Tato skutečnost zvyšuje ekonomický potenciál země. Kolumbie sousedí s Venezuelou, Brazílií, Peru, Ekvádorem, Panamou a s rozlohou odpovídající cca 1,14 mil. km² (což je přibližně ekvivalent dvojnásobku území Francie) je z geografického hlediska čtvrtou největší zemí Jižní Ameriky po Brazílii, Argentině a Peru.

Nepopulární prezident zvyšuje napětí v zemi

Kolumbie disponuje šestým nejvyšším HDP na osobu dle parity kupní síly na území Jižní Ameriky. Jedná se o relativně velkou ekonomiku, jejíž HDP za rok 2023 dosáhl 364 mld. USD a počet obyvatel činí 52,7 mil. lidí.

Kolumbie představuje zemi se značným a nevyužitým hospodářským, investičním i obchodním potenciálem, jejímž slabým místem je dlouhodobě nedostatečná diverzifikace ekonomiky a aktuálně také poněkud slabý politický kapitál nepopulárního levicového prezidenta Gustava Petra úřadujícího od srpna 2022, což eliminuje možnost účinného prosazování nezbytných hospodářsko-politických reforem a omezuje ekonomický rozvoj.

Teritoriální rubrika – Kolumbie

Ačkoliv momentálně prezident Petro (původní profesí ekonom, který dříve působil také jako guerillový bojovník) zaujímá ve smyslu prováděné politiky pragmatičtější postoj, jeho antagonistická rétorika vůči opozici a podnikatelskému sektoru v době počátku jeho funkčního období způsobila, že začal téměř ihned čelit odporu ze strany opozice, společnosti i komerčního sektoru. Důvodem dlouhotrvající neoblíbenosti prezidenta jsou nepříznivá očekávání a obavy veřejnosti z obtížné předvídatelnosti jeho hospodářsko-politických kroků.

Riziko návratu rétoriky prezidenta směrem k populismu zapříčiňuje zvýšené politické napětí, ekonomickou nejistotu, vysokou míru politické polarizace, komplikované vztahy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní atd. Blížící se všeobecné volby, které se uskuteční v první polovině roku 2026, předznamenávají spíše zintenzivnění výše popsaného napětí, jelikož aktuální průzkumy naznačují, že ve volbách zvítězí opoziční politické síly.

Zpět na začátek

Komplikované vztahy s USA se odrážejí na kolumbijské ekonomice

Ve sféře mezinárodních vztahů je Kolumbie v době vlády Petrovy administrativy zatížena chatrnými vztahy s USA. V lednu 2025 např. prezident USA Trump pohrozil zavedením 25% cel na kolumbijský export do USA poté, co Petro odmítl vpustit do země dvě americká vojenská letadla s deportovanými kolumbijskými migranty. Přestože se následně napětí uvolnilo, spory mezi Petrem a Trumpem budou přetrvávat vzhledem k jejich rozdílným názorům na řadu bezpečnostních, politických i ekonomických záležitostí.

USA taktéž zredukovaly zahraniční pomoc Kolumbii (včetně bezpečnostní). Výměnou za plné obnovení americké podpory budou zřejmě USA požadovat, aby Petro zpřísnil svůj protidrogový postoj. Na druhé straně je nepravděpodobné, že by se prezident Petro v tomto ohledu plně podvolil tlakům USA, protože by to ohrozilo mírová jednání jeho vlády s ilegálními ozbrojenými skupinami operujícími v některých částech Kolumbie.

Rovněž jakékoliv uznání legitimity venezuelské vlády ze strany Kolumbie by přispělo ke zhoršení vzájemných vztahů s USA. Přestože kolumbijská vláda oficiálně neuznala Madura jako legitimního prezidenta Venezuely, přítomnost kolumbijského velvyslance ve Venezuele na Madurově inauguraci vzbuzuje na straně USA nelibost. Administrativa prezidenta Petra se snaží o podporu kolumbijsko-venezuelské spolupráce s cílem přispět ke stabilitě ve Venezuele, aby se tak předešlo další mohutné migrační vlně směrem z Venezuely do Kolumbie a aby došlo k omezení působnosti násilných ozbrojených skupin na venezuelsko-kolumbijské hranici.

ExportMag.cz: Dohoda mezi EU a andskými státy je příležitostí pro české exportéry

Komplikované vztahy Kolumbie s USA budou v krátkém až střednědobém horizontu přispívat k rozvoji vztahů s Čínou (např. v oblasti investic do dopravní infrastruktury a telekomunikací). V případě, že volby v roce 2026 vyhraje opozice, lze očekávat opětovné posílení vztahů s USA a EU.

Zpět na začátek

Hospodářská výkonnost a slabiny související s nedostatečnou diverzifikací ekonomiky

Reálný HDP Kolumbie se za rok 2023 zvýšil meziročně o 0,7 %. V roce 2024 by ekonomika měla zaznamenat meziroční růst asi o 1,7 % a v roce 2025 o 2,5 %. Navzdory nejistotě panující v politické sféře tedy zatím dochází k pozvolnému zlepšování dynamiky meziročního hospodářského růstu (ačkoliv je ekonomický růst velmi slabý). Je to dáno očekáváním mírného růstu soukromých investic a zatím poměrně slušnými výsledky v oblasti exportu kolumbijského uhlovodíkového sektoru (zejména díky stále relativně zvýšeným cenám uhlovodíkových paliv).

Ke zlepšení dynamiky meziročního růstu HDP přispívají také štědré fiskální výdaje vlády nabývající podoby různých sociálních programů prezidenta v době před blížícími se volbami.

Riziko na druhé straně představuje např. potenciálně nižší než očekávaný globální ekonomický růst, který by se promítl ve formě snížené výkonnosti již tak ochromené kolumbijské ekonomiky.

Významnou slabinou ve vztahu k dlouhodobé prosperitě a rozvoji kolumbijské ekonomiky je její nedostatečná diverzifikace. Země patří v globálním měřítku k velmi významným producentům uhlí a uhlovodíková paliva představují cca 55 % jejího exportu. Daňové příjmy generované těžebním sektorem spolu s dividendami polostátní společnosti Ecopetrol (největší společnosti v Kolumbii) reprezentují asi 9 % fiskálních příjmů. Z výše uvedeného je evidentní enormní závislost Kolumbie na těžbě, zpracování a exportu zejména uhlovodíkových paliv, což vytváří nepříznivou citlivost ekonomiky na externí šoky.

Zpět na začátek

Nadmíru radikální cesta k diverzifikaci

Na povědomí o nutnosti hospodářské diverzifikace Kolumbie (krom jiného) založil svou předvolební kampaň v té době ještě relativně populární levicový politik Gustavo Petro. Během své prezidentské kampaně v roce 2022 se Petro zavázal prakticky ihned po svém případném volebním vítězství ukončit udělování nových licencí na průzkum ropy a zemního plynu a postavil se také např. proti pokračování dvou pilotních projektů zaměřených na frakování a těžbu z nekonvenčních typů ložisek.

V době po jmenování Gustava Petra prezidentem se vrcholní představitelé vlády opakovaně nechali slyšet, že hospodářsko-politická předsevzetí Petra z doby před volbami jsou myšlena seriózně. Stalo se tak např. u příležitosti konání Světového ekonomického fóra v Davosu v roce 2023, kdy tehdejší kolumbijská ministryně pro těžbu a energetiku, Irene Vélez, oficiálně potvrdila úmysl vlády radikálně a urychleně eliminovat závislost země na uhlovodících.

ExportMag.cz: Dohoda mezi EU a Kolumbií, Peru a Ekvádorem je příležitostí pro exportéry

Irene Vélez svou argumentaci opřela o toho času aktuální studii Světové banky naznačující, že poté, co klíčoví obchodní partneři Kolumbie postupně v budoucnu dekarbonizují své ekonomiky, Kolumbie bude čelit citelnému poklesu poptávky po exportovaných uhlovodících již přibližně od roku 2030.

V kontextu hrozby klesající poptávky po uhlovodíkových palivech, a tím rostoucím převisem nabídky nad poptávkou v celosvětovém měřítku, by se investice v oblasti těžby fosilních paliv pravděpodobně globálně soustředily primárně do nízkonákladových polí, kterými Kolumbie nedisponuje, což by snížilo mezinárodní konkurenceschopnost kolumbijské ekonomiky a zvýšilo budoucí riziko externích hospodářských šoků.

Proto dle Irene Vélez nastal nejvyšší čas začít intenzivně konat ve směru odklonu od závislosti na produkci a vývozu fosilních paliv (a obecně na těžbě), rozvoji alternativních výrobních odvětví a zelené energetiky. Detaily vládního plánu hospodářské diverzifikace zachycuje Národní plán rozvoje pro období 2022–2026 (NDP).

Zpět na začátek

Plán investovat do obnovitelné energetiky naráží na řadu překážek

Kolumbie – rozvíjející se ekonomika – je významným producentem uhlovodíkových paliv a současně ekonomikou nadmíru závislou na tomto odvětví (trpící mizernou životní úrovní značné části obyvatelstva a čelící akutním socioekonomickým a bezpečnostním výzvám vyžadujícím prakticky okamžité řešení a extenzivní fiskální výdaje), se tak v roce 2023 u příležitosti konání COP28 za podpory 10 malých ostrovních ekonomik stala první velkou ekonomikou, která aktivně podpořila iniciativu o nešíření fosilních paliv zvanou The Fossil Fuel Non-Proliferation Treaty Initiative.

Sám Petro se veřejně nechal slyšet, že svět potřebuje okamžité ukončení aktivit v ropném a plynárenském průmyslu, má-li být do roku 2050 dosaženo uhlíkové neutrality. Kolumbie byla vůbec jedinou velkou ekonomikou extrémně závislou na uhlovodících, jejíž vrcholní představitelé učinili takováto prohlášení.

Vláda sice v návaznosti na obecné proklamace oznámila plán s cílem investovat 40 miliard USD do projektů obnovitelné energie a změny klimatu, ale reálnému pokroku brání regulační překážky, nedostatečná infrastruktura (železniční, silniční, přístavní, energetická atp.) a zejména sociální konflikty. Kromě toho se infrastruktura stala terčem teroristických útoků.

Kolumbie: obchodní specifika a doporučení z praxe pro české exportéry

Vyšlo na povrch, že koncepce vlády bohužel jasně nedefinuje, které konkrétní alternativní produkty mají potenciál plně nahradit tak významnou část exportu země jakou jsou uhlovodíky a nahradit výpadek fiskálních příjmů z exportu uhlovodíků. Jen pro představu: aby země jen ve smyslu domácí spotřeby do roku 2050 plně nahradila ropu a plyn, bylo by nezbytné, aby produkovala asi pětkrát více elektřiny než dosud, což je jen stěží realizovatelné.

Vláda naštěstí průběžně ujišťovala veřejnost, že kontrakty, které byly do té doby podepsány v oblastech produkce fosilních paliv a těžby, setrvají v platnosti a že restrikce se vztahují jen na nové projekty. Tímto byly drobně redukovány obavy, které vyvstaly mezi některými subjekty komerčního sektoru, investory a také mezi lidmi. Přesto ve společnosti panuje značné napětí, nespokojenost a nejistota paralyzující hospodářský růst (jelikož Petro může znovu přiostřit rétoriku).

Zpět na začátek

Reakce společnosti a komerčních struktur na překotné diverzifikační plány vlády

Zdá se, že diverzifikační plány a následné reálné kroky vlády v tomto směru bohužel nebyly produktem kombinace racionálních ekonomických úvah spolu s přirozenou a správnou snahou o postupné ekologicky šetrné směřování hospodářství a jeho diverzifikaci, nýbrž spíše výsledkem úsilí o nadmíru progresivní a ne zcela promyšlenou akceleraci environmentální agendy, jejíž realizaci by Kolumbie v rozsahu původně zamýšleném vládou ekonomicky neunesla, protože na ni makroekonomicky ani fiskálně není připravena.

Pokud by od počátku byly striktně plněny všechny před volbami vytyčené cíle vlády původně zamýšleným tempem a rozsahu, bylo by bývalo potřeba, aby si desítky tisíc pracovníků skokově našly novou práci a aby v kritických oblastech vládou vytyčených pro rozvoj obnovitelné energie byly ihned řádně kompenzovány domorodé menšiny a další skupiny obyvatelstva, které se často staví proti vládní koncepci.

Je tedy zjevné, že kroky vlády iniciovaly společenské konflikty. Dokládají to statistiky oblíbenosti prezidenta Petra (podíl jeho podporovatelů poklesl z 62 % na počátku jeho mandátu na 39 % ke konci roku 2024) a rovněž chabé výsledky ukazatelů hospodářské výkonnosti v posledních letech, kdy meziroční hospodářský růst poklesl z 10,8 % v roce 2021 a 7,3 % v roce 2022 na 0,7 % a 1,7 % v letech 2023 resp. 2024.

Momentálně je zřejmé, že NDP je společensky, z pohledu investorů i celkově hospodářsky v Kolumbii obtížně obhajitelný – nikoliv pro myšlenku diverzifikace a snahu o environmentálně citlivý přístup jako takový, ale pro přehnanou radikálnost, nepromyšlenost a uspěchanost celého postupu.

Na pozadí faktu, že 33 % zahraničních investic v minulosti směřovalo právě do sektorů podléhajících restrikci Petrovy vlády, je namístě zmínit, že podle žebříčku atraktivity zemí pro investice do těžby se Kolumbie díky krokům Petrovy vlády ocitla na 82. místě z 86 hodnocených zemí. Investoři tak nyní raději upřednostňují Peru nebo Chile. Pokles zájmu investorů se samozřejmě promítá do hospodářské výkonnosti země, což podněcuje společenskou frustraci.

Samotná vláda Gustava Petra se proto s postupem času od radikální rétoriky začala raději nenápadně odklánět – aby vládní garnitura alespoň trochu zpomalila oslabování své voličské základny.

Zpět na začátek

Naplnění potenciálu Kolumbie závisí i na příštích volbách

Kolumbie vzhledem ke svému přírodnímu bohatství vždy disponovala značným potenciálem stát se v globálním měřítku významným hráčem v oblasti těžby – ať už uhlovodíkových paliv nebo jiných nerostných surovin – a exportu této produkce. Historická koncentrace ekonomického úsilí v sektoru těžby však zapříčinila značnou závislost ekonomiky na daném odvětví. Tuto skutečnost způsobující citlivost kolumbijské ekonomiky na externí šoky se pokusila vyřešit vláda Gustava Petra plánem na diverzifikaci.

Vláda však při svém hospodářsko-politickém vedení země nebyla a není úspěšná, jelikož Petrova administrativa nejenže nepředložila jasný a dobře promyšlený plán realizace diverzifikačního procesu s cílem odklonu zejména od těžby uhlovodíkových paliv, ale navíc svým konáním a vytvořením nepříznivých očekávání investorů i společnosti naprosto „zmrazila“ nejvýznamnější kolumbijský sektor a zdroj fiskálních příjmů, což se promítlo v chabé dynamice hospodářského růstu a společenské frustraci.

Naděje se upínají k příštím všeobecným volbám, v nichž se očekává zvolení opozičních sil a narovnání hospodářsko-politických disproporcí, které způsobila současná vláda. Za předpokladu, že se příští vláda své role chopí lépe než ta současná, existuje předpoklad pro nárůst exportních příležitostí v Kolumbii – nejen v oborech těžby, ale také v oblasti rozvoje alternativních odvětví a zelené energetiky.

Převzato z Magazínu ze světa exportu (červen 2025). Autoři: Jiří Nakládal, specialista teritoriálních analýz EGAP, Jitka Hejnová, ředitelka Odboru analýz pojistných a teritoriálních rizik