Český export v roce 2020 zvolní, bude ve vleku globálních událostí

Tuzemský vývoz má to nejlepší za sebou. V letošním roce má dosáhnout nejhoršího výsledku od krizových let 2008 až 2009. Záležet bude především na kondici sousedního Německa a úpravě vztahů Velké Británie s Evropskou unií.

I když finální čísla českého exportu za celý rok 2019 ještě nejsou potvrzená, podle Asociace exportérů a jejího Indexu exportérů ani nižší výkonnost českého exportu v závěru roku 2019 neohrozí dosažení nového historického rekordu, roční hodnota českého národního exportu zboží za loňský rok překoná hranici 3,7 biliónů korun.

„Vzhledem k obrovským nejistotám, které sužovaly české exportéry po celý rok 2019 počínaje obchodně-technologickou ‚válkou‘ mezi USA a Čínou, hrozbou uvalení cel na dovoz aut z Evropy do USA a konče vlekoucím se brexitem i stagnující ekonomikou Německa, je odhadované zpomalení celoročního průměrného růstu hodnoty exportu v roce 2019 pod třemi procenty nad míru dobrým výsledkem,“ myslí si Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank, která spolu s asociací Index exportérů vydává.

Rekordní bude i takzvané přeshraniční pojetí exportu, který se bude pohybovat kolem 4,6 bilionu korun.

Nástup do roku 2020 ale nebude podle expertů spojený s přepisováním historických tabulek. „Na nějaký čas asi bude konec dobrých zpráv a export, potažmo náš průmysl, se bude muset vypořádat s přicházejícím ‚dietnějším‘ obdobím. A pokud se pro střednědobou budoucnost budeme připravovat na elektromobilitu, pak lze očekávat, že toto celému průmyslu spíše přitíží. Dle mého názoru je tento směr směrem nesprávným a poškodí celý autoprůmysl nejen v České republice, ale v celé EU,“ dodává Otto Daněk, místopředseda Asociace exportérů.

Strojírenství již pokles zahájilo

Některé obory přitom zaznamenaly pokles již v loňském roce. „Z pohledu strojírenství očekáváme pokles již za rok 2019. V roce 2020 bude tento trend patrně pokračovat, a to vzhledem k nepříznivému vývoji poptávky v Německu, Číně a na dalších trzích,“ uvedl ředitel Svazu strojírenské technologie Oldřich Paclík.

ardiwebs / Shutterstock.com

První čtvrtletí roku 2020 bude dle Indexu Exportu ve znamení mírného poklesu hodnoty exportu. „Vyhlídky na oživení ekonomik našich hlavních exportních partnerů se přestaly zhoršovat teprve nedávno a rizika v obnovení obchodních sporů mezi USA a Čínou, potažmo Evropou, nejsou zdaleka zažehnána. A na konkrétní podobu pobrexitového uspořádání obchodních vztahů s Velkou Británií si budeme muset také ještě počkat. Do letošního výsledku českého exportu hlasitě promluví i revoluční změny v automobilovém průmyslu související s prudkým rozvojem elektromobility,“ doplňuje Helena Horská.

Přesto jsou podle českých vývozců vyhlídky o něco lepší, než se zdálo ještě před několika měsíci. Přispělo k tomu alespoň určité uklidnění v obchodní válce mezi USA a Čínou. Exportéři hodnotí současné podmínky pro vývoz nejlépe od začátku roku 2019 a stejně jako vyhlídky do budoucna se po dvou čtvrtletích zhoršování vrátily nad hodnotu 50 bodů ve stobodové stupnici. To signalizuje růst, i když malý. „Stejně jako od jara do podzimu loňského roku zavládl mezi exportéry přehnaný pesimismus, podobně přehnaný nebo jen předčasný může být i současný optimismus“, domnívá se Helena Horská a doplňuje: „Rizika obchodních válek, geopolitických rozepří, komplikací při vyjednávání brexitu či adaptace automobilového průmyslu na stále přísnější emisní normy však nejsou zcela zažehnána.“

Výzva jménem elektromobil

Právě zmíněná adaptace automobilového průmyslu na nové technologické výzvy se může stát skrytou, ale o to vážnější hrozbou pro českou ekonomiku. Z průzkumu provedeného v první polovině prosince 2019 vyplynulo, že téměř tři čtvrtiny respondentů, konkrétně 71 procent, má za to, že se jejich podnikání nastupující trend elektromobility nedotkne. Mezi těmi, kteří očekávají dopad, ale výrazně převažuje počet těch, kteří v elektromobilitě vidí hrozbu, ne příležitost. Konkrétně tak odpovědělo 60 procent exportérů. „Pro český vývoz, na kterém se automobilový průmysl podílí více jak jednou pětinou, to není příliš povzbudivá zpráva,“ domnívá se Helena Horská.

To, že právě automobilky budou hrát v kondici českého exportu klíčovou roli naznačují i výsledky  vývozu z posledních měsíců loňského roku. V říjnu export automobilů zpomalil a v listopadu se dostal do mínusu. „Data za dva měsíce posledního kvartálu loňského roku naznačují, že proti větru nelze plout věčně. Tento rok oživení zahraniční poptávky ve světle globálních rizik neočekáváme, proto ani český zahraniční obchod nebude dosahovat oslnivých výkonů,“ říká Jiří Pour, ekonom Uni Credit Bank.

Celkově tak vyhlídky českého exportu pro rok 2020 nejsou přehnaně optimistické. „Český export i v roce 2020 nadále poroste, nicméně již výrazně slabším tempem oproti letům předcházejícím. Podle našeho odhadu by se jeho dynamika měla pohybovat kolem 1 procenta, což oproti roku 2019 znamená téměř poloviční tempo a zároveň půjde o nejslabší růst od krize z let 2008 až 2009,“ odhaduje Vít Hradil, makroekonomický analytik Raiffeisenbank.

Pokles dovozu kvůli nižším investicím

Podle odborníků se již do jinak dobrých výsledků roku 2019 promítlo přicházející ekonomické zpomalení. „Bilance zahraničního obchodu se sice vloni meziročně vylepšila, dynamika zahraničněobchodní výměny ale trpěla. Vývozy vloni podle našeho odhadu rostly pouze zhruba dvěma procenty, růst dovozů byl v podstatě minimální. Za zlepšením bilance tak nestála ani tak vyšší exportní dynamika, jako spíše stagnace dovozů. To je důsledek výrazného snížení tuzemské investiční aktivity, která je tradičně vysoce dovozně náročná,“ říká Jan Vejmělek, hlavní ekonom Komerční banky.

V obdobném duchu se podle něj zřejmě ponese i letošní rok. „Strana vývozů bude i nadále ovlivňována globální nejistotami, i když v průběhu roku očekáváme postupné zlepšování situace. Dovozní strana bude nadále tlumena nižší investiční aktivitou, ani u spotřebitelských dovozů výraznější nárůst nečekáme. Ve výsledku by letošní bilance zahraničního obchodu měla vykázat oproti loňsku pouze mírné zlepšení,“ dodává Jan Vejmělek.

Které mezinárodní události ovlivní český export v roce 2020? Podle Víta Hradila to nebude vývoj na Blízkém Východě ani americko-čínská obchodní válka. „Volby v USA, ke kterým dojde na podzim roku 2020, tradičně významně ovlivňuje momentální ekonomická situace v zemi. Prezident Trump si je toho dozajista vědom a v zájmu svého znovuzvolení se tak vynasnaží oddálit jakékoliv ekonomické ochlazení až za termín voleb. Dosavadní ‚zahřívací kolo‘ obchodního souboje s Čínou, ale i např. s Evropskou unií, mu ukázalo, že tyto spory mají potenciál poškodit americkou ekonomiku, což by mu momentálně nehrálo do karet,“ vysvětluje Vít Hradil, proč v této oblasti neočekává výrazné zhoršení podmínek pro export.

Klíč k českému růstu drží Německo a Británie

Pro český export tak podle něj budou zřejmě určující jiné dva zahraniční faktory. „V první řadě půjde o to, jak rychle se dokáže Německo, náš zdaleka nejdůležitější vývozní trh, zotavit z aktuální ekonomické mizérie. Německo nemělo právě šťastný rok, když v podstatě všechny větší negativní ekonomické trendy, tedy brexit, obchodní války, i změny v regulacích emisí automobilů, se jej přímo dotkly. Momentálně z Německa přicházejí značně rozporuplné signály, kdy v jednom týdnu trhy oslavují nečekaně dobrý výsledek tamního maloobchodu, aby hned v tom dalším zaplakaly nad slabými továrními objednávkami,“ popisuje Vít Hradil a navazuje: „I německá vláda váhá, zda je nebo není nutné ekonomiku podpořit zvýšením veřejných výdajů. Ať už se tedy nakonec Německo vydá směrem vzhůru, či dále dolů, český export jej bude následovat.“

Klíčovou rolu bude hrát ekonomická forma Německa také podle dalších expertů. „Tamní průmysl, jehož jsme významnými subdodavateli, již od poloviny roku 2018 v podstatě nepřetržitě klesá. Pro letošní rok předpokládáme alespoň stabilizaci situace v německém průmyslu, na dramatičtější zlepšení to zatím nevypadá,“ podotýká Jan Vejmělek.

Druhou klíčovou událostí bude podle expertů vývoj vyjednávání o budoucím nastavení obchodních vztahů mezi Evropskou unií a Velkou Británií. „Podle plánu je na celý tento proces vyhrazen čas pouze do konce roku 2020 a premiér Johnson striktně odmítá jeho další prodloužení. Z historické zkušenosti ovšem víme, že podobně komplexní obchodní dohody nezřídka zaberou spíše několik let a to i v mnohem jednodušších případech. Je nutné si uvědomit, že Spojené království bylo členem Unie dlouhých 47 let, a za tu dobu se ekonomiky obou celků propojily ve všech myslitelných detailech. Na každou jednotlivost je nyní nutné se znovu podívat a vymyslet její další nastavení,“ zmiňuje Vít Hradil.

Diverzifikace zatím nenastala

Podle jeho slov se nejedná zdaleka pouze o cla, ale i například o zdravotní a bezpečnostní standardy, vzájemné uznávání certifikátů a podobně. „Johnsonova vláda navíc do jednání vstupuje s obrovským sebevědomím, když prohlašuje, že jejím cílem je zachování volného přístupu na evropský trh, ovšem bez nutnosti podléhat evropským pravidlům. To je samozřejmě vyloučeno, jelikož velká část evropských regulací slouží právě k tomu, aby všichni účastníci společného trhu dodržovali stejná pravidla a nebyli si tak navzájem nekalou konkurencí. Nevyhnutelně nás tak v roce 2020 čeká střet dvou značně odlišných pohledů, který může v nejhorším případě vyústit ve výrazné omezení obchodu mezi oběma celky, což by zasáhlo i české vývozce,“ zmiňuje Vít Hradil.

Podle jeho slov se nejedná zdaleka pouze o cla, ale i například o zdravotní a bezpečnostní standardy, vzájemné uznávání certifikátů a podobně. „Johnsonova vláda navíc do jednání vstupuje s obrovským sebevědomím, když prohlašuje, že jejím cílem je zachování volného přístupu na evropský trh, ovšem bez nutnosti podléhat evropským pravidlům. To je samozřejmě vyloučeno, jelikož velká část evropských regulací slouží právě k tomu, aby všichni účastníci společného trhu dodržovali stejná pravidla a nebyli si tak navzájem nekalou konkurencí. Nevyhnutelně nás tak v roce 2020 čeká střet dvou značně odlišných pohledů, který může v nejhorším případě vyústit ve výrazné omezení obchodu mezi oběma celky, což by zasáhlo i české vývozce,“ zmiňuje Vít Hradil.

Jak klíčová role Německa, tak vývoj vztahů s Velkou Británií ukazují, že je český export stále velmi závislý na vývozu do evropských zemí. O nutnosti jeho diverzifikace se přitom mluví řadu let. Jak v oblasti světových regionů, kam země vyváží, tak v oborovém zaměření. „To se ale nedaří. Pokud jde o strukturu samotného vývozu, je ten současný ještě více jednostranně zaměřen, než byl před deseti lety. Například motorová vozidla, která v roce 2009 tvořila 19 procent exportu, jsou nyní ještě dominantnější s 28 procenty. Obecně lze říci, že český export se za poslední dekádu ještě výrazněji zaměřil na výrobu průmyslového zboží z oblasti strojírenství a dopravy a o jeho diversifikaci tak nemůže být příliš řeč,“ zdůrazňuje Vít Hradil.

Mimo automobilů dominovala vývozu ještě další dvě odvětví. „Následovaly stroje a zařízení se zhruba 11 procenty a počítače a elektronické a optické přístroje s přibližně 10 procenty. Tedy produkty jsou sice citlivější na fázi hospodářského cyklu a tudíž činící náš zahraniční obchod zranitelnější, zato s vyšší přidanou hodnotou,“ upozorňuje Jan Vejmělek na další riziko.

Jen o málo lepší byl podle odborníků vývoj ve smyslu diverzifikace geografické. „Od roku 2009 se podařilo alespoň částečně snížit závislost na Německu, jehož podíl na českém exportu klesl z 34 na 31 procent, i na Evropské unii, kde došlo k pohybu z 86 na 83,5 procent. I tak lze ale nadále český vývoz označit za výrazně koncentrovaný do těchto dvou oblastí,“ podotýká Vít Hradil.

Perspektivní regiony nyní ztrácejí

Jenže ani sázka na vzdálenější regiony nemusí vždy přinést úspěch. „Jižní Amerika a jih Evropy již v roce 2019 vykazují velké snížení odbytu, rok 2020 je tedy v tomto směru otazníkem,“ upozornil Jiří Prášil mladší, výkonný ředitel ložiskového koncernu ZKL, který v letošním roce vyvážel do zahraničí 87 procent veškeré produkce.

Důležitý bude také kurz koruny. Právě z něj v roce 2019 čeští exportéři profitovali a věří, že podobný vývoj bude pokračovat i v roce 2020. Poslední vývoj kurzu ale jejich optimismus nepodporuje, koruna dosáhla s hodnotou 25,05 nejvyššího kurzu vůči euru od ukončení intervencí České národní banky. Alespoň další faktory však mohou vývozu dále přát. „Cena práce je v tuzemsku stále na přijatelné úrovni a inflace také, takže pro výrobu je Česko určitě vhodná lokalita,“ uzavírá Jiří Prášil mladší.

Dalibor Dostál

Pravidelné novinky e-mailem