Zvlášť citelný dopad může mít generační obměna na rodinné firmy, které už několik let klíčovými změnami procházejí. Majitelé předávají podniky potomkům, ti ale vždy nemají zájem rodinný byznys vést.

Majitelé se na změnu nepřipravují

Firmy ve vlastnictví majitelů narozených mezi léty 1965 až 1980 dnes tvoří podle statistik téměř třetinu všech registrovaných obchodních společností v Česku. Jejich další osud bude mít významný dopad na rozvoj tuzemské ekonomiky, zaměstnanost, investice a také příjmy státního rozpočtu. Vyplývá to z informací společnosti Dun & Bradstreet.

„Tyto podniky nyní čeká zásadní rozhodování o další budoucnosti – generační výměna, prodej, nebo ukončení činnosti,“ shrnuje předsedkyně představenstva tuzemské pobočky Dun & Bradstreet Kateřina Klosová. Mnoho majitelů přitom nemá připraveného nástupce ani jasnou strategii dalšího fungování firmy.

Rodinné firmy na rozcestí. Jak řešit nástupnictví?

U rodinných podniků by měla být situace zdánlivě jednodušší, protože žezlo rodinného podnikání často přebírají potomci. Podle evropských statistik ovšem přežije přechod na druhou generaci pouze třicet procent firem. A při přechodu na třetí rodinnou generaci je to pouze dvanáct procent.

Nejde přitom o zanedbatelná čísla. V rámci Evropské unie tvoří rodinné podniky asi 80 procent soukromých společností a pracují v nich tři čtvrtiny zaměstnanců v soukromém sektoru. V Česku je toto číslo ještě vyšší (odhaduje se, že 87 procent aktivních tuzemských firem je v rodinném vlastnictví).

Klíčové je postupné zapojování mladé generace

Daleko vyšší šanci na přežití mají podle průzkumů firmy, které s předstihem zapojují mladší generaci do rozhodovacích procesů. Podle průzkumu Family Wealth Report 2024 zapojuje své nástupce do formálních správních orgánů přes dvě třetiny firem, do neformálních pak na 80 procent podniků.

V tuzemsku nominuje nástupce do rodinných rad – klíčového orgánu, který řídí vztahy mezi rodinou a jejím majetkem, 81 procent rodinných firem. Naopak do statutárních orgánů, jako jsou představenstva nebo dozorčí rady, je mladší generace přizvána ve dvou třetinách společností.

V roce 2025 zbankrotovalo rekordní množství firem. Podniky hůře zvládají rizika

„Česko má ovšem nevýhodu, že po roce 1989 bylo de facto na startu a drtivá většina podnikatelských subjektů nemá dlouhou historii a tradici. Riziko zániku či neúspěšného předání firmy je tedy daleko vyšší,“ upozorňuje právník Jiří Koukal.

Nejvíce majitelů odejde do důchodu ve třicátých letech

Drobnou výhodou může být, že podnikatelská základna firem vlastněných příslušníky generace tzv. Husákových dětí není z hlediska věku jejich majitelů rovnoměrně rozložena. Největší podíl společností (téměř 42 procent) ovládají podnikatelé narození v letech 1975 až 1980, tedy nejmladší část této generace.

Tito lidé začnou odcházet do důchodu až na přelomu 30. a 40. let 21. století. Podniky tedy mají dost času se na generační obměnu nebo prodej připravit.

Majitelé narození v období 1965 až 1969 kontrolují přibližně čtvrtinu firem (více než 42 tisíc podniků). Tito podnikatelé dosáhnou důchodového věku již před rokem 2030 nebo těsně po něm.

Situace kolem těchto firem a generační obměny je ale poněkud složitější než prostá řeč čísel. Statistiky totiž nepočítají s tím, že část podniků budou i nadále řídit podnikatelé v důchodovém věku a předání podniku se tak o několik let odloží.

Počty vlastněných firem korespondují s počty narozených dětí v daném roce. Absolutně nejvíc společností, přesně 13 233 vlastní podnikatelé narození v roce 1974.

Závislost na otcích zakladatelích

„Nadpoloviční většina firem Husákových děti po dobu své existence nezměnila svého majitele. Z toho lze vyvodit, že jsou tyto firmy silně závislé na svých zakladatelích – jak z hlediska řízení, vazeb na obchodní partnery, tak i vlastnictví. Generační obměna s sebou proto přinese rizika i příležitosti,“ doplňuje Kateřina Klosová.

U čistě rodinných podniků jsou čísla následující: zhruba 56 procent společností stále vlastní původní majitelé.

Podle Jiřího Jemelky ze společnosti JPF není recept na předání rodinné firmy jednoduchý, nejvýznamnější proměnnou jsou v tomto ohledu podle něj mezilidské vztahy.  

„Podstatné je i to, jak firmu na mezigenerační výměnu dlouhodobě připravujete a jak ji řídíte. A kdy začít? Pět, v některých případech deset let před plánovanou změnou,“ upozorňuje Jemelka. Ideálně by prý měli mít majitelé tři podrobně propracované scénáře.

Jak nejlépe předat firmu a pokračovat v rodinném byznysu

„Děti se zapojí do chodu firmy a převezmou řízení. Nová generace se ujme pouze role majitelské a bude čerpat z jejích výsad. Potomci se vůbec firmě věnovat nechtějí, pak je třeba ji připravit na prodej. V podstatě je z hlediska zdraví firmy nejrozumnější chovat se k ní, jako byste ji plánovali velmi výhodně prodat. Tato strategie vás navede ke krokům, které budou firmu zhodnocovat a v očích kupce snižovat potenciální riziko investice. Pak můžete těžit z toho, že je podnik v excelentní kondici,“ upřesňuje Jemelka.

Z pohledu vykazovaných tržeb a počtu lidí se navíc většina subjektů, které patří majitelům ve věku 45 až 60 let, řadí mezi mikrofirmy (tedy firmy do deseti zaměstnanců). Asi 55 % podle ČSÚ vykazuje tržby do jednoho milionu korun ročně.

Pětina ze zmíněných firem ve vlastnictví Husákových dětí má tržby v intervalu od jednoho do pěti milionů, od pěti do třiceti milionů pak téměř 18 procent sledovaných subjektů. Od této hranice zastoupení společností na podnikatelské základně prudce klesá. Tržby přesahující 100 milionů už vykazuje méně než dvě procenta firem.

Mikrofirmy a malé podniky přitom statisticky zanikají častěji než velké korporace. Jsou zranitelnější a citlivější na změny. Těm životně důležitým se ale prakticky žádná z nich v příští dekádě nevyhne.

jap