Rusko

V Rusku se koronavirus projevil v menším poklesu ekonomiky než ve většině evropských zemí. Důvodem je především velký podíl státem kontrolovaných sektorů ekonomiky, kam stát dokázal nasměrovat fiskální a monetární stimuly během pandemie a také nižší základ (HDP/osobu), ze kterého se pokles realizoval.

Rusko ale v mezinárodním srovnání svoji ekonomiku podpořilo méně než mnoho jiných zemí (v % HDP), proto je dopad na reálný příjem domácností výrazně negativní, kolem 5–6 % poklesu za rok 2020. Prodělečné firmy se v loňském roce koncentrovaly hlavně do pohostinství, výroby a distribuce tepla, těžby uhlí a železniční osobní dopravy. Zisky naopak zaznamenalo stavebnictví, maloobchod, IT a telekomunikace, zemědělství a potravinářství a odpadové hospodářství (tam ale jen díky mimořádné vládní podpoře 9 mld. rublů).

V obnově ekonomického růstu Rusko spoléhá na vysoké ceny ropy a plynu a více než 170 mld. dolarů našetřených ve Fondu národního blahobytu, kam ukládá přebytky z ropných příjmů. Nezaměstnanost se zatím zvýšila jen málo a postupně klesá. Nejvyšší hodnota během pandemie byla 6,6 %, v březnu 2021 klesla na 5,8 %. Ekonomický růst by měl letos převýšit 2 % HDP, většina odhadů se shoduje na intervalu 2,0–2,5 %.

Vláda zatím do podpory ekonomiky vložila asi 4,2 % HDP. Postiženým podnikům přispěla na mzdy, umožnila půlroční odklad splátek daní a velkým tzv. systémovým podnikům dotuje půjčky na doplnění oběžného kapitálu. Těžce zasažené stavební firmy mají možnost nechat si prodloužit platnost stavebních povolení, která vypršela na konci roku 2020, o jeden rok.

Díky nízkému vládnímu dluhu by také Rusko nemělo mít problém si na řešení dopadů krize půjčit peníze na finančních trzích, i když za půjčky musí platit vyšší úroky než vyspělé země. Vláda si zatím ale půjčovat nehodlá, stejně tak slibuje, že nebude zvyšovat daně.

Post-COVID-19 příležitosti pro české exportéry

Automobilový průmysl

I přes rozvoj domácí průmyslové základny a tlak na zahraniční automobilky směřující k výrobě aut v Rusku existují stále velké problémy s kvalitou dodavatelů, používaných výrobních technologií i výrobních dílů. Často jsou nedostatečně kvalitní technologie na výrobu přesných kusů a svařování, mechanismy pro úchyty a zpracování interiérů aut a mechatronika.

Domácí výroba chybí nebo nedosahuje požadované kvality u elektrických součástek, reduktorů, elektromotorů do nábojů kol, baterií a elektrických senzorů a převodovek. Všechny tyto součástky nebo technologie Rusko dováží, i když vláda tlačí zahraniční dodavatele k výrobě na území Ruska.

I s nabízenou vládní finanční podporou, která může dosahovat až třicet procent nákladů na projekt, bude ještě několik let objem a kvalita domácí výroby problémem, který poskytuje příležitost zahraničním dodavatelům.

Civilní letecký průmysl

Regionální letecká doprava uvnitř Ruska resp. její podpora ze strany vlády vede k růstu objemů letecké vnitrostátní dopravy a tedy i většímu množství používané letecké techniky než by tomu bylo za běžných komerčních podmínek. Potenciál vidíme především v regionálním civilním letectví, protože velká část ostatního letectví je nějakým způsobem postižena sankcemi EU.

ČR má, díky dlouhodobým dodávkám letounů L 410, výborné jméno, které by mohli využít i subdodavatelé leteckých dílů (motory, vrtule, hydraulické systémy, APUs).

Dopravní průmysl a infrastruktura

Velké množství tramvají v ruských městech je československé výroby a potřebují, stejně jako trolejbusy a další prostředky městské hromadné dopravy, generální opravy nebo úplnou výměnu. Deset největších ruských měst kromě Moskvy a Petrohradu má projít kompletní obnovou tramvajového a trolejbusového parku, plánuje se nakoupit přes 6 tis. tramvají a 5 tis. trolejbusů.

Do programu se mohou zapojit i velcí investoři, kteří by převzali dlouhodobé provozování veřejné dopravy v těchto městech. Pandemie a změna rozpočtových priorit může tyto plány zpomalit o několik let, nutnost investic ale přetrvá.

Železniční nákladní vozy, které budou procházet generální opravou, by měly být vybaveny kazetovými ložisky namísto stávajících kuličkových. V zemi existující výrobci budou mít kapacitní problém uspokojit vládou vyžadovanou změnu, protože nový druh ložisek má dosud jen necelých deset procent z více než 1,15 mil. železničních vagonů v Rusku.

V Rusku není ani dostatek servisních center, která by dokázala tyto výměny, jež podle odhadů mohou představovat investiční náklady kolem 100 mld. Kč, provádět. Příležitost může být také pro výrobce oceli, protože v Rusku vyráběná ocel zatím nesplňuje všechny parametry na nový druh ložisek. Jako první se do výměny chce pustit provozovatel železniční nákladní dopravy FGK.

Energetický průmysl

Energetický sektor je hlavním strategickým sektorem ruské ekonomiky. Těžiště jeho významu je především v ropném a plynárenském průmyslu, nicméně z českého pohledu skýtá největší exportní příležitosti segment výroby tepla a elektrické energie. Perspektivní oblastí je modernizace klasických tepelných elektráren a výroben tepla, kde je možné se prosadit především při dodávkách jednotlivých komponent, jako jsou kompresory, čerpadla či kotle.

Možnosti existují i v oblasti dodávek nových energetických celků jako například menších elektráren a dieselových, kogeneračních a paroplynových jednotek, kde je ale třeba počítat s častým požadavkem na zajištění exportního financování. V rámci menších projektů na regionální úrovni panuje zájem i o dodávky technologií z oblasti obnovitelných zdrojů energie. České společnosti těží z dobrého jména, které na trhu stále mají.

Chemický průmysl

V Rusku se jen 4 % zemního plynu a 5 % ropy zpracovávají a používají na výrobu chemických výrobků, naprostá většina vytěžených surovin se spotřebovává v zemi nebo prodává do zahraničí v surové podobě. Navíc monopol na vývoz plynu a ropy nutí těžaře přijímat ceny od Gazpromu a Trasnněfti, hledají proto cestu v růstu výroby chemických produktů s použitím vlastní produkce ropy a plynu.

Kromě tradičních chemických firem tak plány na výrobu jednodušších (etylen, propylen) i složitějších polymerů mají a investice realizují stále častěji i dosud výhradně plynařské a ropné společnosti. Staví se nebo se plánují investice do několika závodů o kapacitě 0,5–1 mil. tun a více ročně, do roku 2025 by se v Rusku mělo vyrábět 11,1 mil. tun těchto materiálů.

Potřeba jsou především technologie na výrobu chemikálií a s tím spojené dodávky materiálů, řídicích systémů a výrobních zařízení. Podíl zpracovávaného zemního plynu by se tak měl do roku 2030 zdvojnásobit a podíl zpracovávané ropy zvýšit o 30 %.

Strojírenský průmysl

Ruské podniky jsou často vybavené již dosluhujícími obráběcími stroji české výroby, které potřebují generační obměnu. Odvětví strojírenství a metalurgie jsou sice asi nejvíce postižené sankcemi a ruským požadavkem lokalizace výroby, ale ruské potřeby je nutné řešit v krátké době a často se dá přednost koupi hotového řešení před dlouholetým procesem vlastního vývoje a výroby.

Příležitosti jsou dané i ruskou snahou o samostatnost ve výrobě většiny produktů, k tomu právě jsou potřeba moderní obráběcí technologie, které zatím Rusko nevyrábí. Vládou mohutně podporovaná modernizace a rozvoj Dálného východu a jeho průmyslové výroby také umožňují vzniknout novým příležitostem, které se dosud neobjevovaly.

Vodohospodářský a odpadní průmysl

V Rusku probíhá klimatická změna 2,5× rychleji, než je světový průměr, z cílových 87 % má zatím jen méně než 80 % obyvatel přístup ke kvalitní pitné vodě a 89 % použité vody se bez čištění vypouští do řek. V situaci, kdy navíc lidé a firmy vytváří 55–60 mil. tun tvrdého odpadu bez třídění ročně, jsou celostátní projekty „Čistá voda“ a „Nakládání s pevnými odpady“ příležitostí, jak využít ruské potřeby v těchto oblastech.

Regiony dostaly právo plánovat stavby vlastních spaloven tuhého odpadu, podle odhadů by se jich v Rusku mohlo postavit 25–30. Vláda chce, aby firmy i obyvatelé začali recyklovat odpady, cílem je recyklovat 36 % veškerého pevného odpadu. V Rusku je jen několik firem schopných vyprojektovat a postavit třídírnu odpadu, šance mají ty české firmy, které dokážou tyto služby zrealizovat.

Plánuje se spuštění programu „Rozšířená zodpovědnost výrobce“, který přenese zodpovědnost za druhotné využití výrobku a jeho obalu na výrobce. Naprostá většina průmyslových firem nemá v této oblasti zkušenosti a při spouštění vlastních kapacit na nakládání s odpady může poptávat konzultační a asistenční služby.

Vláda plánuje stimulaci třídění domácího odpadu, k čemuž budou potřeba velké nádoby na sběr plastů a barevného skla. I když v některých regionech jako Moskva nebo Republika Komi se třídí 60–100 % domácího odpadu, v některých částech Ruska tato možnost vůbec neexistuje.

Cílem je, aby se do roku 2024 podíl tříděného odpadu zvýšil z dnešních 26 na 42 %. Změna má nastat díky nákupu více než 300 tisíc kontejnerů tak, aby se jejich počet po celém Rusku zvýšil z dnešních 92 na 420 tisíc kusů. Nákupy si realizují jednotlivé regiony, které na ně dostávají finanční dotace od Ruského ekologického centra.

Klimatické změny v Arktidě mají dopady na globální ekologii a ekonomiku, Rusko by v té oblasti mělo realizovat vodohospodářské a ekologické projekty.

Zdravotnický a farmaceutický průmysl

Ještě před pandemií covidu-19 spustilo Rusko dva národní programy, Zdravotnictví a Demografie, které jsou mezi třinácti prioritami ruské vlády do roku 2024. Jejich cílem je zlepšit úroveň zdravotnictví a významně prodloužit věk dožití v Rusku.

Prezident ještě svým nařízením nechal do programu Zdravotnictví přidat cca 9 mld. USD nad rámec plánovaných výdajů, především na obnovu tzv. první linie, tedy sítě poliklinik, první pomoci a regionálních lékařských center, které jsou ve špatném stavu a kam se pacienti obracejí s prvními příznaky zdravotních problémů.

Kromě lékařského, především diagnostického vybavení těchto objektů budou potřeba stavební a instalační práce, doplněné následnou údržbou instalovaných přístrojů neoperačního charakteru, a školení zdravotnického personálu. Ruské nemocnice poptávají kyslíkové přístroje a uzavírací ventily k lahvím pro zdravotní plyny.

Roste poptávka po vitaminech a potravinových doplňcích. Ruské zdravotnictví poskytuje jen málo státem hrazených výkonů, a lidé proto investují do léků bez předpisu a vitaminů, aby posílili svou imunitu. Rusko také patří mezi státy, které nejvíce tlačí na zahraniční výrobce, aby svoje patentované léky poskytovali za nízké ceny. Mnoho z nich proto raději z ruského trhu odešlo. I to je důvod, proč je v Rusku výhodnější dodávat léky bez předpisu než dodávat patentované léky na předpis.

Atraumatické chirurgické jehly, které nahradily klasické starší, do nichž se vkládá nit, se do Ruska musejí dovážet, protože domácí producenti nevyrábějí tyto jehly v dostatečné kvalitě. Dovážet se také musí šicí nitě jako surovina, která se v Rusku strojově spojí s atraumatickou jehlou do finálního výrobku.

České lázně a sanatoria mohou post-covidovým pacientům s dýchacími obtížemi a následky nabízet ozdravné pobyty v ČR, některé velké ruské podniky tyto pobyty hradí nebo na ně přispívají.

Zemědělský a potravinářský průmysl

Rusko se od roku 2014 snaží být co nejvíce soběstačné v domácí zemědělské produkci a potravinářství. Omezení související s pandemií, která způsobila dílčí výpadky dodávek některých potravin (např. zeleniny z Číny na Dálném východě), potřebu soběstačnosti ještě více utvrdila.

Rusko tak více než hotové potraviny poptává veškeré zboží nezbytné pro domácí zemědělství a zpracovatelský průmysl: plemenná zvířata, genetický materiál, osiva, sadbu, veterinární preparáty, krmiva, agrochemii. Perspektivní je stále dovoz zemědělských a potravinářských technologií. Ve všech uvedených oborech je zároveň nezbytné vzdělávání specialistů a předávání know-how.

V případě potravin přetrvává poptávka po tradičních českých potravinách a nápojích, jako je pivo (v souvislosti s omezením restaurací v prvé řadě v plechovkách), minerální vody, maková semena, cukrovinky a další.

V souvislosti s pandemií se řada obyvatel, především těch bohatších a ve velkých městech, snaží o zdravý způsob života, s čímž souvisí zvýšená poptávka po zdravé výživě. Stále více populární jsou např. rostlinná mléka a výrobky, ořechové pasty, mouky, obiloviny, tyčinky atp. Roste poptávka po vitaminech a potravinových doplňcích.

S ohledem na chladné klima se část zeleniny a bobulí musí pěstovat ve velkokapacitních sklenících. V posledních letech se do provozu uvádí dvě stě až tři sta skleníků ročně a podle ruských zemědělců se jedná o jednu z nejvýhodnějších investic v dnešním zemědělství.

Rusko v loňském roce ve sklenících vypěstovalo 1,25 mil. tun úrody na 2 800 krytých hektarech, což je nejvíce od rozpadu Sovětského svazu. Příležitost tak mají nejen dodavatelé technologií a materiálů pro stavbu skleníků, ale i producenti semen a ošetřovacích přípravků pro rostliny a regulátorů růstu.

Roste také poptávka po vzdělání specialistů pro řízení procesů ve velkých sklenících, protože chybí znalosti o moderním pěstování plodin ve sklenících. Vláda investice do skleníků podporuje i finančně, i když se míra podpory v jednotlivých regionech liší. Teritoriálně se skleníky staví nejvíce v jižních částech Ruska: Kubáň, Krasnodarský kraj, Stavropolský kraj, dále Čeljabinská, Lipecká a Moskevská oblast a Republika Baškortostán.

Velvyslanectví ČR v Moskvě
e-mail: commerce_moscow@mzv.cz
www.mzv.cz/moscow