Zatímco vyspělé země, jako je Japonsko, Německo nebo Jižní Korea, již dlouhodobě těží z rozsáhlých investic do automatizace, Česká republika jako celek stojí zatím spíše na prahu zásadních rozhodnutí, která mohou ovlivnit její schopnost držet krok s globální konkurencí.

Zavádění automatizace a robotizace s sebou nese řadu výzev, které musí výrobní firmy překonat. Jedním z těch zásadních problémů je nedostatek kvalifikované pracovní síly. Nový průmysl potřebuje nové profese, automatizace a robotizace vyžadují odborníky schopné implementovat, spravovat a udržovat moderní technologie.

Nedostatek kvalifikovaných pracovníků, zejména v oblasti IT, mechatroniky a umělé inteligence, je jednou z hlavních překážek, zejména v zemích, kde technické vzdělání není dostatečně podporováno. Česko má sice skvělou tradici technického školství, nicméně na potřeby průmyslu 4.0 reaguje opožděně a nekoncepčně.

Významnou překážku při implementaci automatizačních a robotických systémů představují finance – jde o značnou finanční zátěž, kterou si ne všechny firmy mohou dovolit. Návratnost investic často závisí na objemu výroby a schopnosti efektivně integrovat technologie do stávajících procesů.

Menším firmám často chybějí zdroje i odborníci na robotizaci a automatizaci

S rostoucí digitalizací a propojením výrobních systémů dochází ke zvýšenému riziku kybernetických útoků. Firmy tak čelí tlaku zajistit bezpečnost svých dat a technologických procesů.

Mnoho firem zatím stále využívá zastaralé výrobní linky, které nejsou kompatibilní s moderními automatizačními řešeními. To omezuje možnosti implementace nových technologií a vyžaduje nákladné modernizace.

Česko versus svět

Česká republika se v oblasti automatizace a robotizace nachází v situaci, kdy má potenciál výrazně zvýšit
svou konkurenceschopnost, avšak čelí řadě překážek.

Zatímco země jako Německo nebo Japonsko dosahují vysoké úrovně robotizace (měřeno počtem průmyslových robotů na 10 000 zaměstnanců), Česko za těmito lídry zatím zaostává.

Podle údajů z Mezinárodní federace robotiky (IFR) se umisťujeme ve střední části žebříčku, pokud jde o hustotu robotů ve výrobě. Na rozdíl od vyspělých zemí, kde je robotizace často podporována rozsáhlými vládními programy a investicemi, Česko trpí nedostatkem systematické podpory, a především dlouhodobé strategie. Což je s podivem, vezmeme‑li v úvahu, že Česko má národní koncepce téměř na vše, jen na automatizaci a robotizaci neexistuje ani střednědobá, ani dlouhodobá strategie.

Problémem je ovšem i struktura české ekonomiky, která je silně závislá na automobilovém průmyslu. Ten sice patří k lídrům v oblasti automatizace, avšak ostatní odvětví, jako jsou potravinářství nebo textilní průmysl, již vykazují nižší míru zavádění moderních technologií. Ano, situace se v posledních letech lepší, ale svět se nezastavil. Hrozí, že při současném tempu automatizace ten skutečně vyspělý svět nikdy nedoženeme.

Na čem můžeme stavět

Předpoklady pro rozvoj automatizace a robotizace v Česku přitom mají slušný základ. Díky dlouhé průmyslové tradici má Česko kvalitní technickou infrastrukturu a zkušené pracovníky v oblasti strojírenství a výroby. Strategická poloha ve středu Evropy umožňuje českým firmám snadný přístup na klíčové trhy Evropské unie.

Česká vláda v posledních letech podporuje digitalizaci průmyslu prostřednictvím vládních programů, což má potenciál zlepšit technologickou úroveň českých firem. Ty mohou využívat evropské dotace na modernizaci technologií a školení zaměstnanců.

Klíčové faktory dalšího rozvoje

Je nezbytné posílit technické vzdělávání a vytvořit programy zaměřené na rekvalifikaci pracovníků pro digitální a automatizované prostředí. Ruku v ruce s tím musí jít větší podpora malých a středních podniků – většina českých firem totiž spadá do této kategorie a pro další rozvoj automatizace a robotizace je zásadně důležité jim poskytnout přístup k financování a poradenským službám při zavádění moderních technologií.

Rodinná firma STASTO dodává komponenty pro automatizaci a robotizaci

Tomu by ale měla předcházet širší odborná i politická debata, která by pomohla definovat dlouhodobé cíle v oblasti automatizace a robotizace. Vyspělé země to udělaly dávno.

Rozhodující efekt ale může mít výzkum. Vědecké a výzkumné instituce by měly úzce spolupracovat s podniky na vývoji inovativních řešení, která podpoří konkurenceschopnost českého průmyslu. A v souladu s trendy bude hrát roli i orientace na oblast udržitelných technologií. Bez ohledu na tance kolem politiky Green Deal bude budoucnost patří zelené automatizaci. Podporovat a motivovat firmy, které investují do ekologických technologií a obnovitelných zdrojů energie, se vyplatí již v krátkém horizontu.

S jasnou strategií a systematickou podporou může Česká republika jako celek dosáhnout úrovně nejvyspělejších zemí světa a stát se i jedním z lídrů moderního průmyslu. Bez nich má tuto šanci jen několik málo špičkových firem.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Simon