Pokračování dokumentu "Vyvlastnění", který přináší základní informace k problematice úpravy vavlastňování v České republice.
Zákon o vyvlastnění
Pojem vyvlastnění
V ustanovení § 2 písm. a) zákona o vyvlastnění se praví, že vyvlastnění je odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Zákon tedy neshledává vyvlastněním jen přechod vlastnického práva z jedné osoby na druhou, ale užívá pojmu vyvlastnění i pro omezení vlastnického práva, případně omezení nebo odnětí práva odpovídajícího věcnému břemenu.
Subjekty vyvlastnění
Subjektem vyvlastnění mohou být osoby soukromého práva či osoby veřejného práva. Vždy se jedná minimálně o dva subjekty, jichž se vyvlastnění týká: vyvlastňovaného a vyvlastnitele.
Vyvlastňovaný
Vyvlastňovaným je vlastník věci, která má být vyvlastněna. Vyvlastňovaným je také ten, kdo k věci, která má být vyvlastněna, má právo odpovídající věcnému břemenu.
Vyvlastnitel
Ten, komu budou nově svědčit práva z vyvlastňované věci, je vyvlastnitel. Dle zákona o vyvlastnění je vyvlastnitelem ten, kdo se domáhá, aby na něj přešlo vlastnické právo k vyvlastňované nemovitosti, aby k ní v jeho prospěch bylo zřízeno věcné břemeno nebo aby věcné břemeno vyvlastňovaného bylo zrušeno.
I když ve veřejném zájmu může o vyvlastnění usilovat prakticky jakýkoli subjekt, nejčastěji je tímto subjektem stát.
Práva třetích osob při realizaci vyvlastnění
Třetí osoby jsou subjekty, které mají nějaké oprávnění ve vztahu k vyvlastňované nemovitosti. V § 6 a následující zákona o vyvlastnění je uvedeno, která práva třetích osob spojená s vyvlastňovaným pozemkem nebo stavbou vyvlastněním zanikají a která nikoli.
Vyvlastněním zaniká zajišťovací převod práva, zástavní a podzástavní právo. Zánikem uvedených práv se dosud nesplatné pohledávky stávají splatnými. Pokud k jejich zániku z důvodu vyvlastnění dojde, tak náhradu za zánik zástavního a podzástavního práva a zajišťovacího převodu práva poskytne třetím osobám oprávněným z těchto práv vyvlastnitel až do výše neuhrazené zajištěné pohledávky. Tuto částku si pak v podstatě odečte od náhrady náležející vyvlastňovanému. Výše ocenění za zaniklá práva se určí obdobně jako u náhrady za vyvlastnění dle § 10 zákona o vyvlastnění, viz dále.
Vyvlastněním zaniká také nájemní vztah, ovšem kromě práva nájmu bytu a nájmu pozemku, jeho části a nebytového prostoru. Zanikají taktéž věcná břemena, kromě těch věcných břemen, u kterých veřejný zájem vyžaduje, aby i po vyvlastění pozemek nebo stavbu nadále zatěžovaly. U nájmu bytu je respektován stejný princip jako v Občanském zákoníku. Nový pronajímatel si může uspořádat vztahy s nájemci tak, že v situaci, kdy dalšímu užívání bytu nájemcem brání účel vyvlastnění, nájem vypoví. Nájemce i nadále má právo na bytovou náhradu. Nájemci a oprávněnému z věcného břemene náleží náhrada ve výši ceny těchto práv.
Práva a povinnosti subjektů vyvlastnění
Pokud vyvlastnitel splní zákonné podmínky, je oprávněn věc vyvlastnit, tedy odejmout nebo omezit vlastnické právo nebo právo odpovídající věcnému břemeni. Tomuto právu vyvlastnitele odpovídá povinnost vyvlastňovaného vzdát se za zákonných podmínek svých práv. Zároveň vyvlastňovanému náleží náhrada za vyvlastnění.
Podmínky vyvlastnění
Podmínky pro vyvlastnění uvedené v Listině základních práv a svobod a v Občanském zákoníku, jsou společné pro jakékoliv vyvlastňované věci. Zákon o vyvlastnění se vztahuje pouze na nemovitosti, tedy nevztahuje se na věci movité. Podmínky pro vyvlastnění dle Listiny základních práv a svobod jsou: veřejný zájem, zákonná úprava a náhrada.
Podmínky pro vyvlastnění dle Občanského zákoníku jsou obdobné jako podmínky uvedené v Listině základních práv a svobod. V Občanském zákoníku jsou opět uvedeny podmínky veřejného zájmu, existence zákona a náhrady. Navíc dle Občanského zákoníku musí být u vyvlastnění znám a uveden účel vyvlastnění, použití vyvlastněné věci jen pro tento účel a dále musí být splněna podmínka subsidiarity, tedy že účelu nelze dosáhnout jinak než vyvlastněním. Subsidiarita je důležitá v tom, že k vyvlastnění se přistupuje až k jako ke krajnímu řešení situace po vyčerpání všech ostatních možných řešení. Pokud je nalezena alternativa, která je jiná než vyvlastnění, a i když je finančně, časově či jinak náročnější, je ji třeba využít nebo se o to alespoň pokusit a toto prokázat, jinak k vyvlastnění nemůže dojít.
Podmínky pro vyvlastnění dle stavebního zákona jsou upraveny v ustanovení § 170, ve kterém jsou uvedeny účely vyvlastnění, pro které je možno odejmout nebo omezit práva pro uskutečnění staveb případně jiných veřejně prospěšných opatření. Účely musí být vymezeny v územně plánovací dokumentaci.
Podmínky pro vyvlastnění dle zákona o vyvlastnění jsou uvedeny přímo v daném zákoně v ustanovení § 3 až 5. Podmínkami jsou účel, veřejný zájem, vyčerpání všech ostatních prostředků, soulad s cíli a úkoly územního plánování, přiměřenost a náhrada. Některé podmínky v zákoně o vyvlastnění se kryjí s podmínkami v Občanském zákoníku nebo v Listině základních práv a svobod. Zákon o vyvlastnění je však blíže specifikuje ve vztahu k pozemkům a stavbám.
Účel vyvlastnění v zákoně o vyvlastnění je stanoven tak, že je třeba jej posoudit dle zvláštního zákona, který stanoví, jaký účel pro vyvlastnění musí být dán. Neupravuje tedy žádný konkrétní účel, ale stejně jako Listina základních práv a svobod a Občanský zákoník je i tady zakotvena přípustnost vyvlastění jen pro zákonem stanovený účel. Souhrnně řečeno – určitý zákon stanoví, na základě jakého účelu může být vyvlastněno a pokud je tento účel splněn, může být vyvlastněno dle zákona o vyvlastnění.
Podmínku veřejného zájmu v zákoně o vyvlastnění upřesňuje zákon v tom smyslu, že veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění musí převažovat nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Veřejný zájem musí být navíc prokázán ve vyvlastňovacím řízení.
Vyvlastnění nemusí mít vždy dopad na změnu ve využití nebo prostorovém uspořádání území. Často zde však takový dopad nastane, a proto musí být vyvlastnění v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Zpravidla se soulad prokazuje územním rozhodnutím nebo regulačním plánem. Územní rozhodnutí se připojuje k žádosti o vyvlastnění.
Vyvlastnění musí být provedeno jen v nezbytném rozsahu. Nezbytný rozsah je třeba poměřovat dle intenzity a kvantity. Jestliže postačí pouze méně intenzivní zásah v podobě omezení, nesmí být přistoupeno přímo k odnětí práva. Kvantitativně je vyvlastnění limitováno velikostí pozemků a staveb nezbytných pro dosažení daného účelu. Na druhou stranu má vyvlastňovaný možnost požádat o rozšíření vyvlastnění, pokud by zbytek pozemku nebo stavby nemohl využívat buď vůbec, nebo jen s obtížemi. Taková situace může nastat, pokud je osobě vyvlastněna část pozemku a zůstala by jí část pozemku o takové velikosti, že by nemohla být dobře využitelná, může osoba, které je vyvlastňováno, požádat, ať jí je vyvlastněn celý pozemek.
Vyvlastňovaný má právní nárok na to, aby mu byl vyvlastněn pozemek, stavba nebo jejich část či právo odpovídající věcnému břemeni k nim, pokud by je v důsledku vyvlastnění nebylo možno užívat vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. Vyvlastňovaný musí posoudit, zda vyvlastnění celého pozemku pro něj bude výhodné, nebo ne.
Náhrada za vyvlastnění
Náhrada by měla vyvlastňovanému vyrovnat majetkovou újmu, která mu v souvislosti s vyvlastněním vznikla. Zároveň by měla představovat ekvivalent, jehož hodnota by mu umožňovala obstarání obdobné věci. Právo na náhradu přísluší nejen vlastníkovi, ale také třetím osobám, jejichž práva vyvlastněním zanikla. Vyvlastnění by osobám, které přicházejí o svá práva nebo se jejich práva omezují, nemělo způsobit škodu.
V současné právní úpravě nacházíme několik forem a druhů náhrad za vyvlastnění. Náhrady mohou být poskytnuty nejen v peněžní formě, ale i formou věcného plnění. Peněžní náhrada má být vyvlastněnému poukázána buď ve výši obvyklé ceny zjištěné podle cenového předpisu – zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Náhrada musí být uhrazena jednorázově ve lhůtě stanovené v rozhodnutí.
Jinou formou náhrady může být poskytnutí náhradního pozemku nebo stavby, ovšem jen v případě, že se na této variantě vyvlastňovaný a vyvlastnitel dohodnou. Také další náklady spojené s vyvlastněním uhradí vyvlastnitel, pokud vzniknou.
Obvyklá cena dle zákona o oceňování majetku
Vyvlastňovaný získá za vyvlastněný pozemek nebo stavbu náhradu ve výši obvyklé ceny. Obvyklá cena je definována jako cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, případně obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Při jejím určování musí vzít znalec v úvahu všechny okolnosti, které mohou mít na cenu vliv, s výjimkou mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího a ceny zvláštní obliby.
Mimořádnými okolnostmi trhu jsou například stav tísně jedné strany, nebo důsledky přírodních, průmyslových či jiných kalamit. Cena zvláštní obliby je cena přikládaná vlastníkem věci této věci z důvodů plynoucích z osobního vztahu k ní, ačkoliv taková věc tuto cenu objektivně nemá. Příkladem ceny zvláštní obliby může být stará chalupa, která objektivně nemá příliš vysokou cenu, avšak pro jejího majitele je cenná tím, že v ní prožil své dětství a s touto chalupou si tyto vzpomínky spojuje. Znalec by měl provést analýzu trhu, a zjistit tak, jaké byly ceny minulých prodejů v dané lokalitě s ohledem na trendy apod. Obvyklou cenu tedy nelze stanovit předem jako přesné číslo.
Jiný pozemek nebo stavba
Poskytnutí jiného pozemku nebo stavby jako náhrady za vyvlastnění je možné tehdy, když se vyvlastňovaný s vyvlastnitelem na tomto druhu náhrady dohodnou. Vyrovnání rozdílu v obvyklé ceně vyvlastněného pozemku a náhradního pozemku nebo stavby není dotčeno. Ceny pozemků pro vyrovnání rozdílu se tedy určí cenou obvyklou. Tento způsob náhrady lze v praxi použít, jen pokud vyvlastnitel disponuje vhodnými pozemky nebo stavbami.
Oceňování věcných břemen
Za zřízení věcného břemene nebo za odnětí či omezení práva odpovídajícího věcnému břemenu dostane vlastník náhradu ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu. Oceňovaní práv odpovídajících věcným břemenům se provádí podle zákona o oceňování majetku, dle kterého se cena určí výnosovým způsobem na základě ročního užitku ve výši obvyklé ceny. Roční užitek se násobí počtem let užívání, nejvíce však pěti léty. Náhrady za zřízení věcného břemene či za jeho odnětí jsou většinou velmi nízké. Přitom vlastníka pozemku nebo stavby mohou značně omezovat. Například při zřízení věcného břemene v souvislosti s energetickým zákonem může oprávněný z věcného břemene kdykoli vstupovat na pozemky z důvodů oprav nebo jiné údržby.
Náklady vyvlastnění
Náhradu nákladů vzniklých v přímé souvislosti s vyvlastněním jsou přiznávány vyvlastněnému. Vyvlastnitel musí nahradit vyvlastňovanému stěhovací náklady, náklady spojené se změnou podnikání a jiné náklady, které vyvlastňovanému v důsledku vyvlastnění vznikly. Vyvlastnitel dále hradí náklady spojené s vyhotovením znaleckého posudku. Vyvlastňovaný má pouze povinnost výši těchto nákladů prokázat. Může tak učinit i prostřednictvím znaleckého posudku, jehož vyhotovení je opět na účet vyvlastnitele.
Daň za vyvlastnění
Při vyvlastnění se platí daň z převodu nemovitosti. Poplatníkem této daně je vyvlastnitel. Základ daně je roven výši náhrady za vyvlastnění stanovené v rozhodnutí o vyvlastnění a sazba daně je stanovena na 3 %. Lhůta pro podání daňového přiznání je do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž se stalo pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění vykonatelným.
Poskytuje-li se vyvlastňovanému současně náhrada v podobě jiné nemovitosti, považují se oba přechody za jeden. Daň se pak vybere z převodu vyvlastněné nemovitosti.
Dohoda s vlastníkem před vyvlastněním
Pokus o uzavření dohody musí vždy předcházet vyvlastňovacímu řízení při splnění podmínek § 5 zákona o vyvlastnění. Dohoda o získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě musí mimo jiné obsahovat nárok vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do 3 let od uzavření dohody.
Velmi častým důvodem odmítání dohod bývá výše finančního vyrovnání za odkup pozemků nebo staveb. Osoby dohody odmítají, byť pak ve vyvlastňovacím řízení následně dostanou částku stejnou či nižší, která jim byla v dohodě nabízena. Cena, která je v souvislosti s dohodami nabízena vlastníkovi, není nikde regulována. K tomu, aby vlastník nepřišel k finanční újmě v souvislosti s uzavřením dohody, je vhodné si nechat vyhotovit znalecký posudek, který následně bude užitečný i pro daňové řízení. V dohodě by bylo dobré upravit, kdo ponese náklady za znalecký posudek. Dále by mělo být v dohodě ošetřeno, kdo ponese náklady, které budou účelně vynaloženy v souvislosti s převodem práv.
V dohodě je třeba také myslet na ustanovení týkající se placení daně. Jak bylo uvedeno výše, při vyvlastnění nemovitostí je poplatníkem daně z převodu nemovitostí nabyvatel – vyvlastnitel. Obecně však je poplatníkem daně z převodu nemovitostí převodce a nabyvatel je pouze ručitelem. Když by tedy dohoda měla podobu kupní smlouvy o převodu nemovitosti, byl by ze zákona poplatníkem daně prodávající, tedy vlastník, a kupující by byl pouze ručitelem. Pokud by dohoda nestanovila, že daň je povinen zaplatit nabyvatel, byla by pro potenciálního vyvlastňovaného v tomto ohledu dohoda nevýhodnější, než samo vyvlastnění. Pro daň při zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu to platí obdobně.
Pokud vlastník předmětného pozemku nebo stavby dospěje k závěru, že pro něj navrhovaná dohoda není výhodná, má možnost usilovat o změnu dohody (zvýšení nabízené ceny, změnu některých ustanovení, atd.), nebo návrh odmítne a vyčká případného vyvlastnění.
Dohody nejsou v praxi zatím moc často využívány. Informace o územním řízení bývají doručovány veřejnou vyhláškou, která se uveřejňuje na úřední desce. Málokdo ovšem úřední desku pravidelně sleduje. Vlastník se většinou ocitá v situaci, kdy mu sice je nabídnuta dohoda před vyvlastněním, jedná se však spíše o splnění podmínky pro vyvlastňovací řízení, neboť dohoda je předkládána v podobě „buď bude přijata tak, jak je předložena, nebo vůbec“. Vlastník se potom cítí nucen k uzavření dohody bez kompromisů a raději si většinou vyčká na vyvlastňovací řízení, než aby přijal dohodu, která se mu spíš než dohodou jeví být nátlakem.
Vyvlastňovací řízení
Vyvlastňovací řízení je upraveno v zákoně o vyvlastnění. Subsidiárně, podpůrně, se pro něj použije zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, kromě jeho ustanovení o doručování veřejnou vyhláškou, která se mohou aplikovat pouze v případě doručování neznámým účastníkům nebo účastníkům neznámého pobytu či sídla.
Vyvlastňovací řízení vede vyvlastňovací úřad, kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností, případně magistrát územně členěného statutárního města nebo Magistrát hlavního města Prahy. Místní příslušnost se určuje podle polohy dotčeného pozemku nebo stavby ve správním obvodu toho kterého vyvlastňovacího úřadu. Ústředním orgánem ve věcech vyvlastnění je Ministerstvo pro místní rozvoj.
Účastníky řízení jsou vždy vyvlastnitel a vyvlastňovaný. Účastníky vyvlastňovacího řízení jsou dále zástavní věřitel, podzástavní věřitel, oprávněný z práva odpovídajícího věcnému břemenu váznoucímu na pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká, a nájemce pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, nebo jejich částí s výjimkou nájemce bytu. Za určitých okolností se účastníky vyvlastňovacího řízení mohou stát také správce dědictví, dědici zůstavitele, popřípadě stát.
Zahájení vyvlastňovacího řízení
Vyvlastňovací řízení může být zahájeno pouze na žádost vyvlastnitele. Kromě obecných náležitostí dle správního řádu (musí být patrno, kdo podání činí, čeho se týká a co se navrhuje) musí žádost obsahovat hlavně:
- označení pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, a práv třetích osob na nich váznoucích,
- doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění,
- údaj o tom, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá,
- údaj o tom, v jaké lhůtě a jakým způsobem vyvlastnitel zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění.
K žádosti je třeba ještě připojit přílohy prokazující skutečnosti podstatné pro účel vyvlastnění; Jde o:
- výpis z katastru nemovitostí a kopii katastrální mapy o pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká,
- listiny prokazující vlastnictví a jiná věcná práva k pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká, nelze-li je zjistit z údajů uvedených v Katastru nemovitostí České republiky,
- kopii územního rozhodnutí, vyžaduje-li jeho vydání pro daný účel vyvlastnění stavební zákon a není-li stavební úřad, který je vydal, současně vyvlastňovacím úřadem,
- listiny prokazující splnění podmínky vyvlastnění uvedené v § 5 (důkaz, že vyvlastnitel učinil vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění a že vyvlastňovaný nepřijal návrh vyvlastnitele na uzavření dohody),
- znalecký posudek potřebný ke stanovení výše náhrad vyhotovený na žádost vyvlastňovaného nebo s jeho souhlasem na žádost vyvlastnitele.
Vyvlastňovací úřad tedy napřed zkontroluje, zda žádost obsahuje všechny náležitosti dle § 45 správního řádu, dle § 18 odst. 2 zákona o vyvlastnění a zda k ní vyvlastnitel připojil dokumenty vyjmenované v § 18 odst. 3 zákona o vyvlastnění.
Následně úřad uvědomí o zahájení řízení ostatní účastníky, a pokud se řízení týká pozemků a staveb zapsaných v katastru nemovitostí, kontaktuje také příslušný katastrální úřad. Ten, aby se předešlo nakládání s objekty vyvlastnění, zapíše na příslušný list vlastnictví poznámku, že bylo zahájeno vyvlastňovací řízení. Od chvíle, kdy jsou účastníci uvědomeni o zahájení řízení, musí uplynout minimálně 30 dnů, než se bude konat ústní jednání, které se koná při každém vyvlastňovacím řízení.
Rozhodnutí
Vyvlastnitel má v průběhu řízení za úkol prokázat, že splňuje všechny podmínky pro navržené vyvlastnění. Pokud vyvlastňovací úřad zjistí, že podmínky nejsou splněny, žádost o vyvlastnění zamítne. Vyvlastňovanému je zaručena náhrada za škodu nebo jinou újmu, která mu v souvislosti se zahájením vyvlastňovacího řízení vznikla v případě, že vyvlastnitel vzal návrh na vyvlastnění zpět či že vyvlastnění bylo zrušeno.
V opačném případě, tedy když splnění všech podmínek je dostatečně prokázáno, vydá úřad rozhodnutí o vyvlastnění. Rozhodne přitom o intenzitě omezení předmětného pozemku nebo stavby ve prospěch vyvlastnitele tak, aby byl naplněn účel vyvlastnění, a zároveň nebyl překročen nezbytný rozsah. Vydá buď rozhodnutí o zrušení práva odpovídajícího věcnému břemenu, nebo o omezení vlastnického práva zřízením věcného břemena, anebo přímo o odnětí vlastnického práva. Zákon klade důraz na to, aby v rozhodnutí byl pokud možno co nejpřesněji vymezen předmět vyvlastnění, jeho rozsah a účel. Povinnou součástí výroku rozhodnutí je mimo jiné také určení lhůty a způsobu, jakým je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu. Stanovená lhůta nesmí překročit délku 2 let od právní moci rozhodnutí.
Kromě tradičního poučení o odvolání, musí rozhodnutí obsahovat také poučení o možnosti zrušení vyvlastnění, o možnosti projednání vyvlastnění v občanském soudním řízení a o podmínkách složení náhrady do úschovy u soudu nebo soudního komisaře.
Účastníkům musí být doručen stejnopis jeho písemného vyhotovení, a to do vlastních rukou. Proti rozhodnutí se lze odvolat ve lhůtě stanovené 15 dnů. Odvolání má vždy odkladný účinek, který nelze vyloučit, tím pádem rozhodnutí nenabývá právní moci a nelze zahájit realizaci účelu, dokud se nerozhodne o odvolání.
Zrušení rozhodnutí o vyvlastnění
Na zrušení rozhodnutí o vyvlastnění je právní nárok, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Existují tři důvody, pro které může vyvlastňovaný požádat o zrušení vyvlastnění. Prvním z nich je nezaplacení náhrady ani po uplynutí 30 dnů od konce lhůty stanovené v rozhodnutí o vyvlastnění, druhým nezahájení realizace účelu vyvlastnění v určené nebo prodloužené lhůtě a třetím zrušení nebo pozbytí platnosti územního rozhodnutí, které bylo podkladem pro vyvlastnění.
K realizaci účelu je navíc často zapotřebí pozemků a staveb více než jen jednoho vlastníka. Může se stát, že někteří vlastníci přistoupí na dohodu, další se ve vyvlastňovacím řízení neodvolají a další se ve vyvlastňovacím řízení odvolají či následně ještě uplatní nárok na přezkoumání rozhodnutí u soudu. Zde pak může nastat situace, že lhůty uvedené v rozhodnutí nebudou dostačující, nebude moci dojít k zahájení realizace účelu, pro který bylo vyvlastňováno.
Řízení o vyvlastnění před soudem
Každému, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, je ústavně zaručeno právo na soudní přezkum zákonnosti takového rozhodnutí. Na soud se může účastník vyvlastňovacího řízení obrátit po vyčerpání řádných opravných prostředků ve vyvlastňovacím řízení, tzn. po zamítnutí odvolání.
Příslušný k projednání žaloby je v prvním stupni krajský soud, lhůta k podání žaloby je 30 dnů od právní moci rozhodnutí, přičemž její zmeškání nelze prominout. Žalobě je přiznán odkladný účinek, tedy vyvlastnění nelze provést, dokud řízení před soudem pravomocně neskončilo.
Schéma rozhodování vyvlastňovaného, zda přistoupit na dohodu
Závěrem
V případě, že se osoba dozví, že existuje záměr k vyvlastnění jejího pozemku, bylo by dobré zjistit, zda potencionální vyvlastnitel je schopen splnit podmínky pro vyvlastnění. Pokud by situace byla taková, že splnění podmínek pro vyvlastnění hrozí, bylo by výhodné začít se zajímat o uzavření dohody o převodu práv k pozemku, který má být vyvlastněn.
V dohodě je třeba pečlivě prozkoumat, jaká cena by za převod práv měla být zaplacena – aby osoba, které má být vyvlastňováno, dohodou nedostala méně, než kolik by jí přiznalo rozhodnutí ve vyvlastňovacím řízení. Dále je třeba v dohodě řádně ošetřit daň, případné náklady spojené s vyvlastněním. Pokud k dohodě nemůže dojít pro vyvlastňovaného za příznivých podmínek, je lepší ji neuzavřít a vyčkat vyvlastňovacího řízení.
Ve vyvlastňovacím řízení je třeba zkoumat, zda stále existují podmínky pro vyvlastnění a zda jsou dodrženy zákonné postupy dle zákona o vyvlastnění a dalších příslušných předpisů, i když tyto podmínky a skutečnosti zkoumá vyvlastňovací orgán. Jak bylo uvedeno, vyvlastnění se může uskutečnit pouze za podmínek stanovených zákonem, jiná cesta není přípustná.
Související zákony
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
