Využívání kreativních technik



Kreativní techniky

Obsah kapitoly:

Existuje několik desítek technik podporujících kreativní vymýšlení nových nápadů nebo kreativního řešení problémů.

Podstatným pro použití těchto technik je „otevřené týmové ovzduší“. Takové ovzduší, v němž lidé mají pocit, že jejich vyjádření se k věci je vítáno (viz element 2.06 Otevřenost). Dále je podporují nehierarchické vztahy. I místo, kde se účastníci setkají, by mělo být vybráno pečlivě: například není vhodné místo, které mají lidé asociované s představou tvrdé vyčerpávající práce, s řešením konfliktů a rozporů apod.

To nejlepší, co můžete udělat, je prostudovat si specializovanou literaturu, odhadnout, které z technik by se pro vás, váš tým, vaše cíle a v různých situacích nejspíše hodily. Pak je s týmem vyzkoušet, vhodné pak dále používat a ty neúčinné nahradit jinými. Můžete si také na tento výběrový a tréninkový proces najmout externí agenturu. Konečné rozhodnutí, co a kdy použít, však vždycky musí vycházet z toho, co funguje, a co ne.

Jako úvod do problematiky zde uvedeme několik vybraných technik.

Brainstorming

Brainstorming je asi nejznámější kreativní technikou.

Základní principy:

  • nepříliš veliká skupina, 3–12 osob;
  • je vhodné, aby existoval moderátor, který dohlíží na dodržování pravidel a který zaznamenává, nejlépe všem na očích, získané nápady;
  • téma a metoda jsou oznámeny, pro nepříliš znalé účastníky je vhodné, aby moderátor uvedl pravidla;
  • nápady jsou přednášeny volně, tak, jak kohokoli napadnou, v průběhu generace se nápady zásadně neposuzují, ani nehodnotí;
  • neplatí autorské právo jednotlivce, ale kolektivu;
  • druhá fáze již není kreativní technikou, ale je nutná: z předložených nápadů vybrat ten nejlepší; výběr může učinit tatáž skupina, ale není to podmínkou, ani časově na sebe obě fáze nemusí bezprostředně navazovat.

Brainwriting

Je podobný technice brainstormingu pouze s tím rozdílem, že každý z účastníků musí napsat během stanoveného termínu několika minut tři nápady svého řešení na papír. Poté papír předá kolegovi. Postup se opakuje tak dlouho, dokud mají účastníci nápady (případně do úplného vyčerpání stanoveného časového limitu).

Myšlenkové mapy

Myšlenkové mapy (mind maps) silně podporují laterální typ myšlení, tedy hledání souvislostí. Je to jiný způsob než hledání řešení ve stávajících strukturách a systémech, odvozování řešení krok po kroku či stylem příčina–následek.

Základní postup tvorby myšlenkových map:

  • do středu tabule (flipchart) se napíše hlavní téma;
  • daná subtémata prvního řádu se propojí čarou s hlavním tématem a mohou se propojit i mezi sebou;
  • účastníci jsou vyzváni, aby generovali „něco“, co s daným tématem souvisí;
  • pak se postupuje stejným způsobem do témat dalšího řádu, přičemž je nyní možné propojovat i témata různých řádů mezi sebou navzájem.

Techniku myšlenkových map je možné použít nejen pro kreativní myšlení, ale také pro uspořádání myšlenek. Je možné ji použít nejen ve skupině, ale i pro podporu vlastního myšlení. Nejeden projektový manažer používá techniku myšlenkových map jako první nástroj při tvorbě projektového plánu.

Pro podporu tvorby myšlenkových map existuje celá řada softwarových nástrojů.

Crawford slip

Obtížně přeložitelná technika Crawford slip je jednoduchá a přitom velmi efektivní. Je vhodná pro skupinu v počtu 3–12 účastníků.

Účastníci jsou sezváni do jedné místnosti a moderátor oznámí následující pravidla:

  • položím vám několik otázek (cca 10);
  • na každou otázku musíte odpovědět písemně, během jedné minuty;
  • vše zpracováváte samostatně, bez interakce s ostatními účastníky;
  • vaše odpověď nesmí být nikdy stejná.

Po akceptaci pravidel účastníky položí moderátor první otázku. Například: Kdo je nejdůležitější zainteresovanou stranou na našem projektu? Nebo: Jaké je největší riziko našeho projektu? Apod.

Účastníci v tichosti, během jedné minuty, napíší na papír svou odpověď.

Poté moderátor položí druhou otázku – naprosto stejnou, jako předtím. Odpověď se však nesmí opakovat, a proto musí účastníci vymyslet něco jiného.

Toto se opakuje zhruba desetkrát.

Výstupem je poměrně obsáhlý seznam možných odpovědí. Čím bude skupina „pestřejší“, tím je vyšší pravděpodobnost, že získáme opravdu vyčerpávající informaci.

Po sběru všech odpovědí zřejmě zjistíme, že některé odpovědi se vyskytly i vícekrát, případně můžeme zkoumat i pořadí, v jakém byly jednotlivými účastníky uvedeny.

Seznam odpovědí se nám pak může stát seznamem orientovaným dle četnosti nebo důležitosti odpovědí.

Strategie Walta Disneye

Přestože tato technika překračuje svým rozsahem rámec kreativity, rozhodli jsme se ji, pro její úplnost při řešení různých problémů a výzev, popsat.

Walt Disney, známý podnikatel, zjistil, že se mu osvědčuje používat od nápadu k realizaci tří různých postojů či kognitivních stylů. Užitečnost této techniky si ověřilo i mnoho dalších. Používá se zejména v týmech, lze ji však také použít individuálně. Je například vhodná při přípravě nových projektů.

Podívejme se na základní postup:

  1. Nejdříve se rozdělí tři role: snílek, realizátor, kritik (analytik).
  2. Jednotlivé role přicházejí ke slovu cyklicky v pořadí snílek – realizátor – kritik, a to až do úplného, všemi akceptovaného řešení. Role si zásadně neskáčou do řeči: nejdříve mluví jeden, a pak teprve další v pořadí.
  3. Úkolem snílka je předložit cíl a jeho základním postojovým rámcem je „nic není nemožné“. To znamená, že jakoukoli námitku či podnět, který dostane od kolegů, kreativně rozpracuje.
  4. Realizátor navrhuje, co kdy, jak a popřípadě s kým zařídí, aby bylo cíle dosaženo. Cíl zcela zásadně neposuzuje, a to ani z hlediska jeho proveditelnosti.
  5. Úkolem kritika je najít chybu či slabé místo na cíli či na návrhu realizace, a to pokud možno z co největšího množství úhlů pohledu. Může se jednat o finanční stránku věci, nedostatek zdrojů, marketing a prodej atp. Tato úzká místa kritik hledá ne proto, aby projekt „zabil“, ale proto, aby zabránil případným budoucím problémům.

Postup se opakuje tak dlouho, dokud nejsou všechny tři zúčastněné strany spokojeny.

Náhodný vstup

Technika náhodného vstupu patří mezi nejjednodušší kreativní techniky. Velmi silně podporuje laterální myšlení.

Pro provedení této techniky je třeba mít téma (problém, výzvu) a sadu objektů (slova, obrázky). Ze sady objektů se provede náhodný výběr a pak se přemýšlí (v týmu, nebo individuálně), jak všemi možnými způsoby dané téma souvisí s vybraným objektem. Toto přesměrování mozku myslet jinak, myslet mimo stávající struktury a systémy, vede nezřídka k pozoruhodným objevům. Daný zážitek a výsledek se pak často vykládá jako vnuknutí.

Tato metoda je také velmi účinná pro posílení kreativity u lidí, kteří jsou přesvědčení, že kreativní nejsou a chtějí být. Provádí se ve třech po sobě následujících fázích:

  1. Úvodní změření současné úrovně kreativity: Vyberte nějaký fyzicky existující předmět a řekněte účastníkovi, aby během dvou minut našel co největší množství využití nebo použití daného předmětu.
    • Pak sdělte účastníkovi výsledek, kterého dosáhl: méně než 4 je podprůměr, 4–5 je běžná úroveň kreativity, 8 odpovídá dobré úrovni kreativního myšlení, 12 je již výjimečný výsledek, a konečně 16 již naprosto mimořádný (Buzan, 2003).
  2. Vysvětlení principu kreativity: Řekněte účastníkovi, pokud jeho výsledky nebyly alespoň 12, že dosažené výsledky nevypovídajío jeho kreativitě, ale o tom, že jí neumí používat. Pokud použije techniku, kterou mu hned vysvětlíte, dosáhne podstatně více.
    • Princip je v tom, že by neměl usilovat o hledání souvisejícího objektu. Jde o to, že všechny objekty spolu nějak souvisí. Takže si stačí vybrat jakýkoli objekt a jenom na danou souvislost přijít.
    • Ukažte mu to na nějakém příkladu. Vezměte si jako výchozí objekt třeba svoji propisovačku a postupně spolu proberete nejrůznější předměty ve vašem okolí a vymyslete, jak spolu souvisí. Až budete mít pocit, že účastníkovi je to jasné a že mu to jde, nabídněte mu závěrečný test.
  3. Závěrečné změření současné úrovně kreativity: Tento test je úplně stejný, jako úvodní měření. Vyberte znovu nějaký předmět a požádejte účastníky o totéž co v úvodu. Očekávejte, že lidé, kteří před tím byli průměrní (4–5), budou nyní dosahovat výborných výsledků (okolo 12).

Převzato z knihy„Projektový management podle IPMA“ vydané nakladatelstvímGrada Publishing v roce 2009.

zpět na začátek

• Témata: Dotace a financování

Doporučujeme