Dotace úspěšným jsou dle dotační poradkyně oprávněné. Je větší záruka, že nepřijdou vniveč.

Ondřejka Harvalíková žije s dotacemi již dvacet let. Není nic, co by o nich nevěděla.



„K evropským dotacím jsem se dostala poprvé v roce 1998 prostřednictvím rakousko-českého přeshraničního projektu,“ vzpomíná Ondřejka Harvalíková, která dnes vede vlastní firmu na zpracování žádostí o evropské dotace Novi Solution v Českých Budějovicích, „tím se ale nemohu moc chlubit, protože jsem tam byla tehdy spíše jako pozorovatel a udělala jsem jen malý kus práce. Nicméně od toho jsem se odrazila.“

Divoký začátek

Průkopníky dotací z EU v Česku byly předstrukturální fondy a v tuzemsku je zaštiťoval program SAPARD (programovací období 2000–2006). Už tehdy měla Ondřejka Harvalíková možnost vše sledovat v přímém přenosu.

„Všichni se učili za pochodu, nic nebylo připravené. Na ministerstva byli dosazeni mladí lidé po škole, kteří tomu vůbec nerozuměli a hodnotili nás za něco, o čem moc nevěděli. Dnes je to naštěstí už jiné. Ke všemu je dostatek podkladů a dodatků (a dodatků k dodatkům). Je toho hodně, a proto dobře zpracovat žádost může hlavně ten, kdo si tím prošel, ví, o co se opřít, kam se podívat,“ vypráví.

Navíc v začátcích nebylo výjimkou, že v metodikách bylo hodně chyb a velká nedorozumění vyvstávala i ze špatných překladů do češtiny.

Poskytovatel dotace poradí

V současnosti už je to o mnoho lepší. Existují zelené linky a administrátoři dotace bývají mnohem lépe proškoleni. Problémem však stále zůstává hodnocení. Například výborně se hodnotí oblast životního prostředí: „Tam jsou data v žádosti měřitelná, je jasné, za co je kolik bodů. A pak jsou ministerstva, která nemají pro hodnocení projektů objektivní hodnotící kritéria a posuzují subjektivně.“

Jednapadesátiletá podnikatelka to vysvětluje na příkladu z praxe: „U jednoho projektu se mi stalo, že tři hodnotitelé ohodnotili jeden projekt jako skvělý, čtvrtý měl k tomu samému projektu drobnou výhradu a poslední uvedl, že nikdy nic tak hrozného nečetl.“

Krédo podnikatelky. „Normálně chodím do práce, slušně žiji a neustále tvořím,“ říká Ondřejka Harvalíková.

Podle Ondřejky Harvalíkové je nejtěžší napsat podnikatelský záměr, kde nikdy není předem jasné, co se bude hodnotit.

Zpracování představuje oříšek

„Lidé se to mohou naučit. Problém je ale v tom že spousta lidí do tohoto oboru vstupuje s moc romantickou představou, ale ona to vůbec žádná romantika není. Psaní žádostí je hlavně o zpracovávání dat, pročítání metodik…“ říká specialistka v oblasti získávání dotací, „někteří lidé ode mne dokonce nepokrytě očekávali, že je naučím, jak ´vytáhnout´ z Unie peníze. Ale ono to tak nefunguje.“

A pokračuje: „Když jsem se dotacemi začala zabývat, rozhodně to bylo náročnější na papíry. Vše se odevzdávalo v tištěné podobě. Oproti tomu dnes je pro změnu vše náročnější na administrativu. Musíme se mnohem více zabývat prokazováním, dokládáním,“ hodnotí vývoj náročnosti zpracování dotací.

Jsou dotace podvod?

Tato otázka se dnes vznáší nad Českem každodenně. Ondřejka Harvalíková vysvětluje svůj pohled na negativní vnímání dotací některými lidmi lapidárně: „Podvodnou akci z dotací udělali zase jenom lidé, kteří se rozhodli nerespektovat nebo obcházet pravidla.“

Stejný názor na dotace často vyjadřují podle ní neúspěšní žadatelé: „Ale když se pak podíváte na jejich projekty, tak vyjde najevo, že nerespektovali pravidla pro napsání projektu a podání žádosti.“

Pro některé lidi může být paradoxem, že dotace dostávají především firmy, kterým se daří. Domnívají se, že podpořeni by naopak měli být ti, kterým se nedaří. „To je ale mylné vnímání. Větší logiku má podpořit někoho, kdo má prokazatelně dobré ekonomické výsledky. Tam je mnohem větší šance, že investice nepřijde vniveč,“ nabízí svůj pohled šéfka firmy Novi Solutions.

Zlomový moment

Samotnou firmu Ondřejka Harvalíková založila v roce 2009. Přesně po pěti letech ale začala vážně uvažovat, že skončí. Zaměstnávala osm lidí a „sekala“ jednu zakázku za druhou. Práce jí najednou nepřinášela radost. Navíc se dostala se do platební neschopnosti. Vražedné tempo vydržela půl roku, než si uvědomila, že se odchýlila od toho, co doopravdy chtěla dělat. Namísto toho hledala práci pro zaměstnance, které jejich práce mnohdy nebavila. Dolehl na ní totální syndrom vyhoření.

„Necítila jsem se dobře. Dokonce jsem měla pocit, že bych se některým svým zaměstnancům měla omlouvat za to, že po nich chci práci,“ vzpomíná na nelehké období. Jedno s druhým přispělo k tomu, že ve firmě nepanovala dobrá nálada.

Snad to byl osud, který jí pomohl z pomyslného „krysího“ závodu. Zaměstnanci sami začali odcházet a Ondřejka musela udělat rozhodnutí – pokračovat, nebo skončit.

„Sedla jsem si k archivu zrealizovaných projektů a ohlédla se zpět. Vzpomínala jsem, co díky mé práci vzniklo. Vzala jsem auto a jela se na ta místa podívat. Překvapilo mě, že mě na těch místech vítali lidi a děkovali mi. To mě udrželo. Ale musela jsem úplně změnit způsob práce,“ vypráví.

A přišel nový začátek…

Zmenšila firmu. Zůstaly jí pouze dvě kolegyně, které ji během krize podržely. Jako by zasáhla nějaká vyšší síla a k Ondřejce najednou začaly chodit samé „krásné zakázky“. „Když něco dělám, potřebuji vědět, že to přispěje k tomu, kde žijeme a jak žijeme. Našla jsem sebe, svůj způsob práce a uvědomila jsem si, že chci dělat jen s lidmi, s kterými mám podobné vidění světa.“

A to platí nejen o spolupracovnících, ale především o klientech. „Vždy když přijde nový klient, tak mu řeknu, jak pracuji. A buď to přijme, nebo ne. Často se setkávám s tím, že klienti mají úplně jinou představu o spolupráci. Nevím, kde někteří přišli k domněnce, že konzultace by měly být zadarmo a že platit za služby se má jenom v případě, když dotaci získají.“

Úspěch je…

„Normálně chodím do práce, slušně žiji a neustále tvořím,“ popisuje Ondřejka Harvalíková, kam dozrála ve svých padesáti letech. Zaměřila se na psaní menšího množství projektů, ale za větší odměnu. Konkurenci přestala řešit už před osmi lety, kdy se rozhodla, že se nebude přizpůsobovat okolním tlakům. A podařilo se.

„Mám kolem sebe samé báječné lidi, spolupracuji jen s klienty, kteří neřeší hlouposti. Navíc na každý projekt skládám tým složený jen z odborníků, architektů a jiných kvalitních specialistů. Tvořím od rána do večera a je jedno, zda vytvářím projekt nebo maluji obraz,“ naráží Ondřejka na svou velkou vášeň, kterou nalezla v malování.

„Je fakt, že u psaní žádostí se často hrozně vztekám. Ale čím jsem starší, tím jsem tolerantnější k sobě i k tomu, jak na mě okolí nahlíží. S věkem u mě roste pokora a jsem mnohem menší frajerka.“

Ondřejka Harvalíková (51)

Jednatelka a majitelka českobudějovické společnosti Novi Solution. Firma řeší všechny fáze projektů spolufinancovaných pomocí evropských dotací. Od nápadu přes studie proveditelnosti, nalezení vhodného financování až po manažerské a administrativní aktivity při jeho realizaci.


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Markéta Mazancová. Foto: Archiv. 

• Oblasti podnikání: Služby

Doporučujeme