České firmy vyklízejí toxické Rusko a sílí na Ukrajině, říká šéf CzechTrade

Velkou příležitost představuje pro Čechy i Severní Amerika nebo jihovýchodní Asie, soudí generální ředitel agentury CzechTrade Radomil Doležal. „Potřebujeme vyšší přidanou hodnotu postavenou na české šikovnosti, umu, nápadech, možná i na unikátní výrobní obratnosti. Firmy, které budou jen přeprodávat materiálové vstupy s velmi nízkou přidanou intelektuální či inovační hodnotou, budou mít velký problém,“ říká.

Jak je na tom český export po letech útlumu? 

Vracíme se k růstu, na který jsme byli zvyklí před pandemií. Minulý rok byl rekordní, nejlepší v české historii co do nominální hodnoty vyvezeného zboží. Celková hodnota je samozřejmě lehce přifouklá vysokou inflací, stále ale evidujeme reálný nárůst. Obchodní bilance Česka – poměr exportu a importu – se samozřejmě většinu roku zhoršovala kvůli vysokým dovozním cenám energií, surovin, komodit, takový vývoj obchodní bilance nebyl u naší exportně orientované ekonomiky v minulosti obvyklý. Vývoz přitom dosahoval rekordní úrovně, oproti roku 2019 byl nominálně vyšší o více než dvacet procent.

I kdybychom ho očistili o inflaci?

To je těžké říct, taková data nemáme k dispozici. Inflace začala výrazněji růst až od začátku války na Ukrajině. Odhaduji, že reálný růst exportu mohl činit přinejmenším deset procent.

Díky čemu byl tedy loňský rok historicky nejlepší z pohledu exportu? Sehrál v tom roli vývoz zbraní či různé pomoci na Ukrajinu?

Položky obranného a zbrojního průmyslu se do statistik exportu započítávají. U tohoto segmentu obchod funguje v rámci speciálního režimu a i z bezpečnostních důvodů je obtížné zjistit některé konkrétní položky exportu, a tím pádem i celý obraz segmentu. Hlavní faktorem růstu exportu ale byla skutečnost, že se napnutá poptávková pružina konečně uvolnila.

V pandemii se ekonomický život zastavil, Čína se uzavřela z hlediska subdodávek, loni jsme se už ale vrátili z tohoto pohledu do normálu. Ekonomiky jely dva roky pod svůj potenciál, loni už ale generovaly vysokou poptávku. České firmy ji dokázaly chytit a využít. To je hrozně důležité. Nedostaly se na slepou kolej. V Česku se ekonomika víceméně nezastavila. Čeští exportéři ovšem čelili novým skutečnostem – válce na Ukrajině, s tím související energetické krizi a ukončení svých aktivit v Rusku.

Které zahraniční trhy patřily k nejhladovějším?

Klíčové je pro nás sice Německo, kam míří skoro třetina českého exportu, a to drželo krok s obecným růstem. I autoprůmysl začal dohánět hendikep. Německo je zpět, letos už ale začíná zpomalovat, když se dívám na HDP letošního roku. Na exportu z Česka se to zatím neprojevuje. Není to tak, že by za loňským růstem stálo několik hvězdných trhů nebo sektorů, které vývozem táhly celek. Letos zatím vidíme, že výkon exportu navazuje na vydařený loňský rok, bohužel ale zpomaluje.

Jak to?

V lednu jsme začali dvoucifernými meziročními růsty, teď už jsme jen na jednotkách procent. Hlavním důvodem je růst nákladů českých firem, typicky za energie, a také nedostatek pracovních sil. Klíčový je pro export také kurz koruny. Nízký kurz 23,50 koruny za euro trvá už dlouho a nepomáhá nám. Loni přitom činila průměrná hodnota eura 24,60. Koruna začala zpevňovat od podzimu loňského roku a drží se na nízkých úrovních. V exportu se to začíná projevovat.

Pomohlo by Česku přijetí eura?

Pro mě je důležitější finanční zdraví firem. To by se přijetím eura nezměnilo. Dělali jsme si průzkum, jak firmy přistupují ke zhodnocení koruny. Zásadní odpovědí bylo, že buď byly schopny navýšit ceny, nebo do budoucích kontraktů promítly zvýšení eurových cen. Jen asi desetina firem měla zahedgeované ceny. A zhruba deset firem, které se pohybují v komoditním byznysu a nemají unikátní tržně atraktivní produkt, přiznalo, že na kurz velmi trpí. Poučení pro Česko je jasné: utéct od materiálově a energeticky náročných vstupů a přejít k nápadům, inovacím a k produktům, které partner potřebuje.

Jak rychle vyklízejí české firmy sankcionované Rusko? A co vývoz na Ukrajinu?

Před válkou, v roce 2021, Češi vyváželi do Ruska zboží asi za 80,6 miliardy, na Ukrajinu jen asi za 30. Zatímco ale vývoz do dnes toxického Ruska postupně mizí, na Ukrajinu silně roste. V roce 2019 jsme do Ruska vyvezli zboží za téměř 86 miliard, loni už jen za 32 miliard, v prvním letošním čtvrtletí jen za 4,6 miliardy. Trend je jasný. Za první letošní čtvrtletí jsme na Ukrajinu vyvezli zboží za více než sedm miliard, tedy téměř dvojnásobek toho co do Ruska. Loni jsme na Ukrajinu vyvezli zboží za téměř 26 miliard, hlavně západ země se nyní postupně ekonomicky oživuje.

Co tam nyní české firmy typicky vyvážejí?

Hodně to souvisí s válečnou ekonomikou. A tím nemyslím zbraně, ale produkty v zemědělství, potravinářství, zdravotnictví, stavebnictví (provizorní či nouzové bydlení) či energetice – spoustu zničených transformátorů země vyměnila za ty vyrobené v Česku. Vidíme, že exportéři, kteří se zaměřovali na Rusko, se přeorientovávají na postsovětský prostor. Odskočit z Ruska do Spojených států by trvalo přece jen déle.

Které regiony nyní táhnou český export?

Jak jsem již zmínil, hlavním trhem je Německo a Evropská unie. Z mimoevropských teritorií jsou Spojené státy určitě velmi perspektivní trh, proto jsme na jihu v Texasu otevřeli novou kancelář. Byli jsme zastoupeni na obou pobřežích, ale ne na jihu, byť je Texas druhým nejbohatším státem v USA. Navíc se soustřeďuje na vyšší technologie. To je přesně to, co Česko potřebuje. Hodně zajímavá je i jihovýchodní Asie.

Třeba Škoda Auto expanduje do Vietnamu. Proč je pro české firmy jihovýchodní Asie tak zajímavá?

I CzechTrade poskytuje tržní informace všem firmám, které o to požádají,   podporou expanzi byla určitě i cesta ministra průmyslu Jozefa Síkely do Vietnamu. Země ASEAN (region jihovýchodní Asie – pozn. red.) jsou pro české firmy obrovskou příležitostí díky svému rychlému růstu. Třeba Čína nemá žádné oslnivé růsty proti těmto zemím. Zřejmě ani nedosáhne plánovaného pětiprocentního růstu HDP. Dostává se na nízké jednotky procent. Naopak všechny země okolo, například právě Vietnam či Filipíny, se blíží dvouciferným růstům, na které jsme byli dříve zvyklí v Číně. A firmy na to už reagují. Vidí tam budoucnost.

CzechTrade spouští nové služby. Designové inovace zvyšují konkurenceschopnost exportérů

Jaký tedy čekáte letošní rok v exportu v porovnání s loňskem?

Moc bych si přál, aby celkový export meziročně neklesl, nečekám ale rychlý růst jako v minulých letech. Problémů máme hodně.

Sehrává v tom významnější roli i pokles české konkurenceschopnosti způsobený vyššími cenami energií? Začínají být Češi příliš drazí?

Záleží, v čem podnikáte. Velké rozdíly jsou i v rámci stejného sektoru. Typickým příkladem jsou skláři. Jsou výrobky, jichž cena je ze 70 procent závislá na ceně plynu, kterým tavíte hmotu. Naopak designové sklářské výrobky závisejí na ceně plynu jen z pár procent. Pořád je to přitom sklářský průmysl. Firmy, které budou jen přeprodávat materiálové vstupy s velmi nízkou přidanou intelektuální či inovační hodnotou, budou mít problém v konkurenceschopnosti.

Těch opravdových „montoven“ se to týká už dnes, ne?

Nejvíce se perou s nízkým kurzem koruny, tržní prostředí je už nepustí dál. Je otázka, jak se k tomu firmy postaví. Jestli budou hledat odpověď v tom neustálém čekání na nějaký zásah státu, třeba umělé vyvolání devalvace koruny, nebo jestli si sednou a budou pracovat na vývoji inovativních výrobků. V tom se jim snažíme pomoci.

Jak?

Třeba nově otevřeným Design Centrem CzechTrade. Malá či střední firma zde může například získat z Národního plánu obnovy až dvě stě tisíc korun na předesignování stávajícího výrobku. Ve vybraných zemích také pro firmy monitorujeme aktuální trendy v oblasti designu a asistujeme při přípravách vstupu českých firem na zahraniční trhy. Podporujeme i digitální marketing, aby firmy dokázaly na svých trzích růst, budovat značky. To je cesta, jak se z pasti vysokých nákladů dostat. Potřebujeme vyšší přidanou hodnotu postavenou na české šikovnosti, umu, nápadech, možná i na unikátní výrobní obratnosti.

Převzato z webu e15.cz, autor článku: Jiří Liebreich