Ve stěnách jejich staveb jsou velké prosklené plochy, aby jimi bylo vidět na sady, louky či lesy. Právě v přírodních lokalitách většinou stojí „objekty“ vyráběné už pět let českou značkou Bayaya. Její zakladatelé Ladislav Trpák a Jiří Veselka jim říkají „zařízení“. Vznášejí se několik metrů nad zemí na vysokých kovových nohách. Tak trochu připomínají moduly, které právě přistály na Zemi. Nejsou to chaty ani domy. Spíš obyvatelné rozhledny, pozorovatelny či posedy, které často nepodléhají stavebnímu řízení. V Česku už jich stojí přes 120.

Byl to právě typický myslivecký posed, který inspiroval Ladislava Trpáka k rozjezdu jeho nového podnikání – k postavení první „chatky“ o zhruba osmi metrech čtverečních vyzdvižené vzhůru vysokou konstrukcí, ze které je výhled do okolí. Trpák je v tandemu zakladatelů značky Bayaya vizionář, Jiří Veselka praktik, který jako ředitel firmy uskutečňuje, ale taky reguluje kolegovy představy. „Když má dvě stě nápadů, realizuji z nich deset, které považuji za nejlepší. Ale ke sporům mezi námi nedochází,“ říká Veselka.
Malý dům, malé starosti
Seznámila je jejich společná kamarádka v době, kdy Trpák končil ve vedení dříve velmi úspěšného internetového obchodu s oblečením a obuví Zoot, který se propadl do dluhů. Veselka v té době opouštěl jiné podnikání: věnoval se administraci evropských dotací. „Byl jsem z toho už vyčerpaný,“ přiznává. A tehdy si prý s Trpákem řekli, že chtějí dělat něco, co je bude bavit a za čím budou vidět hmatatelné výsledky, nejen „digitální stopu nebo nějaké služby“.
A stejně jako minimalistické – nejen rozměry, ale také vybavením – byly jejich první posedy určené k odpočinku a rekreaci, byly takové i začátky společného podnikání Trpáka s Veselkou, který říká, že startovali téměř z nuly. Jenže nul přibylo. Letos už Bayaya plánuje čtyřicetimilionový obrat a následně počítá se skokem na více než 80 milionů, protože nabídku rozšířil o dřevěné rodinné domy.

Nejsou velké, Bayaya se nadále přiklání k minimalistickému způsobu života pro podobně smýšlející klientelu. Například pro ty, kteří si podle Veselky uvědomují, že nepotřebují mít obrovský dům a s ním i obrovské starosti a pro které je především důležité na jakém pozemku jejich dům stojí ai z jakých materiálů je postavený. Právě na ně klade Bayaya důraz. Vyrábí ze dřeva vyrostlého v Česku a používá výhradně přírodní materiály. Třeba zateplení polystyrenem tu nemá místo.
„Chceme být nejlepší ve stavbě domů do čtyřiceti metrů čtverečních. A chceme stavět také domy do sto metrů,“ říká Veselka. Těch čtyřicet metrů je důležitá hranice. Pokud ji dům nepřekročí, nepotřebuje majitel od loňska stavební povolení. Jako výjimku potvrzující pravidlo nabízí Bayaya na svých stránkách rovněž dům nazvaný Špičák s plochou 160 metrů čtverečních. Ten ale zatím nestojí, zůstává pouze „na papíru“. Malých posedů, kterými se Bayaya prosadil a získal díky jejich designu a neobvyklému řešení širokou popularitu v lifestylových rubrikách českých médií, by se do Špičáku vešlo dvacet. Bayaya tak budí dojem valící se sněhové koule, na kterou se nabalují další a další vrstvy.

Loni firma postavila první dům určený k prodeji. Teď jedná s desítkami zájemců o rodinné bydlení a už podepsala dostatek smluv, které firmě zaručují naplnění letošní výrobní kapacity na asi osmdesát procent – konkrétně chce Bayaya v tomto roce prodat patnáct až dvacet domů. Soustředí se především na venkov, protože klientela Bayayi chce bydlet „někde na okraji“ a nehledá podle Veselky řešení ve velkých developerských projektech. Bayaya řeší jiné developmenty, které kladou důraz na komunitní život a přírodu. Cena za metr čtvereční se pohybuje kolem padesáti tisíc korun. To zhruba odpovídá průměrné ceně za vlastní bydlení v tuzemsku. Podle Českého statistického úřadu dosahovala v roce 2023 průměrná cena za metr čtvereční 48 596 korun. V Praze ale lidé platili 111 087 korun.
„Typickým venkovanům naše domy přijdou drahé, protože si myslí, že si dům postaví levněji. Samozřejmě mají pravdu, ale kdyby použili materiály, které používáme my a navíc v takovém designu, pak už by pravdu neměli,“ míní ředitel.
Budova beskydské lesnické společnosti vznikla z lokálního materiálu zpracovaného přímo na místě
Výhledově chce Bayaya stavět stovky domů ročně. Trpák s Veselkou mají plán, jak toho dosáhnou. Zatímco posedy, které vyrábějí v pěti provedeních a podíleli se na nich architekti Jakub Mareš či Petr Šindelář, montují v hale a dodávají zákazníkům na klíč, s rodinnými domy to má být jiné. Bayaya bude zprvu vyrábět několik prototypů podle návrhů architekta Jana Linharta jako stavebnici. Tu sestaví zákazníkovi na jeho pozemku – Bayaya plánuje nasmlouvat externí certifikované party montérů po celé republice, kteří by stavby zajistili. Ale pokud klient bude chtít za montáž ušetřit statisíce, sestaví si dům sám.
Systém má být podle Veselky jednoduchý, aby stavebník nemusel mít speciální schopnosti. Má to být podobné svépomocným stavbám, jako třeba za minulého režimu před desítkami let, kdy si lidé budovali domy jen s rodinou či za pomoci sousedů. Stavění domů od Bayayi ale bude rychlejší. Hrubou stavbu si majitel složí z dodaných komponentů třeba už za deset dnů. Může to být vlastně jakási hra pro velké kluky a holky. Jen místo lega či merkuru si budou stavět z prvků od Bayayi na pozemku pod širým nebem a ne v pokoji na koberci.

Bayaya podle Veselky už směřuje k dalšímu kroku: k vyvinutí stavebního systému, který by mohli využít i jiní architekti, což stávající „stavebnice“ neumožňuje. Ti by měli k dispozici kolekci dřevěných desek a dalších komponentů, která by byla natolik variabilní, aby podle ní mohli navrhovat vlastní projekty.
Nemusíme chodit do banky
Pustit se do stavby domů umožňuje Trpákovi s Veselkou třetí partner ve firmě, kterého zakladatelé „přibrali cestou“ a jsou za toto rozhodnutí rádi, jak říká ředitel Bayayi. Pavel Kupka, spoluzakladatel společnosti Golden Gate, která nabízí zájemcům investice do drahých kovů a kryptoměn a podle serveru CzechCrunch tržby počítá v miliardách a zisky ve stamilionech, byl nejprve klientem Bayayi.
„Protože máme společné hodnoty, ztotožnil se s námi,“ říká Veselka s tím, že Bayaya nezveřejňuje, kolik peněz Kupka do firmy investoval. „Nejsou to vysoké částky, ale máme domluveno, že když budeme potřebovat peníze pro větší rozvoj, nemusíme chodit do banky,“ vysvětluje Veselka s tím, že „kdyby Kupku neměli“, zvládli by rozvoj Bayayi s bankami. Byl by ovšem mnohem pomalejší.
O tom, že jednou budou stavět domy, věděli zakladatelé Bayayi od začátku, jen na to neměli kapitál. Ovšem první dům postavili už před pěti lety poblíž Černošic u Prahy. Nebyl na prodej, žije v něm Ladislav Trpák. „Díky tomu jsme otestovali, jak dům funguje a co je potřeba zlepšit,“ říká Veselka, který zase žije v malé vsi u Pelhřimova. Právě tam, na Českomoravské vrchovině, je také základna Bayayi. V Pelhřimově mají šestisetmetrovou montážní halu a v blízké Dolní Cerekvi zásadního spolupracovníka – truhlářství Syrovátka, které funguje už od roku 1993. Právě v této truhlárně vznikaly první posedy Bayaya.
Petrohrad zboříme, je čas na novou architekturu. Úspěšné studio hledá novou identitu
Na spolupráci s lokálními firmami si Bayaya zakládá. Dnes už jich má deset a tým, který se stýká a řeší výrobu, je asi pětadvacetičlenný. „Některé firmy už pracují pro nás z osmdesáti procent,“ říká Veselka, jimž řízená firma letos z Vysočiny zamíří z Česka do zahraničí – nejprve na Slovensko a na Krétu.
Na Krétě chce Bayaya vyzkoušet rekreační domy postavené na pozemku, který tam firma právě kupuje. „Budeme teprve projektovat domy vhodné do přímořského podnebí. Postavíme zatím dva až tři a otestujeme si tak vlastní development,“ říká Veselka k plánům, které chce Bayaya realizovat v dalších letech.
Slovákům nabídne firma stejné portfolio jaké prodává v Česku s tím, že třeba posedy plánuje „designově i technologicky posouvat“. Konkrétně to „ve slovenské verzi“ třeba znamená přidat k nim vetší terasy a také zábrany proti medvědům. „Jednáme o dodávání do národních parků,“ vysvětluje Veselka plán, který spočívá v rozmístění posedů na dlouhých turistických trasách. Poutníci, kteří se na ně vydají, pak budou moci v posedech přespávat. Bayaya má na Slovensku partnera, který by posedy provozoval.
Na pankáče
Posedy jsou spojeny ale také s jiným dobrodružstvím než obrazně řečeno s čekáním na medvěda. Jejich umístění v krajině se pohybuje na hraně zákona. Oficiálně to nejsou objekty určené k rekreaci a vzhledem ke svým rozměrům nepodléhají stavebnímu řízení. A tak jejich instalaci často úřady nepovolí. „Závisí to na osobním výkladu územního plánu konkrétním úředníkem,“ vysvětluje Veselka.
Bayaya má proto na svých webových stránkách speciální rubriku nazvanou Pankáčův průvodce stavební galaxií. V ní nabízí, že „proklepne“ zákazníkem vybraný pozemek a zjistí, zda je možné na něm posedy na vysokých nohách nebo třeba maringotky umístit bez povolení. Případně Bayaya pomůžem najít jiné správné místo. Pankáčův průvodce pak odkazuje na stavební zákon, který pamatuje na speciální „výrobky plnící funkci stavby“, které sice za stavbu považované nejsou, přesto se očekává, že budou užívány k obývání. Bayaya tak kromě prodeje „zařízení“ a domů zajišťuje i další úkony, které jsou k realizaci staveb potřebné.
Posedy Bayaya prodával nejprve k soukromé rekreaci, k pozorování přírody nebo jako enviromentální centra. Časem se ale zákazníci proměnili a dnes převažují ti, kteří je kupují k podnikání – nabízejí posedy ke krátkodobému pronájmu zájemcům o dnes módní glamping. „Nejde ani tak o bydlení, jako o zážitek. Každý už spal v hotelu či penzionu, horším nebo lepším, ale doba, kdy lidé utráceli peníze za všechno, je pryč. Teď hledají netradiční zážitky,“ říká Veselka k rostoucímu zájmu o glamping a tedy také k potenciálním příležitostem pro Bayayu. „Sami realizujeme s naším partnerem Natland SE projekt www.jezero.ooo, kde je možné si naše produkty vyzkoušet přímo v přírodě nebo zažít netradiční teambuilding,“ říká Veselka.
Glampingová móda samozřejmě vede k tomu, že koncept Bayayi kopírují jiní podnikatelé. „Obyvatelné posedy v Česku nikdo před námi nedělal. Ale nám kopírování nevadí. Když to budou dělat dobře, ať to dělají,“ neprotestuje ředitel a je smířený s tím, že konkurence v jeho oboru, tedy ve výrobě dřevostaveb na klíč, roste. „Jsme ale zatím tak malí, že na ni moc nekoukáme, vydali jsme se vlastní cestou a věříme, že bude fungovat. Chceme se dostat mezi tři nejvyhledávanější firmy v republice, které dřevostavby dělají. A za tím cílem si jdeme,“ neskrývá Jiří Veselka ambice firmy, kterou vede.
Koncem loňského roku získala značka Bayaya z Pelhřimova cenu za udržitelné podnikání v celostátní soutěži Firma roku. „Vytváří inovativní dřevostavby, které spojují design, udržitelnost a chytrá řešení,“ napsala porota ve zdůvodnění.