Směnky

29. 9. 2008 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Dokument je základním úvodem do problematiky směnečného práva. Seznamuje se základními pojmy a instituty směnečného práva a poskytuje přehled o využití směnky v praxi a právních úkonech s tím souvisejících. Pojednává mj. témata: druhy směnek (platební, zajišťovací, vlastní, cizí), splatnost směnek (vistasměnka, datosměnka, fixní směnka), související úkony (převod, přijetí a předložení směnky k placení) a práva (postihu, protestu). Neopominuta je rovněž problematika zániku směnečných závazků.

Obsah dokumentu:

Směnka jako cenný papír

Za cenný papír lze označit listinu, s níž je spojeno právo takovým způsobem, že ho nelze bez této listiny uplatnit. Podle zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech jsou cennými papíry.

  • akcie,
  • zatímní listy,
  • poukázky na akcie,
  • podílové listy,
  • dluhopisy,
  • investiční kupóny,
  • kupóny,
  • opční listy,
  • směnky,
  • šeky,
  • náložné listy,
  • skladištní listy a
  • zemědělské skladní listy.

Základní třídění cenných papírů

Cenné papíry lze třídit dle nejrůznějších kritérií, z nichž k nejdůležitějším patří třídění podle předmětu práv, podle podoby, formy či podle vyjádření kauzy.

Předmět práv

Dle předmětu práv spojených s cenným papírem rozlišujeme cenné papíry obligačně právní, se kterými je spojeno právo na peněžité plnění, cenné papíry věcně právní, se kterými je spojeno právo na nepeněžité plnění a cenné papíry účastnické, se kterými je spojeno právo na účast v obchodní společnosti.

Podoba cenného papíru

Dle podoby rozlišujeme cenné papíry listinné (existují v hmotné podobě) a zaknihované (existují v nehmotné podobě, tj. jako záznam v zákonné evidenci).

Forma cenného papíru

Podle formy rozlišujeme cenné papíry na jméno, na řad a na doručitele.

Cenné papíry na jméno (rektapapíry, papíry au nom) jsou ty, kde jméno oprávněné osoby je uvedeno v textu a práva spojená s cenným papírem lze převádět pouze obecnou cestou upravenou předpisy práva občanského.

Cenné papíry na řad (ordre papíry) obsahují jméno prvního majitele, jejich převod se však uskutečňuje rubopisem (indosamentem) a práva spojená s cenným papírem je oprávněn vykonávat ten, komu svědčí nepřetržitá řada rubopisů.

Cenné papíry na doručitele (papíry au porter) neobsahují jméno oprávněné osoby, ale pouze označení na doručitele. Převod takového cenného papíru se uskutečňuje předáním a právo na plnění z cenného papíru na doručitele má ten, kdo cenný papír předloží.

Vyjádření kauzy cenného papíru

Cenné papíry, v nichž není vyjádřen hospodářský důvod (kauza) se označují jako cenné papíry abstraktní, zatímco cenné papíry, v nichž je kauza vyjádřena, bývají označovány jako cenné papíry kauzální.

Z hlediska výše uvedených kritérií lze směnku definovat jako cenný papír obligační, který může existovat pouze v listinné podobě. Směnka může být vydána na jméno nebo na řad a na rozdíl od jiných cenných papírů jde vždy o cenný papír abstraktní. Vyjádření kauzy na směnce způsobuje její absolutní neplatnost.

zpět na Obsah dokumentu

Definice směnky

Institut směnky je upraven zákonem č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále též jen „zákon“). Pojem směnky však není v tomto ani v jiném zákoně definován.

Zjednodušeně lze říci, že směnka je cenný papír obsahující bezpodmínečný písemný závazek (příkaz) v přesně určené formě poskytující majiteli směnky právo vyžadovat ve stanovené lhůtě úhradu peněžní sumy uvedené na směnce.

Druhy směnek

Obdobně jako cenné papíry, lze také směnky třídit podle různých kritérií. Ačkoli zákon směnečný a šekový rozlišuje pouze mezi směnkami vlastními a cizími, v praxi se lze často setkat také s tříděním směnek dle jejich funkce na směnky platební a směnky zajišťovací.

Platební směnka

Funkce směnky není nijak vyjádřena v jejím obsahu, ale je dána dohodou směnečného věřitele a dlužníka. Smyslem a účelem platební směnky je, aby v okamžiku její splatnosti došlo k proplacení. Majitel směnky si však může jednoduchým způsobem opatřit hotové peníze ještě před splatností směnky, a to tím, že směnku prodá. Tato funkce směnky se proto uplatňuje zejména při dodávkách zboží a služeb.

Zajišťovací směnka

Na rozdíl od platební směnky, smyslem zajišťovací směnky není její proplacení, ale zajištění toho, aby byl splněn jiný závazek. V okamžiku kdy je splněn směnkou zajištěný závazek, zaniká dle dohody důvod platit podle směnky.

Směnka vlastní

V návaznosti na obecnou definici směnky uvedenou výše, lze směnku vlastní definovat jako bezpodmínečný závazek (slib) výstavce (trasanta) zaplatit osobě ve směnce uvedené (remitentovi) v určené době a na určeném místě směnečnou sumu.

Vzor směnky vlastní

Vzor směnka vlastní

Směnka cizí

Směnka cizí obsahuje bezpodmínečný příkaz třetí osobě (trasátovi nebo také směnečníkovi), aby osobě uvedené ve směnce v určené době a na určeném místě zaplatila směnečnou sumu.

Vzor směnky cizí

Vzor směnky cizí

zpět na Obsah dokumentu

Náležitosti směnky

Každá směnka musí obsahovat všechny obligatorní náležitosti stanovené zákonem. Listina, která neobsahuje některou z podstatných náležitostí a taková chybějící náležitost není ani v souladu se zákonem nahrazena jiným údajem, není platnou směnkou.

Zákonné náležitosti směnky jsou následující:

  • označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyce, ve kterém je listina sepsána;
  • bezpodmínečný příkaz/slib zaplatit určitou peněžitou sumu;
  • jméno toho, kdo má platit (směnečníka), pouze u směnky cizí
  • údaj splatnosti;
  • údaj místa, kde má být placeno;
  • jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;
  • datum a místo vystavení směnky;
  • podpis výstavce.

Označení směnka v textu

Každá směnka musí v textu obsahovat slovo „směnka“, a to v jazyce v jakém je sepsána. Označení „směnka“ nelze nahradit jiným výrazem, ani pokud se jedná o obsahově stejný pojem (např. směnka nebude platná, pokud se v textu místo označení směnka objeví pojem trata, nebo označení směnečná listina či směnečný úpis). Zároveň nepostačuje uvést označení směnka v nadpise listiny, ale musí být obsaženo v jejím textu.

Bezpodmínečný příkaz/slib platit

Příkaz daný směnkou cizí nebo slib obsažený ve směnce vlastní nesmí být vázán na splnění žádné podmínky.

Výše částky, která má být zaplacena (směnečná suma), musí být stanovena jednoznačným způsobem. Ačkoli zákon nevyžaduje, aby byla směnečná suma vyjádřena číslem i slovy, v praxi se stalo zvykem uvádět směnečnou sumu jak číslem, tak slovy. Je-li směnečná suma udána jak slovy, tak čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma vyjádřená slovy. Je-li směnečná suma udána několikrát slovy a několikrát čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma nejmenší.

Směnečná suma může být vyjádřena v české nebo v cizí měně. Pokud je směnka vystavena v cizí měně a nebosahuje-li doložku o efektivním placení v cizí měně, může být proplacena v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den splatnosti. Ocitne-li se dlužník v prodlení s placením, může majitel volit mezi kurzem v den splatnosti a v den placení. Výstavce však také může stanovit, že se má platit podle kurzu určeného ve směnce.

Obsahuje-li směnka doložku o efektivním placení, musí být proplacena v udané měně (např. „zaplaťte za tuto směnku efektivně 10.000 Euro“).

Jméno směnečníka

Uvedení jména směnečníka je podstatnou náležitostí pouze směnky cizí. Směnečníkem může být kdokoli kromě remitenta, tedy i sám výstavce, který je oprávněn vydat tzv. zastřenou směnku vlastní. Přijetí směnky směnečníkem vždy záleží pouze na něm. Pokud směnku přijme, stane se hlavním (přímým) dlužníkem, pokud ji odmítne, nebude směnečně vázán.

K přijetí směnky musí dojít písemně. Přijetí se vyznačuje slovem „přijato“ nebo jiným slovem stejného významu a podpisem směnky na jejím líci. Za přijetí směnky však platí také pouhý podpis směnečníka.

Přijetí musí být bezpodmínečné, směnečník však může příkaz přijmout pouze částečně. Přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Přijetí směnky nemůže být odvoláno.

Směnka se k přijetí předkládá v místě bydliště směnečníka, nebo na jiném určeném místě. Jiná osoba než směnečník se však příjemcem stát nemůže.

Údaj o splatnosti

Splatnost směnky nemusí být dána určitým konkrétním datem, musí však být dostatečně určitá. Splatnost muže být stanovena čtyřmi způsoby:

  • na viděnou (vistasměnka),
  • na určitý čas po viděné (lhůtní vistasměnka),
  • na určitý čas po datu vystavení směnky (datosměnka),
  • na určitý konkrétní den (fixní směnka).

Vistasměnka

Vistasměnka se vyjadřuje např. slovy: „Za tuto směnku zaplatím při předložení .....“. Směnka na viděnou je splatná při předložení. Na rozdíl od směnek, u nichž je splatnost určena, se nepředkládá k přijetí a dlužník tak musí být stále připraven k placení směnky v platebním místě. Dle zákona musí být vistasměnka předložena k placení do jednoho roku od data vystavení, výstavce však může tuto lhůtu zkrátit nebo naopak určit lhůtu delší.

Lhůtní vistasměnka

Lhůtní vistasměnka se vyjadřuje např. slovy: „Za tuto směnku zaplatím pět dnů po viděné .....“. Její podstata spočívá v tom, že věřitel musí nejprve předložit směnku k vidování a teprve poté může žádat její proplacení. Pro dlužníka to znamená, že nemusí být stále připraven k placení směnky, jelikož mezi vidováním a přijetím směnky k zaplacení musí uběhnout lhůta alespoň jednoho dne, a může se na plnění ze směnky připravit. Splatnost lhůtní vistasměnky se odvíjí od data jejího přijetí nebo od data protestu. Lhůta pro předložení směnky k vidování se řídí buď zákonem (stejně jako u vistasměnky činí jeden rok) nebo může být stanovena výstavcem.

Datosměnka

Směnka splatná určitý čas po vystavení je směnka, kde je doba splatnosti stanovena na směnce např. slovy: „Za tuto směnku zaplatím deset dnů po vystavení ........". Takto stanovená lhůta musí být minimálně jednodenní, tj. směnka může být splatná nejdříve den následující po jejím vystavení. Naopak maximální délka této lhůty není stanovena, může být tedy libovolně dlouhá.

Pro počítání lhůt obsahuje zákon následující pravidla:

  • Směnka vystavená na jeden měsíc nebo na několik měsíců po datu vystavení nebo po viděné je splatná ve shodný den měsíce, v němž má být placeno. Není-li v měsíci takový den, je směnka splatná poslední den toho měsíce.
  • Je-li směnka vystavena na jeden a půl měsíce nebo na několik měsíců a půl měsíce po datu vystavení nebo po viděné, počítají se nejprve celé měsíce.
  • Je-li splatnost určena na začátek, střed nebo konec měsíce, rozumí se tím prvý, patnáctý nebo poslední den tohoto měsíce.
  • Výrazy „osm dní“ nebo „patnáct dní“ se nerozumějí jeden nebo dva týdny, nýbrž celých osm nebo patnáct dní.
  • Výrazem „půl měsíce“ se rozumí patnáct dní.

Fixní směnka

Splatnost fixní směnky je stanovena určitým konkrétním dnem, který musí být zcela jednoznačně určen. Zákon pro stanovení dne splatnosti nestanoví žádný konkrétní způsob uvedení splatnosti a v praxi je možné se setkat s následujícími variantami:

  • splatnost je stanovena přesným datem, uvedením dne, měsíce a roku např. 10. 3. 2010,
  • splatnost je uvedena názvem dne v týdnu ve spojení s dalším upřesňujícím údajem, např. první čtvrtek roku 2009,
  • splatnost lze stanovit také na počátek, půli nebo konec měsíce, přičemž při výkladu těchto pojmů je potřeba vycházet z výše uvedených pravidel, tj. počátek měsíce znamená první den měsíce, střed měsíce znamená patnáctý den a konec měsíce znamená poslední den měsíce,
  • splatnost lze stanovit také názvem jednodenního svátku, např. na Silvestra 2010.

Naproti tomu neplatná je směnka, která neobsahuje rok splatnosti, směnka se splatností dřívější než je datum vystavení, směnka splatná alternativně v různé dny (např. 1. nebo 2. ledna 2013) nebo směnka, která stanoví splatnost v určitém časovém rozmezí (např. od 1. 1. do 10. 1. 2012)

V případě, že směnka neobsahuje údaj o splatnosti, nejde o směnku neplatnou, ale uplatní se ustanovení § 2 zákona směnečného a šekového, dle kterého o směnce, v níž není uveden údaj o splatnosti, platí, že je splatná na viděnou.

Údaj místa, kde má být placeno

Platební místo je údaj, který určuje, kde má dojít ke splnění povinnosti zaplatit směnku, tj. kde má majitel směnku předložit k placení. K platnosti směnky postačí, je-li platební místo uvedeno alespoň názvem obce nebo města. Vzhledem k tomu, že vyhledání místa, kde má být směnka předložena, může být v případě, že jím bude např. Praha poměrně náročné, je vždy vhodné určit platební místo také dalšími údaji. Je-li údaj o platebním místě pouze obecný, stanoví zákon, že směnka má být předložena nejprve v místnostech, kde povinná osoba provozuje svůj podnik, a teprve nemá-li jich, nebo nedají-li se vypátrat, v jejím bytě.

Ačkoli je údaj platebního místa podstatnou náležitostí směnky, nemusí jeho absence vždy znamenat neplatnost směnky. Pro případ, že směnka neobsahuje zvláštní údaj místa, kde má být placeno, platí, že místo uvedené u jména směnečníkova je místem platebním a zároveň místem směnečníkova bydliště. Proto je vhodné, aby směnečník byl na směnce označen nejen svým jménem, ale také bydlištěm, nebo sídlem, jde-li o právnickou osobu.

Zvláštním určením místa splatnosti směnky je tzv. domicil. Domicilovaná směnka je směnka, která je na základě zvláštní doložky splatná u třetí osoby, jenž je odlišná od majitele směnky i dlužníka. Domicilovat lze směnku vlastní i směnku cizí. Třetí osoba, uvedená na směnce, která není směnečně zavázaná, ale u které je směnka splatná, se nazývá domiciliátem (umístěncem). Domiciliátovi není směnka předkládána proto, aby ji sám splatil, ale proto, aby se na splacení dohodl se směnečným dlužníkem. Domiciliátem směnky bývá často například banka, která provádí proplacení na základě smluvního ujednání s dlužníkem. Umístění směnky bývá vyjadřováno slovy: „splatno u .....“. Ačkoli domicil není podstatnou náležitostí směnky, může mít jeho nesprávné určení za následek absolutní neplatnost směnky. Jedná se o případ, kdy se údaj platebního místa liší od místa domicilu, tedy směnka je pro vnitřní rozpor absolutně neplatná.

Jméno remitenta

Další podstatnou náležitostí směnky je jméno toho, komu má být zaplacena směnečná suma – remitenta. Směnka nemůže být vystavena ve prospěch neurčité osoby (např. „na doručitele“). Remitentem může být kdokoli, kromě výstavce směnky vlastní a směnečníka. Směnka může znít také na řad vlastní výstavce, tj. výstavce může přikázat, aby třetí osoba platila jemu samému. V takovém případě obsahuje směnka příkaz vyjádřený slovy: „zaplaťte na náš řad vlastní“.

Zákon nestanoví, jakým způsobem má být remitent na směnce označen, z podstaty věci však plyne, že by měl být určen co nejjasněji, aby bylo možné jednoznačně identifikovat, o koho jde. Obsahuje-li směnka slib „zaplatím Janu Vopičkovi“ bez uvedení dalších údajů, pak je k výplatě směnečné sumy oprávněn každý nositel tohoto jména. Je proto vhodné určit remitenta nikoli pouze jménem, ale také místem bydliště či jiným údajem.

Datum a místo vystavení směnky

Datum vystavení směnky musí být, na rozdíl od data splatnosti směnky, určeno jedině konkrétním dnem, měsícem a rokem. Jakýkoli jiný způsob uvedení data vystavení nebo chybějící údaj o datu vystavení způsobí neplatnost směnky. Údaje na směnce však nemusí být pravdivé, stačí, pokud jsou možné. Neplatnost směnky proto způsobí také uvedení data vystavení, které je pozdější než datum splatnosti.

Chybí-li ve směnce údaj o místě vystavení, je možné ho ze zákona nahradit místem uvedeným u jména výstavce. V případě, že je ve směnce uvedeno místo u jména výstavce i místo vystavení, má přednost výslovně uvedené místo vystavení.

Podpis výstavce

Podpis výstavce bývá umístěn v pravém dolním rohu směnky, tak aby bylo zřejmé, že výstavce podepisuje celé směnečné prohlášení. Teprve podpisem výstavce je směnka vydána a výstavce se stává přímým dlužníkem (u směnky vlastní) nebo nepřímým (regresním) dlužníkem směnky cizí. Výstavce směnky odpovídá za přijetí a za zaplacení směnky. Svou odpovědnost za přijetí může výstavce vyloučit (např. doložkou „bez závazků za přijetí“), odpovědnosti za zaplacení se však zprostit nemůže. Jakákoli doložka, kterou by výstavce vylučoval svou odpovědnost za zaplacení směnky, platí za nenapsanou. Taková směnka tedy není neplatná, k napsané doložce se však nepřihlíží.

Podpis na směnce musí být vždy podpisem vlastnoručním, který není možné nahradit jinými prostředky. Podpis nemusí být čitelný a výstavce se nemusí podepsat celým jménem. Je však vhodné doplnit podpis dalšími údaji, které jednoznačně identifikují toho, kdo podepisuje. Bude-li směnku podepisovat právnická osoba, musí být součástí podpisu uvedení její firmy.

Podepíše-li směnku osoba, která není způsobilá k právním úkonům, směnka je platná, ale podepsaná osoba není směnečně zavázaná. Totéž platí v případě, je-li na směnce podpis nepravý nebo podpis vymyšlených osob.

zpět na Obsah dokumentu

Blankosměnka

V úvodu části, pojednávající o náležitostech směnky, bylo řečeno, že listina, které chybí některá náležitost požadovaná zákonem, není platná jako směnka. Výjimkou z tohoto ustanovení je vydání blankosměnky (nebo též biankosměnky), tedy směnky, která je vyplněna pouze částečně, a chybějící údaje jsou doplněny později. Aby se jednalo o blankosměnku, musí být splněny následující podmínky:

  • listina obsahuje alespoň jeden podpis,
  • v textu listiny je obsažené označení „směnka“,
  • neúplné vyplnění listiny je úmyslné a ten, kdo tuto listinu vystaví, udělí jejímu nabyvateli tzv. směnečné právo vyplňovací, tj. právo doplnit chybějící údaje, které bývá obvykle sjednáno v písemné formě, např. jako součást smlouvy apod.

Teprve doplněním chybějících údajů se blankosměnka stane platnou směnkou, a to i v případě, že její majitel nedodrží ujednání o tom, jaké údaje mají být do směnky doplněny. Platnost směnky nastává ex tunc, tedy k datu, kdy byla blankosměnka výstavcem podepsána.

Z výše uvedeného je zřejmé, že blankosměnka je pro výstavce i všechny další osoby, které se na směnku podepsali před doplněním chybějících údajů poměrně riskantní, zejména pak v případě, kdy směnečné právo vyplňovací není uděleno v písemné formě a o jeho obsahu neexistuje žádný doklad, nebo v případech, kdy je blankosměnka ještě před vyplněním převedena na třetí osobu.

Přívěsek (allonge)

Vzhledem k tomu, že směnka bývá předmětem obchodu a jako taková může opakovaně změnit majitele, nemusí plocha směnky stačit na všec

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek