Kdo, jak a proč musí v roce 2024 platit čtvrtletní a pololetní zálohy na daň z příjmu?

Kdo, jak často a v jaké výši zálohy odvádí a jak se započítávají do výsledné daně si přečtěte v následujícím článku na BusinessInfo.cz.

Platí jen podnikatelé s vysokými příjmy

Většina plátců se živnostenským listem zálohy na daně z příjmů v průběhu roku neplatí. Tato povinnost se týká pouze jednotek procent OSVČ s vysokými příjmy.

Zatímco za zaměstnance odvádí pravidelné měsíční zálohy na daň z příjmů zaměstnavatel, podnikatelé obvykle zaplatí daň jednou ročně při podání daňového přiznání. Žádné odvody během letoška nezaplatí ti, kteří loni odvedli státu na dani z příjmů méně než 30 tisíc korun ani ti, kteří podnikají prvním rokem.

„Pravidelné odvody se nehradí ani po poplatníkovi, který zemře. Povinnost se logicky netýká ani zaměstnanců, za které zálohy hradí zaměstnavatel,“ potvrzuje poradce Michal Dvořáček.

Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období, které definuje zákon v paragrafu 38a. V případě, že podáváte daňové přiznání tradičně k počátku května (letos platí termín 2.5. pro všechny OSVČ, protože podávají přiznání povinně elektronicky), pak je tímto obdobím míněno následujících dvanáct měsíců.

Platí to až do posledního dne pro podání daňového přiznání ve zdaňovacím období následujícím.

„Výše záloh neovlivňují příjmy podle paragrafu 10 zákona o daních z příjmů. Mezi takzvané ostatní příjmy patří například výživné, důchody, výhry v loterii, peníze získané z prodeje nemovitosti či pronájmu movitých věcí,“ připomíná daňová poradkyně Gabriela Ivanco.

Pokud podáte přiznání za rok 2022, výsledná daň za toto období bude podkladem pro stanovení výše záloh a periodicity platby v příštím zálohovém období (většinou nejde o kalendářní rok). Při stanovení výše záloh se nicméně vychází z takzvané poslední daňové povinnosti. Zákon za ni považuje i daň, kterou si poplatník sám vypočte a uvede v dodatečném (nikoli řádném) přiznání.

Co říká zákon?

V závislosti na výši daňové povinnosti, která se zjistí vynásobením sazby daně se zjištěným základem daně, může vzniknout povinnost hradit zálohy na daň z příjmů.

Upozorňujeme, že přestože se povinnost netýká zaměstnanců, u podnikatelů, kteří mají i příjmy ze závislé činnosti podle paragrafu 6, je situace složitější.

Roční zúčtování daně je obdobou daňového přiznání. Jaké slevy lze využít?

Základ daně jim totiž tvoří dvě položky – za a) ze samostatně výdělečné činnosti (podnikání) a za b) z činnosti závislé (zaměstnání).

„Pokud je jejich základ ze závislé činnosti vyšší než 50 procent celkového základu – příjmy jsou tedy minimálně stejné jako z podnikání – zálohy na daň z příjmů tito poplatníci v průběhu roku nehradí,“ připomíná poradce Michal Dvořáček.

Pokud příjmy ze závislé činnosti představují více než 15 ale méně než 50 procent základu daně, platí se zálohy v poloviční výši. Pokud je to méně než 15 procent základu v celé výši – podle poslední daňové povinnosti.

Zálohy se netýkají ani těch, kteří ukončili činnost, z níž jim plynuly zdanitelné příjmy.

Slevy na dani z příjmu: Které z nich využijete naposledy?

Kdo tedy neplatí zálohy?

• poplatník (OSVČ), jehož poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 korun,
• poplatník, pokud je jedním z dílčích základů daně dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti § 6 (příjmy ze zaměstnání), ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň, a tento dílčí základ daně je roven nebo činí více než 50 % z celkového základu daně,
• obec nebo kraj,
• dědic/dědicové zůstavitele ode dne jeho smrti.

U firem (tedy právnických osob) je placení záloh de facto totožné jako u osob fyzických.

Výše záloh a četnost placení

Podnikatelé s vysokými příjmy platí buď pololetní nebo čtvrtletní zálohy, opět v závislosti na výši daně zaplacené za uplynulý rok.

1) Pololetní zálohy

Hradí je všichni ti, kteří v uplynulém roce zaplatili na dani z příjmu více než 30 tisíc, ale zároveň méně než 150 tisíc korun. V tomto případě odvádějí dvě zálohy ročně, každou ve výši 40 procent z poslední zaplacené (roční) daně.

Ve většině případů je zdaňovacím obdobím kalendářní rok, zálohy jsou tedy běžně splatné 15. června a 15. prosince (respektive k prvnímu pracovnímu dni po tomto datu). Letos vycházejí tato data na sobotu a neděli, proto si v kalendáři můžete podtrhnout termíny 17.6. a 16.12. (následující pondělí).

Připomínáme, že sazba daně z příjmů fyzických osob je v Česku stále 15 procent, daň z příjmu právnických osob 19 procent (s výjimkou podílových a penzijních fondů). Od roku 2024 se korporátní daň z příjmu zvedá na 21 procent, týkat se to bude ale až přiznání za tento rok.

Příklad: Podnikatel Novotný vydělal v roce 2023 více než dva miliony korun, proto nemohl využít výhod paušální daně (hranice se letos posouvá z jednoho na dva miliony ročního příjmu). Na dani z příjmu zaplatil po slevách a odpočtech 130 tisíc korun. V roce 2023 tedy hradí dvě zálohy – do pondělí 17. června 52 000 a do pondělí 16. prosince opět 52 000 korun. Zbylou vypočtenou daň (z daňového základu pro rok 2024, sníženou o 104 tisíc) uhradí při odevzdání přiznání na jaře příštího roku.

2) Čtvrtletní zálohy

Týkají se pouze lidí s nejvyššími příjmy, kteří zaplatili na dani z příjmů více než 150 tisíc korun ročně.

Tyto poplatníky čekají čtyři platby v průběhu celého roku, a to ve výši 25 procent z poslední zaplacené daně z příjmů. Na zálohách tak letos odvedou stejnou částku jako zaplatili celkově na dani v roce uplynulém. Splatnost je 15. března, 17. června, 16. září a 16. prosince. Částky se automaticky zaokrouhlují na stokoruny nahoru.

Při vyplňování daňového přiznání pak poplatníci přiznají zálohy, jež uhradili a samozřejmě jsou ve výsledku zohledněny a daň se o ně snižuje. Pokud je v následujícím roce daň nižší než v předchozím, poplatník nedoplácí nic.

Podnikáte jen část roku. Co s tím?

Pokud máte daňovou povinnost pouze za část zdaňovacího období, musíte ji přepočítat pro účely vyčíslení záloh na daň z příjmů tak, jako by se týkala celého období (dlouhého dvanáct měsíců).

Přepočtení daňové povinnosti je poměrně jednoduché. Výslednou částku pouze vydělíte počtem měsíců, ve kterých jste měli příjmy podléhající dani a následně vynásobíte dvanácti (jako byste měli stejné příjmy celé zdaňovací období).

„Pokud budete mít zdanitelné příjmy například jen od dubna do září a výsledná daň by odpovídala 60 tisíci korunám, musíte tuto částku vydělit šesti (počet měsíců) a následně vynásobit dvanácti,“ upřesňuje poradce.

Neplatičům daní a opozdilcům hrozí postihy. Jaké to jsou a jak se sankcím vyhnout?

Pro výpočet záloh pak tedy nebude určující částka 60 tisíc ale 120 tisíc korun, a proto následující rok odvedete dvě pololetní zálohy ve výši 48 000.

Vliv záloh na výslednou daň

Při podání daňového přiznání se samozřejmě započítají zaplacené zálohy, které měly splatnost v jeho průběhu, do výsledné daně. Podmínkou ovšem je, abyste tyto zálohy uhradili v průběhu zdaňovacího období (nikoli dodatečně například na výzvu berňáku).

Zálohy zaplacené dodatečně se vám bohužel do výsledné daně nepromítnou. Proto podnikatelům doporučujeme, aby si jejich placení pečlivě hlídali.

Co je zdaňovací období?

Za zdaňovací období považuje zákon o daních z příjmů u fyzických osob kalendářní rok.

Pokud se jedná o právnické osoby, může být zdaňovacím obdobím kalendářní nebo takzvaný hospodářský rok. U firem je ovšem situace poněkud složitější a zákon zná ještě další dvě další varianty.

Může jít o období „od rozhodného dne fúze nebo rozdělení obchodní korporace případně převodu jmění na společníka do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém se přeměna nebo převod jmění staly účinnými“.

Poslední variantou je u právnických osob „účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců“.

Jakub Procházka