English version
Plánovaný deficit na rok 2021 byl půl bilionu, výsledek je tedy zhruba o 80 miliard lepší. Podílely se na něm především daňové příjmy včetně pojistného na sociální zabezpečení, které svým objemem překročily plán o 96,1 miliardy korun.
Za tímto výsledkem stál v prvé řadě vyšší objem mezd a platů, spotřební výdaje domácností, ale i nízké využití nově zavedeného institutu zpětného uplatnění daňové ztráty a mimořádných, zrychlených odpisů podnikatelskými subjekty. Na druhou stranu inkaso čistě daňových příjmů státního rozpočtu zaostalo pod úrovní roku 2020 o více než 19 miliard. Hlavní příčinou bylo snížení zdanění práce a majetku, včetně změny rozpočtového určení daní na vrub státního rozpočtu.
Po očištění o příjmy z Evropské unie a finančních mechanismů (126,3 miliard) a o výdaje, které byly z rozpočtu předfinancovány na společné projekty Evropské unie a České republiky (137,6 mld. Kč), dosáhl deficit 408,4 miliardy.
Stanjura: Máme za sebou dva roky extrémního zadlužování
Z 1,6 bilionu korun státního dluhu na konci roku 2019 na 2,5 bilionu korun na konci roku 2021. Česká republika se v letech 2020 a 2021 zadlužovala rekordním tempem, které nemá v jejích samostatných dějinách po roce 1993 obdoby. Náklady na pomoc státu v boji s nemocí covid-19 přitom tvořily jen asi polovinu výsledného deficitu, konkrétně 351 miliard korun (za roky 2020 a 2021).
Deficit státního rozpočtu za tři čtvrtletí přesáhl 326 miliard
V porovnání k HDP se státní dluh za poslední dva roky zvýšil z 28,5 % na téměř 41 %. „Horší zacházení s veřejnými penězi tato země ve své historii nikdy nezažila a pevně věřím, že už nezažije. Tento nezodpovědný hazard tandemu Alena Schillerová – Andrej Babiš nástupem naší vlády skončil,“ tvrdí nový ministr financí Zbyněk Stanjura.
„Nezbývá nám teď bohužel nic jiného, než se zase vrátit nohama na zem a hospodařit s takovými prostředky, které opravdu máme k dispozici nebo aspoň můžeme reálně splatit. Proto jsme nyní v rozpočtovém provizoriu, proto jsme odmítli další rozpočet z pera mé předchůdkyně a proto jsem začal hledat úspory okamžitě po svém jmenování ještě pro tento rok. Jiná alternativa totiž není možná, nechceme-li absolutní kolaps České republiky a jejího zdravotnictví, školství, vyplácení důchodů, sociální pomoci a investic do infrastruktury,“ doplňuje Stanjura.
Jen náklady na splátky státního dluhu (bez započtení schodku v rozpočtu 2022 předpokládaného ve výši pod 300 mld. Kč) bude mít letos Česká republika podle ministerstva ve výši téměř 274 miliard korun, tj. více než 4 % HDP. Dobrou zprávou je, že mezi lety 2020 a 2021 celkové příjmy státního rozpočtu meziročně vzrostly o necelé procento, tj. o téměř 12 miliard. Podobný trend lze očekávat i v roce 2022.
Nejen vysoký deficit, ale i rekordní úrok
Podle ekonoma Lukáše Kovandy čelí vláda dvojímu problému. Kromě rekordního zadlužování jí enormně narůstá také výše úrokové sazby na tomto dluhu.
„Shodou okolností několik minut před zahájením konference ministra financí překročila úroková sazba na desetiletém dluhopisu vlády České republiky psychologickou hranici tří procent. Vláda ČR tak čelí nejvyšší úrokové sazbě na svém dluhu za posledních takřka deset let,“ říká Kovanda.
To podle něj zesiluje tlak na vládu, aby hledala úspory. Její možnosti jsou ale omezené, protože panuje rapidní inflace a protože připravuje rozpočet na letošek v režimu provizoria.
„Koncepčněji tak může přistoupit až k návrhu rozpočtu na rok 2023. Letos navíc musí realizovat některé mimořádné výdaje, například druhou valorizaci důchodů, k níž dojde nejspíše v červenci. Stanjura její náklady dnes vyčíslil na dvanáct miliard korun. K druhé valorizaci letos ze zákona dojde mimořádně kvůli rapidní inflaci. Důchodci by červenci měli dostat navíc průměrně zhruba 700 korun. Celkově se tedy jejich důchod letos navýší průměrně o přibližně 1500 korun, v absolutním vyjádření nejvíce v historii,“ dodává ekonom.
Právě rapidní inflace, jež se letos může průměrně přiblížit úrovni sedmi procent, pohání na desetiletá maxima zmíněné úrokové sazby na dluhopisech vlády ČR. Rostoucí schodky a nárůst celkového zadlužení svým dílem k nárůstu úrokové sazby přispívají podle Kovandy také. I proto je žádoucí deficit postupně redukovat.
red
