Guatemala: Hořící parlament je symbolem zoufalého národa

Středoamerická země čelí hospodářské, politické i sociální krizi. Zemi letos zdrtil nejen koronavirus, ale také ničivý hurikán. Kvůli velkým škrtům ve veřejných financích a rostoucí bídě propukly pouliční nepokoje.

Tisícům demonstrujících proniklo před několik dny do budovy parlamentu v guatemalské metropoli a zapálilo její část. Ačkoliv požár nenadělal příliš škod, symbolizuje náladu, která se nyní obrací k současnému prezidentu země, Alejandru Giammattei a dalším představitelům vlády. Guatemala, sedmnáctimilionová země uprostřed střední Ameriky, je od počátku roku na pokraji kolapsu. Obyvatelé země těžce zkoušení epidemií covid-19 dostali začátkem měsíce další ránu. Hurikán Eta se prohnal napříč celou zemí a zanechal za sebou stovky mrtvých. Vesnice domorodých obyvatel smetly sesuvy půdy a nechaly tak těžce zkoušené obyvatele na prahu další vlny epidemie bez střechy nad hlavou.

Schvalovat v takto napjaté náladě rozpočet, který přitom škrtá miliony dolarů z boje proti podvýživě, nejspíše nebyl nejlepší nápad, což zakrátko pocítil i samotný parlament. Pobouření lidé požadují odstoupení prezidenta, viceprezidenta a veto až příliš rychle schváleného rozpočtu. Lze obyvatelům něco vyčítat? Snad jen, že do ulic po tisících nevyrazili už dříve. „Jsme už unavení z toho neustálého rozkrádání. Nechci, aby mé děti a vnoučata vyrůstala v tak zadlužené zemi,“ říká Flori Salguero, jedna z protestujících, která přijela do hlavního města vyjádřit svůj nesouhlas.

Problémy hned v prvním roce vlády

Zastup sedmi tisíc dalších potvrzuje její myšlenku a dává najevo, že změna je možná blíže, než tomu ještě před pár týdny vypadalo. Jediným členem vlády s poslední špetkou sebereflexe se zdá být viceprezident Guillermo Castillo, který svého nadřízeného vyzval, aby rezignoval spolu s ním. Na poměry latinskoamerických zemí věc nevídaná. Otázkou je, zda se jedná o nezištný akt, nebo pečlivě promyšlený kalkul podpořený pudem sebezáchovy.

Nicméně národ tak dlouho trpící vládou korupce už nemohl zastavit. Prezident i parlament prozatím mlčí. Nejspíše velmi těžce hledají slov k národu, kterému sebrali peníze na zdravotnictví, zatímco si sami odsouhlasili náhrady na jídlo a pití ve výši 50 tisíc dolarů.

Současný prezident vede Guatemalu teprve od ledna tohoto roku. Do čela země naprostých kontrastů se dostal pomocí konzervativních slibů a pevné ruky, v které si země slibovala větší stabilitu a růst ekonomiky. Úřadu se ujímal slovy „Začíná nová fáze růstu a prosperity“, což v kontrastu současné situace působí takřka komicky.

Nezaujatému oku a části voličů však bylo nadmíru jasné, že především sliby týkající se nulové tolerance korupce tu už jednou byly. Giammatteiho předchůdce Jimmy Morales hlásal to samé, nicméně Guatemala je země, kde změna vlády většinou neznamená změnu směru. Současný prezident, bývalý ředitel vězení a zarytý odpůrce potratů chtěl svou sílu upevnit především díky posílení armády a policie. To je velmi chytrý tah, který ovšem vyvolal v části národa obavy. Zvláště indigenní obyvatelé, který po 30 let čelili útlaku, se měli na pozoru. A není se čemu divit. Předchozí vlády našly téměř zálibu v hledání vnitřního nepřítele právě v jejich řadách.

S nástupem covidu se počet hladových zdvojnásobil

Než ale Giammattei stihl předvést svůj autoritářský um, udeřila epidemie covid-19. Nedostatečná podpora skupin obyvatel, které epidemie postihla nejvíce, odstartovala prezidentův pokles popularity. Dokonce i jeho doposud věrný viceprezident veřejně oznámil, že by se zachoval jinak, což je věc takřka nevídaná. Nicméně jen nesoudný člověk by přehlížel fakt, že počet hladovějících lidí se za pouhé dva měsíce zdvojnásobil, zdravotnictví selhává a prezident hrozbu pandemie přehlíží tak, jak je to jen možné.

Nelze se tudíž divit obyvatelům, kteří téměř vypálili baštu konzervatistů a požadují rezignaci jejich hlavy. Rozpočet ve výši 13 miliard dolarů je sice jen nepatrným smítkem, které by například česká vláda dokázala rozpustit během jednoho měsíce, nicméně pro malou středoamerickou zemi je nejvyšší v historii. Lze namítat, že se není čemu divit v souvislosti s pandemií, hurikány a naprosto katastrofální situací v zemi, kde každé druhé dítě trpí podvýživou, nicméně Giammattei má s penězi jiné plány. Většina šíleného dluhu půjde na vrub investic do infrastruktury velkých společností. Prezidentovi poradci a většina parlamentu nejspíše žijí daleko od Guatemaly, jinak si totiž tento krok nelze rozumně vysvětlit a marně lze namítat, že právě tyto investice mohou v budoucnu přinést výrazný rozvoj celé zemi. Dokud ji její vůdce nedokáže nakrmit, musí počítat s tím, že dříve nebo později jiskra zažehne oheň, který by neustál ani leader plně autoritářské země.

Možná přijdou předčasné volby

Prozatím se nutno spokojit s nedávným vyjádřením prezidenta, který vzkazuje, že právo protestovat obyvatelé mají, nicméně výtržnictví a ničení majetku bude tvrdě potrestáno. Jaký trest ale čeká na něho, vítěze voleb, který na nějaký čas zničil naděje země na lepší zítřky? První náznaky budoucího vývoje země lze čekat tam, kde by po nich nepátral snad žádný našinec. Římskokatolická církev veřejně vyzvala Giammatteiho, aby vetoval rozpočet. Jasně tak vyjádřila svůj postoj k vedení země.

Spolu s rebelujícím viceprezidentem a ohnivým davem požadujícím rezignaci nemá současná hlava státu příliš možností, jak krizi uklidnit a ustát. Lze očekávat brzké nové volby? V kontextu Latinské Ameriky je vždy nebezpečné uchýlit se k predikcím, byť se zdají sebejistějšími. Guatemala, země po desetiletí tolik soužená ze všech stran, však zoufale volá po radikálnější změně. Takové, která vnese do jejího čela nový vítr a jako prioritu bude mít její obyvatele místo zahraničních společností a vlastní kapsy.

Martin Saidl, Fakulta filozofie Univerzity Hradec Králové

Více v aktuálním zpravodajství o situaci kolem koronaviru v Guatemale a Střední Americe.




• Témata: Koronavirus svět