Ruská federace patří mezi největší světové ekonomiky – její nominální HDP dosahuje přibližně 2,5 bilionu USD (2025), což ji řadí zhruba na 9.–11. místo globálně. Podle parity kupní síly (PPP) jde o čtvrtou největší ekonomiku světa a zároveň člena skupiny G20. V evropském kontextu patří Rusko mezi největší ekonomiky (přibližně 5. místo podle nominálního HDP), přičemž podle PPP je největší ekonomikou v Evropě. Současně je nejlidnatější evropskou zemí s přibližně 146 miliony obyvatel a rozlohou největším státem na světě.Do února 2022 bylo Rusko hlavním dodavatelem ropy a zejména zemního plynu pro evropské země. Přestože nepatřilo mezi vyspělé ekonomiky, jeho velikost, počet obyvatel, geografická blízkost, přetrvávající popularita tradičních českých výrobků i historické ekonomické vazby vytvářely určitý potenciál pro české výrobce a exportéry.

Dlouhodobě agresivní politika Ruska, projektující do ekonomické spolupráce politické cíle, které byly v rozporu s českými zahraničně-politickými a bezpečnostními zájmy, vedla k postupné změně situace. Válečná agrese Ruska proti Ukrajině s následnými sankcemi Evropské unie a západních zemí zásadním způsobem omezila možnosti českých výrobců a exportérů uplatnit se na místním trhu. V důsledku válečných událostí na Ukrajině došlo k zásadnímu omezení surovinové závislosti ČR na Rusku a ukončení spolupráce v průmyslových oblastech s možným využitím pro válečný průmysl. Česká republika uplatňuje všech 20 sankčních balíčků EU.

Podnikání v Rusku je dnes s ohledem na stále silnější státní dirigismus a nepředvídatelné zásahy do ekonomických aktivit firem hodnoceno jako vysoce rizikové bez možnosti využití standardních právních nástrojů. Tuto skutečnost prohlubuje zákon o zahraničních agentech a umístění ČR na seznam tzv. “nespřátelených zemí“, které mohou zásadním způsobem ovlivnit ekonomické aktivity českých subjektů na místním trhu. Za současné situace nedoporučuje MZV ČR uskutečňovat do Ruské federace pracovní ani turistické cesty.

Lze předpokládat, že se v Rusku, které se v horizontu několika příštích let bude potýkat s ekonomickými problémy, budou dále zhoršovat podmínky pro podnikání i vymahatelnost práva, které většině zahraničních firem neumožní v Rusku dlouhodobě působit.

Ruská ekonomika v posledních letech prochází výraznými změnami, které jsou úzce spjaty s pokračující válkou proti Ukrajině, západními sankcemi a globálními výkyvy na trzích s ropou. Po hlubokém propadu HDP v roce 2022, kdy hospodářství silně zasáhla invaze na Ukrajinu a s ní související sankce, následoval v letech 2023 a 2024 silný růst, tažený především masivními státními výdaji a investicemi do vojensko‑průmyslového komplexu a celkovým přechodem ekonomiky na „válečný režim“. V roce 2025 však růst výrazně zpomalil: HDP se zvýšil zhruba o 1%, tedy výrazně méně než v předchozích dvou letech.

Příliv peněz do ekonomiky v důsledku válečných zakázek a rozpočtových výdajů byl doprovázen vysokou inflací. Zatímco v roce 2024 dosáhla oficiální inflace přibližně 9,5%, v roce 2025 se ji podařilo snížit zhruba na 5,6%, nicméně u řady položek – zejména potravin a služeb – ceny dál rostou rychleji než průměr. Centrální banka nadále udržuje vysoké úrokové sazby, aby tlumila inflační tlaky, což ale zároveň brzdí soukromé investice a spotřebu. Pro rok 2026 ruské úřady i centrální banka počítají s mírným růstem HDP kolem 0,5–1,5% a inflací přibližně 5–5,5%, tedy nad oficiálním cílem 4%.

Současný model růstu založený na expanzi vojenských výdajů a administrativním přerozdělování zdrojů se z dlouhodobého hlediska jeví jako neudržitelný. Výrazné zpomalení růstu v roce 2025 a očekávané nízké tempo v letech 2026–2027 naznačují, že ekonomika naráží na své limity. Ruská ekonomika trpí hlubokými strukturálními problémy, které nebude možné krátkodobě vyřešit a budou pravděpodobně brzdit růst i v dalších letech. Podniky mají vyčerpané výrobní kapacity a jejich další rozšiřování je omezené kvůli nedostatku pracovních sil, danému mobilizací, odchody části obyvatel do zahraničí a demografickým vývojem. 

Nezaměstnanost zůstává historicky velmi nízká, pod úrovní 3%, což svědčí spíše o přehřátém trhu práce než o zdravé zaměstnanosti. Současně dochází ke snižování soukromých investic a k odkládání projektů kvůli vysokým úrokovým sazbám, nejistotě ohledně dalšího vývoje sankcí a omezenému přístupu k moderním technologiím.

Důležitým faktorem pro ruské hospodářství zůstává vývoj cen ropy, která je hlavním zdrojem státních příjmů. Po období slabších cen a tlaku na rozpočet situaci v roce 2026 dočasně zmírnil růst světových cen ropy v souvislosti s vývojem na Blízkém východě, což umožnilo vládě odložit plánované škrty a změny tzv. rozpočtového pravidla. Současné nastavení pravidla vychází z referenční ceny ropy Urals kolem 59 dolarů za barel; při vyšších cenách může vláda doplňovat rezervy ve Fondu národního bohatství, při nižších je naopak nucena rezervy čerpat.

Navzdory tomuto dočasnému uvolnění zůstávají v klíčových odvětvích patrné známky ochlazování. Projevy zpomalení jsou viditelné v potravinářství, chemickém průmyslu nebo ve strojírenství, kde se projevují vyšší náklady na vstupy, logistická omezení i horší dostupnost moderních komponent. Zhoršuje se situace také v těžebním sektoru: zvláště kritická je těžba a export uhlí, ale problémy pociťuje i část ropného a plynárenského průmyslu kvůli sankcím, diskontům u ropy Urals a přesměrování vývozu na vzdálenější trhy.

Klesají rovněž prodeje osobních automobilů, zemědělské techniky a dalšího dlouhodobého zboží, což odráží kombinaci nižší kupní síly domácností, drahého úvěru a technologických omezení po odchodu řady západních výrobců. Firmy se stále častěji potýkají s opožděnými platbami, nárůstem provozních nákladů a tlaky na mzdy v prostředí nedostatku pracovních sil. To dále zvyšuje riziko platební neschopnosti v některých segmentech a omezuje jejich schopnost investovat do modernizace.

Navzdory těmto problémům není bezprostřední kolaps ruské ekonomiky v dohledné době pravděpodobný. Stát má stále k dispozici rezervy ve Fondu národního bohatství a díky vyšším ropným příjmům zvládá zatím financovat narůstající rozpočtové deficity, i když s rostoucími náklady. Pokud se však současné trendy nezmění, fiskální, sociální a technologická omezení se pravděpodobně projeví výrazněji v průběhu druhé poloviny dekády.

Ruská ekonomika patří i nadále mezi největší na světě – podle parity kupní síly se pohybuje kolem pátého místa – a disponuje rozsáhlými přírodními zdroji, včetně významných zásob ropy, plynu a dalších surovin. Rusko je zároveň jedním z hlavních světových vývozců potravin a zbraní a udržuje si důležitou pozici na trzích s energií, především v Asii. Válka proti Ukrajině a sankce však zásadně změnily postavení země na globálním trhu a urychlily její orientaci směrem k Číně, Indii a dalším nezápadním partnerům.

Země čelí rozsáhlým sankcím EU, USA a dalších západních států, které omezují přístup ruských bank a podniků k západním finančním trhům, technologiím a službám. Většina významných ruských bank byla odpojena od systému SWIFT, byl zaveden cenový strop na ruskou ropu a ropné produkty a zmrazena značná část zahraničních aktiv ruské centrální banky. Mnoho ruských společností a jednotlivců se nachází na sankčních seznamech, což omezuje jejich možnost cestovat, obchodovat a získávat financování v zahraničí.

Ruský trh rovněž opustilo z vlastní iniciativy velké množství západních firem, což přineslo krátkodobé výpadky v nabídce zboží a služeb a dlouhodobější problémy v oblasti technologií, standardů a know‑how. Část těchto mezer se Rusko snaží zaplnit importy z Číny, Turecka a dalších zemí, případně „paralelním dovozem“, ale kvalita a spolehlivost dodavatelských řetězců zůstává nižší než před válkou. Rusko se tak ocitlo ve stavu částečné ekonomické izolace, která sice nevedla ke kolapsu, ale dlouhodobě výrazně omezuje jeho rozvojový potenciál.