Byl to radikální řez. Deset let Tomáš Tylš prodával a opravoval mobilní telefony a počítače značky Apple. Začínal v Náchodě, pak si otevřel provozovnu v mnohem větším Hradci Králové. Jednoho dne se ale nadchnul pro beton a svou původní firmu prodal. 

Elektroniku, kterou vystudoval na odborné škole v Novém Městě nad Metují, opustil a začal se učit novým věcem – jak namíchat správnou betonovou směs a jak z ní vyrobit originální produkt. Dnes tvoří dózy, tácy, šachové figurky, difuzéry nebo desky konferenčních stolů jen 15 milimetrů tenké, které přesto unesou i dospělého člověka. 

Ke své nové profesi se Tomáš Tylš dostal náhodou. Rekonstruoval v industriálním stylu svůj náchodský byt a chtěl si ho vybavit nábytkem, který by odpovídal jeho představám. Nikoli tím běžně dostupným v internetových a kamenných obchodech. Na sociální síti Pinterest, zdroji nepřeberných nápadů včetně řemeslných, designérských či architektonických, objevil předměty kombinující dřevo s betonem. 

Řekl jsem si, že odlít si z betonu vlastní desku stolu nemůže být tak složité.

Začal hledat podobné výrobky, které by si mohl koupit – například stolek s betonovou deskou. „Zjistil jsem ale, že jsou poměrně drahé. Řekl jsem si, že odlít si z betonu vlastní desku stolu nemůže být tak složité,“ přibližuje šestatřicetiletý Tomáš Tylš první impuls pro nové podnikání, ačkoliv ho tehdy ještě zdaleka neplánoval. Žádný byznysový záměr neměl. Rozhodl se teprve v průběhu nejbližších let. 

Dva roky ve volných chvílích po práci testoval, co s betonem zvládne. Odléval ho nejprve do běžných kelímků či vaniček od potravin. Následně navrhl a vyrobil první předměty, které umístil do obchodu s dekoracemi, kde o jeho výrobky projevili zájem. Tam je objevil jeho nynější klient, který dodává vybavení do hotelů v Česku a Rakousku. A tehdy, v roce 2023, se to překlopilo. „Okolí mě začalo motivovat, proč to neposunout dál,“ říká. 

Objednávky chodily a Tomáš Tylš získal jistotu, že své produkty prodá a uživí se tím. Poptávka a nadšení pro beton rozhodly. Založil značku Obeton. Název se nabízel: v Tylšově podnikání jde „o beton“, a tak jen zrušil mezeru mezi slovy. „Chtěl jsem jednoduchý český název, nic anglického,“ říká. 

Ukončil tedy předchozí podnikání a začal se věnovat jenom betonu. „Pronajal jsem si malou dílnu a spustil e-shop,“ vzpomíná. V propagaci výrobků podnikateli pomohl jeho „hotelový“ klient, který mu zprostředkoval výrobu difuzérů pro známé osobnosti. Tomáš Tylš o nich mluví jako o „sportovcích a zpěvačce“, ale jmenovat je nechce. 

Neposedný Bayaya. Firma začala s výrobou rekreačních posedů, teď staví i dřevěné domy

Forma rozhoduje 

„Dřív jsem prodával a opravoval, ale nic jsem fyzicky netvořil. Beton mi dal v tomhle velký smysl. Tvořím nové produkty,“ líčí Tomáš Tylš, který se zajímá o design a architekturu, což ho inspiruje při navrhování předmětů i jejich výrobě. Baví ho celý proces — od návrhu přes 3D vizualizace a výrobu modelu až po finální produkt. Beton kombinuje s kovem, dřevem nebo sklem, proto spolupracuje s českou sklárnou či místním truhlářem. 

Na e-shopu aktuálně nabízí čtrnáct různých výrobku, především užitných dekorativních předmětů. Dokonce „obyčejné“ misky pro kočky a psy mohou vypadat neobyčejně v kombinaci betonu, kovu a kousku decentně „zabetonovaného“ dřeva, na němž je zobrazeno logo firmy.    

Příprava a kvalita forem je podle Tomáše Tylše klíčová. Vyrábí je ze silikonu a lze je používat opakovaně. „Jsem velký detailista, snažím se aby produkty byly hezky zpracované, protože beton je potvora, okopíruje všechno i nepatrné drobnosti z formy, do které ho nalijete,“ přibližuje podnikatel, jaký je rozdíl mezi profesionálně zpracovanou formou a amatérským odléváním betonu do běžných vaniček od potravin, jak to dělají kutilové, když si podomácku vyrábějí třeba květináče na bonsaje. 

Forma tedy rozhoduje. Právě díky tomu dokáže Tylš vytvářet detaily – například jemné zaoblení nebo přesné linie, které dávají výrobkům charakter. To je zásadní například u betonových šachových figurek, což je vizuálně jeden z jeho nejvýraznějších produktů, na kterém vyniká nejen tvar, ale také přirozená struktura materiálu, jeho pórovitost. Tedy „porušené“ hrany a plochy, které elegantním figurkám dodávají zemitost. 

Tuhle zemitost, tedy větší či menší množství „bublin“ v materiálu, stejně jako další vlastnosti betonu, se Tomáš Tylš naučil postupem času ovládat. Proto nejezdí pro pytlovaný beton do stavebnin, ale směsi si míchá sám z asi sedmi složek, které nakupuje také v zahraničí – přímo u výrobců v Holandsku, na Slovensku, v Německu. 

Při míchání materiálu musí být hodně přesný, aby dosáhl potřebný vodní součinitel, což je poměr hmotnosti vody a suché části směsi. „Rozhodují gramy i mililitry,“ říká. 

„Voda degraduje beton. Do klasického betonu se dává velké množství vody proto, aby se dal dobře zamíchat a zpracovat, ale pro beton to rozhodně není přínosné. Já dávám do kila betonového kompozitu třeba jen 70 mililitrů vody. Bez příměsí a plastifikátorů by ale takovou směs nebylo možné zpracovat,“ vysvětluje. 

Některé plastifikátory například zajistí rychlejší tuhnutí nebo naopak jeho zpomalení, jiné beton víc nebo míň provzdušní. To dává možnost pracovat s betonem v různých, třeba teplotních podmínkách. 

Jak se podniká v regionech: Královéhradecký kraj

Tomáš Tylš říká, že technologii ladil nejprve metodou pokus/omyl. „Zjistil jsem ale, že tudy cesta nevede, bylo by to nadlouho i finančně nákladné,“ přiznává. Začal tedy spolupracovat s laboratořemi, které přístroji měří vlastnosti UHPC betonu, jenž se vyznačuje extrémní pevností. Dnes pracuje s materiálem, v němž je hodně přidané chemie. 

Beton pak prý má skoro neomezené možnosti. „Dají se z něho dělat nejen masivní věci, ale také tenkostěnné produkty. Třeba mísy s tloušťkou stěny jen čtyři milimetry, když se beton zpevní například skelnými vlákny. S tím, jak jsem se posunul v pevnosti materiálu, si můžu dovolit dělat složitější a větší věci,“ říká. 

A tak s jedním architektem, který staví resort na Moravě, Tomáš Tylš právě řeší vybavení interiéru a exteriéru betonovými stoly a lavicemi, aby korespondovaly s použitým pohledovým betonem na budovách. Do resortu dodá také drobné dekorativní výrobky. Z Francie zase přišla první přímá zahraniční zakázka – tamní firma má zájem o stovky kusů betonových sloupků pro osvětlení.

Obeton rovněž začínají oslovovat radnice měst, které chtějí nový venkovní mobiliář. „Větší zakázky teď přicházejí i díky tomu, s jak pevným betonem jsem schopen pracovat,“ vysvětluje Tomáš Tylš, který zrovna chystá téměř tři metry dlouhou betonovou lavici do interiéru, na jejíž části bude stát krb. Nedělá tedy jen předměty ve větších či menších sériích, ale také solitérní kusy podle přání zákazníků. 

One man show končí 

Takhle to vypadá jako práce pro širší kolektiv, ve skutečnosti je to „one man show“, jak říká Tomáš Tylš. Všechno zatím dělá sám, pouze občas vypomůže někdo z rodiny nebo známí. 

Jenže Obeton roste a aktuální rok to má výrazně potvrdit. Tomáš Tylš chce rozšířit prodej svých stávajících dekorativních a užitných předmětů v kamenných obchodech a zároveň zvýšit produkci betonových stolů i velkých zahradních květináčů, tedy mnohem dražších předmětů, než kolik stojí ty drobnější z jeho dosavadního portfolia. Proto uvažuje, že někoho zaměstná. O tom, kolik lidí najme, ale rozhodne množství zakázek. 

Dělám věci nezbytně nutné, ale na detaily mi často nezbývá prostor ani čas.

Tomáš Tylš už cítí, že nestíhá. „Dělám věci nezbytně nutné, ale na detaily mi často nezbývá prostor ani čas,“ říká. Budík má nastavený na 4:50, ale protože má jedenapůlletou dceru, snaží se dvakrát týdně skončit práci už kolem jedné hodiny a být s rodinou. V ostatních dnech se vrací domů večer alespoň „na koupání“ – i to se ale ne vždy daří. Dílnu má pět minut autem od domova. Když je potřeba, pracuje v ní také o víkendech. Doma pak po večerech řeší úkoly u počítače, třeba komunikaci s tiskárnou, která vyrábí obaly na jeho produkty. 

Pokud Obetonu vyjdou zakázky, o kterých jedná, výrazně podle Tomáše Tylše vzroste obrat firmy. Loni, kdy Obeton vyráběl převážně dekorativní předměty, se pohyboval kolem tří milionů korun, což byl meziročně stoprocentní nárůst. Tehdy Obeton prodal jednotky tisíc kusů výrobků. Teď ale Tomáš Tylš očekává nárůst obratu na částku možná přesahující deset milionů. 

Přesto má ve svém podnikání jasnou hranici. „Nechci z toho udělat fabriku, která bude chrlit stovky kusů a já bych se musel zavřít do kanceláře a řešit provoz firmy,“ říká. Hodlá se držet kvality, ne kvantity. Pracovat rukama, tvořit prémiové věci. Na instagramovém účtu Obetonu píše, že z betonu dělá „bábovičky pro pokročilé“. A přesně tak svou práci vnímá – jako kombinaci řemesla, designu a experimentu. Je to prostě hra, která ho především velmi baví. A to, že ho uživí, je užitečný bonus. 

A s tím vybavením do vlastního bytu to nakonec nebylo tak jednoduché. Betonový stůl sice tehdy Tomáš Tylš zkoušel odlít, ale nebyl spokojený s výsledkem. Potřebné kvality dosáhl až postupem času. „Kovářova kobyla chodí bosa,“ podotýká. Doma prý ze svých výrobku nemá skoro nic. 

Ivan Hartman