Rusko: Zahraniční obchod a investice

1. 6. 2016

© Zastupitelský úřad ČR v Moskvě (Ruská federace)

2.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo

Ruský zahraniční obchod, resp. jeho obrat v roce 2015 v porovnání s rokem 2014 poklesl o cca 33,7 %. Recese ruské ekonomiky a pokles cen surovin, které tvoří rozhodující složku ruského vývozu, především pak energetické suroviny determinovaly zápornou dynamiku zahraničního obchodu. K tomu se připojil vliv globálního faktoru a sankce. Negativní tendence ve vývoji ruského zahraničního obchodu ve sledovaném období byly pak dále ovlivněny nepříznivou strukturou ruské ekonomiky, kdy řada odvětví zpracovatelského průmyslu je závislá na dovozu komponentů a dílů a v řadě případů neexistují ruské ekvivalenty příslušné produkce na tuzemském trhu. 

Kladné saldo zahraničního obchodu dosáhlo v r. 2015 hodnoty 146,3 mld. USD, což představovalo pokles oproti roku 2014 o cca 9 %, a to především díky nárůstu poklesu dovozu.

Ruský vývoz v roce 2015 meziročně poklesl o 31,6 %, což v hodnotovém vyjádření představuje 340,3 mld. USD. Vývoji v oblasti vývozu nepomohlo ani oslabení rublu. Pokles světových cen energetických surovin spolu se sankcemi se rovněž podepsaly na negativním vývoji ruského exportu v roce 2015.

V dovozu bylo zaznamenáno meziroční snížení o 37 %, tj. v hodnotovém vyjádření dovoz dosáhl 194,1 mld. USD. Snížení dovozu bylo způsobeno mj. devalvací tuzemské měny, stagnací spotřebitelské a investiční poptávky a v neposlední řadě i sankcemi uvalenými na Rusko v důsledku anexe Krymu a vývoje událostí na jihovýchodě Ukrajiny. 

Vývoj zahraničního obchodu RF v uplynulých pěti letech dokumentuje následující tabulka:

Obchodní bilance - vývoz, dovoz, saldo

 

2011

2012

2013

2014

2015

Obrat (Index)

821,2 (126,5)

837,2 (101,8)

867,6 (100,5)

782,9 (93,0)

534,4 (66,3)

Vývoz (Index)

516,0 (128,9)

524,7 (101,6)

523,3 (99,1)

496,9 (94,2)

340,3 (68,4)

Dovoz (Index)

305,2 (122,7)

312,5 (102,2)

344,3 (102,6)

286,0 (90,8)

194,1 (63,0)

Saldo

210,8

212,2

93,08

210,9

189,7

Zdroj: Údaje Federální celní služby RF, Centrální banky RF a Rosstat (údaje v mld. USD)

zpět na začátek

2.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU

Největším zahraničně-obchodním partnerem RF zůstaly i v roce 2015 země EU, jejichž podíl na obratu zahraničního obchodu činil 44,8 %, což ale znamenalo další pokles oproti roku 2014 (48,2 %). Podíl zemí SNS v roce 2015 představoval 12,5 % a pohyboval se tak cca na úrovni roku 2014 (v roce 2014 činil 12,2 %). Podíl zemí APEC naopak dále mírně vzrostl na 28,1 % (v roce 2014 činil 27 %). Celkový podíl zemí tzv. vzdáleného zahraničí (za hranicemi zemí SNS) dosáhl prakticky podílu jako v roce 2014, a to 87,5 % (v roce 2014 představoval 87,7 %). Podíl zemí Eurasijské hospodářské unie na zahraničním obchodu RF se v roce 2015 poněkud zvýšil a to ze 7,1 % v roce 2014 na 8 % v roce 2015.

Hlavní tendencí v teritoriální struktuře zahraničního obchodu v roce 2015 byla stagnace podílu zemí  tzv. vzdáleného zahraničí, zatímco podíl zemí EU dále poklesl o 3,4 %. Naopak podíl zemí skupiny APEC mírně vzrostl o 1 %, v případě skupiny zemí SNS nebyla meziročně zaznamenána významnější změna jejich podílu na zahraničně obchodním obratu RF. Významnou charakteristikou teritoriální struktury zahraničního obchodu RF v roce 2015 bylo mírné zvýšení podílu Číny z 11,3 % v roce 2014 na 12,1 % v roce 2015, a to navzdory snížení fyzického objemu obratu vzájemné výměny zboží. 

V žebříčku největších obchodních partnerů na prvních 10 příčkách došlo v průběhu roku 2015 k určitým změnám v pořadí (např. Německo se posunulo na druhou příčku namísto Nizozemí) a také se do žebříčku TOP 10 znovu zařadila Francie místo V. Británie. Ostatní země jako takové zůstaly v porovnání s rokem 2014 v tomto přehledu beze změny. 

V roce 2015 činil podíl České republiky na zahraničně obchodním obratu RF 1,2 % (v roce 2014 to bylo 1,3 %).

Zahraniční obchod Ruska v teritoriálním členění
 

2014

2015

 

Obrat

Vývoz

Dovoz

Obrat

Vývoz

Dovoz

Celkem v mld. USD

 782,9

 496,9

286,0

534,4

340,3

194,1

Meziroční index

93,0

94,2

90,8

66,3

68,4

63,0

z toho:

 

 

 

 

 

 

Země vzdáleného zahraničí

687,3

433,4

253,9

460,3

298,7

161,6

Meziroční index

93,0

97,6

86,4

66,9

68,8

63,7

SNS

95,6

63,6

32,0

65,6

644,8

20,8

Meziroční index

75,2

81,9

64,3

67,7

70,0

63,4

 Zdroj: celní statistika, www.customs.ru, Ministerstvo pro ekonomický rozvoj RF, Centrální banka RF, Rosstat

Hlavní obchodní partneři RF v roce 2015 (top 10)  - podle obratu (v mld. USD)
(země vzdáleného zahraničí) a podílu na obchodní výměně s Ruskem 

  • Čína: 63,5 (12,1 %)
  • Německo: 45,8 (8,7 %)
  • Nizozemí: 43,9 (8,4 %)
  • Itálie: 30,6 (65,8 %)
  • Turecko: 23,4 (4,4 %)
  • Japonsko: 21,3 (4,1 %)
  • USA: 20,9 (4,0 %)
  • Jižní Korea: 18,0 (3,4 %)
  • Polsko: 13,8 (2,6 %)
  • Francie: 11,6 (2,2 %)

zpět na začátek

2.3. Komoditní struktura

Nehledě na nepříznivý vývoj konjunktury na zahraničních trzích ve vztahu k mnohým vývozním komoditám Ruska i v roce 2015 v ruském vývozu tradičně dominovaly palivově-energetické suroviny, jejichž podíl ve zbožové struktuře vývozu Ruska dosáhl 62,9 % (v roce 2013 to bylo 74,4 %). Podíl kovů a výrobků z nich dosáhl 9,6 % (v roce 2014 tento podíl činil 7,9 %). Podíl chemické produkce se zvýšil na 7,4 % (v 5,1 %) a skupina strojů a zařízení  navýšila svůj podíl ve vývozu z 3,7 % na 7,4 %. Podíl potravinářské produkce a zemědělských surovin vzrostl z 3,2 % v roce 2014 na 4,7 % v roce 2015.

V roce 2015 i přes výrazné dočasné cenové zvýhodnění v důsledku devalvace rublu nedošlo k výrazným změnám v komoditní struktuře ruského vývozu. Hlavními vývozními položkami kromě ropy a plynu zůstávají především zase další komodity. 

V ruském dovozu v roce 2015 největší podíl zaujímaly tradičně výrobky strojírenského charakteru, jejichž podíl se ale ve srovnání s rokem 2014 snížil z 50,5 % na 44,8 %. Podíl chemické produkce se v porovnání s rokem 2014 naopak zvýšil z 16,8 % na 18,6 %. Podíl zemědělské produkce a potravin zaznamenal mírný růst svého podílu v ruském importu z 13,4 %  v roce 2014 na 14,5 % v roce 2015.

Zdroj: Federální celní služba RF, Centrální banka RF, Rosstat

zpět na začátek

2.4. Zóny volného obchodu (VT parky, investiční zóny)

Zóny volného obchodu (ZVO) se v RF začaly objevovat po roce 1990. Většinou šlo nikoliv o výrobní, ale o obchodní zóny. K původnímu záměru – nalákání zahraničních investic – nebyly mimo ustavujícího právního dokumentu v mnoha případech vytvářeny další podmínky pro jejich řádné fungování (absence slibovaných celních úlev). Z tohoto důvodu jsou dnes ZVO prakticky nefunkční. 

Ruská vláda s cílem podpory rozvoje zpracovatelských odvětví ekonomiky a dopravní infrastruktury, zdokonalování vysokých technologií, vývoje nových druhů výrobků, rozvoje rekreace a turismu přijala koncem roku 2005 sérií usnesení vytvářejících předpoklady pro zakládání tzv. zvláštních ekonomických zón (ZEZ), tj. území se zvláštním režimem pro podnikatelskou činnost. Zřídily se na 49 let. Základní cíle ZEZ definuje federální zákon č. 116 – FZ „O zvláštních ekonomických zónách“ z 22.06.2005. Nařízením vlády č. 117 bylo 5.10. 2009 rozhodnuto o zjednodušení systému řízení a přechodu z tříúrovňového na dvouúrovňový (OAO „OEZ“ – Ministerstvo ekonomického rozvoje RF). Zmíněná agentura byla zrušena a její funkce byly fakticky předány Ministerstvu ekonomického rozvoje. 

V současné době se efektivnost ZEZ vyhodnocuje. Počet investorů i celkový objem jimi vložených prostředků však zatím zaostává za očekáváním federální vlády. 

V souladu se zmíněným federálním zákonem č. 116 – FZ, včetně následných změn z 3.6. 2006, se v RF mohou zřizovat 4 typy ZEZ: 1/ průmyslově-výrobní (PVZ), 2/ technicko-aplikační (TAZ), 3/ turisticko-rekreační (TRZ) a 4/ logistické (LZ).

1. Průmyslově-výrobní zóny

(6 zón v roce 2014) - Alabuga (Tatarstán) - výroba automobilových komponentů a speciální petrochemické produkce; Lipeck (Lipecká oblast) – výroba spotřební elektrotechniky, nábytku, autokomponentů, energetického zařízení atd; probíhá výstavba Togliatti (Samarská oblast) – automobilový průmysl, stavební materiály, spotřební zboží a Titanové doliny (Sverdlovská oblast) – aerokosmický průmysl, letecká technika, mikroelektronika a robotika, Moglino (Pskovská oblast) – železniční, zemědělské a komunální zařízení, bytová technika) Ljudinovo (Kalužská oblast) – zařízení pro lékařství, autokomponenty. Uvažuje se rovněž o výstavbě dalších tří PVZ v Ťjumeňské oblasti.  

Základní charakteristika PVZ:

  • umístění objektů průmyslového charakteru
  • plocha zóny – maximálně 20 km2
  • investiční projekt musí obsahovat kapitálový vklad v RUB v částce odpovídající min. 3 mil. EUR (v průběhu roku od data podpisu dohody – min. 1 mil. EUR) dle aktuálního kurzu CB RF

2. Technicko-aplikační zóny

(5 zón v roce 2014) - Dubna (Moskevská oblast) - vývoj jaderných a fyzikálních technologií; Zelenograd (Moskva) - vývoj mikroelektroniky; Sankt Peterburg (Petrohrad) - vývoj informačních technologií; Tomsk (Tomská oblast) - vývoj nových materiálů, Innopolis (Republika Tatarstán) – informační a komunikační technologie, nanotechnologie, biotechnologie, medicínské technologie. 

Základní charakteristika TAZ:

  • provádění technicko-aplikační (inovační) činnosti
  • možnost provozování sofistikované a technicky náročné výroby založené na aplikaci nejnovějších vědecko-výzkumných poznatků
  • vytváří se maximálně na 2 částech administrativního celku, s celkovou plochou nepřevyšující 3 km2

Základní legislativní a ekonomicko-provozní aspekty nově zřizovaných PVZ a TAZ:

  • ZEZ se zřizují na dobu 49 let
  • importované výrobní zařízení není zatěžováno dovozním clem ani DPH (úspora cca 30 %)
  • osvobození od majetkové (2,2%) a pozemkové (5 - 10%) daně
  • až dvojnásobně rychlejší odpisy výrobního zařízení
  • možnost v následujícím roce odepsat 100 % ztráty z hospodaření v předchozím roce
  • náklady na výzkum a vývoj mohou být odepsány i v případě neúspěšného výsledku
  • úlevy z daně ze zisku (cca 4 %) 

3. Turisticko-rekreační zóny

(4 zóny v roce 2014) – původně vzniklo celkem 7 zón na základě Rozhodnutí Vlády RF z 18.1. 2007, a to v následujících regionech: Severní Kavkaz (6 lyžařských středisek v rámci severokavkazských republik), Stavropolský kraj, Altajský kraj, Republika Altaj, Republika Burjatija, Irkutská oblast a Primorskij kraj. V roce 2014 však byly některé zrušeny a v současné době (od září 2014) jsou v RF celkem 4 zóny: Dolina Altaja, Bajkalskaja gavaň, Birjuzovaja Katuň a Vorota Bajkala. Hlavním cílem TRZ je stimulace cestovního ruchu a zkvalitnění pohybu osob a zboží. 

4. Logistické zóny

(2 zóny v roce 2014) - se zřizují na základě Federálního zákona č. 240-FZ z 31.12. 2009 - O změnách Federálního zákona „O zvláštních ekonomických zónách v RF“ s cílem podpory a rozvoje přístavního hospodářství a služeb. S ohledem na dlouhou návratnost vložených investic budou fungovat po dobu 49 let.

LZ mohou být zřizovány v blízkosti významných dopravních uzlů. Na základě zvláštních nařízení vlády byly zřízeny celkem 2. První je na letišti ve městě Uljanovsk a má za hlavní úkol poskytovat služby spojené s výrobou, opravou a dopravou letecké techniky. Druhá LZ byla zřízena a v námořním přístavu Sovětskaja Gavaň (Chabarovský kraj), spojená s opravou lodí, logistikou, zpracování mořských produktů a přepravou nákladů. V roce 2010 byla vytvořena i ZEZ Murmansk, pro nezájem potenciálních rezidentů však byla zrušena. Výše minimálního kapitálového vkladu činí na základě stávajícího znění zákona 3–10 mil. EUR podle předmětu činnosti rezidentů. 

Kromě výše uvedených zón v RF existují také ZEZ vytvořené na základě samostatných federálních zákonů. Týká se to ZEZ v Magadanské oblasti a ZEZ v Kaliningradské oblasti. 

K výše uvedenému je třeba dodat, že aktivní regiony RF založily desítky vlastních ZEZ, ve kterých rezidentům poskytují různé výhody na základě regionální legislativy. Tyto zóny nejsou řízeny Ministerstvem ekonomického rozvoje Ruské federace, ale přímo regionálními orgány. Mezi nejaktivnější regiony v tomto smyslu patří Kalužská oblast, dále pak např. Republika Tatarstán, Novosibirská oblast a další.

zpět na začátek

2.5. Investice - přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)

Za první tři čtvrtletí roku 2015 se výrazným způsobem propadly přímé zahraniční investice v Ruské federaci. Důvodem je nejasná a nepředvídatelná budoucnost ruského trhu, vysoké výkyvy kurzu ruského rublu, nízké světové ceny ropy a ekonomické nejistoty mj. s ohledem na blížící se ruské volby. Tato situace bude s největší pravděpodobností pokračovat i v roce 2016.

Přímé zahraniční investice v RF (mld. USD)
 

2009

2010

2011

2012

2013

2014

2015

Přímé zahraniční investice

36,5

43,1

55,0

50,5

69,2

22,8

1,3*

Zdroj: Centrální banka RF, duben 2016 
*
  za rok 2015 se jedná o data prvních tří čtvrtletí

Největší část zahraničního kapitálu plynula v roce 2014 jako obvykle do tzv. ostatních investic, kde se skrývají obchodní úvěry, úvěry mezinárodních úvěrových organizací, vládní úvěry jiných zemí garantované ruskou vládou a další finanční zdroje včetně krátkodobých spekulativních vkladů peněz.

Odvětvová struktura odpovídá zhruba odvětvové struktuře exportu, což znamená, že na prvním místě se nachází ropa a její produkty, na druhém místě železné kovy a následují neželezné (barevné) kovy.

Po otřesech bankovního sektoru a následné finanční a hospodářské krizi je jednou z ruských priorit podnícení přímých zahraničních investic, které by stimulovaly obnovu ruské ekonomiky. Což podporuje i vládní program na podporu lokalizace průmyslové výroby v Ruské federaci.

Nejvíce přímých zahraničních investic do Ruské federace v roce 2015 z teritoriálního pohledu investoval: Kypr, Bahamy, Švýcarsko, Francie, Čína a Nizozemí. (Pozn. u prvních dvou uvedených zemí lze předpokládat, že se reinvestuje kapitál vlastněný ruskými občany)

 

zpět na začátek

2.6. Investice - podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)

Mezi kladné stránky ruského investičního klimatu patří:

  • rozsáhlost trhu
  • tempo růstu ekonomiky (resp. obnovení dynamiky po propadu v roce 2009)
  • levná a kvalifikovaná pracovní síla
  • makroekonomická stabilita

Naopak, mezi tradičními slabinami lze jmenovat:

  • nové geopolitické ambice Ruska
  • nejistota politického prostředí s dopady na ekonomiku
  • administrativní a byrokratické překážky
  • korupce na všech úrovních státní správy
  • nerozvinutost infrastruktury všeho druhu 

Neoddiskutovatelnou slabinou je vysoký podíl netržního sektoru v ruské ekonomice, kdy z celkového počtu 70 mil. zaměstnaných pracuje v oblasti přirozených nebo regionálních monopolů (zejména plyn, energie, železnice, komunální hospodářství) 5,5 mil. osob a dalších cca 15 mil. je zaměstnáno v rozpočtové sféře. 

Rozporuplná je rovněž snaha o posílení vlivu státu ve všech tzv. strategických podnicích. V této souvislosti byl dne 29.4. 2008 přijat Federální zákon č. 57 – FZ „O pravidlech uskutečnění zahraničních investic v hospodářských oblastech majících strategický význam pro zabezpečení obrany země a bezpečnosti státu“.

Ruská vláda v této souvislosti přijímá opatření, která mají pokud možno eliminovat jak administrativní překážky, tak příležitosti ke korupci. Jedním z posledních opatření bylo vytvoření institutu investičního zmocněnce prezidenta RF pro každý federální okruh RF. Ze své činnosti se zodpovídají přímo prezidentu RF. Ruské vedení si rovněž uvědomuje nutnost zlepšit úroveň infrastruktury. 

Výše uvedené skutečnosti byly mj. motivem k přijetí nových nástrojů k přilákání zahraničního kapitálu k investicím v RF. Rusko se podle některých expertů pokouší o tzv. asijský model rozvoje jak prostřednictvím rozsáhlé státní podpory tak i za pomoci zahraničního kapitálu (Japonsko v 50. letech, Korea v 60. letech a Čína v současné době). Aktuální investiční mechanismus má následující součásti: 

  • Zvláštní ekonomické zóny (ZEZ), které mají vytvořit pro investory příznivé klima, omezit byrokratické překážky, zajistit příznivé ekonomické podmínky a pokud možno omezit všudypřítomnou korupci. Postupně byly legislativní cestou zformovány čtyři typy ZEZ (výrobní, vědecko-technologické, turisticko-rekreační a přístavní). 
  • Investiční fond (IF) státního rozpočtu RF, jeho činnost řídí Ministerstvo ekonomického rozvoje Ruské federace. IF podporuje investice zejména do infrastruktury, s využitím mechanismu PPP, tedy formou poskytnutí státních garancí, spolufinancováním nebo vkladem do základního kapitálu společného podniku. Bližší informace o činnosti IF lze nalézt na webových stránkách ministerstva (www.economy.gov.ru).
  • Koncese, jejichž poskytování je upraveno zákonem z července 2005 platným od 1.1. 2006, mají zabezpečit přilákání soukromých společností, které by podnikaly ve sféře infrastruktury a služeb. Mohlo by jít např. o budování resp. rekonstrukci objektu s jeho následným využíváním (silnice s mýtným, rozvodná síť apod.). Rozsáhlejší využití této formy v praxi však zatím není známo. 
  • Důležitou institucí je státní společnost „Banka rozvoje a vnější ekonomické činnosti“, (Vněšekonombank - www.veb.ru ). Smyslem banky je stimulovat investice a ekonomický růst včetně podpory zahraničních investic do ruské ekonomiky a podpory ruských investic a vývozu do zahraničí. Do skupiny Vněšekonombank patří i Ruská exportní pojišťovací agentura – EKSAR, jakási obdoba našeho EGAP, která vznikla koncem roku 2011 (www.exiar.ru).   
  • Kromě výše zmíněných nástrojů v Rusku existují ještě tzv. Národní projekty, Federální investiční programy a Rizikový fond (Venčurnyj fond). 

Privatizace významných ruských státních podniků dostala nový impuls začátkem roku 2016, kdy se Ruská federace rozhodla prodávat některé vybrané podniky (např. Rosněfť). Nicméně v současné době není optimální doba pro prodej. Ruská strana očekává růst cen ropy, proto zvolila v první polovině roku 2016 vyčkávací taktiku. 

V rámci širšího vedení RF (vláda, administrativa prezidenta, mocné státní korporace) existuje velmi silná, vlivná a dobře organizovaná opozice nejen vůči konkrétním termínům privatizace (snahy o odklad), ale i vůči myšlence privatizace jako takové. Prozatím se jako nejpravděpodobnější jeví scénář, kdy privatizace sice bude postupně probíhat, nicméně tento proces bude velmi pozvolný a nepříliš důsledný. 

Výše uváděné formy nového investičního mechanismu jsou součástí snahy ruské exekutivy urychlit vstup zahraničního kapitálu do ruské ekonomiky, který by se měl stát jedním z nástrojů jejích strukturálních přeměn, bez nichž je dlouhodobý rozvoj ekonomiky nemožný. 

Podle Federální agentury pro správu státního majetku jsou připraveny k privatizaci tyto státní společnosti: naftařská Rosněfť, provozovatel vodních elektráren RusGidro a letecká společnost Aeroflot aj. Ruská vláda uvádí, že současná situace na mezinárodních trzích je špatná a nepřeje privatizačnímu procesu, proto se privatizace se zastavila. V roce 2016 se dle dostupných informací reálnými kroky připravuje pouze privatizace Sovkomflotu, což je námořní přepravní společnost se 100 % vlastnictvím státu.

 

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: