evidenci za každý druh odpadu, za každé zařízení určené pro nakládání s odpady, za každého obchodníka s odpady a za každou provozovnu, kde odpad vzniká. Průběžná evidence musí obsahovat datum a číslo zápisu evidence a jméno a příjmení osoby, jež je za vedení evidence odpovědná.

Pro vedení průběžné evidence není předepsána jednotná forma, a proto ji lze vést např. zápisy do sešitu, tabulkou v počítači či jiným vhodným způsobem.

Další povinností původců odpadů je zaslání hlášení souhrnných údajů z průběžné evidence  za uplynulý kalendářní rok. Tato povinnost vzniká původcům odpadu, kteří vyprodukovali či nakládali v uplynulém kalendářním roce s více než 600 kg nebezpečných odpadů, s více než 100 tunami ostatních odpadů nebo s odpadem perzistentních organických znečišťujících látek. Toto hlášení souhrnných údajů z průběžné evidence za uplynulý kalendářní rok je osoba povinna zaslat do 28. února následujícího roku.

Povinnost zpětného odběru

Určití podnikatelé mají dle zákona o výrobcích s ukončenou životností povinnost zajistit zpětný odběr, kterým se rozumí odebrání výrobků s ukončenou životností za účelem jejich následného zpracování a využití, nebo odstranění. Tato povinnost se týká podnikatelů, kteří jsou výrobci ve smyslu zákona o výrobcích s ukončenou životností – výrobce elektrozařízení, výrobce baterií nebo akumulátorů, výrobce pneumatik nebo výrobce vozidel.

Určitou povinnost zpětného odběru má také osoba uvádějící na trh nebo do oběhu obaly. Povinnost zpětného obalu u těchto osob vzniká na základě zákona 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.