Vyvlastnění

Zákon o vyvlastnění

Pojem vyvlastnění

V ustanovení § 2 písm. a) zákona o vyvlastnění je vyvlastnění definováno jako odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Zákon tedy neshledává vyvlastněním jen nucený přechod vlastnického práva z jedné osoby na druhou, ale užívá pojmu vyvlastnění i pro omezení vlastnického práva, případně omezení nebo odnětí práva odpovídajícího věcnému břemenu.

Subjekty vyvlastnění

Subjektem vyvlastnění mohou být osoby soukromého práva či osoby veřejného práva. Vždy se jedná minimálně o dva subjekty, jichž se vyvlastnění týká: vyvlastňovaného a vyvlastnitele.

Vyvlastňovaný

Vyvlastňovaným je dle ust. § 2 písm. b) zákona vlastník věci, která má být vyvlastněna. Vyvlastňovaným je také ten, kdo k věci, která má být vyvlastněna, má právo odpovídající věcnému břemenu. Bylo-li vlastnické právo ke stavbě nebo pozemku, jichž se vyvlastnění týká, převedeno k zajištění splnění závazku, je vyvlastňovaný také povinný ze zajišťovacího převodu práva, který k zajištění svého závazku vlastnické právo převedl na oprávněného.

Vyvlastnitel

Ten, komu budou nově svědčit práva z vyvlastňované věci, je vyvlastnitelem. Dle zákona o vyvlastnění, konkrétně dle ust. § 2 písm. c) zákona je vyvlastnitelem ten, kdo se domáhá, aby na něj přešlo vlastnické právo k vyvlastňované nemovitosti, aby k ní v jeho prospěch bylo zřízeno věcné břemeno nebo aby věcné břemeno vyvlastňovaného bylo zrušeno.

I když ve veřejném zájmu může o vyvlastnění usilovat prakticky jakýkoli subjekt, nejčastěji je tímto subjektem stát.

Práva třetích osob při realizaci vyvlastnění

Třetí osoby jsou subjekty, které mají nějaké oprávnění ve vztahu k vyvlastňované nemovitosti. V § 6 a následující zákona o vyvlastnění je uvedeno, která práva třetích osob spojená s vyvlastňovaným pozemkem nebo stavbou vyvlastněním zanikají a která nikoli.

Vyvlastněním zanikají všechna vlastnická práva třetích osob k předmětu vyvlastnění, jakož i účinky nařízení výkonů rozhodnutí a exekučních příkazů v rozsahu týkajícím se vyvlastňovaného pozemku nebo stavby. Vyvlastněním zaniká také nájemní vztah, ovšem kromě práva nájmu bytu, nebytového prostoru, stavby nebo nájmu pozemku. Zanikají taktéž věcná břemena, kromě těch věcných břemen, u kterých veřejný zájem vyžaduje, aby i po vyvlastnění pozemek nebo stavbu nadále zatěžovala.

Právo nájmu vyvlastněním nezaniká. U nájmu bytu, nebytového prostoru, stavby nebo pozemku si ale nový pronajímatel může uspořádat vztahy s nájemci tak, že v situaci, kdy dalšímu užívání brání účel vyvlastnění, nájem vypoví. Nájemce má i nadále právo na bytovou náhradu. Nájemci a oprávněnému z věcného břemene náleží náhrada ve výši ceny těchto práv.

Práva a povinnosti subjektů vyvlastnění

Pokud vyvlastnitel splní zákonné podmínky, je oprávněn věc vyvlastnit, tedy odejmout nebo omezit vlastnické právo nebo právo odpovídající věcnému břemeni. Tomuto právu vyvlastnitele odpovídá povinnost vyvlastňovaného vzdát se za zákonných podmínek svých práv. Vyvlastňovanému zároveň náleží náhrada za vyvlastnění.

Podmínky vyvlastnění

Podmínky pro vyvlastnění uvedené v Listině základních práv a svobod a v občanském zákoníku jsou společné pro jakékoliv vyvlastňované věci. Zákon o vyvlastnění se vztahuje pouze na nemovité věci (pozemky nebo stavby), nikoliv na věci movité. Podmínkami pro vyvlastnění jsou dle Listiny základních práv a svobod: veřejný zájem, zákonná úprava a náhrada.

Podmínky pro vyvlastnění dle občanského zákoníku jsou obdobné jako podmínky uvedené v Listině základních práv a svobod. V občanském zákoníku jsou opět uvedeny podmínky veřejného zájmu, existence zákonné úpravy a poskytnutí plné náhrady. Podle občanského zákoníku však musí být u vyvlastnění navíc znám a uveden účel vyvlastnění, vyvlastněná věc může být užívána pouze pro tento účel a dále musí být splněna podmínka subsidiarity, tedy že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak než právě vyvlastněním.

Subsidiarita je důležitou pojistkou zajišťující, aby se k vyvlastnění přistoupilo až jako ke krajnímu prostředku po vyčerpání všech ostatních možných řešení dané situace. Pokud je k vyvlastnění nalezena odpovídající alternativa, i když je finančně, časově či jinak náročnější, je třeba ji využít nebo se o to alespoň pokusit a snahu prokázat, jinak k vyvlastnění nemůže dojít.

Podmínky pro vyvlastnění dle stavebního zákona jsou upraveny v ustanovení § 170 StavZ, ve kterém jsou zároveň uvedeny účely vyvlastnění (tzv. vyvlastňovací tituly), pro které je možno odejmout nebo omezit práva pro uskutečnění staveb, případně jiných veřejně prospěšných opatření. Účely musí být jasně vymezeny v územně plánovací dokumentaci.

Podmínky pro vyvlastnění dle zákona o vyvlastnění jsou uvedeny přímo v řečeném zákoně v ustanoveních § 3 až 5. Podmínkami jsou: zákonný účel, prokázaný veřejný zájem, vyčerpání všech ostatních prostředků, soulad s cíli a úkoly územního plánování, přiměřenost a náhrada. Některé podmínky v zákoně o vyvlastnění se kryjí s podmínkami v občanském zákoníku nebo v Listině základních práv a svobod. Zákon o vyvlastnění je však blíže specifikuje ve vztahu k pozemkům a stavbám.

Účel vyvlastnění podle zákona o vyvlastnění je třeba posoudit dle příslušného zvláštního zákona, který stanoví, jaký účel může k vyvlastnění opravňovat. Souhrnně řečeno – zvláštní zákony stanoví, na základě jakého účelu může být vyvlastnění provedeno, a pokud je tento účel splněn, může být vyvlastnění provedeno dle zákona o vyvlastnění.

Podmínka veřejného zájmu je v zákoně o vyvlastnění dále upřesněna v tom smyslu, že veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění musí převažovat nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Veřejný zájem musí být navíc prokázán ve vyvlastňovacím správním řízení.

Vyvlastnění nemusí mít vždy dopad na změnu ve využití nebo prostorovém uspořádání území. Často zde však takový dopad má, a proto musí být vyvlastnění v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Zpravidla se soulad prokazuje územním rozhodnutím nebo regulačním plánem. Územní rozhodnutí se připojuje k žádosti o vyvlastnění.

Vyvlastnění musí být provedeno jen v nezbytném rozsahu, který je třeba poměřovat dle intenzity a kvantity. Jestliže postačí pouze méně intenzivní zásah v podobě omezení, nesmí být přistoupeno přímo k odnětí práva. Kvantitativně je vyvlastnění limitováno velikostí pozemků a staveb nezbytných pro dosažení daného účelu.

Vyvlastňovaný má na druhou stranu možnost požádat o rozšíření vyvlastnění, pokud by zbývající část pozemku nebo stavby nemohl využívat buď vůbec, nebo jen s obtížemi. Pokud je osobě například vyvlastněna část pozemku a zůstala by jí část pozemku o takové velikosti nebo s takovými vlastnostmi, že by nebylo možné ji vhodně využívat, může tato osoba požádat o rozšíření vyvlastnění na celý pozemek.

Vyvlastňovaný má nárok na to, aby mu byl zároveň vyvlastněn pozemek, stavba nebo jejich část či právo odpovídající věcnému břemeni k nim, pokud by je v důsledku vyvlastnění nemohl užívat vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. Vyvlastňovaný musí v takovém případě sám posoudit, zda pro něj bude výhodnější varianta vyvlastnění celého pozemku, nebo jen jeho části.

Náhrada za vyvlastnění

Náhrada za vyvlastnění by měla vyvlastňovanému vyrovnat majetkovou újmu, která mu v souvislosti s vyvlastněním vznikla. Zároveň by měla být poskytnuta v takové výši, aby vyvlastňovanému umožnila obstarání obdobné věci. Právo na náhradu přísluší nejen vlastníkovi, ale i třetím osobám, jejichž práva vyvlastněním zanikla, přičemž vlastníkovi bude vyplacena náhrada již ponížená o částku odpovídající náhradě vyplacené těmto třetím osobám. Vyvlastnění by osobám, které přicházejí o svá práva nebo se jejich práva omezují, nemělo způsobit škodu.

V současné právní úpravě nacházíme několik forem a druhů náhrad za vyvlastnění. Náhrady mohou být poskytnuty nejen v peněžité formě, ale i ve formě věcného plnění. Peněžní náhrada má být vyvlastňovanému poukázána ve výši obvyklé ceny zjištěné podle oceňovacího předpisu – zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, přičemž výše peněžité náhrady se určí vždy dle skutečného stavu a účelu užití vyvlastňovaných nemovitostí ke dni podání žádosti o vyvlastnění, a to bez přihlédnutí k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění. Náhrada musí být uhrazena jednorázově ve lhůtě stanovené v rozhodnutí.

Jinou formou náhrady může být poskytnutí náhradního pozemku nebo stavby, ovšem jen v případě, že se na této variantě vyvlastňovaný a vyvlastnitel dohodnou. Další případné náklady spojené s vyvlastněním hradí vyvlastnitel.

Obvyklá cena dle zákona o oceňování majetku

Vyvlastňovaný získá za vyvlastněný pozemek nebo stavbu náhradu ve výši obvyklé ceny. Obvyklá cena je definována jako cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, případně obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Při jejím určování musí vzít znalec v úvahu všechny okolnosti, které mohou mít na cenu vliv, s výjimkou mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího a ceny zvláštní obliby.

Mimořádnými okolnostmi trhu jsou například stav tísně jedné strany, nebo důsledky přírodních, průmyslových či jiných kalamit. Cena zvláštní obliby je cena přikládaná vlastníkem věci této věci z důvodů plynoucích z osobního vztahu k ní, ačkoliv taková věc tuto cenu objektivně nemá. Příkladem ceny zvláštní obliby může být stará chalupa, která objektivně nemá příliš vysokou cenu, avšak pro jejího vlastníka je cenná tím, že v ní prožil své dětství a s chalupou si tyto vzpomínky spojuje.

Znalec by měl provést analýzu trhu a zjistit tak, jaké byly ceny minulých prodejů v dané lokalitě s ohledem na trendy, současnou ekonomickou situaci apod. Obvyklou cenu tedy nelze stanovit předem jako přesné číslo, jelikož její výše bude záviset na množství parametrů.

Jiný pozemek nebo stavba

Poskytnutí jiného pozemku nebo stavby jako náhrady za vyvlastnění je možné tehdy, pokud se vyvlastňovaný a vyvlastnitel na tomto druhu náhrady dohodnou. Vyrovnání rozdílu v obvyklé ceně vyvlastněného pozemku a náhradního pozemku nebo stavby takovou dohodou není dotčeno. Ceny pozemků pro vyrovnání rozdílu se opět určí cenou obvyklou. Tento způsob náhrady lze v praxi použít, jen pokud vyvlastnitel disponuje vhodnými pozemky nebo stavbami.

Oceňování věcných břemen

Za zřízení věcného břemene nebo za odnětí či omezení práva odpovídajícího věcnému břemenu dostane vlastník náhradu ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemeni. Oceňovaní práv odpovídajících věcným břemenům se provádí podle zákona o oceňování majetku, v souladu s nímž se cena určí tzv. výnosovým způsobem na základě ročního užitku. Roční užitek se násobí počtem let užívání, nejvíce však pěti lety, či deseti v případě, že právo osobě patří na dobu jejího života.

Oceňovaní práv odpovídajících věcným břemenům se provádí podle zákona o oceňování majetku, v souladu s nímž se určí cena tzv. výnosovým způsobem na základě ročního užitku. Roční užitek se násobí počtem let užívání, nejvíce však pěti lety, či deseti v případě, že právo osobě patří na dobu jejího života.

Náklady vyvlastnění

Náhradu nákladů vzniklých v přímé souvislosti s vyvlastněním jsou přiznávány vyvlastněnému. Vyvlastnitel musí nahradit vyvlastňovanému náklady na stěhování, náklady spojené se změnou místa podnikání a jiné náklady, které vyvlastňovanému v důsledku vyvlastnění vznikly. Vyvlastnitel dále hradí náklady spojené s vyhotovením znaleckého posudku k ocenění vyvlastňované věci. Vyvlastňovaný má pouze povinnost výši těchto nákladů prokázat. Může tak učinit i prostřednictvím znaleckého posudku, jehož vyhotovení je opět na účet vyvlastnitele.

Smlouva s vlastníkem před vyvlastněním

Vyvlastňovacímu řízení musí vždy předcházet pokus o uzavření smlouvy, ve které by se vyvlastnitel s vyvlastňovaným dohodli na dobrovolném omezení jeho vlastnického práva, a to za podmínek stanovených § 5 zákona o vyvlastnění.

Smlouva o získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě musí mimo jiné obsahovat nárok vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do 3 let od uzavření smlouvy.

Lhůta k uzavření smlouvy, která dle současně platné právní úpravy činí 90 dnů, počíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy vyvlastňovanému. Pokud se doručuje do ciziny, poté platí, že dnem doručení je třicátý den ode dne, kdy vyvlastnitel odeslal návrh na uzavření smlouvy prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

K návrhu smlouvy je vyvlastnitel povinen předložit znalecký posudek, na základě kterého navrhl vyvlastňovanému cenu za předmět vyvlastnění, dále informaci o účelu vyvlastnění a informaci o možnosti vyvlastňovaného předložit vyvlastňovacímu úřadu znalecký posudek.

Pokud vlastník předmětného pozemku nebo stavby dospěje k závěru, že pro něj návrh smlouvy není výhodný, má možnost usilovat o jeho změnu v souladu se zásadou smluvní volnosti (zvýšení nabízené ceny, změnu některých ustanovení atd.), nebo návrh smlouvy odmítne a vyčká případného vyvlastňovacího řízení.

Smlouvy nejsou v praxi zatím moc často využívány. Informace o územním řízení bývají doručovány veřejnou vyhláškou, která se uveřejňuje na úřední desce. Málokdo ovšem úřední desku pravidelně sleduje. Vlastník se většinou ocitá v situaci, kdy mu je sice před vyvlastněním nabídnuta smlouva, jedná se však spíše o splnění podmínky pro vyvlastňovací řízení, neboť návrh smlouvy je předkládán v podobě nepříliš nakloněné kompromisům. Vlastník se potom cítí být k uzavření smlouvy nucen a raději vyčká na vyvlastňovací řízení, než aby přijal návrh smlouvy, který se mu spíše než dohodou, jeví být nátlakem.

Velmi častým důvodem odmítání uzavření smlouvy bývá také výše finančního vyrovnání za odkup pozemků nebo staveb. Vlastníci uzavření smlouvy odmítají, byť pak ve vyvlastňovacím řízení následně dostanou náhradu ve výši stejné či nižší, než která jim byla ve smlouvě nabízena.

Vyvlastňovací řízení

V zákoně o vyvlastnění, konkrétně v jeho části páté, je také upraveno samotné vyvlastňovací řízení. Podpůrně se pro něj použije zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou ustanovení o doručování veřejnou vyhláškou, která se mohou aplikovat pouze v případě doručování neznámým účastníkům nebo účastníkům neznámého pobytu či sídla.

Vyvlastňovací řízení vede věcně příslušný správní úřad, kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností, případně magistrát územně členěného statutárního města nebo Magistrát hlavního města Prahy. Místní příslušnost se určuje podle polohy dotčeného pozemku nebo stavby ve správním obvodu konkrétního vyvlastňovacího úřadu. Ústředním orgánem ve věcech vyvlastnění je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.

Účastníky řízení jsou vždy vyvlastnitel a vyvlastňovaný. Účastníky vyvlastňovacího řízení mohou dále být zástavní věřitel, podzástavní věřitel a oprávněný z práva odpovídajícího věcnému břemenu váznoucímu na pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká. Bylo-li vlastnické právo ke stavbě nebo pozemku, jichž se vyvlastnění týká, převedeno k zajištění splnění závazku, je účastníkem vyvlastňovacího řízení také oprávněný z tohoto zajišťovacího převodu práva. Za určitých okolností se účastníky vyvlastňovacího řízení může stát také správce dědictví, dědici zůstavitele, popřípadě stát.

Zahájení vyvlastňovacího řízení

Vyvlastňovací řízení může být zahájeno pouze na žádost vyvlastnitele. Kromě obecných náležitostí dle správního řádu (musí být patrno, kdo podání činí, čeho se týká a co se navrhuje) musí žádost obsahovat zejména:

  • označení pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, a práv třetích osob na nich váznoucích,
  • doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění,
  • údaj o tom, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá,
  • údaj o tom, v jaké lhůtě a jakým způsobem vyvlastnitel zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění.

K žádosti je potřeba dále připojit:

  • katastrální mapu se zákresem pozemků a staveb navržených k vyvlastnění, doplněnou situací z jiných mapových podkladů, které vyjadřují graficky právní vztahy k nemovitostem v případech, kdy tyto vztahy nebyly dosud v katastrální mapě vyznačeny; navrhuje-li se vyvlastnit část pozemku, připojí se též geometrický plán s vyobrazením rozdělení pozemku, a to ve trojím vyhotovení,
  • územní rozhodnutí, vyžaduje-li jeho vydání pro daný účel vyvlastnění zvláštní právní předpis a není-li stavební úřad, který je vydal, současně vyvlastňovacím úřadem,
  • listiny prokazující splnění podmínky vyvlastnění, včetně prohlášení o tom, že ve stanovené lhůtě se vyvlastniteli nepodařilo získat dohodou potřebná práva k pozemku nebo ke stavbě,
  • znalecký posudek vyhotovený na žádost vyvlastňovaného, nebo na žádost vyvlastnitele, jestliže s tím vyvlastňovaný vyslovil souhlas, který pro případ stanovení náhrady za odejmutý pozemek nebo stavbu obsahuje obvyklou cenu i cenu zjištěnou podle oceňovacího předpisu účinného ke dni podání žádosti,
  • znalecký posudek vyhotovený na žádost vyvlastňovaného, nebo na žádost vyvlastnitele, jestliže s tím vyvlastňovaný vyslovil souhlas, který v případě stanovení náhrady za zaniklá věcná břemena obsahuje výši náhrady pro oprávněného podle oceňovacího předpisu účinného ke dni podání žádosti,
  • dohodu vyvlastňovaného o rozdělení náhrady s těmi, kterým na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě váznou věcná práva zanikající vyvlastněním, pokud byla uzavřena před podáním žádosti, a vyvlastnitel má tuto dohodu k dispozici.

Vyvlastňovací úřad tedy napřed zkontroluje, zda žádost obsahuje všechny náležitosti dle ust. § 45 správního řádu, dle § 18 odst. 2 zákona o vyvlastnění a zda k ní vyvlastnitel připojil dokumenty vyjmenované v § 18 odst. tohoto zákona.

Úřad následně uvědomí ostatní účastníky o zahájení řízení, a pokud se řízení týká pozemků a staveb zapsaných v katastru nemovitostí, vyrozumí také příslušný katastrální úřad. Ten, aby se předešlo nakládání s objekty vyvlastnění, zapíše na příslušný list vlastnictví poznámku, že bylo zahájeno vyvlastňovací řízení. Úřad poté nařídí ústní jednání tak, aby se konalo nejpozději ve lhůtě do 60 dnů od odeslání uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení. O ústním jednání uvědomí účastníky řízení nejméně 15 dnů před jeho konáním.

Rozhodnutí

Vyvlastnitel má v průběhu řízení za úkol prokázat, že splňuje všechny podmínky pro navržené vyvlastnění. Pokud vyvlastňovací úřad zjistí, že podmínky nejsou splněny, žádost o vyvlastnění zamítne do 30 dnů ode dne konání ústního jednání. Vyvlastňovanému je zaručena náhrada za škodu nebo jinou újmu, která mu v souvislosti se zahájením vyvlastňovacího řízení vznikla v případě, že vyvlastnitel vzal návrh na vyvlastnění zpět či že vyvlastnění bylo zrušeno.

V opačném případě, tedy když je splnění všech podmínek dostatečně prokázáno, rozhodne vyvlastňovací úřad samostatnými výroky o vyvlastnění práv k pozemku nebo ke stavbě a o náhradě za vyvlastnění. Výroky o vyvlastnění práv k pozemku nebo ke stavbě vyvlastňovací úřad rozhodne o intenzitě omezení předmětného pozemku nebo stavby ve prospěch vyvlastnitele tak, aby byl naplněn účel vyvlastnění, a zároveň nebyl překročen nezbytný rozsah. Vydá tak buď rozhodnutí o zrušení práva odpovídajícímu věcnému břemenu, nebo o omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene, anebo přímo o odnětí vlastnického práva.

Zákon klade důraz na to, aby v rozhodnutí byl, pokud možno co nejpřesněji, vymezen předmět vyvlastnění, jeho rozsah a účel. Povinnou součástí výroku rozhodnutí je mimo jiné také určení, v jaké lhůtě je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění. Stanovená lhůta nesmí překročit délku 2 let od nabytí právní moci rozhodnutí.

Vyvlastňovací úřad dále rozhodne samostatným výrokem o náhradě za vyvlastnění, ve kterém stanoví výši náhrady pro vyvlastňovaného, jakož i pro oprávněného z věcného břemene, jejichž práva vyvlastněním zanikají, a uloží vyvlastniteli, aby jim náhrady zaplatil ve lhůtě, která nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí.

Dojde-li k dohodě o věcné kompenzaci, vyvlastňovací úřad určí, jaký pozemek nebo stavba přechází do vlastnictví vyvlastňovaného, popřípadě rozhodne též o vyrovnání rozdílu v ceně vyvlastněného pozemku nebo stavby a náhradního pozemku nebo stavby podle oceňovacího předpisu účinného v době vyvlastnění, včetně lhůty k poskytnutí plnění, která nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí.

Dále v tomto výroku určí, jakou částku z náhrady pro vyvlastňovaného je vyvlastnitel povinen poskytnout zástavnímu věřiteli, podzástavnímu věřiteli nebo oprávněnému ze zajišťovacího převodu práva na úhradu splatných zajištěných pohledávek, případně uloží vyvlastniteli, aby nahradil vyvlastňovanému jím vynaložené náklady na vyhotovení znaleckého posudku, a určí k tomu lhůtu, která nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí.

Účastníkům řízení musí být doručen stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí, a to do vlastních rukou. Proti rozhodnutí se lze odvolat ve lhůtě 15 dnů. Včas podané odvolání směřující proti některému z výroků o vyvlastnění práv k pozemku nebo ke stavbě má odkladný účinek i na ostatní výroky rozhodnutí. Odkladný účinek takového odvolání nelze z úřední moci vyloučit. Včas podané a přípustné odvolání směřující pouze proti některému z výroků o náhradě za vyvlastnění nemá odkladný účinek na ostatní výroky rozhodnutí.

Zrušení rozhodnutí o vyvlastnění

Na zrušení rozhodnutí o vyvlastnění je právní nárok, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Existují tři důvody, pro které může vyvlastňovaný požádat o zrušení vyvlastnění. Prvním z nich je nezaplacení náhrady ani po uplynutí 30 dnů od konce lhůty stanovené ve výroku o náhradě za vyvlastnění, druhým nezahájení realizace účelu vyvlastnění ve lhůtě určené ve výroku o vyvlastnění práv k pozemku nebo ke stavbě (případně ani ve lhůtě prodloužené) a třetím je zrušení nebo pozbytí platnosti územního rozhodnutí, které bylo podkladem pro vyvlastnění.

K realizaci účelu vyvlastnění je často zapotřebí pozemků a staveb více než jen jednoho vlastníka. Může se stát, že někteří vlastníci přistoupí na dohodu, další se ve vyvlastňovacím řízení neodvolají a další se ve vyvlastňovacím řízení odvolají či následně ještě uplatní nárok na přezkoumání rozhodnutí u soudu. Zde pak může nastat situace, že lhůty uvedené v rozhodnutí marně uplynou a nebude tak moci dojít k zahájení realizace účelu, pro který bylo vyvlastňováno.

Řízení o vyvlastnění před soudem

Každému, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, je ústavně zaručeno právo na soudní přezkum zákonnosti takového rozhodnutí. Na soud se může účastník vyvlastňovacího řízení obrátit po vyčerpání řádných opravných prostředků ve správním vyvlastňovacím řízení, tzn. po zamítnutí odvolání proti výrokům o vyvlastnění práv k pozemku nebo ke stavbě.

Věcně příslušným k projednání žaloby je v prvním stupni krajský soud, a lhůta k podání žaloby je 30 dnů od právní moci rozhodnutí, přičemž její zmeškání nelze prominout. Podání žaloby je přiznán odkladný účinek, k vyvlastnění tedy nemůže dojít, dokud řízení před soudem pravomocně neskončí. Zrušením výroků o vyvlastnění práv k pozemku nebo ke stavbě pozbývají platnosti i výroky o náhradě za vyvlastnění.

Schéma rozhodování vyvlastňovaného, zda přistoupit na dohodu

OPU_vyvlastneni

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby