Firmy omezují škodlivé plasty. Ušetří tak desítky tun materiálu

Používání plastových výrobků přináší stále více komplikací. Ty se netýkají jen jednorázových plastů, které znečišťují řeky a oceány. I ostatní plastové výrobky přispívají k šíření rizikových mikroplastů, často také nebezpečných toxických látek.

Ministerstvo životního prostředí proto již v roce 2018 spustilo iniciativu #dostbyloplastu, která má za cíl používání tohoto materiálu omezovat. Firmy a veřejné instituce v jejím rámci předkládají své dobrovolné závazky, jak budou plasty omezovat. Do října 2019 se do iniciativy zapojilo 26 firem, další přibývají průběžně. V poslední době ke kampani přistoupili například společnosti Olma a Veolia, hlásí se i obce, města, organizace, charity, univerzity či jednotlivci.   

Ke kampani se letos připojila například největší síť čerpacích stanic v České republice Benzina. „Znamená to, že v letošním roce ušetříme kolem 4,3 tuny plastů. V roce 2020 bychom měli uspořit dalších minimálně 6 tun plastových obalů,“ říká Marek Zouvala, ředitel sítě čerpacích stanic Benzina.Benzina již nyní nahradila první část plastových obalů ekologičtějšími materiály a za první polovinu roku 2019 předpokládá úsporu plastových obalů přesahující 1,4 tuny. Z toho 1350 kilogramů činí obalové materiály pro čerstvé sendviče a bagety a 72 kilogramů jsou kelímky na teplé nápoje.

Benzina dále pracuje na nahrazení plastových obalů papírovými plně recyklovatelnými materiály. „V současné době hledáme ekologickou variantu jednorázových kelímků na kávu. Našim zákazníkům také umožníme, aby si mohli na našich čerpačkách zakoupit na teplé nápoje z automatu termokelímky, které mohou používat opakovaně,“ dodává Marek Zouvala.

Milion ušetřených obalů

Plasty se snaží omezovat také Komerční banka. V rámci „deplastifikace“ zrušila v interním objednávkovém systému možnost objednávat balenou vodu v PET lahvích a jednorázové plastové nádobí. Jen v letošním roce by banka měla tímto opatřením snížit spotřebu přibližně o 70 tisíc PET lahví a 100 tisíc plastových kelímků, což představuje přibližně 1,5 tuny plastového odpadu.

Součástí opatření bylo i vybavení kuchyněk na centrále a v pobočkách Komerční banky potřebným nádobím. „Od nápadu zaměstnanců připojit Komerčku k iniciativě Dost bylo plastu jsme ušli obrovský kus cesty. Omezení balených vod a plastových kelímků může vypadat zdánlivě jako maličkost, ale výsledná eliminace 1,5 tuny plastového odpadu je skvělým úspěchem. Naše aktivity v této oblasti přitom zdaleka nekončí a další opatření zavedeme v nejbližších měsících,“ uvedla Kateřina Šušáková, ředitelka komunikace Komerční banky.

Ostatní firmy zapojené do iniciativy přispějí k ušetření dalších desítek tun plastu. „Například společnost Ugo by měla ušetřit 15 tun ročně, Cross Café ušetřilo kolem 1 425 000 kusů jednorázových obalů různého druhu. Největší objemové úspory se dají očekávat u firem nabízejících rychlé občerstvení, jiné firmy, jako třeba Olma nebo Lidl se zavazují upravit výrobu, kdy chtějí produkovat obaly s minimální možnou gramáží plastového obalu a zcela recyklovatelné. Některé firmy stejně jako subjekty z veřejného sektoru ke kampani přispívají tím, že omezují využívání jednorázového plastu a ke stejnému chování inspirují i své zaměstnance nebo spoluobčany,“ říká Ondřej Charvát z Ministerstva životního prostředí.

Podle resortu přitom kampaň neskončí ani poté, co od roku 2021 začne v Evropské unii platit zákaz používání vybraných druhů jednorázových plastů. „Směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí a kampaň #dostbyloplastu se spíše doplňují, než překrývají. Směrnice se týká jen některých vybraných výrobků, jako jsou plastové vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, boxy na jídlo a pití z polystyrenu nebo výrobky z takzvaných oxo plastů, míchátka a tyčky k balónkům,“ upozorňuje Ondřej Charvát.

Vyšší poplatky za horší recyklovatelnost

Navíc směrnice není jediným legislativním nástrojem. Ministerstvo životního prostředí navrhuje v novele zákona o obalech také princip takzvané ekomodulace. „Ten spočívá v tom, že výrobci obalů, které jsou obtížně recyklovatelné, musí platit autorizované obalové společnosti více, než výrobci snadněji recyklovatelných obalů. To sice samo o sobě nesnižuje počet jednorázových plastů, nicméně účinně reguluje objem plastů, které se dále nedají smysluplně recyklovat,“ doplňuje Ondřej Charvát. Cílem kampaně #dostbylo plastu je především upozornit na možnosti jak předcházet vzniku odpadu a také ho nastartovat.

„Klíčem k tomu jsou zákazníci, kteří budou sami požadovat od firem, ale i měst a úřadů, aby se chovali zodpovědněji k životnímu prostředí. Proto je i nadále smysluplné pokračovat v kampani #dostbyloplastu,“ podotýká Ondřej Charvát.

Pro výrobce se přitom podle resortu zúží možnost, čím škodlivé plasty nahrazovat. Alternativou totiž nemají být bioplasty vyrobené z rostlinného materiálu. „Rychlost rozkladu bioplastů je v klimatických podmínkách střední Evropy poměrně pomalá, proto je jejich využití jako jednorázových produktů stejně diskutabilní jako v případě běžných plastů. Oproti běžným plastům je výroba bioplastu často dražší, občas i méně ekologická, navíc není doposud zvládnuta jejich recyklace. Ve žlutých kontejnerech kontaminují vytříděný a recyklovatelný plast,“ vysvětluje Jiří Kučerík, ředitel Ústavu chemie a technologie ochrany životního prostředí z Vysokého učení technického v Brně.

Problematická je podle něj také biodegradace v kompostu. „Ani u průmyslového kompostu často nedochází ke kompletní degradaci a na domácím kompostu se podmínek průmyslového kompostu dosahuje zřídka. Navíc na kompostování jednoho kilogramu bioplastu je potřeba řádově víc než desetinásobné množství kompostu a v neposlední řadě bioplasty většinou obsahují pouze vázaný uhlík, a proto je pro kompostování potřeba dodávat další živiny jako dusík či fosfor. Pokud se kelímky, lžičky a další produkty z bioplastů dostanou do životního prostředí, mohou za našich klimatických podmínek degradovat až několik let, přičemž stále není jasné, zda degradace proběhne kompletně nebo po nich zůstanou rezidua ve formě mikroplastů,“ poukazuje Jiří Kučerík.

Stopka pro bioplasty

S ohledem na problémy, které bioplasty pro životní prostředí představují, se už vypořádala i Evropská komise. V nové směrnici o jednorázových plastech, která byla přijata v loňském roce a její pravidla začnou i u nás platit do dvou let, bioplasty jako náhražky jednorázových plastů zakázala. „I proto je potřeba upozornit především výrobce a dodavatele, že nahrazovat jednorázové konvenční plasty bioplasty je nesmyslné a do dvou let budou i tyto materiály zakázány. Výrobci a dodavatelé musejí hledat jiné materiály, které by ve svých provozech zavedly. Jako nejúčinnější řešení se ale nabízí jednorázová řešení úplně vymýtit a vzniku odpadů předcházet např. zálohovanými řešeními. Nebo umožnit zákazníkům nosit si vlastní krabičky a kelímky,“ uvedl náměstek pro řízení sekce politiky a mezinárodních vztahů Vladislav Smrž.

S ohledem na problémy, které bioplasty pro životní prostředí představují, se už vypořádala i Evropská komise. V nové směrnici o jednorázových plastech, která byla přijata v loňském roce a její pravidla začnou i u nás platit do dvou let, bioplasty jako náhražky jednorázových plastů zakázala. „I proto je potřeba upozornit především výrobce a dodavatele, že nahrazovat jednorázové konvenční plasty bioplasty je nesmyslné a do dvou let budou i tyto materiály zakázány. Výrobci a dodavatelé musejí hledat jiné materiály, které by ve svých provozech zavedly. Jako nejúčinnější řešení se ale nabízí jednorázová řešení úplně vymýtit a vzniku odpadů předcházet např. zálohovanými řešeními. Nebo umožnit zákazníkům nosit si vlastní krabičky a kelímky,“ uvedl náměstek pro řízení sekce politiky a mezinárodních vztahů Vladislav Smrž.

Podle odborníků by jednorázové plasty měly být prvním krokem k celkovému omezování plastů. S jejich používáním je spojeno mnoho rizik. Začíná se zkoumat například působení mikroplastů na organismy. I když první, předběžná zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) letos konstatovala, že mikroplasty ve vodě představují pro člověka minimální riziko, podle vědců zatím chybí v této oblasti dlouhodobé a komplexní studie.

Jedy i rizikové mikroplasty

Výsledky výzkumů působení mikroplastů na vodní organismy jsou však varovné. U vodních korýšů například vyvolaly abnormality ve vývoji i chování: nedokázali si například vytvořit běžný krunýř, vyrostly více, než je běžné, nebo se pohybovaly na daleko větší vzdálenosti.

Stále kontroverznější je také recyklace plastů. V Jejím rámci se totiž do mnoha výrobků, včetně hraček, dostávají nebezpečné látky, včetně takzvaných perzistentních organických látek (POPs). „Látky, které patří mezi POPs, jsou toxické navždy. Výrobky, které je obsahují, by měly být jasně rozpoznány a odpady s POPs by měly projít technologií, která dokáže tyto látky rozložit. Nesmějí se vracet zpět do oběhu a páchat další škody,“ říká Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika.

Právě kvůli snadnější recyklaci plastů umožnili zákonodárci výjimky nebo vyšší limity pro výskyt těchto a dalších nebezpečných látek, jako jsou polybromované difenylethery (PBDE), v používaných výrobcích. „Pokud by někdo přidal úmyslně do dětských hraček jed, byl by obviněn z ohrožení dítěte. Současná praxe, výjimka pro recyklaci PBDE a velmi benevolentní limity pro POPs v odpadech způsobují to samé. Povolujeme, aby se do hraček přidávaly jedy,“ upozorňuje Jindřich Petrlík.

Recyklace zatím příliš nefunguje

Recyklace plastů je kontroverzní i z dalšího důvodu. Zatímco ještě před časem se uvádělo, že na skládkách a ve spalovnách končí zhruba polovina materiálu ze žlutých kontejnerů, novější údaje uvádějí až 75 procent.

Recyklace plastů je kontroverzní i z dalšího důvodu. Zatímco ještě před časem se uvádělo, že na skládkách a ve spalovnách končí zhruba polovina materiálu ze žlutých kontejnerů, novější údaje uvádějí až 75 procent.

Navíc podle ekonomů nedává recyklace plastů, na rozdíl od jiných surovin, smysl ani po finanční stránce. Například ekonom Andrew McAfee z prestižního Massachusetts Institute of Technology podle serveru Ekolist.cz uvádí, že v roce 2017 se jen 9 procent všech sesbíraných a přetříděných plastů podařilo recyklovat do podoby sekundárně využitelného materiálu a jen 16 procent z nich se dočkalo svého přetvoření v nový výrobek.

Klíčové je podle něj to, že o „plast zachráněný recyklací“ vlastně nemá průmysl zájem. Pro podniky je recyklovaný plast tak drahý, že ho vyjde řádově levněji vyrobit plast nový. Například trh v EU má zatím zužitkování jen pro 6 procent recyklovaných vlastních plastových odpadů, donedávna zajišťoval odbyt pro recyklované plasty především jejich masivní vývoz do Číny.

Ekonom tak tvrdí, že kvůli recyklaci plastů musí státy vymýšlet a dotovat komplikovaná schémata, sběr a svoz, speciální třídící linky a zpracovatelská zařízení, aby výsledkem byl zrecyklovaný produkt, pro který neexistuje valné využití. Také z tohoto důvodu je podle odborníků třeba přistoupit k celkovému omezování plastů. Poněkud kontroverzně je tak vnímán návrat plastových tašek do některých obchodních řetězců v Česku, k němuž před časem došlo.

Dalibor Dostál