Egypt v nesnázích

Paralelně v říjnu a listopadu reagovaly všechny tři hlavní ratingové agentury a Egyptu zhoršily rating. Nenechme se ovšem mýlit, hlavním spouštěčem rizikovějšího hodnocení země není izraelsko-palestinský konflikt, ale dlouhodoběji bobtnající domácí výzvy Egypta.

Začněme ale pozitivně. Egyptská ekonomika má spoustu výhod, které řada ostatních afrických ekonomik postrádá. Předně se jedná o jednu z největších ekonomik v rámci celé Afriky. O prvenství podle různých kritérií dlouhodobě bojuje s Nigérií a Jihoafrickou republikou. Například v roce 2022 byla z hlediska nominálního HDP v běžných cenách jen velmi těsně druhá za Nigérií (viz srovnání čtyř největších afrických ekonomik v tabulce).

Zdroj: Světová banka – běžné ceny v USD za rok 2022 (míra porodnosti a remitence za rok 2021)

Ekonomika je diverzifikovaná a relativně odolná – udržela si hospodářský růst i v době pandemie. Víc než polovinu tvoří služby. Egypt může těžit z výjimečně strategické pozice na pomezí Rudého a Středozemního moře. Jen příjem ze Suezského průplavu činil ve fiskálním roce 2023 (končí v červnu 2023) cca 9,4 mld. USD. Průplavem projelo cca 26 tisíc lodí. Na průplav jsou přitom navázané další logistické, finanční a jiné služby. Poblíž se buduje průmyslová a logistická zóna, která by měla ještě více vytěžit z výhodné geografické pozice země.

ExportMag.cz: Ve světě vznikne síť ekologických učeben Archimedes s českými technologiemi

Rudé moře je velkým lákadlem nejen pro české turisty a přímý příjem z turismu činil v roce 2023 13,6 mld. USD, což představuje další zásadní zotavení sektoru po 10,7 mld. USD v roce 2022 a pouhých 4,9 mld. USD v pandemickém fiskálním roce 2021. I tento sektor má další nepřímé pozitivní dopady a jeho celkový přínos pro ekonomiku je na úrovni cca 12 % HDP ročně.

Egypťané také rádi využívají možnosti lepších platů přede vším v zemích Perského zálivu a remitence (výdělky pracovníků v zahraničí zasílané domů) činily ve fiskálním roce 2022 31,9 mld. USD (Egypt patří mezi země s nejvyššími remitencemi na světě). Všechny tři zmíněné položky představují důležité zdroje příjmů místní ekonomiky v tvrdých měnách.

Dalším zdrojem tvrdé měny může být ropa a plyn. Z hlediska ropy je však Egypt stále čistým dovozcem, a její zvýšené ceny proto mají na zemi celkově negativní dopad. U plynu je situace lepší. Egypt dokonce disponuje dvěma LNG terminály (Idku a Damietta; jediné LNG terminály ve východním Středomoří) a usiluje o to stát se regionálním uzlem v dopravě a zpracování plynu. Na druhé straně letos v mimořádně horkém létě převýšila domácí sezónní spotřeba vlastní produkci (navýšenou o dovoz z Izraele) a export plynu byl pozastaven (nedostatek plynu dokonce vedl k omezení produkce místních plynových elektráren a výpadkům v dodávkách elektřiny), tj. dodatečné příjmy v tvrdých měnách sektor negeneruje po celý rok.

Mezi důležité sektory patří také průmyslová výroba, obchod a zemědělství. Zemědělství je v Egyptě omezeno v podstatě na údolí Nilu, jenž představuje pouze cca 2,4 % celkového egyptského území (a rybářství v moři). Sofistikovanější systém zavlažování je s ohledem na omezené zdroje vody pro Egypt životně důležitý.

Externí šoky

Egypt patří mezi největší dovozce obilí na světě. Rusko a Ukrajina byly do roku 2021 největšími dodavateli pšenice v Egyptě – společně tvořily přibližně 80 % celkového dovozu pšenice (50 % z Ruska a 30 % z Ukrajiny). Konflikt na Ukrajině zásadně ekonomiku poškozuje, zvyšuje inflaci a představuje další podstatnou zátěž při zotavování ekonomiky z pandemického šoku. Další, a bohužel kriticky významnou, vnější ránu představují vysoké úrokové sazby v důsledku globálního boje centrálních bank s inflací. Ta v srpnu v Egyptě přesahovala 37 %.

Právě vysoké úrokové sazby a celkově finanční stránka představuje pro Egypt aktuálně nejpalčivější problém. Centrální banka drží hlavní úrokovou sazbu na 19,75 %, tj. s ohledem na vysokou inflaci jsou reálné úrokové sazby silně záporné a z hlediska krocení inflace by měly být výrazně vyšší. Přes relativně nízké úrokové sazby však vláda vydá jen na platby úroků ze svých dluhů cca polovinu svých rozpočtových příjmů. To má samozřejmě fatální dopady na možnosti vládních výdajů, investic do infrastruktury nebo potřebných sociálních dávek na mírnění důsledků chudoby, nezaměstnanosti a zvýšených životních nákladů.

Napjaté finance

Proč? Jak je možné, že ekonomika s tolika ekonomickými výhodami patří z hlediska výše placených úroků z vládního dluhu mezi nejhorší země na světě? Předně jde o nedostatečně obezřetnou fiskální politiku. Deficity veřejných financí byly v letech 2019–2023 v průměru kolem vysokých 7 % HDP, v předchozích letech byly ještě výrazně vyšší. Není proto divu, že se veřejný dluh vyšplhal až na aktuálních cca 95 % HDP.

I když Egypt čerpá i zvýhodněné půjčky od mezinárodních institucí a zahraničních partnerů, většinu dluhu eviduje vláda vůči domácím subjektům, především domácím bankám. A tento dluh je bohužel relativně krátkodobý. Úroky z domácího dluhu představují cca 90 % celkových úrokových plateb vlády. Jakoukoliv zásadnější restrukturalizaci domácího dluhu by zásadně pocítily domácí banky, které drží vládní cenné papíry ve výši cca 1/3 bankovních aktiv, resp. mnoho násobku jejich vlastního kapitálu.

Navzdory relativně nízkému podílu externího dluhu ve vládním zadlužení je v ohrožení i splácení vládního dluhu vůči externím věřitelům. Egyptská vláda čelí především v letech 2024–2025 zvýšeným splátkám externího dluhu a existuje nemalé riziko suverénního defaultu (krachu státních financí). A co hůř, devizy chybí i bankám, podnikovému sektoru a samotné centrální bance. Egypt má pravděpodobně již teď nedoplatky vůči zahraničním dodavatelům v řádu miliard USD. Problémy se včasnou úhradou pohledávek jsou hlášeny napříč trhem z různých zemí. Egyptu prostě zcela dochází zásoby tvrdé měny.

Na vině slabé externí platební schopnosti je snaha držet fixní měnový kurz. Vláda se jej začátkem roku 2023 sice snažila uvolnit, ale cena se místním elitám zdála být příliš vysoká. Přechod na pohyblivý měnový kurz provází skokové znehodnocení místní měny, které se silně projevuje ve zvýšených cenách dovozu. To si egyptští vládci v době již tak vysokých cen nedovolili riskovat a kurz nechali znehodnotit opět jen částečně.

Centrální banka nadále drží relativně silný kurz své měny uměle, byť na výrazně vyšší hodnotě kolem 31 EGP/USD, než začátkem roku 2022 (viz graf). Na černém trhu je kurz amerického dolaru min. o 10 EGP slabší. Udržování pevného měnové ho kurzu při neudržitelném vývoji veřejných financí ovšem vede ke stavu, kdy prakticky nikdo v Egyptě nemá dostatek tvrdé měny. V situaci krizi důvěry ve schopnost vlády refinancovat své dluhy není tento kurzový závazek dlouhodoběji udržitelný.

Jak z krize ven?

Egyptské elity jsou si napjaté finanční situace vědomy a požádaly o pomoc Mezinárodní měnový fond (MMF). Ten jim v prosinci 2022 schválil 46měsíční financovaný reformní program ve výši 3 mld. USD, ovšem s podmínkami v podobě strukturálních reforem vedoucích k dlouhodobé udržitelnosti státních financí. MMF měl poprvé provést hodnocení plnění programu v březnu 2023, podruhé v září, ale doteď neproběhlo ani jedno.

Egypt sice provádí re formy, ale tu klíčovou v podobě uvolnění měnového kurzu zatím implementovat nezvládl. A s ohledem na politickou a sociální situaci v zemi je pravděpodobné, že prezident před nadcházejícími volbami citlivé reformy vyžadované MMF neprovede. Nemůže tak úvěr MMF čerpat (výše úvěru je spíše symbolická, ale spolupráce s MMF na reformách je důležitá především jako pozitivní signál pro ostatní investory).

Minimálně dočasně šla pomoc MMF stranou a aktuálně se Egypt spoléhá především na země Perského zálivu. Ty zásobují Egypt dlouhodobým i krátkodobým stabilizačním kapitálem. Probíhající privatizace (součást nezbytných reforem a zároveň příjem prázdné státní kasy) by měla zrychlit a právě země Perského zálivu by měly plnit úlohu hlavních investorů. Osud Egypta je tak více než kdy jindy v rukou vládců Perského zálivu, pro které je však Egypt příliš velký a strategicky položený, než aby jej nechali padnout. Ani oni však nechtějí Egypt dlouhodobě dotovat (např. letošní červencové kolo privatizace zůstalo naprosto bez jejich účasti) a Egypt je pod všestranným silným tlakem k provádění reforem.

Politické a sociální souvislosti

Jedním z důvodů odkládaných reforem jsou nadcházející volby. Po arabském jaru v roce 2011 se dostalo k moci Muslimské bratrstvo, které v roce 2013 sesadila armáda pod vedením generála Abdela Fatta ha Al-Sisiho. Ten se stal v roce 2014 prezidentem, v roce 2018 byl formálně znovuzvolen a v roce 2019 si změnou ústavy zajistil možné znovuzvolení až do roku 2029. V politickém systému založeném na podpoře armády není pochyb o tom, kdo vyhraje příští volby. Opozice je tvrdě potlačována a spíše jde jen o to, kolik přijde k volbám lidí, jakožto indikátor popularity stávajícího prezidenta. Přesto je potřeba volby formálně zprocesovat.

A napětí ve společnosti roste. Vysoké ceny a nižší životní úroveň podporují nespokojenost společnosti se stávajícím režimem. Pravděpodobně i proto byly klíčové reformy odloženy. V září volební komise oznámila, že původně plánované prezidentské volby na únor 2024 se uskuteční již v prosinci 2023. Lze se domnívat, že za posunutím termínu jsou právě palčivé problémy ekonomiky a státních financí. Reformy je třeba provést a prezident potřebuje mít volby co nejrychleji za sebou. Každý měsíc navíc je v dané situaci dobrý.

Izraelská komplikace

Izraelské tažení Gazou jen dále přililo do ohně. Egypt patří mezi země, které s Izraelem udržují diplomatické styky. Vláda tradičně balancuje mezi snahou o pozitivní vztahy s Izraelem a propalestinskou podporou vlastních obyvatel. V minulosti se opakovaně angažovala jako mediátor konfliktů mezi Izraelem a Hamásem, ale aktuální válka je mnohem většího rozsahu. Egypt se bojí přílivu uprchlíků a zvýšení bezpečnostních rizik na severní Sinaji, kde jsou bezpečnostní rizika dlouhodobě vysoká (militantní islamistické skupiny útočící na ozbrojené složky, ale i civilisty).

Představa rozsáhlých uprchlických kempů (s nejistou možností se vrátit do pásma Gazy), představující živnou půdu pro skupiny lačné po ozbrojené odvetě proti Izraeli, se egyptskému prezidentovi nemůže líbit. Hamás je navíc odnoží Muslimského bratrstva, které prezident Sisi po vojenském převratu v roce 2013 oficiálně zakázal. Dlouhodobější konflikt v Gaze a potenciální nečinnost vlády by mohla přerůst v masovější nepokoje, zesílené pokračující hlubokou krizí životní úrovně obyvatel. Prezident tak silně tlačí na omezení izraelské ofenzivy, provoz humanitárních koridorů apod. K tomu ho ostatně nutí i ekonomické faktory.

Americká firma Chevron z preventivních bezpečnostních důvodů pozastavila v polovině října těžbu na plynovém poli Tamar, což zásadně snížilo dodávky plynu do Egypta (izraelský plyn zvyšuje možnosti exportu egyptského zkapalněného plynu LNG). Eskalace bezpečnostních rizik či masovější protesty mohou navíc odrazovat za hraniční turisty a snížit další klíčový zdroj tolik potřebné tvrdé měny.

Dlouhodobější perspektiva

Pokud nenastane v Egyptě další převrat, je prakticky jisté, že prezident Sisi v nadcházejících volbách obhájí svůj mandát. Není sporu, že jeho třetí mandát bude jeho nejsložitějším. Finanční situace je napjatá, Západ i země Perského zálivu tlačí prezidenta do politicky i sociálně citlivých reforem, ke kterým se před volbami neodhodlal. Uvolnění kurzového režimu, resp. potřebné znehodnocení místní měny, podpoří domácí inflaci a probíhající krizi životní úrovně obyvatel. Plánovaná privatizace zase zahrnuje i firmy, které jsou napojené na armádu, na jejíž přízni je režim závislý.

Vybalancovat všechny zájmové skupiny bude nesmírně složité. Konflikt v Gaze řadu věcí zhoršil, na druhé straně dostal prezidenta do čela regionální politiky. To mu paradoxně může pomoci celou situaci zvládnout. Západ již např. nebude tolik skloňovat svobodu voleb či porušování lidských práv a měla by se zvýšit i ochota zahraničních partnerů poskytnout další finance.

Za předpokladu zvládnutí krátkodobých intenzivních výzev ve zvláště napjatém roce 2024 lze od roku 2025 očekávat postupné snižování úrokových sazeb, inflace a postupnou makroekonomickou stabilizaci (americký FED by mohl začít snižovat úrokové sazby již kolem poloviny příštího roku). Ekonomický růst by měl ve střednědobém horizontu akcelerovat v návaznosti na provedené reformy, větší výtěžnost ze služeb kolem Suezského průplavu nebo vyšší vývoz plynu (zvláště v případě rozvoje vlastních plynových polí, ale také většího využití egyptských LNG terminálů těžaři z Izraele a případně i Kypru).

SIGMA GROUP zvýší kapacitu egyptského zavlažování

Je v zájmu všech zúčastněných, aby Egypt zůstal velkou, stabilní a dobře prosperující zemí. K tomu se snaží pomáhat i EGAP. Projekt firmy SIGMA GROUP zvyšující potravinovou nezávislost převážně pouštní země je toho dobrým příkladem. S ohledem na zvýšená rizika sice došlo k přizpůsobení obchodně-rizikové politiky EGAP vůči Egyptu, ale vůči novým transakcím je EGAP stále otevřen a limity jsou k pokrytí perspektivních obchodů stále dostatečné.

SWOT analýza

Převzato z Magazínu ze světa exportu (34/2023). Autor: Jiří Nakládal.